Jak jsem...COSETOKURVASTALO???

4. srpna 2013 v 21:33 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

NE...moment (se vší vážností co v sobě nemam) COŽE???

Upřímně, stav mého mozku je asi takovej, jako když člověk vidí, jak kněz m*dá v sakristii malého chlapečka do zadečku. Prostě šok. Taky nevíte, co si o tom máte myslet. Jestli se máte smát, nebo plakat. Přitom plně chápete, že se tyhle věci normálně dějou. Ale když to člověk zažije, tak je to něco uplně jinýho.
Fascinující. Tákže, co se mi včera stalo...
Začalo to nevinného pátečního večera, mnou tráveného jako téměř vždy, u počítače. Psala jsem si s no...říkejme mu Ten, jehož jméno nesmím vyslovit. Naše konverzace se už chýlila ke konci, když tu najednou se mě zeptal něco ve slovasmyslu jestli má cenu, aby se o mě snažil. Byla jsem tak trošku:


Ehm, tohle sem nečekala. Jakože, ve skrytu své duše, která přímo prahne po nějakém boyfriendovi to tak trochu čekám od každýho kluka, co znam (jo vim, je to ujetý ale já prostě sem ujetá). Každopádně jsem nevěděla, jak reagovat. Po zbytek křečovité konverzace jsem si jenom neustále opakovala: hlavně to neposer, hlavně to neposer! Jo když už všechny ty kecy a kličkování trvali moc dlouho, tak sem se rozhodla ze sebe nějakým šetrným způsobem vyjádřit, že je mi vlastně docela sympatický. Myslim, že to celé skončilo nějak tak, že je rád a napíše ráno a dobrou noc. Fajné...
Jako každý krásný sobotní ráno jsem tedy zapla počítač a šla na onu námi všemi nenáviděnou sociální sít'. Ten, jehož jméno nesmím vyslovit mi napsal, jak sliboval. Když jsem mu oznámila, že mám ještě trochu byliny a nechci to vyhulit celý sama, tak sme se domluvili, že dáme sraz. Tak jsme šli do hospody ještě s jedním jeho kamarádem. Začalo to jedním pivem. Na moje výkřiky, že to první pivo bylo poslední nikdo nebral ohledy. Takhle to pokračovalo až do toho bodu, kdy už jsem dejme tomu po asi čtvrtym nebo pátym pivu byla už dosti nabumbaná, ale k mému překvapení nabumbaná takovým příjemným způsobem. V tý hospodě jsme to trochu protáhli. Úkol ožrat se, který jsem si sama ve své depresi podala: DONE. Ups. Když jsme šli domu k Tomu, jehož jméno nesmím vyslovit tak se před náma všema tak trochu zvedal chodník. Dobrý. Jeho kamarád se od nás odpojil a šel do svého bytu. Tak jsem tam seděla u něj doma a česala jeho domácí zvíře. Naše konverzace byla trochu zvláštně podivná. Když jsme se zvedli, že teda půjdeme zase za tím jeho kamarádem, tak se odehrálo asi tohle. Prostě se naše obličeje tak trochu začali přibližovat a....


Proboha, tedá né jakože to vypadalo doslova takhle ale já tenhle gif prostě miluju :D :D :D
Následovalo TT (trapné ticho), které se přeci nejlépe zničí tak, že se bude pokračovat v poslední činnosti, co jsme dělali. A pak jsem z celýho toho šoku ani nemohla ubalit cigáro. V mojí hlavě se děli podivné věci. Ani nevim jaký, nemohla jsem se na nic soustředit. Dozvěděla jsem se, že prej na tohle čekal od tý doby, co mě poznal. A taky že sem úžasná. A chytrá. A spousta dalších věcí, které lichotily mému Egu, což mi bylo velice sympatické. Po nějaký době (a ještě pár líbačkách) jsem se dobelhali k tomu jeho kamarádovi domu, kde jsme si dali eště bonga. Jej. To mě dost hezky zhulilo. Jupí. A pak zase do hospody. A pak už sem musela domu :D Bylo velice roztomilé, když jsme se loučili jako tzn. "pravý sluníčkový páreček".
Každopádně mam za sebou první pravej polibek. Ne. Vy to nechápete. JÁ! PRVNÍ! POLIBEK! JAKOŽE NĚKDO JAKO JÁ! Já, takovej tragickej forever alone!
Vlastně, pokud bych polibek měla brát pouze jako akt dotyku rtů, tak tohle by byl asi čtvrtej. Poprvý se moje rty dotky rtů dvou mých spolužaček ve třinácti letech na ŠVP kde sme kouřili vodnici a dávali si takové ty "polibky". Prostě něco jako shoty z pusy do pusy když se hulí ale my sme nehulili. Pak to bylo asi někdy v 9. třídě když jsme si se spolužákem dávali formální pusy na tvář (to byl v tý době a vlastně i dodneška zvyk, co sme si přivezli z Paříže) a omylem sme se dotkli i rtů (jo jasný, to nic nebylo...to jenom tak na pobavení). A naposledy, což jsem považovala za svůj úplně první polibek, to se stalo jak jinak než na lyžáku v prváku, kdy jsme všichni účastníci kurzu (kromě profesorů) dosti nabumbaní Becherovkou a pod vlivem byliny hráli flašku (ano já vím, velice infantilní, ale skutečně jsme byli nabumbaní a navíc jsme se nudili). A při tý pitomý pseudohře jsem byla přinucena se vykousnout s jedním spolužákem (a to mi vůůůbec ale vůůůbec nevadilo, páč má jedny z nejhezčích modrých očí, co sem kdy viděla) a pak ještě s druhým (což mi v tom stavu v jakém sem byla taky bylo dost jedno). Ach...ta nostalgie! To byli časy! Legendární škola v přírodě v 8. třídě! Lyžák s mojí nynější školou! Bože, uplně sem zapoměla na dva novoroční polibky od mých spolužaček, se kterýma sme trávili Silvestr! Já ale stejně nejradši zůstávám u toho, že poprvý sem se prostě líbala tehdy, když to bylo uplně poprvý v tý 8. třídě na ŠVP. Je to takové hezké...škola v přírodě (která pro mě mimochodem znamenala dost věcí), holčičí rty (ano, mé bývalé spolužačky byly krasavice) a vodnice (jedna z věcí, co upřímně miluju).
Taky jsem Tomu, jehož jméno nesmím vyslovit neustále opakovala, že kvůli tomu neusnu. No, měla jsem pravdu. Usnula jsem až po dlouhý době, pak mě probudila bouřka a sucho v puse (to mam vždycky, když jsem nabumbaná), to mi taky trvalo, než sem usnula a ještě jednou jsem se probudila asi v sedm ráno. Ale zase sem usnula. Jo a neustále mi řikal, že jsem nervozní. To měl sice pravdu, ale na to celý, jak ta situace byla divná, tak jsme nebyla ZAS TAK nervozní. Zvládla jsem si totiž umotat cigáro, takže dobrý. Celá ta situace, co se mi stala mě prostě hodně šokovala. Prostě, ještě předtim taková deprese a najednou... Ten nahoře si to pro mě hezky připravil. Ještě se tak do Toho, jehož jméno nesmím vyslovit opravdu zamilovat. Což pro mě bude asi problém. Já vlastně nepotřebuju být přímo zamilovaná, jenom chci někoho, komu na mě bude záležet. Na co být zamilovaná do muže, když mám svojí kytaru, počítač, jídlo, cigarety a pocit, že někde na světě existujou členové AC/DC :D
A z toho vychází ponaučení: stačí trochu alkoholu na uvolnění a všechny vaše problémy se vyřeší sami :D

Asi začnu psát bajky. Vážně, koukněte se na to. Kulervoucí příběh s ponaučením na konci. Lepší než nějakej Fontaine nebo Ezop né...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama