Nemám malý stan, mám mrtvou krysu

1. září 2017 v 15:30 | Pražský poděs |  Blitky
Typíčo, prázdniny. Aha. Taky bych ještě na začátek zmínila to, že jediný, co mi dělá opravdu radost je vědomí toho, že jsem podědila další zlatý a stříbrný šperky po mámě a po babičce. A píšou mi animehovna, to bude třešnička na konec, aby internet nezapomněl, na jejich emotivní komentáře, který má každej v píči.

Párty, vole!

11. srpna 2017 v 13:16 | Pražský poděs |  Blitky
Nejdůležitější festival letošního léta proběhl. Byla to zábava, ostatně jako každej rok. Naprosto jiný dimenze zábavy, než v časový rovině, která běží mimo tenhle festival.
 


V létě neprší

Tak jsem sama. Muž mi odjel. Na chvíli. Strašně moc se snažim dopsat práci a začínam mít pocit, že bych se na to nejraši vysrala, zkopla notebook ze stolu a šla si někam dát emko. Ale zodpovědnost.

Anime je zkurvená barevná sračka

24. července 2017 v 1:07 | Pražský poděs |  Blitky
A lidi, který na anime koukaj, sou eště větší zbytečný sračky, než samotný anime.

Prázdniny existujou jenom na střední

17. července 2017 v 1:24 | Pražský poděs |  Blitky
Ani sem si nevšimla, že začali nějaký prázdniny. Mam v píči, protože jediný, co mě zajímá, je odevzdání mojí práce v termínu. Fakt je mi všechno ostatní ukradený a nic jinýho vlastně nedělam. Píšu práci, sem v hospodě, píšu práci, sem v hospodě. Jo, celej červenec sedim na prdeli v Praze, ale nedá se nic dělat. Ráda bych měla tenhle předmět za sebou. Zábava bude až potom.

Kdyby byly city nádoby

30. června 2017 v 17:30 | Pražský poděs |  Blitky
Je člověk jakožto emoce obalená masem vůbec schopnej nějaký racionality? Neviem. A s největší pravděpodobností to ani nezjistim, protože si po nějaký době začnu argumentovat kruhem, všechny svoje premisy budu ověřovat zase jenom systémem, se kterým se můžu jao člověk ztotožnit. Bude to argumentace kruhem, asi jo.

Být ďáblem nemůže být hřích

16. června 2017 v 16:15 | Pražský poděs |  Blitky
Když sem chtěla být groupie, nemyslela sem si, že se mi to konečně podaří až v době, kdy už to tak nějak nebude mít cenu, protože s sebou budu mít jak kouli na noze svýho chlapce. Chjo.

Poslední kouř

Kdo zná Pelce, zná. Kdo ne, ať si načte. Povídka naprosto dokonalá. Ale zůstanej jenom výmyslem autorovo fantazie, žejo? Že se nic tak nesmyslnýho nemůže ve skutečnosti v 21. století stát, že ne?

Nemám ráda, když mě bolí břicho

22. května 2017 v 20:27 | Pražský poděs |  Blitky
Koncerty předražený nejsou, sexuální hračky jo.

Dopis začouzeným čtyřkám

13. května 2017 v 17:25 | Pražský poděs |  Dopisy všemu možnému
Nejdražší podniky čtvrté cenové skupiny,
já nepohrdám a nesoudím. Nebudu nenávidět jenom kvůli hnusnýmu pivu, poblitým hazlům a divnýmu osazenstvu. Ostatně...co bychom bez vás dělali? Každý jednou za čas potřebuje správný pajzl, kde se zastavil čas, alkodědci jsou stále zarostlí ve svých polohách, na hajzlech se neukízelo od revoluce a pivo je..inu, hnusný, jak chcanky. Někde. Ne všude. Čistý trubky dokážou udělat i z Gambáče Plzeň, naopak špinavý trubky dokážou udělat z Plzně Gambáč.

Kvete mi alergie

7. května 2017 v 23:37 | Pražský poděs |  Blitky
UŽ ABY TAK BYL SVÁTEK PRÁCE
už aby zas byl první máj!
tím dnem zahradní restaurace
jak studánky se otvíraj…
už teďka leckde natíraj
ty stolečky mnou ošoupané
jež říkaly mi vloni: Pane…
a letos opět v mraku much
zas usednu na čerstvý vzduch
a až se stromy ztratí ve tmě
pak ňáké dívce řeknu: Veď mě!
no ano, ovšem - dá-li bůh…
- Krchovský

Začal květen. Květen začíná prvnim májem. Na čarodějnice sem zůstala doma, jo, je to tak. Zůstala sem doma a snažila se připravit si referát na další tejden, co mam. Studium si vyžaduje oběti. Ale to je fuk, zůstala sem doma taky z toho důvodu, abych na první máje neměla nic na práci a mohla jít na Majáles. Na ten jedinej pravej Majáles, na studentskej. A ještě k tomu Krchovskýmu…jo, začínaj se otevírat zahrádky ❤ hurá!

Počítam minuty

28. dubna 2017 v 14:18 | Pražský poděs |  Blitky
Je to divný počasí. Sluníčko/prší/sluníčko/zima, nechápu to. Tam, kde bydlim, teprve odkvítaj stromy, zatimco dole v centru už dávno odkvetly. Je snad v různých koutech Prahy různý podnebí a příroda se tam chová různě? Asi jo.
Jinak se mam vcelku dobře, jenom občas je to pěkně napíču a skandální.

Dvacet

19. dubna 2017 v 12:20 | Pražský poděs |  Blitky
Nechápu to prožívání dvacetin. Bála sem se, že to na mě přijde taky. Nepřišlo. Mam to v píči, nechápu hysteráky, který sem okolo dvacetin viděla ve svym okolí od kamarádů, dokonce i matka mi popisovala, jak se dvacetin bála, jak měla pocit, jaká je stará a jánevimco. Já to neprožívam, prostě další narozeniny. Dostanu dárky, udělam oslavu a tak.


Noci na kopci

31. března 2017 v 17:28 | Pražský poděs |  Blitky
Rok se s rokem sešel a na výročí těch dvou roků nastal další rok. Takový vopáčko...

Ptáci zpívají

Mám přes sebou poslední měsíc svého devatenáctého roku.

Ezosračky bych pálila...

17. března 2017 v 18:04 | Pražský poděs |  Blitky
Ve stručnosti: mam těhlech všudypřítomných nesmyslů až po krk a odůvodňuju to následovně:


Nemesis nohama na Zemi

28. února 2017 v 21:38 | Pražský poděs |  Kreativní průjmy
Píšu nekonečný příběh,
je o dvou zbloudilých dušičká.
Běhají sem a tam, ztracené a neklidné,
nemají, kam jít.
Nemají, kde najít klid, neexistuje pro ně.
Klid zmizel.
Vypařil se rychleji, než vydechnutý kouř
z plic,
který pocházel
z ručně balené cigarety.

Klid je příliš nehybný, stabilní a trvalý,
což ho po čase činí nudným.
Nudným a nezajímavým.
Jednotvarým a předvídatelným.
To omrzí, okouká se.
To nechci, chci pohyb, chci téct,
chci cítit.
Chci se svléct.
Svléct ze svojí duše,
ať zůstane jen tělo.
Bez ní lehčeji,...co srdcem proletělo?
Emoce, srdeční nemoce.
Šance na vyléčení?
Nulová.

Spadl kámen do vody,
voda žbluňkla. Kdo to byl?
Proč šutr nebyl namířen
na hlavu?
...osud usmířen.

Nač psát příběh, sám to zvládá.
Tužka z ruky utekla.
Po papíru běží se stopou v čase.
Tvrdohlavá, couvat ano, ustupovat ne!
už zase...

Vina není šutr, na koho jí hodit?
Odstraň mi oči, abych tě neviděla.
Nebo ti vypálím pohledem cejch do všech tvých dalších inkarnací!
...protože jsi to stihnul jako první.

Kam dál