Vykřičený dům

Pátek v 17:08 | Pražský poděs |  Blitky
Zkouškový je období, který se tváří jako prázdniny, ale ve skutečnosti to žádný prázdniny nejsou. Smutné.
 

Dopis vztahu na objasnění vztahu

5. ledna 2017 v 14:39 | Pražský poděs |  Dopisy všemu možnému
Má drahá vážná známosti,
když o něčem často mluvim, tak je to asi závažný a důležitější, než jiný věci. Je to předmět, o kterym se musim rozepsat.

Kalendář neuznávam

1. ledna 2017 v 18:08 | Pražský poděs |  Blitky
Odpustim si takový to "co se všechno tenhle rok stalo" a "novej rok, novej začátek" a podobný sračky. Čas je jen konstrukt naší mysli, jak nezešílet a vyznat se v okolnim světě, jak si všechno líp uspořádat. Krom toho neexistuje, tak co bych se tim měla víc do hloubky zabývat a hodnotit zbylých dvanáct měsíců? Resp. čas eště relativně uznávam, co ale neuznávam, sou kalendáře. Kalendáře, co je to za sračku? Proč by si něco, co se neustále mění a je pokaždý jiný (juliánský, gregoriánský, egyptský, řecký, islámský, židovský, jánevimjakeještě) mělo zasluhovat mojí pozornost? Ne. Nevěřim v kalendáře.
 


Dokončení začatého

28. prosince 2016 v 15:18 | Pražský poděs |  Blitky
Až mě najdeš
a já tebe,
svět bude trochu jinačí.

Naštěstí neni taková zima

12. prosince 2016 v 22:17 | Pražský poděs |  Blitky
Proplout, to je účel...

Podivuhodný Mandarin

28. listopadu 2016 v 13:51 | Pražský poděs |  Blitky
Žiju nevzpamatovaná z toho šoku. Přitom je to tak jednoduchý, jenom se dějou věci, co sem chtěla, aby se děly. A teď se z toho můžu posrat.

Tak já to teda řeknu...

19. listopadu 2016 v 18:10 | Pražský poděs |  Blitky
Očekávat neočekávané. Nemožné, neskutečné, ne
Těma slovama začal. A jak tu větu dokončil?

Pak se pomilujeme a všechno bude v pořádku

15. listopadu 2016 v 15:29 | Pražský poděs |  Blitky
A ejhle! Nečekej, že něco bude tak, jak čekáš! Člověk předvádějící, že rozumí tomuhle světu je největší pokrytec ze všech! Součástky kosmu drží pohromadě židovskou vírou.

Poslušná děvka v oblasti s výskytem turbulencí

29. října 2016 v 18:10 | Pražský poděs |  Blitky
Nejen moderna je tekutá. Neuvěřitelný osudy neberou konce. Tekutý život.

Vejška, chlast a něžnosti

25. října 2016 v 23:25 | Pražský poděs |  Blitky
"Neboj, budeš chlastat eště víc."

- reakce mýho bejvalýho na moje zpytování svědomí
ohledně toho, že začala škola a já stejně
pořád vysedávam u alkoholů

Ta holka v mym sklepě

16. října 2016 v 18:20 | Pražský poděs |  Blitky
Pěkně vlhkej sklep...

Já tě miluju

30. září 2016 v 17:54 | Pražský poděs |  Blitky
Prý už mám dost. Zvedají židle, zavírají...
i za tebe, ač sám, teď účet platím v ráji
ještě mi zbylo... V pekle bude otevřeno!
Heslo je stejné jako tady: tvoje jméno.
...
Pláču. Když čtu Krchovskýho, tak občas pláču. Jako třeba právě teď. Ty jeho věci jsou tak...kurva tématický k mýmu životu! Až příliš.

Kdo tě šoustal naposledy?

23. září 2016 v 19:07 | Pražský poděs |  Blitky
Nedělám nic. Už přes měsíc
akorát chlastám ještě víc.
Přičtu si k dobru na konto,
že vůbec dělám aspoň to.
...
Kéžby to bylo jenom o chlastání. To se zas dějou věci. Nevim, jestli sem to já sama, nebo někdo tam nahoře, ale ať je to cokoliv, tak to chce, abych měla život až po okraj plnej různých zajímavých sraček. Nepředvídatelnost je slovo, co skloňuju nejčastějc.

Dožíram zbytky

14. září 2016 v 18:02 | Pražský poděs |  Blitky
Tak jo. Je to poprvý. Poprvý, co něco takhle píšu sjetá. Stále ještě sjetá, abych byla přesná.

Drž hubu

31. srpna 2016 v 18:19 | Pražský poděs |  Dopisy všemu možnému
Nakonec to leze ven. Budu tomu říkat, má cenu tomu nějak říkat? Ne, nemá. To "drž hubu" je samozřejmě adresováno mě samotné. Protože mám zavřená ústa, ale to hlasy v hlavě neutiší. Adresát je asi jasný, situace taky.

Já cítím (2)

28. srpna 2016 v 20:17 | Pražský poděs |  Blitky
Přijeli. Byly sme na takový obědovečeři a neměli žádný kecy na nic, bylo to fajn naštěstí. Večer sem měla na práci předevšim dorazit brzo na nyní už opět domluvené setkání s Krásným člověkem a pak sem asi jen tak chtěla…felit buď s bejvalýma spolužákama, nebo asi…jet někam za bejvalym?

Já cítím (1)

28. srpna 2016 v 20:16 | Pražský poděs |  Blitky
Zamilovat se. Po takový době. Je to tak divný.

O festivalu, o přátelství, o drogách a o lásce (2)

23. srpna 2016 v 0:59 | Pražský poděs |  Blitky
Jděte fakt do píči s těma 40 000 znakama. Sere mě to, opravdu. Takhle to vypadá jak scénář k nějaký kreténský kolumbijský telenovele...

O festivalu, o přátelství, o drogách a o lásce (1)

21. srpna 2016 v 10:31 | Pražský poděs |  Blitky
Nenapadá mě ani jedno slovo, který bych dala nad tuhle čáru, tak, jako to obvyle dělam. Nemůžu uvěřit ani jedný věci, co se udála od začátku festivalu. Jo, to je dobrej vztyčnej bod: festival. Byl skvělej, dokonalej, kam se hrabou Mighty a vlastně...jakejkoliv jinej fesťák. A dál, hm...to už bylo zas sklouznutí po banánový šlupce. Ale...moc příjemný sklouznutí.

Dálka

16. srpna 2016 v 18:39 | Pražský poděs |  Kreativní průjmy
Vzpomínám teď,
už se splínem,
jak je pár minut drahých.
Tvoje ruce na mých ňadrech,
škoda jen, že ne nahých.

Vstup do mojí duše jazykem.
Purpurovej suvenýr,
pomíjivej dárek.
Brzo zmizí, jak je zvykem.

Času dost,
nech to projet!
Času málo,
budeš mi chybět...


Jo, je to tak. Tohle vyprodukovala zamilovanost. Achjo.

Kam dál