Jak se stal malý zázrak...

5. července 2013 v 20:00 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

Okey takže jsem měla další rande

S jinou osobou, ne s tím zmateným MatFyzákem...
Začínám se zlepšovat. Tohle bylo už mé TŘETÍ rande v životě!!! *clap clap* musim si zatleskat....


No fakt! A za všechno vděčím svému oficiálnímu boyfriendovi- internetu. Co bych bez něj dělala...
A kdo na to ještě nepřišel, tak ano....opět jsem tu osobu potkala na internetu. Tedy, celé to vypadalo asi nějak takhle...
Měli jsme sraz u místa, kde pracuje tj. jakási Žabka. Jenže to bych nesměla být blbá. Jela jsem do té Žabky autobusem, jenže jsem nastoupila do špatnýho autobusu. Takže jsem jela na uplně jinou stranu. Pak se mi to zdálo nějaký divný tak jsem si vystoupila a od libovolného vesničana jsem se dozvěděla, že ulice, ktreou hledam, je někde uplně jinde. Tak jsem se zase hezky vrátila a počkala si na správnej autobus. Naštěstí, časově mi to i docela vycházelo. Když tu náhle.... jsem vystoupila zase na špatný zastávce. Tedy, moc brzo. A tak jsem běžela do kopečka v naději, že už tu ulici najdu. Na nervozitu si zapaluju cigáro. Po chvíli chůze do kopce vidím Žabku. Uf, ámen, tohle jsem vychytala. Kurva- mě se tam nechce, co když se budu chovat jako vždycky, takže jako retardovanej debil po lobotomii. Přemáhám se a přicházím k Žabce. Jen tak z nudy vzhédnu k nebesům a praští mě do očí název ulice. Aha...tak tohle asi neni ta ulice co dopíčizasraný hledam. Hystericky se ptám první lidské osoby, kde je ta ulice, co já potřebuju. Jsem někam poslána. Tam vidím další osobu. Tak se jí opět ptám na cestu. Jdu teda dál, podle rady. Meškám. Jelikož muj orientační smysl se nachází pod bodem absolutní nuly, tak se opět někoho náhodného zeptám, kde je to vysněné místo, kam mířím. Po chvíli cesty (a dalších pěti minutách) konečně z dálky vidím cíl své cesty. Žabka. Jakési tři postavy před ní. Jedna z těch postav je stoprocentně moje dostaveníčko, poznávám ho. Mam dvatisíce chutí se otoči a utéct. Jen tak, protože jsem prostě neskutečněj srab. Vedle něj stáli jakýsi dva chlápci. Eh bože pomoc, ono se to na mě usmívá. Ono mě to poznalo. Podává mi ruku a představuje se mi. Jak milé. Navíc me docela překvapí, jelikož je hezčí, než sem si myslela. Což je samozřejmě dobře. Následný děj se přesouvá k němu domu. Tedy, bydlí hned vedle tý Žabky, kde pracuje. Trochu znervoznim, když nás do toho baráku následujou i oni dva neznámí mužové. Hm, co když mě znásilní? Co když mě všichni tři znásilní? Zatímco jsem polemizovala nad těmito možnostmi, oni dva pánové znizeli kamsi do svých bytů. Tak to mě asi znásilní sám, no. Přijdeme k němu do bytu. Na balkoně sedí jakési dvě ženy (spolubydlící). Jo a v bytě je pes (sice malej ale nesnášim psy) a kočka (dobře, ta mi zas tak nevadí). Všude je prázdno a bordel. Asi před dvěma dny se totiž teprve přistěhovali. Sedíme, kecáme, kouříme (cigarety aby si někdo nemyslel) všechno možný. Dostává se ke mě informace, že odcházíme ven dát si brko. Juhůůů tráva zdarma! Jenom jsme si v sámošce koupili pivo a jdeme. Sedneme si do nedalekého parku, kde jsem rozšlápla slimáka. Ewww....mam prostě štěstí no, co dodat. Jelikož jsem se docela dost dobře zhulila, tak ho očividně bavím svojí hysterií o tom, že se přesouvám co nejdál od rozšpápnutého slimáka. A nové místo si navíc kontroluju, jestli tam nejsou jiný slimáci. Achjo... no co, aspon se dobře bavíme. Ještě odcházíme si kamsi sednout na limonádu s tou jeho spolubydlíci. Jelikož huližízen jak prase... Tam jsem ještě nekolikrát tahána na brusle a nepomáhá mi ani to, že žádný nemam. Prej mi nějaký sežene. Super. Přesně tohle potřebuju. Ztrapnit se na bruslích. Achjo... Když sem jela domu, tak jsem nad ničim moc nepřemýšlela, jelikož jsem se skutečně hodně zhulila. Tedy, spíš sem přemejšlela nad sračkama. Ale potom doma tak sedím a říkám si, že to vlastně bylo docela dost fajn a že bych ho takhle chtěla vídat častějc... Nevim, co si o tom mam myslet. Jsem v tadytěch věcích absolutní lame....
Doufám, že celá tahle situace s touhle osobou dopadne dobře...
Nespolíham na modlení, ale asi začnu. Protože si ted' moc nevěřim, že tyhle lásenkový situace zvládam, protože je nezvládam.
A když už skončim jako forever alone, pořád je tu pro mě AC/DC...
Docela jsem na to zvyklá...
Slimák...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama