Červenec 2013

Jak jsem byla poosmé nanebevzatá...

30. července 2013 v 23:21 | Pražský poděs |  Moje nanebevzetí

OLÉ OLÉ MAIDEN MAIDEN!

Tak tohle bylo....HUSTODÉMONSKY KRUTOPŘÍSNÉ!!!¨
A přitom to začalo úplně prostě. Asi v 14:30 kdy jsem měla sraz s bývalým spolužákem. Ano, moje matka risknula to, že s nima uteču a poslala mě na koncert samotnou! To, že jsem nad sebou neměla tzn. dohled zapříčinilo, že jsme si dali trošku, opravdu jenom trošku byliny. Konkrétně jedno brko aby jsme nebyli uplně mimo ale jenom trošičku. A stačilo to. No jo, to když někdo kupuje kvalitní zboží co ho vystřelí někam uplně do prdele :D Nevadí, zažila jsem i horší stavy. K Edenu sme dorazili asi okolo, vlastně nevim, byla jsem dost zhulená, ale to neni důležitý.
Důležitý je to, že jsem tam rozhodně nebyli první. Nechápu...ty lidi tam museli čekat už asi od oběda nebo co. Hm super, takže o první lajně si můžeme nechat zdát. Čekání ve frontě zpříjemnovalo to, že nebylo vedro. Ámen. Neni vedro. Je mi dobře. Akorát mě chytil opět hulihlad a huližízen, takže jsem byla nucena jít do MekSráče a koupit si tam pseudohranolky z cigaretových nedopalků nebo z čeho to dělaj. Nesnášim fastfoody. Ale tak co mi zbejvalo, žeano.
Po asi dvou hodinách čekání nás putili dovnitř. Jupí. Takže zase, co nejrychleji vybavit to, že u sebe nemam pytel a lahev chlorofylu a rychle běžet a běžet! A když se mi naskytl pohled na arénu... velkej chumel o oasi 4 ředách před podiem ale jinak všude VOLNO! Kdyby mi tenkrát měřil náš tělocvikář čas, jako to rád dělává když beháme, tak by se rovnal rychlosti světla. TO ZNAMEMÁ, ŽE SEM KURVA CHYTLA PRVNÍ LAJNU!!! YEEEESSS!!! JÁ BĚŽELA! A ZHULENÁ! Je teda pravda, že to místo bylo pod tou velkou promítací obrazovkou, takže ne uplně nejlepší, ale lepší než kopanec do prdele. Tak....a ted' přišlo na řadu mě již známé čekání. Trochu dost nuda no. Začaly hrát Voodoo Six. Jako dobrý, ale to je prostě úděl předkapel, že jsou to předkapely no. A když už se blížil ohlášený čas, že by měli začít hrát Maideni....tak začalo chcát. Ale ne jakože jen tak chcát. ALE JAKOŽE OPRAVDU CHCÁT!
Pokud to mam k něčemu přirovnat, tak to bylo asi jako když ve všem co máte na sobě do bazénu. Prostě po chvíli bylo mokrý uplně všechno, co jsem měla v kabelce, včetně mobilu atd... Nevadí. Jenom kvůli tomu museli trochu posunout začátek. Asi aby Steve neuklouznul. Stejně přestalo pršet.
Pak to začalo! Záběry majestátného ledu a v ohni nastoupili bozi! Ze začátku jsem něco málo fotila ale potom...příiš velká extáze na to, abych udržela mobil. A pak začalo zase chcát. Při Afraid To Shoot Stranger. Teda, ted' spíš pršet. Ale jo, byla bořka. Dokonalý dokreslení atmosféry. A lidi. Spousta lidí. Asi 25 000. To je dobře. Takhle má koncert vypadat. Prostě nádhera.Mimochodem...jsem si téměř jistá, ŽE SE NA MĚ BRUCE PODÍVAL! A TAKY DAVE! A možná i ostatní. To si ale nejsem moc jistá, ty jejich pohledy asi nebyli přímo jenom na mě. Doufam, že Steve jo...
To se nedá popsat, to se dá jenom zažít.
  • bylina
  • bouřka
  • první lajna
Nevim jestli to bylo bylinou nebo koncertem, ale byla jsem někde uplně jinde, než na planetě Zemi. Prostě vesmír zvaný Iron Maiden! Až jsem z toho zvlhla. Ne deštěm, ale že se na mě Bruce podíval.
Komu vadí, že sem po koncertě vypadala jako zmoklej Eddie co má přes sebe britskou vlajku. Dokonce sem stihla koupit plakát. Jenom mam doted'ka mokrý boty a tašku. Plakát už uschnul. Stejně nejlepší, jak muj kamarád po koncertě mluvil asi tak jako Lemmy :D
To je jedno.
PODÍVAL SE NA MĚ BRUCE DICKINSON!!!
Ámen
Rokenrol vám všem

Jak jsem nespokojená...

28. července 2013 v 20:00 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

Sama sobě bych si nejradši dala facku a polila se studenou vodou

Pak bych si dala ještě jednu facku a pak pěstí. Nejradši bych se totálně zmlátila, protože jsem na sebe nasraná. Možná i zabila. Ale to už ted' ne. Rozhodně ne sama. Nejradši bych, aby mě něco zabilo. Ale rychle. Ne pomalu. Jelikož mam pocit, že se zabíjim sama svym myšlenim. A pomalu.
Takže co se děje? No, začnu třeba tady. Dejme tomu, že onen kluk, respektivě muž, se kterým jsem byla na rande, i když nevim, jestli takhle vypadá rande...ehm...tak jako co k tomu. Možná to, že jsem spolu tenhle tejden zase byli venku. Jupí. Když jsem byla na táboře, pořád jsme si psali. A já si řikam, hm faajn to vypadá dobře. Takže, ho tak trochu beru, že o mě snad má zájem nebo něco takovýho. Tedy, ono to tak opravdu vypadá. Ale v tento krásný moment opět přichází moje nemocná hlava a sere se do všeho. A víte, jakej má důvod? Dneska jsem mu napsala, že bych ho zejtra ráda viděla, protože od něj potřebuju koupit pár gramů. A on tak nějak dlouhou dobu neodepisuje i když byl online. Solo pro muj mozek: no a je to v prdeli, to je jasný, nezaujmula si ho, seš nula, nic z toho nebude.
Nepochopitelné. Mohlo se stát cokoliv. Taky to dělam, že dlouho neodepisuju. Ale já jsem prostě magor, takže to u ostatních lidí beru jinak. Hlavně u ostatních lidí, na kterých mi záleží. Protože by to byla škoda, kdyby z tohohle nic nebylo. Bylo by mi to líto, kvůli tomu času, co jsem tomu věnovala. A taky kvůli tomu, že onen mladý muž neni jen tak nějakej debílek.
No jo, já a vztahy. Spíš: já a pustá poušt'. Nevim, proč se mi to všechno tak nějak vždycky vyhýbalo. Pokud by to bylo o vzhledu, tak nevim. Nejsem ta z holek, co je společností považována za ošklivou. Naopak. Jsem považována za hezkou. Možná to bude mou povahou, i když i tohle by bylo divný. Zas takovej magor doufam nejsem, aby se mnou nebyla řeč. Snad jsem v tomhle objektivní.
Možná nejsem, fakt nevim. Začínam mít vážnou obavu, že jsem učebnicový příklad člověka v depresích.Deprese jsou přece stavy, co se vracej. A mě se přece tyhle stavy, že na mě padá celej svět právě pořád a už docela dlouhou dobu vrací. Možná i jsem, na tom ale nezáleží. Nechci prášky, který by mě osvobozovali. Chci se osvobodit sama.
Řekla bych, že jsem nešt'astná proto, že nejsem to, co bych chtěla být. A tím pádem jsem na sebe i naštvaná.
Jeden z mých problému bude taky to, že svůj život, ač si to nepřipouštim, porovnávam se životy ostatních. Ostatní s někym chodí. Ostatní maji spoustu kamarádů. Ostatní přes prázdniny každodenně podnikaji večerní akce (tzv. kalby). Ostatní maji spoustu sexu. Ostatní maji na co vzpomínat. Ostatní žijou. Ostatní maji radost ze svýho mládí.
Já jenom tiše závidim. Závidim jim jejich bezstarostnost. Závidim jim jejich krásný vztahy. Závidim jim jejich kamarády. Závidim jim jejich naivitu. Závidim jim jejich mládí. Závidim jim jejich život. Nesnášim když vidim, o co všechno přicházim.
A pak se na to podívam objektivně a mam pocit, že si nezasloužim za svoje smýšlení žít. Žiju v Evropě. Mam střechu nad hlavou. Mám doma vodu. Mám co jíst. Mám rodiče. Mám peníze. A přesto si připadam jako chudák. Že je muj žovot nezajímavej. Že nikdy nebude zajímavej natolik, abych měla o čem vyprávět. Protože mam pocit, že nežiju naplno jako ostatní. Nebo spíš, že bych mohla žít životem normálního teenagera, ale nežiju, protože si tak nebudu připadat, dokud si nenajdu přítele. Někdo by moh' říct, že aspon vztahy a všechno co se toho týká nemusim řešit. ALE JÁ TO CHCI ŘEŠIT! Ano, mam narušenej mozek. Člověk co takhle uvažuje si přeci zaslouží pořádně do držky. Ne tak, jako jsem já od života dostala do držky. Myslim opravdu fyzicky do držky.
A ted' tyhle stavy zvládam eště dobře. Co teprve, až začne škola. Ne. Proboha škola ne....
Ámen
Rokenrol vám všem

Jak jsem byla posedmé nanebevzatá...

27. července 2013 v 20:00 | Pražský poděs |  Moje nanebevzetí

A TOHLE BYLO TO PRAVÝ NANEBEVZETÍ!!!

Moje láska k Alice Cooperovi je tak velká, že jsem za nim jela do prdele Brna.
TO JE NA MORAVĚ!!!
Takže, včera bylo vedro jak v prdeli. Ale to mě samozřejmě neodradilo. Rozhodla jsem se obléci krásné, hipízácké bílé šatičky (jo, aspon budu v tom davu mezi černýma lidma vidět žeano). Autobus jel asi 2. hodiny a něco. Do Brna jsme dorazili asi 2 a půl hodiny před koncertem. To bylo dobře. Páč už tam stáli před vchodem nějaký lidi. Tak trochu jsem jich pár předběhla a pak už jsme jenom čekali, až otevřou arénu. Když jí konečně otevřeli (děkuju Bože) tak jediný co mě zdržovalo, byli takový ty lidi, co mi kontrovolali tašku. Jestli tam třeba nemam drogy. Nebo bazuku. Nebo pytel a láhvi chloroformu. Když byly všechny tyhle sračky vyřízený, jediný co sem potřebovala byly rychlý nohy. Tak jsem běžela a běžela, chytla zábradlí u podia a už po po zbytek večera nepustila. A to jsem měla kurvaže velký štěstí. Jelikož moje matka byla hned za mnou, jenom si odešla koupit pití a už se na svoje původní místo nedostala. Takže bla bla bla, čekam, bla bla bla, první předkapela, bla bla bla, druhá předkapela (btw docela dost dobrý), bla bla bla, příprava podia, bla bla bla. Mezi tím se tam jednou objevil jakýsi chlápek s batohem oblečený jako rocker. Přistoupil k lidem, co stáli na levý straně u zábradlí a začal si s nima ovídat atd. Já si říkám, jo jasný, to je určitě někdo ze skupiny, ale bylo by dost trapný projevovat zájem, když ani nevim, jak se jmenuje. No, stejně celou řadu před zábradlim neprocházel a zůstal jenom u toho kraje.
A pak to konečně začalo! Velkolepý ohňostroj a celá kapela se objevila na podiu. Ano, ten chlápek co se tam předtim objevoval byl skutečně kytarista. Po chvíli vyšel ze zákulisí sám Mr. Vincent. A potom už si jenom pamatuju to, že sem propadala těžké hysterii pokaždé, když se na mě podíval. ANO, ALICE COOPER SE NA MĚ NĚKOLIKRÁT PODÍVAL! A při I'll Bite Your Face Off ukázal taky přímo na mě! Tedy, navázala jsem oční kontakt se všema členama skupiny. Takže už jsem taky oficiálně svatá!
Jako, všechno dobrý...ale BASÁK! Ach! Nádhera! Ten chlápek mě něčim neskutečně zaujmul. Prostě... asi sem se zamilovala. Pak na mě mrknul a usmál se. A tím skončila naše krátká láska...
Úžasná část koncertu, byli především coververze Break On Throught, Revolution, Foxy Lady a My Generation. To jsem totiž absolutně nečekala. Domu jsem sme se dostali až ve čtyři ráno a spát sem šla v pět. Proč ne...takovej normální režim o prázdninách...
Všechno dobrý.
  • první lajna
  • skvělá show
  • skvělá hudba
  • oční kontakt
  • celou noc jsem byla nahluchlá na levý ucho a eště ted' mi tam šumí
Co víc by si mohl člověk přát? Možná tak trsátko. Nebo sex s tim basákem. Jo. To bude asi to, co tomu chybělo k absolutní dokonalosti!
Ámen
Rokenrol vám všem

ProSmrt blogy

24. července 2013 v 21:13 | Pražský poděs |  Blitky

Chápu to...ale ted' už moc ne...

Protože jsem si podobnýma věcma prošla sam. Tedy, nebylo to zas tak vážné...ale už bych to podruhý zažít nechtěla. Jelikož jakmile člověka přepadne anorexie nebo bulime, neovládá se. Ovládá ho jenom ta nemoc. Proto se jí říká mentální. A boj s těmahle nemocema rozhodně neni jednoduchej. Já měla zkurvený štěstí, že při mě stáli všichni svatý a pomohla jsem si sama. Ale lidi většinou takový štěstí nemaj. Sama jednu takovou holku znám, co na tom byla mnohem hůř než já. A ano...hledala inspiraci právě na zvrácených ProAna stránkách.
Jednoduše blogy, zakládané většinou dívkami v pubertálním věku, za účelem podělit se s ostatními o to, jak nejíst a být správná anorektička.Poprvý jsem se o těhlech věcech dozvěděla právě ve svém bulimickém období, kdy jsem hledala rady, jak co nejrychleji zhubnout. Nereální váhový hodnoty, kterých chtěla většina slečen dosáhnout, praštila do očí i mě (a jak říkam, já jsem v tá době taky byla nemocná). Myslela jsem si, že je to nějakej druh hodně drsný sarkastický srandy. Taková ta reakce: WTF?!?
I přesto ty slečny jistým zbůsobem chápu.Tedy pouze v ohledech toho, že se snaží přizpůsobit uměle vytvořenému modelu krásy. Nedivim se jim, jelikož je to všude kolem nich...jejich vina to v podstatě neni. Opět tu platí to zaklínadlo, co já mam strašně ráda: ZA TO MŮŽE SPOLEČNOST (ano společnost v podstatě muže i za to, že se v noci pomočujete). Ne hele dělam si prdel.
Pokud se podíváme na nemocné dívky mladšího věku je důvod většinou pochopitelný. Ještě si nedokážou určit, co je zdravý a co neni. A asi proto zakládaji ProAna blogy. Jednu věc, co ale nechápu je ta, že nevidí, jak nezdravé to je. Ano, beru v potaz, že jsou nemocné ale také lehce ovlivnitelné. A když se daly ovlivnit všemožnýma médiema o to, že je dobrý být co nejvychrtlejší, nevim proč taky nevidí ty informace o tom, že je to prostě nemoc, že se na to umírá a že je jejich jednání špatně.
Pak je tu jedno vysvětlení a to, že nejsou nemocný ale prostě blbý nány, co se nudí a vymejšlej, jak by se zabavily a zviditelnily. Nevim proč, ale mam takovej pocit, že by jim stačilo pár dnů v zařízení jako je třeba...



...aby slečny poznaly cenu jídla. Proana tábory Prosrovnánímozku...
Protože jídlo je kurva dobrý! Nedovedu si představit, že bych nejedla a že by mi z jídla bylo špatně jako dřív. Jeden z nejlepších pocitů na světě je se dobře najíst. A to je svatá pravda!

husBand

24. července 2013 v 20:00 | Pražský poděs |  Kreativní průjmy
Nevěřím tomu.
Musí mě šálit zrak.
Nejkrásnější tvář, co jsem kdy viděla.
Ach!
Viděla jsem spousty.
Ale žádnou jako tuhle.
Snad připomíná mi anděla.
Ach!
Ztratila jsem dech.
Cigareta mi vypadla ze rtů.
Stála jsem a jen zírat dokázala.
Ach!
Zlatavě ohněm políbená.
V odstínech světlých.
Prstýnků z vlasů zdobila.
Ach!
Hypnotizující barva.
Zářící jako smaragdy.
V očích hlubokých se zrcadlila.
Ach!
Byla tu místo vzduchu.
Ta silná chuť.
Zbytečný oblečení strhat z toho těla.
Ach!
Plné rty žádající polibek.
Úsměv, co ledy rozpouští.
Kdybych mohla, tak bych tě na místě ojela.
Ach!
Jinak to vysvětlit nejde.
Tvář musel tesat sám Satan.
Zachytil do ní výraz rebela.
Ach!
Před očima se mi zatmělo.
Nohy mě neudržely.
Jako kdybych se vznášela.
Ach!
Cítila jsem se bezmocná.
Proti jeho pohledu.
Ten pocit je pro mě cela.
Ach!
Potkala jsem ho!
To je on!
Takhle si představuju manžela!
Vezmu si ho.
Budu se vdávat matičko.
Za Rock N' Roll.
Dokonalost v každém detailu.
Ale pochybnosti mám.
Asi jsem se moc sjela.

Ach jo…

Jak jsem přežila dva týdny na táboře...

23. července 2013 v 20:00 | Pražský poděs |  Blitky

Ano, zní to neuvěřitelně, ale je to skutečně tak

Dva týdny jsem byla na táboře
(chvilka napětí)

Bez počítače!!!

Ale zato s mobilem, žeano...
Jelikož vydržet DVA TÝDNY bez internetu je prostě impossibru! A protože nám hned na začátku z trochu podivných důvodů sebrali mobily, tak jsem jim dala starej bez SIMky a nechala si svůj.To dobrodružné tajné nabíjení. A SMSkování. A internetování. Prostě punk!

Mimochodem, tábor byl docela fajn. Tedy, v rámci možností. Jelikož mě prostě nic nevyhovuje, žeano. A protože tam jezdím už hodně dlouho a ted' jsem i dostala nabídku tam příští rok jet jako praktikant, myslim, že by bylo dobrý si udělat takové malé dvě zhodnocení. Já totiž nevim, jestli se mi tam chce znova a je jedno, jesti v podobě praktikanta, nebo dítěte. Takže...
Pozitiva:
  • neni tam vedro jako v Praze
  • nejsou tam blbý lidi jako v Praze
  • nejsou tam smradlavý bezdomovci jako v Praze
  • když se nenamakeupuju, nikdo se na mě nekouká jako na fet'áka, co má právě nejhorší stadium heroinových brouků, ale je jim muj ksicht dost jedno
  • platim za velice výraznou osobnost a každej se se mnou chtěl bavit (byla jsem známá jako ta divná, gerontofilní pražačka, co má na tapetě pána, ve věku svého dědečka, ale prohlašuje, že si ho jednoho dne vezme)
Negativa:
  • děti everywhere
  • slimáci everywhere
  • kopce everywhere
  • pokud je člověk v koupelně dýl, jak 15 minut, bud' na něj řvou at' už vyleze, nebo přestane téct voda
  • alergie velice brutálního rázu
  • sdílení pokoje s dalšíma třema lidma
  • člověk musí jíst, i když nechce, protože nic jinýho neni
  • příliš velký vesnický klid
  • po 22. hodině človek musí ležet u sebe na pokoji
  • musim hrát hry¨
  • nemam tam svojí kytaru
  • nemůžu si svobodně a v klidu zakouřit (za celej tábor jsem měla dvě cigarety...JÁ...DVĚ...CIGARETY...ZA DVA...TEJDNY...WOW)
  • nemůžu si svobodně a v klidu dát sklenku vína
  • nemůžu si svobodně a v klidu zahulit
  • nemůžu si v klidu poslechnout hudbu
  • NEMŮŽU KURVA SVOBODNĚ A V KLIDU VOLAT (dopíči neni mi 8 nebude se mi stýskat po rodičích zkurveně je mi zasraných 16!!!)
  • celková nesvoboda
Jako, tyhle věci mě fakt serou. Já to tam mam ráda, mam ráda ty lidi, to prostředí (teda až na to, že mi ta příroda vyvolává alergii jak prase a léky zabíraji jenom v dvojnásobný dávce) ale ta celková nesvoboda, mi neskutečně moc vadí. Až hystericky se mi na ten tábor nechtělo. Přece jenom, zabitý dva tejdny z drahocenných prázdnin. Ale asi je dobře, že jsem tam naposledy jela. Protože mi to stačilo. Každej rok se tam děly nějaký problémy a to neni ten nejkrásnější způsob, jak já chci trávit prázdniny. Stačilo mi to. Už ne více. Ale byly i světlý chvilky. Třeba, když jsme byli na bojovce na hřbitově a vyběhli na nás hlídači s baterkama se slovy: Co tady děláte! Vypadněte hajzlové! Jako, na ten hřbitov jsme chodili každej rok, ale aby si nás spletli s vykradači hrobek se nám stalo poprvý :D

Prostě všechno, co mě ty dva týdny drželo při životě bylo to, že až pojedu domu, pujdu s matkou a jejim přítelem na jistý koncert jisté české skupiny pořádaný kdesi v prdeli u Přbrami. Nakonec se k nám přisrali i prarodiče, takže z toho byla taková malá rodinná párty hárd mezi vesnickými rockery v džínových bundách nad 50 let, což je mi jakýmsi zvrhlým gerontofilním způsobem velice sympatické.... Prostě fajn a sluníčkové...
Ámen
Rokenrol vám všem

Hlavně tajně!!!

21. července 2013 v 20:00 | Pražský poděs |  Blitky

Aby to bylo víc dobrodružný!

Je to taková lidská přirozenost...
Člověka víc baví věci, co jsou společností zavrhovaný a tím pádem pod nějakýma normama, co společnost stanovila. Blik.
Je to prostě logicý. Člověk je tvor dobrodružný a potřebuje vyhledávat adrenalin. Samozřejmě míra té dobrodružnosti je u každýho jiná. Proč chtějí 11ti letý děcka zkoušet kouřit? Proč chtějí chlastat? Proč chtějí mrdat dřív, než jim je 15? Proč lžou rodičům o tom, kam jdou? Protože je to zakázaný.
Na všechno, co člověk dělal s pocitem, že je to zakázaný, tak nezapomíná. Všechno dělaný i přes zákaz je lepší...
Zakázaný kouření je lepší.
Zakázaný mrdání je lepší.
Zakázanej film je lepší.
Zakázanej chlast je lepší.
Zakázaný místa sou lepší.
Zakázaná hudba je lepší.
Zakázaný porno je lepší.
Zakázaný oblečení je lepší.
Prostě všechno zakázaný je lepší.
Ta vidina, že děláte něco, i přes zákaz, můžete být nachytáni, ale nejste....je prostě úžasná, ne?
A tak to bylo, je a bude.
Zákony jsou tady od toho, aby se porušovali!!!

Ámen
Rokenrol vám všem

Jak budu žádat peníze od státu...

14. července 2013 v 20:00 | Pražský poděs |  Blitky

Prej se vydražil pramen vlasů Micka Jaggera za 120 000 Kč...

Tyvoe...kdybych měla prachy, tak si je taky koupim....
Vlastně, kdybych měla prachy, tak jediný za co je utrácim, jsou cigára, chlast, tráva a posvátné kousky v aukčních síních. Jako třeba vlasy Micka Jaggera. Nebo pupeční šnůru Anguse Younga. Nebo prostě něco takovýho.
Jako sorry, ale když jedno nejmenované pedofilně- mafiánský společenství, schovávájíce se za boha, může uctívat kusy mrtvol, který byli údajně svatý (...), tak ptoč já bych nemohla uctívat posvátné artefakty, jako třeba vlasy, od někoho, o jehož božství se nedá polemizovat. Jak by jinak skládali tak hezký písničky. A vlastně bych na to, abych si mohla tyhle věci kupovat, měla dostávat příspevky od státu. Protože círvek taky dostává prachy. A obhajuje to tim, že to souvisí s vírou. Jenže moje pupeční šnůra Anguse Younga by taky souvisela s vírou takže....
Jo a prej taky bude Jan Pavel II prohlášenej za svatýho, protože se k němu prej modlila rodina nějaký nemocný ženský a ona se uzdravila. Takže teoreticky, pokud se budu modlit k Jimmymu Pageovi, tak se mi zjeví a ošuká mě? To zní docela zajímavě....
Okey, tak až se mi to podaří, tak pošlu do Vatikánu dopis, kde budu žádat o svatořečení Jimmyho Page.
Ne. Vlastně budu žádat o svatořečení celých Led Zeppelin. A jako důvod uvedu, jejich penisy v uplých kalhotách vypadaji posvátně. Ne. Oni jsou posvátné.
A pokud se to církvi nelíbí, tak at' Angusovi prdel políbí!
Ámen
Rokenrol vám všem

Jak se stal malý zázrak...

5. července 2013 v 20:00 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

Okey takže jsem měla další rande

S jinou osobou, ne s tím zmateným MatFyzákem...
Začínám se zlepšovat. Tohle bylo už mé TŘETÍ rande v životě!!! *clap clap* musim si zatleskat....


No fakt! A za všechno vděčím svému oficiálnímu boyfriendovi- internetu. Co bych bez něj dělala...
A kdo na to ještě nepřišel, tak ano....opět jsem tu osobu potkala na internetu. Tedy, celé to vypadalo asi nějak takhle...
Měli jsme sraz u místa, kde pracuje tj. jakási Žabka. Jenže to bych nesměla být blbá. Jela jsem do té Žabky autobusem, jenže jsem nastoupila do špatnýho autobusu. Takže jsem jela na uplně jinou stranu. Pak se mi to zdálo nějaký divný tak jsem si vystoupila a od libovolného vesničana jsem se dozvěděla, že ulice, ktreou hledam, je někde uplně jinde. Tak jsem se zase hezky vrátila a počkala si na správnej autobus. Naštěstí, časově mi to i docela vycházelo. Když tu náhle.... jsem vystoupila zase na špatný zastávce. Tedy, moc brzo. A tak jsem běžela do kopečka v naději, že už tu ulici najdu. Na nervozitu si zapaluju cigáro. Po chvíli chůze do kopce vidím Žabku. Uf, ámen, tohle jsem vychytala. Kurva- mě se tam nechce, co když se budu chovat jako vždycky, takže jako retardovanej debil po lobotomii. Přemáhám se a přicházím k Žabce. Jen tak z nudy vzhédnu k nebesům a praští mě do očí název ulice. Aha...tak tohle asi neni ta ulice co dopíčizasraný hledam. Hystericky se ptám první lidské osoby, kde je ta ulice, co já potřebuju. Jsem někam poslána. Tam vidím další osobu. Tak se jí opět ptám na cestu. Jdu teda dál, podle rady. Meškám. Jelikož muj orientační smysl se nachází pod bodem absolutní nuly, tak se opět někoho náhodného zeptám, kde je to vysněné místo, kam mířím. Po chvíli cesty (a dalších pěti minutách) konečně z dálky vidím cíl své cesty. Žabka. Jakési tři postavy před ní. Jedna z těch postav je stoprocentně moje dostaveníčko, poznávám ho. Mam dvatisíce chutí se otoči a utéct. Jen tak, protože jsem prostě neskutečněj srab. Vedle něj stáli jakýsi dva chlápci. Eh bože pomoc, ono se to na mě usmívá. Ono mě to poznalo. Podává mi ruku a představuje se mi. Jak milé. Navíc me docela překvapí, jelikož je hezčí, než sem si myslela. Což je samozřejmě dobře. Následný děj se přesouvá k němu domu. Tedy, bydlí hned vedle tý Žabky, kde pracuje. Trochu znervoznim, když nás do toho baráku následujou i oni dva neznámí mužové. Hm, co když mě znásilní? Co když mě všichni tři znásilní? Zatímco jsem polemizovala nad těmito možnostmi, oni dva pánové znizeli kamsi do svých bytů. Tak to mě asi znásilní sám, no. Přijdeme k němu do bytu. Na balkoně sedí jakési dvě ženy (spolubydlící). Jo a v bytě je pes (sice malej ale nesnášim psy) a kočka (dobře, ta mi zas tak nevadí). Všude je prázdno a bordel. Asi před dvěma dny se totiž teprve přistěhovali. Sedíme, kecáme, kouříme (cigarety aby si někdo nemyslel) všechno možný. Dostává se ke mě informace, že odcházíme ven dát si brko. Juhůůů tráva zdarma! Jenom jsme si v sámošce koupili pivo a jdeme. Sedneme si do nedalekého parku, kde jsem rozšlápla slimáka. Ewww....mam prostě štěstí no, co dodat. Jelikož jsem se docela dost dobře zhulila, tak ho očividně bavím svojí hysterií o tom, že se přesouvám co nejdál od rozšpápnutého slimáka. A nové místo si navíc kontroluju, jestli tam nejsou jiný slimáci. Achjo... no co, aspon se dobře bavíme. Ještě odcházíme si kamsi sednout na limonádu s tou jeho spolubydlíci. Jelikož huližízen jak prase... Tam jsem ještě nekolikrát tahána na brusle a nepomáhá mi ani to, že žádný nemam. Prej mi nějaký sežene. Super. Přesně tohle potřebuju. Ztrapnit se na bruslích. Achjo... Když sem jela domu, tak jsem nad ničim moc nepřemýšlela, jelikož jsem se skutečně hodně zhulila. Tedy, spíš sem přemejšlela nad sračkama. Ale potom doma tak sedím a říkám si, že to vlastně bylo docela dost fajn a že bych ho takhle chtěla vídat častějc... Nevim, co si o tom mam myslet. Jsem v tadytěch věcích absolutní lame....
Doufám, že celá tahle situace s touhle osobou dopadne dobře...
Nespolíham na modlení, ale asi začnu. Protože si ted' moc nevěřim, že tyhle lásenkový situace zvládam, protože je nezvládam.
A když už skončim jako forever alone, pořád je tu pro mě AC/DC...
Docela jsem na to zvyklá...
Slimák...
Ámen
Rokenrol vám všem

Čáry Máry Fuck

2. července 2013 v 22:53 | Pražský poděs |  Blitky

ZZZEBRAAA

ŠŠŠTĚNĚNĚNĚNĚ

Ne, dělam si prdel...
Je pravda, že když se řekne tohle slovo, většina lidí si vybaví Vlastíka Plamínka & Co.


Ale ona ta pravá Ezorerika s EZO TV moc společných věcí nemá. Nehodlám tady vysvětlovat, co to ezoterika jako taková je. Myslim, že právě dřív, než si to člověk začne spojovat s cikánkou Jolandou, Aštarem Šeranem, vesmírnými ještěry atd. by si o tom mohl zkusit najít vlastní, seriozně tvářící se informace a udělat si svůj nároz. Jelikož muj názor je takovej, že něco mezi tzn. nebem a Zemí existuje. Bez Jolandy. Bez ještěrů. Bez Aštara. A každej si na to musí přijít sám. Každej se s tim hlavně musí setkat sám.
Chápu že spousta lidí je vůči tadytěm věcem hooodně skeptická. A já se jim nedivim. Co si budem povídat, v dnešnim světe. Všude plno Jolandy. Všude plno ještěrů. Všude plno Aštara. Mam skoro takovej pocit, že celá tahle maškaráda je plánovaný plán iluminátů na odrazení lidsta od vědění, jelikož Jolanda, ještěři a Aštar odradí každýho. Kždýho, kromě důchodců.
Panejo...to je strategie! Jenom si to představit... co důchodce, to pseudověštec! Wáu...to by moh bejt prdel svět! Ideální svět pro ovládnutí silnější, mimozemskou rasou. Ne. Fuck. Už jsme zase u Aštara Šerana. A ještěrů....
Moment, kde je Jolanda???
Asi jí svědí koule...
A bude jí svědět i prdel...
Ámen
Rokenrol vám všem