Květen 2013

Jak jsem se málem uchýlila ke kanibalismu...

28. května 2013 v 21:26 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

Jedno slovo...(chvilka napetí)...HULIHLAD!!!

Přijde mi to víc zajímavý než jakási "Chřestová sezona" tak skutečně budu psát o něčem takovym jako je hulihlad. Jelikož "Chřestová sezona" mi přijde asi tak debilní téma týdne, jako názor, že kdo hulí tak je fet'ák (all credits to: maminka jedné mé spolužačky). Pokud pár joudů vynalezlo způsob, jak používat bylinu jako fet, tak at' si to užijou. Když je to baví. Lidi by měli dělat věci, co je baví...
Achjo pardon já musela...


Dnešek patří do jednoho z těch dnů na konci školního roku, kdy vám neustále něco odpadá. A tím páden váš rozvrh může za to, že máte tu možnost, být vypálení každičký den v týdnu. Ne že bych si stěžovala, chraň bože :D

Chci říct, že jedna z věcí co mě téměř vždy provází s veselým dýmem je hulihlad. To je tzv. hlad způsobený hulením...kdyby někdo nevěděl náhodou. Někdy větší, někdy menší. U mně teda vždycky intenzivní a dlouhotrvající. Jako L'oreál barva na vlasy.
Dneska to znamenalo oběd ve školní jídelně i s polívkou, plněnej pita chleba a dva sendviče. Celý, ne takový ty napůl. A to všechno během jedné hodiny. A pak mam zase chut' žrát dál. Ale to už mi došli peníze. Stejně...na mě docela výkon teda. Vzhledem k tomu, že jsem dřív (před rokem) kolikrát ani nesnědla porci pro tříletý dítě.

Hulihlad je teoreticky nebezpečnej pocit.
Člověk fakt sežere cokoliv s čímkoliv a jak tak kouše a žvejká, často ani nemůže polknout kvůli tomu vražednýmu suchu v puse. Což většinou bývá velmi komické pro okolní pozorovatele. A ještě lepší bývá, když se svému nedostatku slin začnete smát, jako chovanec léčebny Bohnice (teda alepoň tak vypadáte, věřte mi).
Ale je to fascinující. Teda pro člověka jako já určitě. Když dřív jsem prohlašovala, že jsem přejezená po jednom pomeranči a ted' sežeru na posezení dva velký čokoládívý zajíčky a zapiju to pomalu celym mlíkem. A neni mi blbě. Nikdy mi po sežrání čehokoliv když jsem vypálená nebylo blbě. Jupí. Tohle jsem měla zkoušet před rokem... Sakra mam hlad, asi sežeru tu zmrzlinu tady...

Ámen
Rokenrol vám všem

Třetí český prezident

26. května 2013 v 21:16 | Pražský poděs |  Blitky

Milouš "Jabba" Zeman

Panejo. To je ale téma. No tak s chutí do toho.....

Pan Miloš Zeman je první prezident zvolen přímou volbou dne 26. 1. 2013. Do funkce nastoupil 8. 3. 2013. Achjo...

Vzpomínám si na svoje první setkání s touhle postavičkou české politické scény. Jednoho krásného dne roku minulého v prosinci v dobách akce Oslavy Prahy jsme se já a moje spolužačky dohodli na návštěvě besedy s kandidáty na prezidenta. A tam to sedělo. Tedy. Spíše se částečně rozvalovalo na židli, otočené zády k ostatním kandidátům. A jediný co to umělo, bylo přidávat nevkusné komentáře k projevům ostatních, ale pokud po tom bylo požadováno, aby to něco řeklo samo, tak to vytáhlo nějakou citaci. Klasika. Ten jeho projev. Ta jeho vulgarita. Ten jeho přístup.
Stojí si za svym.
Hezký.
A nebojí se dát to najevo.
Hezký.
Údajně říká, co si myslí.
Hezký....
Prý byl zvolen také proto, že tím svým peprným projevem ten bordel ve vládě urovná.

Tak určitě...

Jenže takovejhle prezident nemá být. Prezident má především reprezentativní funkci. A tak jak se chová Jabba, to je prostě špatně.

A alkoholismus. Legendární. To, jak byl u těch korunovačních klenot například. Nevim jestli eště chlastá nebo jestli to fakt byla viroza či co. Hlavní je, že se mu zahraničí směje. A tim zároven i Česku, žeano. Protože to je vtipný. A komu to vtipný nepřipadá, tak je KYPR forever (kyselá prdel).


Stejně tak jako Klasova nedávná "krádež" pera. A takhle nás zná svět. Hezký pohled na Česko.
Lidi v Česku prostě nebyli připraveni na přímou voldu prezidenta.
To stačí....

O Zemanovi....no..škoda slov. Když byl zvolenej jako prezident, tak sem si řikala: fájn ted' už se s tim nedá nic dělat ale tak co, třeba bude dobrej prezident. Tak...zatim to na to moc nevypadá. Nu což, prostě ho nemam ho ráda.

Ámen
Rokenrol vám všem

Další

21. května 2013 v 22:28 | Pražský poděs |  Blitky

Dobrej muzikant zemřel...

Mluvím samozřejmě o včera zesnulém klávesistovi The Doors.
R.I.P. Ray Manzarek (12. 2. 1939- 20. 5. 2013)
Ano...
A právě proto, jsem smutná. Přečetla jsem si to dneska ráno ve škole na netu. A moje reakce byla tělesně nepříjemná...takovej ten pocit, že ve vás leknutim něco trhne. Jelikož tenhle rok už je to čtvrtej muzikant co umřel, jehož hudba mi zachránila život. Co víc říct. Asi tak upřímnou soustrast rodině. A bývalým spoluhráčům. A vůbec, všem lidem, co ho znali a co jim na něm záleželo.

Já vim, že je fakt debilní, a hipsta jak svině řikat: "i was born in the wrong decade". A ješte ke všemu "je to moc mainstream".
Ale z mýho pohledu je to pravda. Narodila jsem se v době, kdy vidim jenom to, jak moji oblíbený muzikanti postupně umírají. Stejně to nechápu, je rok 2013 a nikdo ještě nevynalezl způsob, jak zachovat dobré muzikanty navždy. Teda, nepočítam Keitha Richardse a Lemmyho, který jsou zakonzervovaný tim množstvim alkoholu, co jim proudí v krvi...no nic, to byl jenom takovej dovětek.

Každopádně, Manzarkova hudba bude věčná. Myslim, že nebe musí znít nádherně, pokud nějaký existuje. Existuje. A je to jeden velkej Woodstock. Stejně se všichni jednou sejdem na Woodstocku ;) Nádhera...
Ámen
Rokenrol vám všem

Jak jsem zjistila, že škola smrdí...

19. května 2013 v 18:03 | Pražský poděs |  Blitky

Problém

Už zase...ne...já nechci...
Nebudu to nějak komplikovat. Prostě už se zase cítim jak hovno. Jinými slovy, jsem s nervama v prdeli. Proč? Heh, proč asi? Přeci kvůli staré známé škole, žeano. Protože známky. Protože špatný známky.
A ano...kdo uhádl, že ted' bude následovat staré dobré srdceryvné shazování viny na okolí ubohým teenagerem v depresi, tak má pravdu a vyhrává to, že si může políbit prdel pokud tady začně machrovat s tim, at' se učim, držim hubu a že za to okolí nemůže...
To si takhle poklidně v neděli děláte úkol z matiky, protože z toho zejra píšete test když tu náhle- ups...zjistíte, že umíte jak se říká HOVNO. Ale kompletní hovno. Ale kdyby jste uměli jenom hovno, tak by to nebylo zas tak zajímavý. Ta věc, co to dělá ještě dramatičtější je to, že vaše známky vypadají tak nějak 5, 5, 5, 5, 5, 3 (čtvrtletka) ...a to je teprve sranda, co? Takže, ještě jedna pětka vás může zabít. Teda, ne doslova ale přiblížit vás k reparátu (kterej neuděláte ani, kdyby za váma stáli všichni svatý, který neexistujou) a tím pádem, k následnému vyhazovu ze školy. Tradááá...problém. Takže se ten domácí úkol snažíte udělat a tou krásnou shodou zoufalých náhod se rozpláčete....búúúú.....

Prostě scéna jak z nějaký kolumbijský telenovely. Nádhera...
A v tuto vypjatou chvíli si vašeho zoufalství všimne maminka. Ano jak milý krok. A nabízí pomocnou ruku. Najednou. Neřve na vás. Neni naštvaná. Prostě jenom nabízí pomocnou ruku. Jakto? Jaktože se nechová jako minule? Jaktože neni naštvaná a neřve? Protože přemýšlela. Přemýšlela o tom, co se stalo v jejím okolí. Jeden nejmenovaný chlapec se nechal přejet vlakem. Kvůli maturitě. Jo, i tyhle věci se dějou na světě. Běžně. Denodenně. Jenom si je člověk neuvědomuje, protože se ho netýkaji. Uvědomí si je, až když je pozdě. A právě proto se moje maminka nenaštvala. Protože si uvědomila, jak moc se jí dotklo to, když se ten nejmenovaný chlapec zabil kvůli škole. Až ted' si to uvědomila. Nikdy ne dřív, když na mě řvala kvůli zasraným známkám. Kvůli něčemu, co člověka dokáže dohnat k myšlenkám na sebevraždu a někdo dokonce i k ní samotný....
Co je to za společnost?
Kde se na mladý, zmatený lidi vytváří nátlak, že se později nebudou na nic hodit, pokud se nepřizpůsobí nějakýk zasraným normám ve školství a že jsou zbytečný pokud jim dobrý hodnocení náhodou uteklo o bod. Kde to kurva žijeme? Co sme si to vytvořili? Je údajné "vzdělání" dražší, než lidský život? Že to, jestli člověk udělá maturitu určuje jeho inteligenci? Asi jo...
LoL....chci vidět sama sebe u maturity :D Ale asi tam ani nedorazim, nebo se k tomu spíš nedopracuju...no nic.
Já se jednou naseru a opravdu s tou školou praštim...
A vylepšim svoje hraní na kytaru...
A budu slavná rocková hvězda...
Wheeee!!!!!
Ach...jaká to utopie...
Ámen
Rokenrol vám všem

KONEČNĚ POŘÁDNÝ TÉMA

13. května 2013 v 21:07 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

ANO,

LEGALIZACE!!!


Takže jsem ted' št'astná. Protože budu psát o legalizaci byliny.
Inu, začnem (mucheche)...
Na začátek je potřeba zmínit, že já sama jsem se s bylinou pořádně setkala až ted' v prváku na střední. Narozdíl od mých vrstevníků, kteří bývají vysmažený už v 8. třídě ZŠ. No nic. Takže mé skušenosti s touto milou společnicí trvají už nějakých krásných 9. měsíců. Mé první pravé brko bylo ubaleno někdy v říjnu s mými spolužáky. Seděli jsme v kavárně a skutečně jsme se smáli asi hodinu v kuse. Od té doby se snažím tento rituál praktikovat asi jednou týdně. A za tu dobu jsem byla schopna vydedukovat toto:
  • Marihuanna léčí jak psychicky tak fyzicky (můj dlouhodobý zdravotní problém kompletně zmizel).
  • Její účinky na lidský tělo jsou individuální záležitostí a na každého jedince působí odlišně.
  • Jedno je ale stejné jak u muslimů, katolíků, židů tak i satanistů...to příšerný sucho v puse (člověk kouří a vůbec necítí, že kouří, protože jeho chut'ové buňky stávkujou jako dýdžejové)
  • A taky tzv. hulihlad (to je pak i vegan schopnej sežrat živýho králíčka, co se na něj smutně kouká)
  • Tak jako u všech látek které mění stav mysli, není dobré se přehulit (rada: nehulte po tělocviku když jsou vaše plíce otevřené jako vagína při porodu). Mě osobně se teda nestalo nic strašnýho, jenom se se mnou všechno motalo a cítila jsem se jako ve snu, ale tak co....prostě všeho s mírou.
  • Můj názor na užívání byliny je velice pozitivní. Pokud je uvědomelé...
Dokud člověk nevyzkouší, nemůže soudit...
Ale téma je legalizace. Takže, proč by měla být bylina legalizovaná? No, protože alkohol je taky legální. Ano, tento zaprášený argument je i můj argument. Nebudu vám sem cpát různý studie o tom, jak a co je víc škodlivý...stejně sou to s*ačky. Jednoduše, proč je ve státe legální látka měnící stav mysli, zvyšující agrasivitu a jejíž dlouhodobý užívání člověka poznamená, zatímco druhá látka zakázána? I přesto, že ona druhá látka nezvyšuje agresivitu. Nebo už jste snad nekdy viděli dva lidi, kteří byli pouze pod vlivem byliny, aby se porvali? Já teda ne (ale představte si to :D dva zhulence jak se snaží zmlátit toho druhýho cheche). Jenom proto, že chlastání je nějaká tradice nebo co? Navíc, pokud by se bylina stala legální záležitostí, jsem přesvědčena, že naše společnost by byla zbavena velké části malých "poser" děcek, jejichž důvod proč začali hulit zní: wau dělam něco zakázanýho jsem hustej a gangsta jak pyča matafaka bič. A možná by byl snížen vliv trávové mafie. A třeba by se tráva zlevnila. To by bylo fajn...
Takže můj celý názor zní: prostě, bud' to zakažte oboje nebo to povolte oboje.
No neni to geniální názor? Jednoduchý jak facka. Měla bych být president. Ne. Papež. Jo...budu papež....

God bless you all
Huličům zdar

Ámen
Rokenrol vám všem

Jak jsem zjistila, že je všechno v prdeli...

11. května 2013 v 17:35 | Pražský poděs |  Blitky

...aneb jak se snažit nic neplánovat...

Situace jako tahle zná asi každej:
Něco naplánujete. Dávate si záležet na tom, aby vaše plány byly přesný, protože je to důležitý. Do naplánování té věci jste vložili velký úsilý a moc se na tu věc těšíte. Strašně moc se na tu věc těšíte. Nedokážete myslet na nic jinýho a jste přesvědčený o tom, že díky té věci se váš život stane lepším.
Ale z nenadání....
Se ta věc nemůže uskutečnit. Prostě to nejde. Neznámá síla z vesmíru očividně způsobila, že to vaše plány jsou zničené. Tradá...

Tyhle situace samozřejmě na*erou. A to hodně. Víc než cokoliv jinýho. Máte chut' ničit. A demolova. A pálit. A kopat. A mlátit. A trhat. A křičet.
A ničit.

To všechno se stane poté, co jste absolvovali celý ten složitý proces- uspořádání, plán, úsilí, těšení se atd. A vy nechápete jak je možný, že se to pokazilo. Ale je to možný. Očividně. A proč? No protože Murphyho zákon říká: může- li se něco pokazit, pokazí se to.
Kdyby česká vláda fungovala stejně jako Murphyho zákony, tak by fungovala. Protože pokud na světě něco funguje, tak jsou to Murphyho zákony. A věci se kazí. Všechno v tomto vesmíru i v jiných vesmírech se totiž může pokazit. Uplně cokoliv vás napadne. Věci se kazí a je potřeba s tim počítat. Člověk si věci plánuje, ale někdy to prostě nevyjde.
A lidi se z toho můžou po*rat. A většinou je to způsobený tim, že se na to těšili. Těšili se, nevyšlo to, sou zklamaný.

Tím pádem je taky dobré se na nic netěšit a nic neočekávat. Pokud se člověk na nic netěší, tak ani nemůže být zklamaný. Lidi jsou totiž moc závislí na tom, očekávat dobrý věci v budouctnosti a nevidí ty pěkný věci, co se mu nebízí právě ted'. Pancharti nevděčný...
Protože věci nějak dopadnou. A to většinou dobře, i když se to nezdá....

A já si jdu vybít vztek do bubnů....
Moment...nemam bubny...
Háááá....
Ámen
Rokenrol vám všem

Čas? Ne!

7. května 2013 v 22:20 | Pražský poděs |  Blitky

A je to pravda!

Mám to potvrzený! A to hned několikrát!

Tak prej čas...

To je taková ta nepříjemná věc, která nám určuje kdy máme ráno vstávat ale taky kdy máme zestárnout. Nad timhle náhodou přemýšlim fakt často. Čas je všude kolem nás, o tom neni pochyb. A omezuje nás. Ale taky nám dává jistou linku, podle který by jsme se měli v životě řídit no. Dává nám pocit uspořádanosti a orientace. Nutí nás k tomu, abychom mysleli na to, co se stane. A to je kámen úrazu spousta okamžiků v životě. Já sama jsem to zažila několikrát. Zabývala jsem se tím, co je nejlepší v daný situaci udělat aby to mělo dobrej dopad na budouctnost, že jsem zapoměla žít přítomností. A to by se dělat nemělo. Protože to je škoda- člověk pak plýtvá časem. A čas je to nejdahocenější co člověk může mít. Pokud máš na něco čas, máš všechno. Jelikož se nemusíš zabývat tím kdy to uděláš ale stačí si prostě říct že to někdy uděláš. Někdy. Třeba za sto let.

Ale člověk nemá čas. Téměř na nic. Nemáš čas na spánek. Nemáš čas na jídlo. Nemáš čas na zábavu. Nemáš čas na život. Ano a kolikrát jsem si řekla: to neni možný, to už je to zase tejden (měsíc, rok, světelnej rok...). A první co mě napadlo bylo: čas se zrychlyl, případně zpomalil. Jasně. Hodinky se zrychlyly. Slunce se otáčí rychlejc. Ne asi.

Takže ted přichází chvíle pro můj velevážený názor...


(představte si k tomu TUTURÚ TUTUTUTUTUTU TUTURÚ TUTUTUTÚ TUTUTUTÚ TUTUTU TÚÚÚÚÚ)
A ten je takový, že čas si vytváříme sami. Ano. Hodinky jsou v naší hlavě. Proto se nám někdy zdá 45 minut ve škole zdá jako nekonečno, na koncertě jako 45 vteřin a když jsme ve stavu změněnáho vědomí (aneb zhulený jak Bob Marley), tak je to taky rozdílný.. Čas si vytvořili lidi. A to proto, že se všechno kolem nás mění. Mění svoje místo, tvar, velikost. A taky tvrdim, že čas neběží lineárně (všimněte si prosím, že používám odborné termíny- to dělam že jsem chytrá), ale dokolečka. Pořád se opakuje. Jaro, léto, podzim, zima. Den, noc. Příliv, odliv. Narození, smrt. Konec jednoho koncertu, začátek druhýho. A tak dále žeano. Prostě příroda sama....

Jednoduše, myslim že něco jako čas nemá cenu řešit. Jelikož my jakožto lidé jsme příliš omezení a maličkatí v celym vesmíru abysme mohli něco tak všeobímajícího plně pochopit a jediný co můžeme udělat, je poddat se mu.


A taky brzo přijede Aštar Šeran který nám to všem vysvětlí. A všude bude mír. A láska.



A unicorni. Unicorni blející duhu a kakající třypky...
Ámen
Rokenrol vám všem

Jak jsem se hrabala ve své bulimické minulosti...

6. května 2013 v 23:32 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

Nechtěla jsem

Aby jeden z prvních mých příspěvků tady byl na toto téma. Ale nemůžu si pomoct...
Jelikož tohoto krásného dne mě to opět přepadlo. Co? No přece nevysvětlitelná teenagerovská "deprese". Nebo spíš...deprese. I když, je vysvětlitelná. Složitě, ale přece vysvětlitelná. Stejně to vysvětlení nikdo kromě mě nepochopí...
Takže
Moje problémy, který nikoho nezajímaj, začali už dávno. Asi rok zpátky. Ve skutečnosti ale začali už mnohem dávno. Když mi bylo 11- 12 let. Tyhle problémy, dá- li se to tak nazývat, se týkaji něčeho, o čem se tu skutečně nebudu rozepisovat. To je jedno. Pro ostatní lidi by to byla blbost. Pro mě ne. Zažitek natolik silnej, že mě změnil. Napořád. Nechtěla bych to měnit. Protože, kdybych si to neprožila, je ze mě ted' uplně jinej člověk, než jakej sem. A to by byla škoda. Je to zážitek, kterej postupně ovlivnil moje vnímání světa a fungování všeho v něm. Prostě všeho, mezilidských vztahů, náboženství, celosvětových problémů atd. Och bože, kdyby ste ve skutečnosti věděli, o co jde lol.
No a tyto zkušenosti před rokem ukázali v trochu jiné formě a projevili se. Jednoduše, ztráta chuti k jídlu a pocitu hladu. Téměř uplná. V tý době jsem končila základní školu a po prázdninách přecházela na střední. Diagnoza mojí mámy tím pádem byla jasná; stres způsobený oním začátkem dalo by se říct nového života a možná i doznívající stres z přijímacích zkoušek v zimě. Moje doktorka si to myslela taky. Ano, jedna z jejích prvních otázek byla, jestli mě něco netrápí. Já odpověděla, že ne, samozřejmě. V tý době jsem si myslela, že ne, jelikož mě přímo nenapadlo, že by to mohlo být to, co to bylo. A stejně, kdyby mě to napadlo, tak jí to neřeknu, protože sem to neřekla nikomu. Dřív jsem to ani nikomu nemohla říct. Je totiž důležité poznamenat, že se to týká jedné, a trochu i druhé jisté osoby, kterou všichni moji tehdejší jediní kamarádi znali a tak se nejevilo vhodné, aby o tom věděli. První člověk co o tom slyšel, byla asi před měsícem moje spolužačka z nynější SŠ. No nic.
Zpátky k tomu, že to pravděpodobně způsobilo to, že jsem denně vydržela o jednom sucharu, vůbec mi to nevadilo. I Sněžku jsem vyšlapala. A ne, nebyla to anorexie. Ani bulime. Ze začátku jsem sice zvracela ale potom už ne. Pak už mi bylo jenom absolutně bezdůvodně špatně od žaludku. Najezená, nenajezená, to bylo jedno. Ráno, večer, celý den, prostě mi bylo špatně, ale anorexie to nebyla. Na to by přišli, lítala jsem všude možně po doktorech. Dokonce jsem ani těhotná nebyla. Bingo. Já a těhotná lol. To bych musela porodit mesiáše jako panna Marie. To, že já, doslova unkissed, forever alone virgin (dílem náhody ted' už jenom forever alone virgin), bych otěhotněla s nějakou existující osobou je pravděpodobný asi tak, že uvidim kompletní Beatles naživo ještě v tomto životě.
A když se situace zdála bezvýchodná, máma mě zatáhla k léčiteli. Ten vykyvadloval to, že mam zánět nějakýho dvanáctníku nebo čehoto. A taky řek, že nemam pít moc kafe, vína a nemam kouřit. Dal mi čaje, nějakej podivnej cukr, co vypadal jako kokain a tak to skončilo. Nedělam si prdel. Po pár měsících čajování a kokainování mi fakt přestalo být blbě. Prostě po prázdninách v září absolutní pohoda. Až do ted'ka. Neříkam, že se mi to zas vrátilo, jenom včera sem zase cítila takovej ten zvláštní pocit, jakej sem tenkrát měla. A bylo to jednoduše vyvolaný (jo vim e to bude znít divně) jistou fanfiction, jejichž čtení mám ted' v oblibě. Dřív než se kdokoliv začne smát mé stupiditě, je potřeba poznamenat, že onen příběh se v souvislostech týkal právě té zkušenosti a problému co mám a na což jsem velmi citlivá. A protože se to dotýká vlastně všeho, tak jsem citlivá na všechno.
A co z toho ted' mam? No přece to, že když se totální náhodou zmínim, že nebudu jíst víc, než je u mě obvyklé, máma si myslí, že mě je zas blbě a že to mam z toho kouření. Ráda bych připomněla, že kdyby mi bylo blbě z kouření tak asi nekouřim ne? A to, že ve škole nemam samý jedničky je taky z kouření. Dokonce i to, že sem vživotě neměla přítele je kvůli kouření. A až mě zašlápne slon, tak to budu mít taky z toho kouření. A ne, nemam to z kouření, jelikož věřim tomu, že něco, co mi dělá dobře, mi na druhý stránce nemůže dělat špatně. Myslete si co chcete, já to dělam taky...
A z toho vychází....

Že sem přecitlivělej depresoidní teenager. Nádhera ne? No nechtěli by ste mě doma? A abych zněla jako SKUTEČNĚ depresoidní teenager tak řeknu tohle. A věřte tomu, že to myslim upřímě....

NIKDO MĚ NECHÁPE!!!
Aarrgghh
Ted' už jenom chybí, abych se jako správný teenager pořezala.
Ne.
Už nikdy více...
Ámen

Rokenrol vám všem

Jak jsem přemýšlela sama o sobě...

5. května 2013 v 0:01 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

Jsem příliš komplikovaná bytost na to, abych tady o sobě napsala všechno co vim, jelikož si dovoluji říct, že žádný člověk na planetě o sobě nemůže říct, že se zná. každej je komplikovanej. Přiznejme si, kolikrát už jste v nějaké situaci jednali tak, že poté, co emoce odplavali jste se podívali zpátky a řekli si ''ku*va co sem to udělal/a''. No, to ale neni muj problém, s tim se musí každej vyrovnat sám...lol...

Chci jenom napsat pár životních pravd, který si byl můj slepičí mozeček schopen vydedukovat za posledních 16 let:
  • Možná nejsem zas tak uplně normální. Ale to je sporné, jelikož definovat normalitu v dneším světě není zas tak jednoduché a šílenej člověk si většínou neuvědomuje, že je šílenej.
  • Já a ostatní lidé na této planetě. No to je také velice sporné. Na jednu stranu nejsem ráda sama. Líbí se mi, když jsem ve společnosti lidí co mi rozumí, se kterýma se mám o čem bavit. Na druhou stranu...pojem ''lidi co mi rozumí, se kterýma se mám o čem bavit'' je také sporný. A nejsem si jistá, zda složitost najít ''lidi co mi rozumí, se kterýma se mám o čem bavit'' je způsobena mými vysokými nároky nebo pouze nízkou úrovní mentality většiny mých vrstevníků. A tak si občas řikam, jak moc všechny ty blbce kolem sebe nesnášim.
  • Když už jsme u tý nízký mentality mých vrstevníků, občas jim závidim, jejich jednoduchý pohled na svět...št'astní to lidé...
  • Ano, tato neschopnost vidět daný problém z jiného úhlu pohledu ze mě dělá egoistickou svini.
  • Mé vyjadřovací schopnosti se pohybují u bodu mrazu, takže pokud je něco k nepochopení...nedá se nic dělat, já se neumim vymáčknout...
  • Příliš mnoho přemýšlim.
  • Snažím se tolik nepřemýšlet, jenže pak zase uvažuju nad důvodama, proč nad danou problematikou nepřemýšlet...
  • Ale co se jiných věcí týče, jsem absolutně k ničemu.
  • Jsem líná
  • Nejsem studijní typ, ve škole stojim za hovno
  • Neumim vařit
  • Lidi si o mě většinou myslí že sem bud' nafoukaná uplně blbá 'hipsta' kráva co to má v životě jednoduchý, protože je hezká, nebo podivínská 'hipsta' kráva která se snaží být strašně podivná a lidi jí to žerou protože je hezká
  • Ve skutečnosti mě lidi vůbec nežerou
  • Mají pravdu v tom, že jsem hezká. Teda, alespon mě přijde že sem celkem hezká. Prostě se sama sobě líbim. Jasněže bych chtěla mít víc propadlý tváře a jinou barvu očí ale co...
  • Je velice lehké mě rozbrečet
  • Jediný co dobře umim a co mě baví je brečet nad všim co se dá, kouřit a poslouchat hudbu....
  • Jsem ráda, že kouřím a miluju vůni cigaret
  • Pokud bych neposlouchala a nemilovala tu hudbu co posloucham a miluju, tak bych byla hodně nešt'astnej člověk a asi bych už nežila
  • Snažím se naučit se nesrovnávat svůj život s životem někoho jinýho a vážit si vlastní individuality ale stejně...zajímalo by mě, jestli je někdo podobně uvažující jako já...
Takže....


Takže, tohle by bylo tak, co se nejčastěji odehrává v mé hlavě...
Ámen
Rokenrol vám všem

Pokud už tu jste, tak si to prosím přečtěte

4. května 2013 v 17:58 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

EHM, TAKŽE ZAČNEM...

Jmenuju se tak jak se jmenuju, to je jedno. Narodila jsem se v minulém století (takže možnost že je mi 13 a méně se vylučuje muhaha) a všechny okolnosti napovídají tomu, že jsem ženského pohlaví. No, jednoho mrazivého dne jsem seděla ve třídě na odpoledním vyučování jedné nejmenované pražské odborné střední školy kterou prvním rokem navštěvuji a čuměla do blba. Židle mě tlačila do zadku, profesorka povídala něco, co asi budu někdy potřebovat vědět, ale já jenom zírala na hodiny, kdy už tohle několikahodinové peklo táhnoucí se do pozdních hodin odpoledních skončí. Můj mozek opět vířil těmi nejlepšími myšlenkami, které by si zajisté zasloužili Nobelovu cenu, ale mé umístění v času a prostoru to znemožnilo. Jelikož každého napadají nejlepší věci, když je to nejméně vhodné a nemá možnost je realizovat (jako třeba na záchodě nebo právě při vyučování žeano). Ale i přes početné patogenní zóny které na mojí geniální tvořivost měli nehezký vliv, jsem něco vymyslela...

A je to tady...blog...prostě jenom blog...

Já jsem vlastně takový silně zmatený člověk. Jsem zmatená natolik, že nevím co přínosného pro společnost mám dělat. Je mi totiž nejakých blbých hodně čerstvích 16 let, jsem nucena studovat jistou uměleckou SŠ v Praze (která mě zaměstnává natolik, že veškerá má energie, která tu kdysi byla na všechny tvořivé věci jednoduše nějak zmizela) a navíc se tak trochu bojím lidí. A kvůli tomu všemu by bylo velice těžké dělat to, co bych skutečně chtěla. A co bych skutečně chtěla dělat? No, nejdřív bych se chtěla konečně dop*dele naučit hrát (ne jednu skladbu a pár akordů ale ku*va pořádně HRÁT) na tu zas*anou kytaru. Potkat v nějakym pajzlu milé, hodné, sexy kluky, co potřebujou do svojí kapely zpěvačku a vůbec jim nevadí, že neumí zpívat. Potom odejít, ne být vykopnuta (aby to bylo drsnější) ze školy. No a po létech nespoutaného rokenrolového života se stát svojí hudbou nesmrtelná...ach...jak romantické...A tohle všechno bude asi způsobené mojí nepochopitelnou, nevysvětlitelnou a hlavně pro okolí obtěžující mánií pro rockovou hudbu. Jak pochopitelné. Můj mozek se dělí na dvě části, menší a větší plus srdce. Ta menší část má na starost všechno to, abych mohla jakž takž fungovat v tomto čase a prostoru (takové ty věci jako schopnost obléct se, vyčistit si zuby, dojít domu a podobné). Ta větší část mého mozku se zaobírá vším, co souvisí se slovem rokenrol. A to může být složité především, pokud rokenrol dokážete nacpat doslova do všeho ve vašem životě.No nic, přesně tohle bude jedna věc, co si budu muset později vyjasnit, takže to ted' radši necháme být, nebo se dostaneme k mým oblíbeným kytaristům a z toho už by sme se nevyhrabali. Ale všechno souvisí se vším, není- liž pravda? Jelikož já už blog věnovaný rokenrolu mám ale zato nemám blog věnovaný mým postiženým, anticírkevním, pubert'áckým, nesmyslným, zmateným myšlenkám. Původně jsem zamýšlela si ho založit na jiné platformě a v angličtině ale pak jsem si uvědomila, že vyjadřování mých složitých myšlenek mi dělá problém i v češtině, co teprve v angličtině žeano.Takže jak už sem řekla, tohle celý dělam hlavně proto abych si trochu uspořádala svoje myšlenky, které jsou možná geniální ale když mě napadají tak je jich příliš mnoho a moje geniální mysl je nestíhá registrovat.
Takže prosímvás, pokud jste to dočetli až sem (gratuluju) tak:
  • moc nevěřim tomu, že tohleto někdo bude sledovat a číst, takže je možné že, to co se tu objeví napsané bude společensky, nábožensky či morálně pro některé jedince nepřijatelné
  • jestli by se náhodou stalo, že ste si něco přečetli, ono Vás to negativně zaujalo a rozhodli jste se na to vyjádřit svůj názor hrubým způsobem, je mi to jedno.... jelikož moje Ego nezajímáte a přeji Vám mír v duši
  • jestli by se náhodou stalo, že ste si něco přečetli, ono Vás to pozitivně zaujalo a rozhodli jste se na to vyjádřit svůj názor přívětivým způsobem, opět gratuluji, jste fajn lidi
  • kašlu na gramatiku, uvědomte si to prosím
  • neznáte mě, nevíte kdo sem, nevíte jak vypadam, nevíte co sem si prožila, nevíte nic, takže pokud jste schopni tolerance...jste hodní lidé a znovu gratuluji
Takže začínáme....
PARTY HARD PARTY HARD!!!!


To je asi všechno na začátek a já dál budu jenom čekat, co se stane po nějakém tom pátku kdy tady toho bude víc, já si to budu číst a pak se budu smát tomu, jak moc je nešt'astné, že nad vším moc přemýšlím...
Ámen
Rokenrol vám všem