Nemám ráda, když mě bolí břicho

Pondělí v 20:27 | Pražský poděs |  Blitky
Koncerty předražený nejsou, sexuální hračky jo.
 

Dopis začouzeným čtyřkám

13. května 2017 v 17:25 | Pražský poděs |  Dopisy všemu možnému
Nejdražší podniky čtvrté cenové skupiny,
já nepohrdám a nesoudím. Nebudu nenávidět jenom kvůli hnusnýmu pivu, poblitým hazlům a divnýmu osazenstvu. Ostatně...co bychom bez vás dělali? Každý jednou za čas potřebuje správný pajzl, kde se zastavil čas, alkodědci jsou stále zarostlí ve svých polohách, na hajzlech se neukízelo od revoluce a pivo je..inu, hnusný, jak chcanky. Někde. Ne všude. Čistý trubky dokážou udělat i z Gambáče Plzeň, naopak špinavý trubky dokážou udělat z Plzně Gambáč.

Kvete mi alergie

7. května 2017 v 23:37 | Pražský poděs |  Blitky
UŽ ABY TAK BYL SVÁTEK PRÁCE
už aby zas byl první máj!
tím dnem zahradní restaurace
jak studánky se otvíraj…
už teďka leckde natíraj
ty stolečky mnou ošoupané
jež říkaly mi vloni: Pane…
a letos opět v mraku much
zas usednu na čerstvý vzduch
a až se stromy ztratí ve tmě
pak ňáké dívce řeknu: Veď mě!
no ano, ovšem - dá-li bůh…
- Krchovský

Začal květen. Květen začíná prvnim májem. Na čarodějnice sem zůstala doma, jo, je to tak. Zůstala sem doma a snažila se připravit si referát na další tejden, co mam. Studium si vyžaduje oběti. Ale to je fuk, zůstala sem doma taky z toho důvodu, abych na první máje neměla nic na práci a mohla jít na Majáles. Na ten jedinej pravej Majáles, na studentskej. A ještě k tomu Krchovskýmu…jo, začínaj se otevírat zahrádky ❤ hurá!
 


Počítam minuty

28. dubna 2017 v 14:18 | Pražský poděs |  Blitky
Je to divný počasí. Sluníčko/prší/sluníčko/zima, nechápu to. Tam, kde bydlim, teprve odkvítaj stromy, zatimco dole v centru už dávno odkvetly. Je snad v různých koutech Prahy různý podnebí a příroda se tam chová různě? Asi jo.
Jinak se mam vcelku dobře, jenom občas je to pěkně napíču a skandální.

Dvacet

19. dubna 2017 v 12:20 | Pražský poděs |  Blitky
Nechápu to prožívání dvacetin. Bála sem se, že to na mě přijde taky. Nepřišlo. Mam to v píči, nechápu hysteráky, který sem okolo dvacetin viděla ve svym okolí od kamarádů, dokonce i matka mi popisovala, jak se dvacetin bála, jak měla pocit, jaká je stará a jánevimco. Já to neprožívam, prostě další narozeniny. Dostanu dárky, udělam oslavu a tak.


Noci na kopci

31. března 2017 v 17:28 | Pražský poděs |  Blitky
Rok se s rokem sešel a na výročí těch dvou roků nastal další rok. Takový vopáčko...

Ptáci zpívají

Mám přes sebou poslední měsíc svého devatenáctého roku.

Ezosračky bych pálila...

17. března 2017 v 18:04 | Pražský poděs |  Blitky
Ve stručnosti: mam těhlech všudypřítomných nesmyslů až po krk a odůvodňuju to následovně:


Nemesis nohama na Zemi

28. února 2017 v 21:38 | Pražský poděs |  Kreativní průjmy
Píšu nekonečný příběh,
je o dvou zbloudilých dušičká.
Běhají sem a tam, ztracené a neklidné,
nemají, kam jít.
Nemají, kde najít klid, neexistuje pro ně.
Klid zmizel.
Vypařil se rychleji, než vydechnutý kouř
z plic,
který pocházel
z ručně balené cigarety.

Klid je příliš nehybný, stabilní a trvalý,
což ho po čase činí nudným.
Nudným a nezajímavým.
Jednotvarým a předvídatelným.
To omrzí, okouká se.
To nechci, chci pohyb, chci téct,
chci cítit.
Chci se svléct.
Svléct ze svojí duše,
ať zůstane jen tělo.
Bez ní lehčeji,...co srdcem proletělo?
Emoce, srdeční nemoce.
Šance na vyléčení?
Nulová.

Spadl kámen do vody,
voda žbluňkla. Kdo to byl?
Proč šutr nebyl namířen
na hlavu?
...osud usmířen.

Nač psát příběh, sám to zvládá.
Tužka z ruky utekla.
Po papíru běží se stopou v čase.
Tvrdohlavá, couvat ano, ustupovat ne!
už zase...

Vina není šutr, na koho jí hodit?
Odstraň mi oči, abych tě neviděla.
Nebo ti vypálím pohledem cejch do všech tvých dalších inkarnací!
...protože jsi to stihnul jako první.

Návrat na stromy

Dva roky? Dva roky od začátku všehozmatku? Dva roky narušení mýho niterního chaosu dalšim niternym chaosem. Ale menšim.

Střízlivá

Mam pocit, že sem upír. Teda, ten pocit sem měla už dávno, ale teď vidim, že je to reálný. Potřebuju vysávat lidi, kdyby bylo možný krev, tak by to bylo asi nejideálnější, ale já si vystačim bohatě s energií. Ta energie je tzv. genius nejčastějc. Genius (genus = rod) používaný starými Římany pro životní sílu sídlící v každém muži, ženský ekvivalent byla iuno (iunior = překladu mladý). Tahle síla sídlí v člověku od narození do smrti, je individuálnícho charakteru a utváří lidskou identitu. A já se tim živim.
Jo a...držim suchej únor...

Zánik, vznik

Co patří k žvotu? Všechno. Některý události tuplem.

Vykřičený dům

20. ledna 2017 v 17:08 | Pražský poděs |  Blitky
Zkouškový je období, který se tváří jako prázdniny, ale ve skutečnosti to žádný prázdniny nejsou. Smutné.

Pořád vlhká

Zkouškový je období, který se tváří jako prázdniny, ale ve skutečnosti to žádný prázdniny nejsou. Smutné.

Dopis vztahu na objasnění vztahu

5. ledna 2017 v 14:39 | Pražský poděs |  Dopisy všemu možnému
Má drahá vážná známosti,
když o něčem často mluvim, tak je to asi závažný a důležitější, než jiný věci. Je to předmět, o kterym se musim rozepsat.

Kalendář neuznávam

Odpustim si takový to "co se všechno tenhle rok stalo" a "novej rok, novej začátek" a podobný sračky. Čas je jen konstrukt naší mysli, jak nezešílet a vyznat se v okolnim světě, jak si všechno líp uspořádat. Krom toho neexistuje, tak co bych se tim měla víc do hloubky zabývat a hodnotit zbylých dvanáct měsíců? Resp. čas eště relativně uznávam, co ale neuznávam, sou kalendáře. Kalendáře, co je to za sračku? Proč by si něco, co se neustále mění a je pokaždý jiný (juliánský, gregoriánský, egyptský, řecký, islámský, židovský, jánevimjakeještě) mělo zasluhovat mojí pozornost? Ne. Nevěřim v kalendáře.

Dokončení začatého

28. prosince 2016 v 15:18 | Pražský poděs |  Kreativní průjmy
Až mě najdeš
a já tebe,
svět bude trochu jinačí.


Kam dál