Jak jsem byla popáté nanebevzatá...

20. června 2013 v 23:53 | Pražský poděs |  Moje nanebevzetí

Aneb jak mě uspokojit na dalších pět dní...

Tentokrát mi oblíknete dlouhé kytičkované šaty (abych vypadala jako retardovanej hipík), šperky mi navěsíte všude, kam se dá, opět nesmíte zapomenut na vstupenku, tabák, papírky, filtry a klíče. A doprovod v podobě dospělé osoby. Hlavně na ten nezapomenout. Protože rizika jsou velká a permanentní. Opět totiž hrozí nebezpečí, že bych utekla....

tentokrát za Ericem Claptonem!!!

To je tak, když někdo utratí všechny prachy za koncerty....

Takže včera se konal další koncert. Je asi očividný, že bude následovat sprcha mých emocí o tom, jak moc dokonalý to bylo.
Začalo to jednoduše. Stejně jako pokračovalo. Prostě si vlezl na podium společně s kapelou a začal. Co jinýho taky čekat žeano. On totiž pan Clapton víc věcí nepotřebuje. Jenom tu kytaru. Jo a pár lidí kolem. A o show je postaráno. Jednoduchý jak facka. A v jednoduchosti je genialita. Víc geniality než si všichni myslíte. Protože hrát líp na kytaru než Claton, to umí maximálně bůh. A asi ani ten ne. Jelikož neexistuje. Zatímco Eric existuje. Protože jsem ho včera viděla. A to znamení, že Mr. Slowhand je bůh. Ale to už stejně všichni víme. Teda, aspon to ví ty, co byli na jeho koncertě. Jelikož....tohle bylo fakt nádherný. Jedno slovo: bezchybnost (samozřejmě nepočítám to, že jsem za něj opět nebyla provdána, to by pak mohlo být ještě bezchybnější).
Navíc, tenhle koncert v Praze byl poslední na turné. A zrušil koncert ve Vídni, co měl být před Prahou. Hihihi. Škodolibá radost...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama