Nesmim
Nechci
Nemůžu


Zajímavý myšlenkový proud... teda, alespoň mi to tak přišlo... :)
[1]: Závidim ti tvůj optimismus holka. Ale mam takovej pocit, že naše společnost by měla přestat do všech hustit onu pseudoromantickou představu o tom, že lásečky na celej život mucíq pusinqa srdíčko. Tenhle neuskutečnitelnej ideál lidi hrozně ubíjí. Hlavně mladý lidi. Pak hledaji to, co jim všechny média (především internet, přiblblá muzika, filmy, seriály atd) cpou pod nos. Vztahy jsou možná hezký (nevim) ale láska života nemusí být nutně osoba opačného, či stejného pohlaví. Já například, kdybych si mohla vybrat mezi láskou, dejme tomu k jednomu z těch chlapců a mezi láskou k hudbě, tak je moje volba druhá možnost. Protože lidi se mění ale písničky zůstávaj stejný. Bohužel, jsem si téměř jistá, že už žádné osobě mužského pohlaví nebudu zachovávat city jako k jednomu z těch dvou chlapců. Jediný, co mě na mojí ubohý lidský existenci sere je to, že nemůže kontrolovat city, které jsou pro ni destruktivní. Nevim proč to tak lidi maji...asi karma ![]()
[3]: Jeden vztah jsem zažila a bylo to fajn. Veškeré moje problémy pramení čistě z podstaty mé ukrutně nepraktické depkoidní povahy. Více než fajn, nemělo to chybu. Tedy, nezapadám mezi ty "ňuňuňu je dokonalej a budeme mít tři ňuňatý děti a hrobeček na kopečku s krajkovanou záclonou a je prostě upe dokonalej" ženské, od začátku jsem stála nohama na zemi a věděla, že dokonalý není. Ono je to spíše o tom, čí nedokonalosti můžete přehlížet. A o ochotě toho druhého. Jo, můžeš mít smůlu a nikoho fajn nepotkat. Ale proč to nezkoušet?
Se spolužáky je to sporné a těžké. Zvláště když o tebe nestojí.
Takže, se sluchátkama na uších a kníkou v ruce, držím se následujícího:
"Knihomolové nikdy nechodí spát sami."
*KNÍŽKOU, ksakru
A abys měla aspoň tušení, proč ti sem pořád píši - zaujala jsi mne. Hodně.
Jinak luxusní článek.