Jak jsem si uvědomila, že se nikdy nepoučim...

27. června 2013 v 20:21 | Pražský poděs |  Blitky

Nesmim

Nechci

Nemůžu

Zdál se mi sen. Moc přesně si ho nepamatuju. Vim ale, že jsem kdesi chlastala se spolužáky a pak, jsme po sobě začali s jedním spolužákem lézt. Nic zajímavího. ALE! Mám vysvětlení pro to, proč se mi zdálo, že jsem chlastala. To je prostě a jednoduše tím, že jsem se skutečně dříve toho večera docela ožrala. JENŽE PROČ SE MI KURVA ZDÁLO, ŽE SE CUCÁM (a kdovíco ještě) S ONÍM CHLAPCEM? Jedno vysvětlení by bylo smysluplné. Možná jsem ve stavu počáteční zamilovanosti. V tom případě by mi pomohlo něco jako:
Člověk je v některých situacích jednoduše bezmocnej. Hlavně proti sám sobě a svým pocitům. Jako je například ona zamilovanost. Prostě to přijde a je to tady.
Mam pocit, že ve většině případů ona situace končí pozitivně. Holka se zamiluje do kluka, ten kluk se zamiluje do ní, pak jí pozve na extrémě romantický rande, pak jí řekne, že je láska jeho života, pak spolu chodí, do výbuchu světa...lalalalalala sluníčko, třpytky, poníci, duha.....
Hm ale u mě to tak nikdy nebylo. Dvakrát za život jsem se do kluka opravdu zamilovala. Ani jednou to nevyšlo. Há! Asi sem něco speciálního, nebo já fakt nevim...
Tady jde totiž o to, že já se nesmím zamilovat do tohohle kluka, který, jak se zdá, zaujal mé oko. Prostě pokud nechci trávit druhák a možná i delší čas v depresích, tak se prostě nesmim zamilovat. Nechci být zase beznadějně zamilovaná. Nechci se trápit. Nechci si dávat naděje na něco s pravděpodobností uskutečnění ve hmotném světě 0,0001%. Stačilo mi to. Už toho mam dost. Nebudu zamilovaná. Prostě ne. Já protestuji. Je to humus, vědět, že s tim, jestli jsem zamilovaná nebo nejsem, pomocí rozumu moc nepohnu. Prostě bezmoc. Tak jako všechno.
Z toho vychízí jedno moudro: Svět patří těm, co se neposerou...!
Acho jo, já se v tomhle tak strašně nevyznám...
Střílela bych to...
No, aspon jsem si dneska po na mě dlouhé době zase zahulila. To je romantika. Nádhera. Proč to prostě nemůže zůstat takhle...mě to teoreticky stačí...
Ach ta puberta...pfff...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Em Zet Em Zet | Web | 29. června 2013 v 15:10 | Reagovat

:D Myslím, že být zamilovaná je skvělý pocit. Já ten pocit teď k někomu mám.. :-D  Třeba jednou najdeš lásku svého života, ti dva, do kterých jsi byla zamilovaná, prostě asi nebyli ti praví. Nevím, kolik ti je let, ale určitě se někdo jednou najde. :-)
Jinak luxusní článek. :D Píšeš takovým úžasným stylem, že jsem to fakt přečetla jedním dechem.. přidám si tě do oblíbených stránek, snad ti to nebude vadit. A máš zajímavý design. :-P

2 rumplestiltskin42 rumplestiltskin42 | 29. června 2013 v 15:25 | Reagovat

Zajímavý myšlenkový proud... teda, alespoň mi to tak přišlo... :)

3 Normální člověk Normální člověk | Web | 29. června 2013 v 15:46 | Reagovat

[1]: Závidim ti tvůj optimismus holka. Ale mam takovej pocit, že naše společnost by měla přestat do všech hustit onu pseudoromantickou představu o tom, že lásečky na celej život mucíq pusinqa srdíčko. Tenhle neuskutečnitelnej ideál lidi hrozně ubíjí. Hlavně mladý lidi. Pak hledaji to, co jim všechny média (především internet, přiblblá muzika, filmy, seriály atd) cpou pod nos. Vztahy jsou možná hezký (nevim) ale láska života nemusí být nutně osoba opačného, či stejného pohlaví. Já například, kdybych si mohla vybrat mezi láskou, dejme tomu k jednomu z těch chlapců a mezi láskou k hudbě, tak je moje volba druhá možnost. Protože lidi se mění ale písničky zůstávaj stejný. Bohužel, jsem si téměř jistá, že už žádné osobě mužského pohlaví nebudu zachovávat city jako k jednomu z těch dvou chlapců. Jediný, co mě na mojí ubohý lidský existenci sere je to, že nemůže kontrolovat city, které jsou pro ni destruktivní. Nevim proč to tak lidi maji...asi karma ;-)

4 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 25. června 2014 v 14:19 | Reagovat

[3]: Jeden vztah jsem zažila a bylo to fajn. Veškeré moje problémy pramení čistě z podstaty mé ukrutně nepraktické depkoidní povahy. Více než fajn, nemělo to chybu. Tedy, nezapadám mezi ty "ňuňuňu je dokonalej a budeme mít tři ňuňatý děti a hrobeček na kopečku s krajkovanou záclonou a je prostě upe dokonalej" ženské, od začátku jsem stála nohama na zemi a věděla, že dokonalý není. Ono je to spíše o tom, čí nedokonalosti můžete přehlížet. A o ochotě toho druhého. Jo, můžeš mít smůlu a nikoho fajn nepotkat. Ale proč to nezkoušet?
Se spolužáky je to sporné a těžké. Zvláště když o tebe nestojí.

Takže, se sluchátkama na uších a kníkou v ruce, držím se následujícího:
"Knihomolové nikdy nechodí spát sami."

5 Maitter z Creepfellu Maitter z Creepfellu | 25. června 2014 v 14:20 | Reagovat

*KNÍŽKOU, ksakru

A abys měla aspoň tušení, proč ti sem pořád píši - zaujala jsi mne. Hodně.

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 25. června 2014 v 15:17 | Reagovat

[4]: Já sem si taky zažila jeden oficiální vztah. A stálo to za hovno. A ted' ten neoficiální stojí za hovno eště víc... Je to svinstvo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama