Jak jsem byla podesáté nanebevzatá...

21. září 2013 v 19:00 | Pražský poděs |  Moje nanebevzetí

I když sem si myslela, že nebudu

A to že sem si to myslela kurva kodně! Páč jak sama dobře vim, momentálně neprožívam takový to št'astný dospívání jaký známe z amerických filmů. Mam ted' opět svoje extrémě depresivní období, což mě absolutně sere. Vyústilo to totiž až do toho bodu, kdy sem se z nějakýho důvodu ani moc netěšila na koncert. JÁ. SEM. SE. NETĚŠILA. NA. KONCERT. To je asi jako kdyby se u komoušskýho volebního stánku hrálo Born In The U.S.A. od Springsteena. Cítim to tak, že jakmile nastal moment, kdy mi bylo opravdu jedno, jestli na ten koncert pujdu nebo ne, je to se mnu už asi hodně hodně špatný. Předtim sem si vždycky v období blížícího se koncertu řikala: hej ser na to (at' už to bylo cokoliv jakože většinou to byla škola a muj eternal bezdůvodnej smutek) bude to fajn uvidíš (dosad'te jméno nějakého hudebníka, jehož věk překročil 50 let) a na všem ostatnim nezáleží. Jenže ted' v době čekání na koncert mi to, že uvidim fuckin' Uriah Heep bylo uplně jedno. Ale opravdu sem se snažila myslet na to, jak je to fajn, že je uvidim. Vlastně mě děsilo to vědomí, že sem šla na koncert a bylo mi to uplně jedno. Takový zjištění mě dělalo eště víc zmatenou a udivuje mě i ted'. Ani sem nechtěla stát v tý frontě abych chytla první lajnu a radši sem zahořkle popíjela džus v tý krásný kavárně u kina!!! Očividně mě má asi Satan rád a tak, když sme se dostali dovnitř, tak i přes to, že sem neměla žádnou snahu, tak sme i s matkou skončili v první lajně. Na některý věci mam asi štěstí, ale na některý ne. Sranda, mít štěstí na první lajny na koncertech a kompletní smůlu na kluky (na jednoho kluka abych nazývala věci pravými jnémy...ostatní se ani neobtěžovali si se mnou něco začít). Achjo nesnášim život. Díkybohu, sem se ten den namalovala jako kurva, dala si zlatej kroužek do nosu a tak sem mohla svým vzhledem na sebe strhávat pozornost postarších, dlouhovlasých, zde přítomných rockerů. A některý byli fakt roztomilý. To už byl můj stav mysli o něco lepší. A jakmile přestala předkapela hrát, tak už sem zase byla v tý starý dobrý šíleně úžasný náladě, jakou na koncertech mam. Jenom několikrát, jakmile sem zjistila, že už sem přestala myslet na Toho, jehož jméno nesmím vyslovit, tak sem na něj okamžitě myslet opět začala, žeano.
To je jedno. Byla sem v první řadě. Oni mě viděli. Já viděla je.
Jo a hlavně! Když už všechno bylo jakože konec koncertu a sbohem, tak dali samozřejmě přídavek. Easy Livin'. A PROHLÁSILI, ŽE CHTĚJI NĚJAKÉ ŽENY NA PODIUM! Moje iniciativní matka se mě snažila dostat k tomu, abych přelezla to zábradlí. Jenže já byla tak trochu v šoku, páč BERNIEMU ASI PŘIŠLO, ŽE TAM TĚCH ŽENSKÝCH MÁ MÁLO A TAK SE PODÍVAL NA MĚ A ASI PŮL MINUTY NA MĚ GESTIKULOVAL AT' TAM JDU TAKY (ne nejsou to moje pubertální fantazie tohle se opravdu stalo moje matka to může dosvěčit)!!! A já byla asi tak jako:
Jo ale jeho tam nebavilo stát tak dlouho, tak toho nechal. Takže ne, nebyla sem na podiu s Uriah Heep i když sem měla tu možnost. Dbala sem totiž na bezpečnost mě i ostatních. A tady je seznam pár scénářu scénářů, co by se mohli stát, kdybych na to podium vylezla:
  • začala bych je všechny olizovat
  • prohlásila, že jestli si mě Mick nevezme, tak to tu vyhodim do vzduchu (páč nebyla žádná kontrola, jestli u sebe nemáme nějaký výbušniny, drogy nebo slona)
  • svlíknula se do naha, roztáhla nohy a čekala
  • běžela za Mickem a objímala ho tak dlouho, dokud bych ho neudusila
  • běžela za Berniem a objímala ho tak dlouho, dokud bych ho neudusila
  • ukradla Berniemu a Mickovi jejich úžasné boty a utíkala v dál
  • nebo bych se prostě schoulela do klubíčka a plakala, jak je moc miluju
  • ukousla bych jim všem hlavu
Takže v rámci všeobecné bezpečnosti, je vlastně dobře, že sem na to podium nešla. Stejně, žít s pocitem, že mě Bernie Shaw prosil, abych vylezla na podium je dokonalý. Takže kam se hrabe celá ta situace s Tím, jehož jméno nesmím vyslovit. Bernie Shaw ví, jak vypadam a chtěl mě na podium.
Ne, dělam si prdel, pořád mě ta situace sere a asi na to jednou pojdu...
Pokud si mě nevezme Jimmy Page.
Ach utopie...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama