Jak jsem se rozchlastala...

8. září 2013 v 22:22 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

A hodlam v tom pokračovat

Páč se mi to začíná zamlouvat.
Vždycky sem si myslela, že alkohol neni nic pro mě. Že je to prostě zlo ze kterýho mi je tak akorát blbě. Když tu náhle sem se minulou sobotu krásně ožrala se svojí kamarádkou na Náplavce. Hezký poslední víkend prázdnin. Pak začala škola a já se hned v pondělí večer ožrala zase. Opět nádhera. Z nějakýho neznámýho důvodu sem se ale v úterý večer neskutečně zblila a tak sem nešla ve středu a ve čtvrtek do školy (prodloužila sem si o dva dny prázdniny jupí). A byl tu pátek. Pátek, den velkých kaleb. Krásně sme se sešli se spolužačkama for no reason a opili sev hospodě. Já naštěstí musela domu, oni pokračovali. Kdybych pokračovala s nima, tak by mi byla diagnostikována otrava alkoholem. Nevadí. Další den byla sobota. Den narozenin mé prababičky. Rodinná oslava, nic moc, jenom nějaký to vínko a pivko. Ale večer. Oslava narozenin mojí spolužačky. Náplavka. Chlast. Opilecké tanečky na Náplavce. Nádhera, štěstí, ohnostroje. Krásnej večer.
Bohužel i ten večer musel jednou skončit. A je tu zase dnešek strávenej doma v depresích.
Přisuzuju to spoutě podmětů. První z nich je samozřejmě to, že Ten, jehož jméno nesmím vyslovit už mě opět ignoruje. Tejden. Sere mě to tolik, že si řikam, at' to neřešim. Že prostě už nemá cenu od něj něco čekat. Jenže to mě sere. To, že budu za pár let vzpomínat na to, jak muj první ''vztah'' skončil timhle způsobem je hodně zlý. Navíc eště ruku v ruce se všema těma ostatníma zasranýma vzpomínkama. Proč prostě když mam pocit, že mi v životě něco vychází, tak se to posere? Díky tomu klukovi sem se cítila normálně, jako všichni moji vrstevníci. Ted' se zase cítim jako ten podivín, co doopravdy sem. Život je divnej. Ale v negativnim slovasmyslu.
K čemu je mi dobrej rozvrh kterej mi umožnuje spoutu volnýho času když nemam s kym ho trávit? Maximálně mi to dává větší možnosti pokračovat v mé alkoholové jízdě. Ale to přece taky neni špatný. Ne, ted' sem kecala. Je to špatný, jenom tvrdim, že to neni špatný. Alespon doufam, že nebudu chlastat sama. Už se vidim, utápim svůj vztek a smutek v chlastu. Vim to moc dobře co dělam.
Smutný je to, že bych se aspon mohla těšit na to, kdy se zase ožeru. Jenže se na to netěšim, protože nevim kdy to bude. Doufam že zejra, nebo v úterý. Nebo že mi někdo dá po hlavě baseballkou. Nebo že mě rovnou jinak rychle zabije. A ted' vážně. Dneska sem přemejšlela nad tim, jaký by to bylo, kdyby moje máma přišla domu a já tu ležela mrtvá. Nebo kdybych visela na nejbližšim stromě. Hrozná představa. Myslim, že se většinou rodič absolutně zhroutí, když se mu zabije dítě. Na druhou stranu, proč bych se měla chovat jenom tak, jako to chtěji ostatní? Proč bych měla žít jenom proto, že to chtěji ostatní? To, že tady sedim před počítačem neznamená, že žiju. Jenom přežívam. Tak co, já nežiju pro ostatní. Je to sobecký, je to hnusný ale je to pravda a já se snažim být upřímná. Takže budu absolutně upřímná a řeknu, že bych asi nikdy neměla sílu na to, se zabít. Budu jenom zbabelě čekat, až mě zabije něco jinýho a modlit se za to, at' mě to zabije rychle. Už si nejsem ani jistá tim, jestli mě pořád drží při životě to, že sem eště neviděla AC/DC naživo a nemůžu umřít, dokud je neuvidim. A když ztráci i tuhle jistotu, tak je to se mnou hodně ale opravdu HODNĚ špatný. Ne, tohle neni ironie.
Cítim se jako svoje prababička, jejíž 84. narozeniny sme včera slavili. Ta taky jenom nadávala, jak je na tomhle světě zbytečná. Smutný, ale ona aspon prožila celej krásnej život. Já sem mladá a chovam se stejně jako ona, hrozný ne?
Ach ta sebelítost.
Dejte mi někdo facku prosím.
Děkuji.
Pardon ale na moje poměry opravdu hodně chlastam. No a co, můžu chlastat. Člověk, co si z nudy prohlíží na Googlu obrázky mrtvých slonů může chlastat...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama