Jak se mi stýská...

9. srpna 2013 v 23:45 | My naked self |  Blitky

To jakože fakt?

Situace: trčim u babičky
Problém: potřebuju domu
Ne, přiznej si to, ten pravej problém: jo jo faaajn, chybí mi Ten, jehož jméno nesmím vyslovit
Ale to neni všechno, žeano: jo...páč mi eště ke všemu už den nenapsal
Hm a je to tady. Přišlo to tak náhle. Nechápu, proč se takhle chovam. Slíbila sem si, že taková nebudu. Mám strach, že začínam být zamilovaná. Ale na jednu stranu si řikam, že je to blbost, abych do něj byla zamilovaná. Když sme se totiž líbali tak jsem o celý tý naší situaci hodně přemejšlela. Vlastně, přemejšlela sem o tom skoro celou noc. A zjistila sem, že do něj vlastně nejsem zamilovaná a důvod proč s nim chodim ven a tak je ten, že prostě potřebuju mít pocit, že je tady někdo, komu na mě záleží. Taky mě napadalo, že jsem docela svině, když bych se s nim vrhla teoreticky do vztahu (eště spolu samozřejmě oficiálně nechodíme) ne proto, že bych do něj byla zamilovaná, ale proto, abych si nepřipadala tak blbě, jak si připadam. Na druhou stranu sem se cítila uplně úžasně když mi řikal, jak sem skvělá a dokonalá. Ale to bylo prostě jenom tim, že jsem se cítila opravdu NESKUTEČNĚ MOC ÚŽASNĚ s pocitem, že o mě má zájem. Yep, očividně sem ten typ člověka, co mu dělá dobře, když má moc nad druhym člověkem.
I když to sama samozřejmě odsuzuju. Vlastně kolikrát odsuzuju celou partnerskou lásku. To je totiž láska, kdy chceme mít pocit, že nám ten druhej patří. Kamenujte mě jak chcete, řikejte, že to neni pravda ale ona to pravda je. Jenom málokdo by se totiž v případě, kdy by od něj jeho partner odešel s někym jinym a tvrdil mu, že je s nim víc št'astnej dokázal radovat právě z toho, že je št'astnej ten, koho miluje, byt' né s nim ale s někym jinym. To už je totiž případ tý dokonalý lásky, která je skutečně málokdy vidět. Běžná partnerská láska je prostě sobecká.
Jenže ted', když mi Ten, jehož jméno nesmím vyslovit nepíše, mám pocit, že mi chybí. A už zase uvažuju nad tim, proč nepíše. I když včera byl online. A já se nechci vnucovat. Nechci ho bombardovat zprávama.
Ale jo, chci vztah. Chci se mít komu svěřovat (ale ne se všim jinak by rychle utek). Chci se s nim koukat na filmy, poslouchat hudbu, chodit na brko, chodit na panáka atd.
Takže ano, chci se s ním zase líbat.
Už jenom vidim, jaká prdel to bude až zjistim, že o mě vlastně nemá opravdovej zájem. A já pak budu prohlašovat, že jsem ho skutečně milovala a proč mi to udělal a že se kvůli tomu zabiju a blablabla.
Ne, ted' vážně...chybí mi... A ta představa, že z toho nic nebude mě dost děsí. Ne. Děsí mě hodně. Vlastně se mi při tý představě chce brečet. S nim sem totiž přestala mít pocit, že sem hovno.
Chtěla si řešit vztahy, tak tady to máš. Řeš si to...
Ano, karma mě dohnala.
Já vs. vesmírná spravedlnost- 0 : 1
A ted', když sem si to hezky přiznala, tak by se mi moh' konečně ozvat s nějakým pozitivním sdělením. Třeba jestli nemam zejtra čas...
Právě jsem se přistihla, jak se modlím...

Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama