Chcanky forever

7. srpna 2013 v 11:00 | Pražský poděs |  Blitky

Miluju cestování Prahou

Prostě miluju... Jelikož pražská MHD je best. Hlavně v noci. Jo, to prostě stojí za to...
1) Nevydržela...
Situace: potřeba se v mrazivé noci dostat ke kamarádce domu. Stav: nepříjemná zhulenost. Místo: někde nad Žižkovem. Místní čas: asi 03:30.
Probdělá noc. Zima jak v prdeli. Já a kamarádka jsme našli tramvajovou zastávku. Halelůja. Kouříme, čekáme. Čekáme asi půl hodinky. Tramvaj přijela. Jupí. Jedeme. Jak už to v nočkách bejvá, tak jedeme docela dlouho dobu. Naštěstí obě sedíme, takže pohoda. Občas když se otočim na kamarádku do zadu, tak ta náhodně poznamenává, že se jí chce čůrat. Frekvence, se kterou to poznamenává, se stále zvyšuje a zvyšuje. No, co jí mam na to říct, prostě to musí vydržet. Už jenom asi dvě zastávky nás dělí od naší cílové destinace. Kamarádka pořád opakuje něco jako: tyvole já to prostě nevydržim to nejde atd. No, za chvíli se začíná hystericky smát, že to ALE OPRAVDU nevydrží a podává mi dotazy jako třeba: "hele myslíš, že se to do tý látkový sedačky nasákne a nepoteče to ven"? Tak tam jen tak sedíme, a smějeme se na celou tramvaj. Za chvíli mě má spolužačka vyrušuje ze smíchu a říká: "kurva, já to nevydržela..." Můj i tak hystericej smích nabírá obřích rozměrů. Naší hlasitostí na sebe strháváme pozornost celé střízlivé části tramvaje (btw. těch střízlivejch lidí tam byla většina). A po chvíli kamarádka strikes again: "dopiči ono to teče dolu". Kdo nevěří, že můj smích mohl být ještě hlasitější, tak je debil. Prostě pod kamarádkou potůček hezky tekoucí proti směru jízdy. Jedna věc ovšem byla k nezaplacení. A to výraz černého muže, stojíce nad mojí kamarádkou. Věřte mi, k nezaplacení :D Super no. Tak co. Už se blížíme k cílové destinaci. Jakmile se otevřeli dveře, obě dvě sme z tramvaje vylítly jako já ráno z postele v den koncertu. Ale ani náš poslední pohled to tramvaje nám neušetřil bránice. Žena sedajíce si to té osudové sedačky. Bohužel, její reakci už jsme neviděly. Tak jsme se tam ještě chvilku svíjeli v křečích a potom zamířili do KFC to zajíst a kamarádka přebalit. Připomínam, že byl mráz. Sranda cesta. A aby si někdo nemyslel, moje kamarádka neni žádný prase, co se pochcává v tramvajích. Ona se slušně vychcává. To byla její svobodná vůle se vychcat. Aby bylo jasno. Omlouvám se všem, kterým jsem zkazila jejich iluzi, o čistotě nočních tramvají.
2) Já se jim na to snad vychčiju...
Situace: potřeba dostat se ke kamarádce domu (jo zase ale to už nebyl mráz a ano byla to ta, co se vychcala). Stav: taková ta klasická opilost. Místo: nejdřív Dejvická potom Sthrossmayerák. Místní čas: asi 02:30 nebo něco okolo toho.
Po rozučce. Rozpustili jsme to. Jedeme ke kamarádce domu. Super, ta tramvaj jede přímo tam, kam potřebujeme. Jedeme. Pohoda. Ne. Moment, cože. Jaktože to jede na Nádraží Žižkov? Proč jsme na Letný a ne tam, kde jsme chtěli být? Wut? Okej, vystoupíme na Sthrossmayeráku než dojedeme někam do prdele. Koukneme se na zastávku. Jo, tak tady píšou...ne. Tady píšou výluka- denní provoz. Jasný, ALE MY KURVA POTŘEBUJEME NOČNÍ PROVOZ! Visí tam jakýsi papírový letáček, na kterém stála informace, která nám vlastně byla k hovnu. Moment, tady jede nočka. NOČKA CO NÁS DOVEZE TAM, KAM POTŘEBUJEME. Jupí, tak si dáme cígo. V klidu kouříme když tu najednou, VIDÍME, JAK TA ZASRANÁ TRAMVAJ NA JAKOU SME ČEKALI PŘIJÍŽDÍ NE NA TU ZASTÁVKU, KDE STOJÍME ALE OD TÝ ZASTÁVKY U KOSTELA... a mizí v dáli. Jakože cože? K našemu hlasitému nadávání na MHD se přidal i nějaký mladý muž a nějaký skupinka o asi 4 lidí. Tak jsme tam všichni společně nadávali a přemístili se k zastávce, ze které jsme původně vystoupili. Tam opět visí pouze jakýsi papír. Na tom papíře jsem si eště všimla malého nápisu: toto není oficiální informační leták, prosíme kohokoliv, aby tento papír v sobotu 1. 7. 2013 strhl a vyhodil. WUT? Navíc se kamarádce ZASE ZAČALO CHTÍT CHCÁT. A pak pronesla: "Já se jim na ty tramvaje vychčiju"! Rozhodly sme, že prostě půjdeme na další zastávku (což je Revoluční) pěšky přes most. Jen tak. Nudili jsme se. Bože. Tak se aspon vychcala v tom parčíku u Dukelských hrdinů. Nevim proč, ale šly sme pěšky po tý straně silnice, kde neni chodník, prostě tam u tý stěny. A na Štefánikově mostě sem našla takovej ten modrej svítící náramek. No, abych na tu pražskou dopravu zas tak neplivala, na Revoluční už ta tramvaj na kterou sme čekali přijela. Byla plná dredařů, kteří očividně jeli z Žižkovský noci. Ách, miluju noční tramvaje...

A to jsou hlavní dva romány mých zážitků. Pak nasledůjí klasické věci, co každý určitě zná:
  • otravní důchodci
  • smradlaví bezdomovci
  • ožralí řidiči
  • spící pártylidi
  • nespící pártylidi
  • kakající psi
  • čůrající psi
  • lidé, kteří neznají dežodorant
  • masturbující tlustí plešatí páni
  • souložící hetero páry
  • souložící gay páry
Prostě
Forever
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama