Červen 2013

Jak jsem se prokouřila prvákem...

29. června 2013 v 19:14 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

Já ten prvák ukončila!!! Bez propadnutí!!!

Nepropadla jsem z matiky! Nepropadla jsem z fyziky! Nebudu dělat reparát! Nebudu se muset celý prázdniny učit!

A NAVÍC MAM JENOM DVĚ ČTYŘKY!


A to by o škole, vysvědčení a tadytěch bezvýznamných sračkách stačilo...

Důležitý je to, že začínaji prázdniny

A to znamená žádná škola. Po dobu dvou měsíců! Dva měsíce volna! Dva měsíce sezení na zadku! Dva měsíce vstávání kolem 14:00! Dva měsíce na internetu!
A vstup do prázdnin byl taky moc pěkný
Včera jsme si šli sednou s částí spolužáků na naší rozlučku do jedné hospody v Dejvicích. Pánové...já vstoupila do nebe! Měli tam malýho panáka za 7 Kč (!), velkýho za 16 (!). Vlastně tam měli levný uplně všecko i pivo a nealko. Takže nepotřebujete spoustu prachů aby jste si krásně vylili mozek. Jo a methanol to neni. Teda...doufam. Navíc to tam bylo uplně skvělý. Jistěže za to mohli i ty fajn lidi co tam se mnou byli :) Takže jsme tam krásně seděli, popíjeli, kouřili, bavili se atd. Dobře, možná jsme popíjeli trochu moc. Tedy, já určitě. Za zmínění stojí taky to, jak jsme tam potom (už opravdu dosti nabumbaní) tancovali na živou hudbu co tam hrála. Taková partička asi pěti děcek mezi 50ti letýma máničkama (wrau)! A hráli Honky Tonk Woman! Takže jsem byla uspokojena!
Pak jedna naše část už musela bohužel odejít, tak jsme je šli vyprovodit na metro a celou cestu jsme našemi vychlastanými hlasy zpívali Oh Happy Day. Banda hlasitých, nalitých retardů. Bacha na nás. Naše jedna část tedy nastoupila do metra a (snad) bezpečně dojeli domů. A snad něco nepoblili. Zbytek, vlastně jenom já a kamarádka jsme se tedy šli zpět poflakovat do oné hospody. A když jsme toho pohybu měli dost, tak už jsme si řekli, že teda pojedem k ní domu. Jenže pak jsme si uvědomili, že tramvaj do který jsme nasedli, jede jinam, než jsme si myslely. Tak jsme byly nuceny vystoupit na Strossmayeráku. Mysleli jsme, že nám jede tramvaj z jedné zastávky. Ale ups, ona jela z jiný. Tak jsme pobíhali od jedný zastávky k druhý a na každý visel jakýsi papír o pátku oznamující změnu trasy. Nejlepší bylo, když jsme na tom papíru objevili nápis jako: Toto není oficiální informační leták, prosíme kohokoliv aby tento papír strhl v sobotu 29. 6. ráno. LiKE....WUT? Takže jsme se rozhodli, že prostě pujdem pěšky přes Čechův most a pak se v Revoluční koukneme, co tam jede na tramvaj. Po nějaký době jsme tam došli (dokonce jsme skutečně došli po vlastních nohách), cestou jsem našla takovej ten fosforeskující proužek co lidi dostávaj na diskotékách a naštěstí nám odtamtud jela tramvaj přímo tam, kam jsme potřebovaly. Stejně....nejlepší jsou ty lidi v těch nočkách :D
Hardcore cesta
Párty hárd
Retardované tanečky
Hodně chlastu skoro zdarma
Žádný fízlové
Nesnášim pražskou noční dopravu
+ Bonus: nikdo neblil
Jupí

(ano právě jste si přečetli nudný článek o tom, jak moc jsem se včera ožrala)
Ámen
Rokenrol vám všem

Další smutná událost...

29. června 2013 v 14:57 | Pražský poděs |  Blitky
Obejdu se bez keců

R.I.P. Filipe Topole

Náš připitomělej, omezenej, materialistickej svět opět opustila jedinečná osobnost s velkym O.
Byl, je a bude jedním z nějvětších českých pianistů a skladatelů.

Zavři ta okna
jejich nehty jdou po skle
zavři ta okna
to není vítr
kdo rozechvívá tabulky
zavři ta okna
to není mráz
zavři ta okna
kdo na ně dýchá
tma venku ztěžkla
zavři ta okna
a upevni okenice
asi jen smrt
jde takhle potichu
černé peří na prahu
a drápek na skle

PSÍ VOJÁCI RULES!!!
Btw: Skutečně mě fascinuje, že někteří lidé ani neví, kdo Filip Topol je. To je docela dost smutný. Každej ví barvu včerejšího spodního prádla nějaký televizní pseudohvězdičky co nikdy nic nedokázala. Ale neví, kdo byl člověk, co za sebou v životě nechal kus krásný práce. Tragické...
Ámen
Rokencol vám všem

Jak jsem si uvědomila, že se nikdy nepoučim...

27. června 2013 v 20:21 | Pražský poděs |  Blitky

Nesmim

Nechci

Nemůžu

Zdál se mi sen. Moc přesně si ho nepamatuju. Vim ale, že jsem kdesi chlastala se spolužáky a pak, jsme po sobě začali s jedním spolužákem lézt. Nic zajímavího. ALE! Mám vysvětlení pro to, proč se mi zdálo, že jsem chlastala. To je prostě a jednoduše tím, že jsem se skutečně dříve toho večera docela ožrala. JENŽE PROČ SE MI KURVA ZDÁLO, ŽE SE CUCÁM (a kdovíco ještě) S ONÍM CHLAPCEM? Jedno vysvětlení by bylo smysluplné. Možná jsem ve stavu počáteční zamilovanosti. V tom případě by mi pomohlo něco jako:
Člověk je v některých situacích jednoduše bezmocnej. Hlavně proti sám sobě a svým pocitům. Jako je například ona zamilovanost. Prostě to přijde a je to tady.
Mam pocit, že ve většině případů ona situace končí pozitivně. Holka se zamiluje do kluka, ten kluk se zamiluje do ní, pak jí pozve na extrémě romantický rande, pak jí řekne, že je láska jeho života, pak spolu chodí, do výbuchu světa...lalalalalala sluníčko, třpytky, poníci, duha.....
Hm ale u mě to tak nikdy nebylo. Dvakrát za život jsem se do kluka opravdu zamilovala. Ani jednou to nevyšlo. Há! Asi sem něco speciálního, nebo já fakt nevim...
Tady jde totiž o to, že já se nesmím zamilovat do tohohle kluka, který, jak se zdá, zaujal mé oko. Prostě pokud nechci trávit druhák a možná i delší čas v depresích, tak se prostě nesmim zamilovat. Nechci být zase beznadějně zamilovaná. Nechci se trápit. Nechci si dávat naděje na něco s pravděpodobností uskutečnění ve hmotném světě 0,0001%. Stačilo mi to. Už toho mam dost. Nebudu zamilovaná. Prostě ne. Já protestuji. Je to humus, vědět, že s tim, jestli jsem zamilovaná nebo nejsem, pomocí rozumu moc nepohnu. Prostě bezmoc. Tak jako všechno.
Z toho vychízí jedno moudro: Svět patří těm, co se neposerou...!
Acho jo, já se v tomhle tak strašně nevyznám...
Střílela bych to...
No, aspon jsem si dneska po na mě dlouhé době zase zahulila. To je romantika. Nádhera. Proč to prostě nemůže zůstat takhle...mě to teoreticky stačí...
Ach ta puberta...pfff...
Ámen
Rokenrol vám všem

Jak jsem byla pošesté nanebevzatá...

26. června 2013 v 21:58 | Pražský poděs |  Moje nanebevzetí

Opět uspokojena...

ZA DEŠTĚ

Na hustodémonskykrutopřísném koncertě Bon Jovi!!!
Takže, dne 24. června 2013 přijel Jon Bon Jovi plus band. A já tam nesměla chybět. V Synot Tip areně. Opět s doprovodem dospělé osoby. Abych neutekla. Jak praktické.
Jedna věc mě opravdu zaujala. A to, že začali hrát PŘESNĚ!!! To je poprvý, co sem to zažila. Na podium nastopila skupina.
Já:
A bylo to dokonalý. Tedy, téměř. Jedna věc mi tam fakt chyběla (kromě toho, že mě Jon nepožádal o ruku samozřejmě) a to pan Richie Sambora. Uznejte, to prostě nasere. Koupíte si lístek na koncert (jupí), těšíte se na všechny jak hovado a nakonec nepřijede kytarista. Dobrej kytarista. Nechci si stěžovat na Phillipa X (mimochodem, ten svojí práci odvádí skvěle) ale Richie je prostě Richie. Přesto měl koncert svoje pozitiva. Například déšt'. Mokro. Morkej Jon. Mokrej Jon v čepičce. A ten hlas. Kytara. Wrau.
Odpouštim mu občasně kýčovitou projekci. Odpouštim mu chybějícího Samboru. Odpoušim mu to, že si mě nevzal.
Protože:
Asdfghjkl americký dokonalý úsměv.
Navíc ta představa, že:
Ach my nebohé, zoufalé, sexuálně frustrované panny....
Ámen
Rokenrol vám všem

Smysl života je na konci

22. června 2013 v 22:07 | Pražský poděs |  Kreativní průjmy
Co Bůh? Člověk?
Kdo je světa skvrnou?
Filosofické žvásty do mysli se hrnou.
Jak odůvodnit život zdejší?
Snad náhodou neopatrnou?
Filosofické žvásty do mysli se hrnou.
Proč byli stvořeni muži?
Stejně ženám jen nohy roztáhnou.
Filosofické žvásty do mysli se hrnou.
A důvod proč je milují?
Snad pro jejich náruč láskyplnou?
Filosofické žvásty do mysli se hrnou.
Čím to, že ženy krvácí?
Možná jejich krásou jiskrnou?
Filosofické žvásty do mysli se hrnou.
Lásko všemohoucí!
Co těčiní tak bolestiplnou?
Filosofické žvásty do mysli se hrnou.
Matko Země!
Zničili jsme tvojí přirozenost majestátnou.
Filosofické žvásty do mysli se hrnou.
Dívko rusovlasá!
Kdo zlomil tvojí víru neoblomnou?
Filosofické žvásty do mysli se hrnou.
A co tvoje oči hnědé?
Udělají tvojí krásu úplnou?
Filosofické žvásty do mysli se hrnou.
Vy, zkurvený vzpomínky!
Narušujete lidskou psychiku chatrnou.
Filosofické žvásty do mysli se hrnou.
Náhodné polibky sladké!
Jak získat zpět vaši chuť' nezaměnitelnou?
Filosofické žvásty do mysli se hrnou.
Hle, bezstarostnost mládí!
Stala ses tak rozporuplnou.
Filosofické žvásty do mysli se hrnou.
Cigarety mizící v dýmu!
Jste lék na duši strastiplnou?
Filosofické žvásty do mysli se hrnou.
Ach jantarová whisky!
Co tě dělá tak tajuplnou?
Filosofické žvásty do mysli se hrnou.
Ty, bylino zelená!
Činíš mě tak svobodomyslnou.
A filosofické žvásty se mi pořád do mysli hrnou…

Jak jsem byla popáté nanebevzatá...

20. června 2013 v 23:53 | Pražský poděs |  Moje nanebevzetí

Aneb jak mě uspokojit na dalších pět dní...

Tentokrát mi oblíknete dlouhé kytičkované šaty (abych vypadala jako retardovanej hipík), šperky mi navěsíte všude, kam se dá, opět nesmíte zapomenut na vstupenku, tabák, papírky, filtry a klíče. A doprovod v podobě dospělé osoby. Hlavně na ten nezapomenout. Protože rizika jsou velká a permanentní. Opět totiž hrozí nebezpečí, že bych utekla....

tentokrát za Ericem Claptonem!!!

To je tak, když někdo utratí všechny prachy za koncerty....

Takže včera se konal další koncert. Je asi očividný, že bude následovat sprcha mých emocí o tom, jak moc dokonalý to bylo.
Začalo to jednoduše. Stejně jako pokračovalo. Prostě si vlezl na podium společně s kapelou a začal. Co jinýho taky čekat žeano. On totiž pan Clapton víc věcí nepotřebuje. Jenom tu kytaru. Jo a pár lidí kolem. A o show je postaráno. Jednoduchý jak facka. A v jednoduchosti je genialita. Víc geniality než si všichni myslíte. Protože hrát líp na kytaru než Claton, to umí maximálně bůh. A asi ani ten ne. Jelikož neexistuje. Zatímco Eric existuje. Protože jsem ho včera viděla. A to znamení, že Mr. Slowhand je bůh. Ale to už stejně všichni víme. Teda, aspon to ví ty, co byli na jeho koncertě. Jelikož....tohle bylo fakt nádherný. Jedno slovo: bezchybnost (samozřejmě nepočítám to, že jsem za něj opět nebyla provdána, to by pak mohlo být ještě bezchybnější).
Navíc, tenhle koncert v Praze byl poslední na turné. A zrušil koncert ve Vídni, co měl být před Prahou. Hihihi. Škodolibá radost...
Ámen
Rokenrol vám všem

Taková ta věta...už nikdy nebudu pít...

18. června 2013 v 20:52 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

Asi nejsem ten správý člověk, co by na toto téma mohl povídat

Lepší vypravěč by byl náš pan prezident...
Kocovina je podle Wikipedie (která nikdy nelže, stejně tak jako celý internet žeano) označení vedlejších účinků konzumace alkoholu. Víme. Má různé podoby, to taky všichni víme. A to je právě to, co na látkách, jako je alkohol miluju. Jsou to látky nevypočitatelné, stejně tak jako celej život zdejší.
Já osobně si na kocovinu pamatuju jen dvakrát za svůj krátký život i přesto, že mé zkušenosti s alkoholem za poslední školní rok prudce stouply.
Ta první, lidi...to byla nádhera. Bylo mi s nejvetší pravděpodobností 14 let a pili jsme s tehdejšími spolužáky na Žofíně krabicák s pivem (fujky fujky), zatímco naši páni rodičové si mysleli, že jsme na školní diskotéce. Měsíc svítil, my jsme se vloupali do níže, červeně vyznačeného prostoru vyhrazeného půjčování šlapadel...

...rozdělali jsme si jablečnou (dokonce si pamatuju příchut) vodnici, posadili se na schůdky, otevřeli krabicáky, flašky a bavili se. Nesralo nás absolutně nic. Žádnej strach o tom, že spadneme přiopilý do vody. Žádnej strach o tom, že by Žofín mohli procházet fízlové. Ne. Prostě jenom ten krásnej pohled na osvícený Národní divadlo s měsícem v pozadí, cigáro, vodnice a hnusnej krabicák. Když tu ejhle, chybička se vloudila. Nechci to složitě rozebírat. Tedy jednoduše, jiným mužům od nás ze třídy se ten večer stala nehoda s fízlama a i přesto, že já už jsem byla dávno v bezpečí domova, ti naši chudáčci, co je chytili fízlové mi nedali spát. Byla jsem celá vystresovaná, i když jsem s tím neměla nic společnýho, nic se mi nestalo, nikdo se o mém alkoholovém opojení nedozvěděl atd. Jenom celá ta situace ve mě vyplavila nějaké podivné hormony, které způsobily to, že jsem druhej den ráno měla kocovinu. Poprvé ožralá, poprvé si za to neseš následky. Ach, nemůžu si pomoct, ale na ten večer strašně ráda vzpomínám. Takovej ten první zážitek s alkoholem, znáte to. A ještě si pamatuju, jak jsem si myla obličej v míse na hajzlících v Tesku, jelikož tam netekla voda z umyvadla, a já jsem si z nějakého nepochopitelného důvodu myslela, že jakmile si opláchnu obličej, matinka na mě nic nepozná (no jo byla jsem asi fakt hodně ožralá).
A co se mé druhé zkušenosti s kocovinou týče, ta se stala nedavno, asi 2. týdny zpátky na rodinné párty hárd v jedné sousední zemi. Tam jsem totiž celý den pila. Pila jsem skutečně hodně. Pila jsem nonstop. Pila jsem asi tak od 11:00 do 21:00. Jakmile jsem měla prázdnou skleničku, jistý trollpříbuzný mi ihned dolil. Konkrétně se jednalo o kvalitní víno všeho druhu. A asi dva panáky. Takže nespočet skleniček vína a ne víc, jak dva panáky té správné slivovice. Nejprve stav lehké opilosti- takový ten roztomilý, nevinný stav. Po nějaké době již stav opilosti- blbě koukam, motam se, myslim na sračky a to je asi tak všechno. A stupňovalo se to- to už byl ten stav kdy člověk prostě neni schopen jít rovně, i kdyby ho podpíral sám Ježíš. A také mele ne vtipné sračky, ale takové ty extrémě trapné sračky. A hlavně sračky, co nedávaji smysl. A neumí se pořádně ani posadit na WC. A to, co se mu honí v mozku je ještě horší aneb, ten trapný moment, kdy přemýšlíte o tom, jak jsou vaši bratranci pěkní a jaké by to asi bylo s nimi sdílet lože (btw. jsou to fakt sexy muži).
No a celý tenhle můj opilecký den se samozřejmě neobešel bez následků...



Překvapivě se u mě druhý den ráno dostavila právě ona "viróza". Docela dost intenzivní viróza abych byla upřímná. No, jediný na co můžu být pyšná je to, že moje viróza nebyla způsobena krabicákem či podobnýma chcankama. Pak jsem slavně pronesla: už nikdy nikdy nikdy se nedotknu ničeho alkoholickýho. A co jsem udělala už ten večer? Dala si na klidnou cestu vlakem pivo...ach my nenapravitelní hříšníci...

Takže, co by jste si z toho měli odnést děti?
Minimálně tohle:
  • nechlastejte, když je vám 14 a nejste psychicky v pohodě
  • nechlastejtě, když je vám 16 a jste na rodinné oslavě
  • teda, chlastejte si jak chcete, pokud na to máte peníze, chut' a umíte to
  • kocovina má různé podoby
  • každej si minimálně jednou za život zažije kocovinu
  • docela to stojí za to vyzkoušet, aby jste s tímto světem měli co největší zkučenosti
  • alkohol je metla lidsta
  • ale zametat se musí
Ámen
Rokenrol vám všem

To sou takový ty, který sou špatný co?

16. června 2013 v 0:31 | Pražský poděs

Ne pardon, já nejsem žádnej zasranej rasista...

Hm Romové. No budiž....
- kradou
. nepracujou
- dělaji nepořádek
- neumí se přizpůsobit společnosti
- dělaj bordel
- žijou za naše peníze
- jsou vůči ostatním rasistický
Asi to bude všechno pravda. Ovšem... Ke krádežím jsou nuceni už jako děti (většinou dostávají přílad od rodičů). K tomu, že dostanou sociální dávku, nemusí pracovat, to taky znají od rodičů. To, že se neumí přizpůsobit ve společnosti, která je vytrhla s jejich přirozeného chodu života tj. kočovat, tak to sem jim ale potom nedivte milánkové, že dělaji bordel po několik generací. A to, že jsou rasistický vůči společnosti, ve který byli, jsou a budou za něco méněcennýho, tak to být na jejich místě, jsem rasistická taky...
Jako malá jsem trávila hodně času u babičky a dědy v nejmenovaném menším městě ve Středočeskym kraji. Když jsem chodila ven, moji jediný kamarádi tam byli právě cikáni. Pamatuju si právě na svýho prvního kamaráda. Jmenoval se Jarda, měl dvě starší sestry a s rodičema bydleli v paneláku. Fakt dobře si na toho kluka pamatuju. Naučil mě jezdit na kole a na bruslích :D Pak jsme spolu i chvilku chodili do školky. Navzájem jsme se navštěvovali. No, byl to cikán...
Možná kvůli těmhle vzpomínkám nemam na cikány negativní názor. Navíc pocházim z rodiny, kde takovéto: "no jo, nediv se, jsou to cikáni" a "bacha, jsou to cikáni" atd.
Na druhou stranu, často slýchávám od samozvaných "nerasistů" věci jako: taky bys nesnášela cikány, kdybys vedle nich bydlela. Ano, vedle věčiny pražských cikánů bych fakt nechtěla bydlet. Jakože děkuju ale fakt ne... Oni se totiž taky liší tím, jestli bydlí v Praze, na menším městě nebo třeba v osadě.
Mě ale zásadně vadí jedna věc. Svádění všech špatných věcí, co se stanou na cikány. Tim jsem neustále znechucena. Nebo. Například: nedavno se ztratila či byla unesena jakási matka s malou dcerkou, obě cikánky. Jeden názor v diskuzi mě ovšem dostal: jen at' si tam zůstanou, nikdo je nepotřebuje! Jakože cože? Tyvole vždyt' se ztratila ženská a malý dítě! Takový lidi jsou retardovaný nebo prostě jenom blbý. Nevim. Občas mi ale připadá, že takhle těžce negativná názor na ně má celá republika. Takový lidi skutečně nemam ráda...
Takže ano...ted' budou následovat všem rasistů který nejsou rasisti jenom nemaj rádi cikány, náckům, ku klux klanům a ostatním omezeným lidem do nekonečna omývané a známé věty jako:
  • ne všichni cikáni jsou stejný
  • ne všichni cikáni kradou
  • ne všichni cikáni nepracujou
Ale ano, problémy s cikánama můžou být. Byli, jsou a budou. Myslim, že tenhle problém je tak trochu neřešitelnej. Jediný co by se dalo dělat, je minimalizovat rasismus v naší společnosti. A je potřeba začít u malých dětí. Z obou stran. Ale to je těžký, když rodiče těch dětí jsou rasistický. Asi nějaká česká přirozenost...nevím...
Ámen
Rokenrol vám všem

Jak jsem byla počtvrté nanebevzatá...

15. června 2013 v 20:41 | Pražský poděs |  Moje nanebevzetí

Aneb jak mě uspokojit...na dalších pět dní...

Jednoduše mě namalujete jako děvku, oblíknete jako děvku (podvazky incuded), vrazíte do ruky vstupenku, dáte mi do tašky nezbytná cigára a jako dozor (abych s nima náhodou neodjela jakožto groupie, roadie či rovnou jejich druhá manželka nebo něco takovýho...o což samozřejmě celý život usiluju a budu usilovat) se mnou pošlete zákonného zástupce na koncert KISS!!!

Ano, viděla jsem naživo KISS!!!


A byl to dokonalej koncert. Tím myslim fakt dokonalej. Dokonalejší by už jenom bylo, kdyby tam místo KISS bylo AC/DC (aneb uvažování věčně nespokojené osoby).
Takže, začalo to Psycho Cirkusem a Shot It Out Loud. Při druhé skladbě jsem již začala být nepřičetná a vůbec mi nevadili lidi, co seděli vedle mě (ano, jakožto největší lůza jsem měla lístek na sezení). Pokračovalo to mimo jiné i přes Heaven's On Fire, God Of Thunder, Lick It Up a Rock and Roll All Nite. Gene je o pár let mladší než muj děda a skáče po podiu v botách s obrovskou platformou, plivajíce krev a Paul, starej tak, jako moje babička, si též ve vysokých podpatkách jezdí ve vzduchu po O2 aréně jakousi vtipnou mašinkou, co ho přenese na malý podium uprostřed davu. Show jak pyča!!! Nechybělo ani Outta This World performované pouze Tommym a Ericem.

Jednoduše bohové ! Snesli se na obrovském pavoukovi a po koncertu zmizeli v mohutném kouři zpět do vysokého nebe. Či hlubokého pekla…to je jedno. Oni jsou legendy. Paul může po koncertu rozmlátit kytaru. Gene může plivat krev. Oni si to můžou dovolit. Jejich fanoušci je milujou. Já je miluju. Doslova. To, co dělaji, je něco úžasnýho a obdivuhodnýho. Ten pocit, když jsem v tý zasraně velký, k prasknutí naplněvý O2 aréně s lidma, co se přišli podívat a poslechnou si muziku, co milujou, je nádhernej. A na podiu stojí vaši Bohové. Jeden z nejlepších pocitů na světě. Lepší by snad jenom bylo, kdybych byla v první lajně na stání u podia!
A tím pádem bych s nimi měla oční kontakt!
Nebo kdybych s nima měla tělesný kontakt!
Nebo pohlavní kontakt!
Nebo kontakt s Genovým jazykem!
Nebo pohlavní kontakt s Genovým jazykem!
Nebo kdybych měla V.I.P lístky!
Nebo kdybych nepotřebovala V.I.P lístky, protože jsem jejich manželka!
A na závěr jeden obrázek podporující nekonečnou sexuální frustraci...

Tak si aspon koupim tyhle panenky :D
Ach jaká nekonečná utopie...
Měla jsem s nima kontakt maximálně tak přes zvukové vlny. No...lepší než kopanec do prdele...

A ještě něco pro pobavení:

Ámen
Rokenrol vám všem

Vodička

3. června 2013 v 16:11 | Pražský poděs |  Blitky

Už zase?

Doufejme, že svět brzo neuvidíme z této perspektivy:
To se takhle ráno probudíte, celý tělo vás bolí, pak jste nuceni jet ještě kamsi na slavnostní obídek, kde nejste schopni sníst jedinné sousto, jelikož váš žaludek ještě stále obsahuje příliš mnoho alkoholu, pak večer jedete na vlak, kde už se konečně dostanete na velevážený pramen života (net) a tam čtete...POVODNĚ V PRAZE!!!

Takže zatímco já jsem se před 2 dny v jedné nejmenované sousední zemi zlila jak největší prase na jakési rodinné PÁRTY HÁRD, tak vy tu máte povodně? Jakože fakt povodně? Pravý nefalšovaný povodně? Jujda....
A ted' :

Výhody:
  • NENI ŠKOLA (aaahhhyyyeeesss)
  • a to je asi tak všechno...
Nevýhody:
  • prší
  • POŘÁD EŠTĚ PRŠÍ JE ČERVEN KURVA!!!
  • ta fešná socha buddhistickýho mnicha u který jsem jednou seděla a hulila je skoro celá zaplavená
  • dolní ZOO je zaplavená (je potřeba soucítit se zvířátky)
  • nejezdí metro
  • jedinný co jezdí sou zmatený nadávající řidiči v Praze neuvedomujíc si, že za chvíli jim ani to auto nepomůže, jelikož se spousta silnic uzavírá (ledaže by se to auto proměnilo v ponorku což by bylo fakt dost promakaný)
  • i přesto, že neni škola se mi nechce jet nikam do centra a hangoutovat se s přáteli koukajíce se na poeticky zalité nábřeží
Z čehož plyne dost těžké rozhodnutí. Je lepší trpět všechny výše uvedené nevýhody povodní, nebo nejít do školy? Chmpf...tohle je jedna z největších problematik vesmíru, kterou dokáže vyřešit jen zkušený, přemýšlivý mozek... Ach jak je vesmír komplikovaný...

A nakonec pár fajn nápadů, jakými se po čas povodní zabavit:
  • pořídit si gondolu a zahrát si na Benátky
  • naučit se stavět vor z dvou mořských želv a chlupů z vlastních zad
  • postavět Noemovu archu (catholic church approves)
  • máme jedinečnou možnost surfovat z Praze tak si jí nenechme ujít
  • stát se zakladatelem chovu plejtváků obrovských v Praze
  • pak najít libovolného Jonáše, kterej se nechá tim plejtvákem sežrat (catholic church approves one more time) a dokázat, že je to celý jedna velká blbost (catholic church dissaproves)
  • navlíknou na sebe bílej hábit o tři čísla větší a zahrát si na proroka (něco jako Ježíš) říkajíce, že konec světa se blíží jakožto velká voda
  • a když už jsme u toho proroka, můžete zkusit chodit po vodě
  • pokud se vám to podaří, pravděpodobně ste fakt Ježíš
  • a pokud ne, tak ste pravděpodobně utonul/a
  • (a pokud jste Ježíš, tak to hlavně nevykřikujte nikde na Židovsky městě...kvůli vlastní bezpečnosti)
  • (moment, neni ta část Prahy už náhodou zatopená) ???
At' už se rozhodnete pro cokoliv, tak já budu asi dělat něco jako tohle (catholic church dissaproves)
Wheee!!!
Ámen
Rokenrol vám všem