7. května 2013 v 22:20 | Pražský poděs
|
A je to pravda!
Mám to potvrzený! A to hned několikrát!
Tak prej čas...
To je taková ta nepříjemná věc, která nám určuje kdy máme ráno vstávat ale taky kdy máme zestárnout. Nad timhle náhodou přemýšlim fakt často. Čas je všude kolem nás, o tom neni pochyb. A omezuje nás. Ale taky nám dává jistou linku, podle který by jsme se měli v životě řídit no. Dává nám pocit uspořádanosti a orientace. Nutí nás k tomu, abychom mysleli na to, co se stane. A to je kámen úrazu spousta okamžiků v životě. Já sama jsem to zažila několikrát. Zabývala jsem se tím, co je nejlepší v daný situaci udělat aby to mělo dobrej dopad na budouctnost, že jsem zapoměla žít přítomností. A to by se dělat nemělo. Protože to je škoda- člověk pak plýtvá časem. A čas je to nejdahocenější co člověk může mít. Pokud máš na něco čas, máš všechno. Jelikož se nemusíš zabývat tím kdy to uděláš ale stačí si prostě říct že to někdy uděláš. Někdy. Třeba za sto let.
Ale člověk nemá čas. Téměř na nic. Nemáš čas na spánek. Nemáš čas na jídlo. Nemáš čas na zábavu. Nemáš čas na život. Ano a kolikrát jsem si řekla: to neni možný, to už je to zase tejden (měsíc, rok, světelnej rok...). A první co mě napadlo bylo: čas se zrychlyl, případně zpomalil. Jasně. Hodinky se zrychlyly. Slunce se otáčí rychlejc. Ne asi.
Takže ted přichází chvíle pro můj velevážený názor...
(představte si k tomu TUTURÚ TUTUTUTUTUTU TUTURÚ TUTUTUTÚ TUTUTUTÚ TUTUTU TÚÚÚÚÚ)
A ten je takový, že čas si vytváříme sami. Ano. Hodinky jsou v naší hlavě. Proto se nám někdy zdá 45 minut ve škole zdá jako nekonečno, na koncertě jako 45 vteřin a když jsme ve stavu změněnáho vědomí (aneb zhulený jak Bob Marley), tak je to taky rozdílný.. Čas si vytvořili lidi. A to proto, že se všechno kolem nás mění. Mění svoje místo, tvar, velikost. A taky tvrdim, že čas neběží lineárně (všimněte si prosím, že používám odborné termíny- to dělam že jsem chytrá), ale dokolečka. Pořád se opakuje. Jaro, léto, podzim, zima. Den, noc. Příliv, odliv. Narození, smrt. Konec jednoho koncertu, začátek druhýho. A tak dále žeano. Prostě příroda sama....
Jednoduše, myslim že něco jako čas nemá cenu řešit. Jelikož my jakožto lidé jsme příliš omezení a maličkatí v celym vesmíru abysme mohli něco tak všeobímajícího plně pochopit a jediný co můžeme udělat, je poddat se mu.
A taky brzo přijede Aštar Šeran který nám to všem vysvětlí. A všude bude mír. A láska.
A unicorni. Unicorni blející duhu a kakající třypky...
Ámen
Rokenrol vám všem
Ten koniec nebol veľmi nutný...Ale je pravda, že čas je len v našej hlave. Keď človek chce, čas si nájde...