Jak jsem se stala závislou...

18. srpna 2013 v 23:27 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

A je to tady, takže sem v prdeli. Už zase...

Dneska ráno sem si to ofiálně přiznala. Ano, zamilovala sem se do něj.
Eště si musim přznat, že mam strach. Mam strach, že s tim, jak sem zamilovaná přijde taky to, že se celá ta sluníčková situace opět posere. Jak to v mym životě bejvá ve zvyku, žeano. Nebudu to ale hrotit. Je tu totiž jedna pravděpodobnější možnost. A to, že sem víc než do něj zamilovaná do tý představy, že mam vztah (páč to je ta moje priorita). Na druhou stranu musim říct, že přemejšlim hlavně o něm samotnym. Například dneska se mi o něm už i zdálo.
Ted' momentálně řešim ale to, že Ten, jehož jméno nesmím vyslovit už čtvrtej den ignoruje moje zprávy. Byla sem na víkend nucena odjet kamsi do zahraničí. Jednoduše mi na poslední zprávu neodepsal, i když byl několikrát online. Nevim proč. Nechci dělat hypotézy, když sem se ho ani nezeptala, jestli se něco stalo ale nemůžu si pomoct. Asi sem ho fakt přestala bavit. Nebo zjistil, že je na kluky. Nebo na něj spadnul satelit ale jeho facebook účet je i přesto aktivní. Nebo je to ve skutečnosti jenom figurka nastražená iluminátama, do který se mam zamilovat a pak mě začne igorovat, čímž mě dovede k sebevraždě. No, už sem se zamilovala takže...
Bud' chce, abych ho spamovala zprávama, na který stejně neodepíše nebo nechce, abych ho spamovala zprávama a neví, jak mi říct, že už nemá zájem, tak se rozhodl pro kompletní ignoraci.
Takže nevim, co mam dělat. Bud' se zachovam jako on a budu ho ignorovat do tý doby, dokud se prostě něco nestane, nebo se ho jednoduše zeptam, jestli sem třeba řekla něco špatně nebo tak (lol silný slova ted' je online a já se bojim).
Zkráceně: sem v prdeli, cítim se jako hovno a tenhle pocit bych nepřála žádnýmu dobrýmu člověku. Neni to hezký. Život prostě neni hezkej. Bůh existuje a vyslyšel moje motlitby ohledně toho, že chci řešit vztahy. Jo, řešim je. Neni to hezký. BTW nedavno sem byla na vyšetření, proč se mi třesou ruce. Na žádnou trávu nepřišli. Stejně vim proč to mam. Je to od nervů. Překvapivě. A nikdo mi nevěří...
Achjo přeju si mít hezky fungující vztah. Nebo si přeju být třeba pes. Nebo jakýkoliv zvíře. To nemusí řešit věci, co řešim já. Nebo si přeju, aby mě něco zabilo, ale rychle. Nebuju se přece zabíjet sama jako nějakej slaboch. To je moc mainstream. Nesnášim, když se sebelituju. Ano, vlastně sem na něm závislá.
Jo, přesně takhle sem dneska vypadala. Kouřila sama cigáro na balkoně, zatímco mi po tvářích stíkala taková malá Niagára. Bože, už zase všechno dramatizuju, zveličuju a kdoví co eště. Zabijte mě rychle prosím někdo. Odměnou vám bude to, že už tu nebude ani jeden otravnej článek plný naříkání a sebelitování. A to se vyplatí Horste!
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama