Na tohle sem čekala celej život

14. srpna 2013 v 18:00 | My naked self |  Blitky

''Život''

"Všichni machrujou, že už ví, co od něj očekávat, ale on vám stejně nakope prdel tehdy, když se to bude nejmín hodit. Tomu se řiká karma."
Jé život. Co dodat k životu. Myslim, že jedinym jeho smyslem je, aby nás kopnul do prdele tak, až doletíme tam, kam potřebujeme doletět. A to je dobře. Jenom tak se dostaneme někam dál. Posun jde vždycky přes něco, co neni zrovna dvakrát příjemný. Je pořeba si na to zvyknout, jinak už to totiž nejde.
Člověk se narodí. Pak roste, v nejlepším případě v úplné rodině se vším potřebným. A pokud ne, nevadí. Naučí ho to něco, co bude pozdějc třeba potřebovat. Ze začátku se zdá všechno být takový, jaký to má být. Všechno je na svym místě, všechno je v pořádku. A najednou, bejvá to tak kolem 12ti let, se to tak nějak posere. Věci se mění většinou k horšímu. Už to neni takový to hezký, růžový, sluníčkový. Začíná to být jiný. Tam, kde člověk očekával nějakej řád je najednou zmatek. To by bylo ještě v pořádku. Změna je přece život, ne? Nejhorší na tom je, jak rychle se to všechno děje. Člověk neni schopnej dávat tomu dostatečnou pozornost, co si to zaslouží a stane se, že nestíhá. A jak začne nestíhat, tak... je v prdeli. Lépe řečeno, v pubertě. Ale to je jedno a to samý, žeano. Člověk zjišt'uje, že na světě neni jenom to, co je mu příjemný, ale že převládá hlavně to, co je mu nepříjemný. Že existuje spousta věcí, co mu chtěji ublížit. Z toho důvodu se začíná bránit. Začíná se uzavírat tak, aby na mu potencionální vlivy z jeho okolí nemohli ublížit. A tak zjišt'uje a zjišt'uje až dojde k tomu, že si musí nějak pomoct. Ale ne, že mu někdo musí pomoct. Že si musí pomoct prostě sám. Protože každej žijeme sám za sebe. Pokud se zdá, že člověku někdo pomoh', tak to neni pravda. Ten druhej byl jenom prostředníkem k tomu, aby si člověk pomoh' sám. Kdyby člověku totiž ten druhej chtěl pomoct, ale člověk by sám nechtěl, tak mu nikdo nepomůže, i kdyby se posral.
Když si člověk bude chtít pomoct, tak si pomůže. Když ne, tak si nepomůže. Mam pocit, že je to jedna z prvních velkých zkušeností v životě. Zjištění, že žijeme život sami. Dokud se nesmíříme sami se sebou, tak se nám nebude žít moc dobře. Za všechny problémy, co nám v životě vznikly, si můžeme sami. Ale asi neni dobrý čekat něco jako: ''Fájn přijmu se takovej, jakej sem a všechny moje problémy zmizí''. LOL ne, to se nestane. Ty problémy nezmizí. Ale jakmile se naučíme pracovat sami se sebou, tak si ty problémy budeme umět vyřešit tak dobrym a rychlym způsobem, že už si jich ani nebudeme všímat.
O tom je život. O tom, že se člověk musí naučit jak žít. Nikdy nevíme, co v životě přijde. Je to jako, když jedete poslepu na lyžích. Nemůžete se vrátit, jedete pořád rovně, nevíte, jak pokračuje cesta a musíte se snažit zvládnout každej hrbol. Pokud to nezvládnete a spadnete, tak prostě spadnete no. Bud' zůstanete ležet a nebo se zvednete a jedete dál. A odkud že to všechno vím? Ano, má mentální retardace je natolik velká, že jsem výše popsanou, ne příliš přjemnou situaci na lyžích opravdu okusila. A byla to neskutečná prdel....věřte mi doporučuju :D :D :D
Ničí život neni jednoduchej, i když se to může ostatním zdát. Já si myslim, že průměrnej člověk, co se mnou párkrát v životě promluvil, se může domnívat, že jsem měla a mám jednoduchej život. Heh. Ne. Já rozhodně nemam jednoduchej život. Nebudu to porovnávat s nějakym dítětem hladovějícim v Africe. To už je jeho život, ne muj. Já ten svuj nevidim jako jednoduchej. Ale to eště neznamená, že je tak uplně špatnej. Jenom by moh' bejt lepší. No, snažim se o to a přes všechen muj nekonečněj pesimismus věřim, že jednou bude lepší. Například, nedavno. Já už pěkně dlouho (pár let) řešim ty osoby s penisem (né jakože thajský prostitutky ale prostě normální chlapy). Řešila sem je i přesto, že se kolem mě žádnej z nich nemotal. Teda motal jakože na ulicích a ve třídě a tak. Ale žádnej se kolem mě nemotal s tim, že by se mnou chtěl navázat jakýsi hlubší vztah překračující přátelský vztah. Až sem se jednoho krásného dne začala scházet s jistým Tím, jehož jméno nesmím vyslovit. A scházeli sme se tak dlouho, dokud na začátku tohohle měsíce neproběhla líbačka. Tadá. Pro mě doslova zázrak. Moje přehnaně kýčovitě romantické představy o líbání byly vyplněny. Nikdo si nedovede představit, jak silnej to byl zážitek (teda ne natolik silnej aby překonal zážitky z koncertů ale dobře dobře nebudu to porovnávat). A potom, co sme tam seděli, tak se mě několikrát ptal copak mi je (protože sem vypadala tak, jako když si představíte pannu nepolíbenou po jejim prvnim pravym polibku). A já mu odpovídala, že sem na situaci jako je tahle čekala celej život. Stejně je život výmysl, stojící o to, aby sme se o něj zajímali. Už jenom to, jak vzniká. To vypadá zajímavě. A asi to i musí bejt zajímavý. Nevim sem panna takže...(takže doufam, že už dlouho nebudu)...
Ještě mě napadá, muj život se vlastně skládá z těhlech věcí:
- cigarety
- bylina zelená
- AC/DC (dobřebobře...řekněmež celkově hudba)
- internet
- laky na nehty
- a naděje, že se náš vztah s Tím, jehož jméno nesmím vyslovit pohybuje směrem k hezky fungujícímu vztahu
Něco mě nutí dodat, že nebýt poslední poznámky, tak bych měla pocit, že nejsem nějakym způsobem v pořádku. Ale stejně, to pro mě nikdy nebude život. Muj život byl, je a doufám že i bude vždycky jenom hudba. Vemte mi hudbu a já přežiju. Nechte mi hudbu a já budu žít.
A pokud se k tomu dopracuju, tak bych si aspon jednou v životě chtěla okusit stát na podiu a cítit to, co cítil například tenhle pán a mnoho dalších při vystoupení.


(no co každej si můžeme dovolit mít životní sen co se očividně nikdy neuskuteční)
Na závěr jak jinak, než Charles Bukowski (kterýho zas tak moc nežeru, ale polemizujte si nad tim jak chcete, tohle je prostě pravda všeho vesmíru a dává to větší smysl, než všechno, co kdy vymyslel Einstein)- ''Svět patří těm, co se neposerou''.
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 *wif *wif | E-mail | Web | 14. srpna 2013 v 19:23 | Reagovat

Velmi pěkně napsané a podané. Jen tak dál :)

2 antonia-vierik antonia-vierik | Web | 14. srpna 2013 v 19:38 | Reagovat

Naozaj, naozaj vydarený čánok :) Ak máś čas pozri sa aj na môj blog, ale klobúk dolu ;-) 8-O  :-)

3 Em Zet Em Zet | Web | 14. srpna 2013 v 19:57 | Reagovat

"Vztah s Tím, jehož jméno nesmíme vyslovit." :-D :-D :D Držím ti palce s tým vztahem.

4 Veronika Veronika | E-mail | Web | 15. srpna 2013 v 9:46 | Reagovat

Článek jsem sice nečetla celý, ale věta "tak bych si aspon jednou v životě chtěla okusit stát na podiu a cítit to, co cítil například tenhle pán a mnoho dalších při vystoupení." jako by byla napsáno mnou. ..Tolik bych si přála bejt slavná rocková hvězda, ale bohužel pro to nic nedělám.

5 The Wall The Wall | E-mail | Web | 15. srpna 2013 v 10:25 | Reagovat

Taky zrovna nežeru Bukowskiho a jeho život je mi naprosto cizí, ale obdivuju tu snahu žít jinak než ostatní...a to, že tolik lidí chtělo být jako on (nebo jako Ginsberg, Kerouac,...), není podle mě až tak jeho chyba.

6 Normální člověk Normální člověk | 15. srpna 2013 v 21:31 | Reagovat

[3]: Pokud je to upřímné, tak upřímně děkuju, budu to potřebovat :D
[4]: Neboj, já proto taky momentálně nic nedělam...
[5]: No Bukowskiho život mi právě přijde docela supr ale nějak mě nebaví ho číst pořád :D

7 EI EI | Web | 19. srpna 2013 v 21:43 | Reagovat

K tématu ŽIVOT jsem přidal přednášku Garyho Yourofsky. Rád bych vás pozval k jejímu shlédnutí na můj blog.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama