Jak mi skončili prázdniny...

3. září 2013 v 0:03 | Pražský poděs |  Blitky

Eště včera sem si myslela, že kvůli tomu umřu

Ale dneska už ne. Nechci lhát, nebude následovat srdceryvná řeč o tom, jak je to kvůli mým milovaným spolužákům. Které mám samozřejmě fakt ráda, ale ani jejich drahocená přítomnost neni lepší než to ŽE OPROTI MINULÝMU ROKU MÁME ABSOLUTNĚ LIBOVEJ ROZVRH A NAVÍC SKORO BEZ ODPOLEDEK COŽ JE FAKT ZÁZRAK!

Konečně budu mít čas dělat i to, co mě kurva baví! Konkrétně hrát na kytaru! Yes! Hellyeah! Doprdele já sem tak ráda! Jojo dobře...navíc ke všemu mam fakt fajn spolužáky (se kterýma sme se už první den školy stihli přiopít cheche jak já je miluju). Jenže pořád je tu ta jedna věc, kterou mi ani všechen alkohol nenahradí. A TO JE TO ZKURVENÝ VSTÁVÁNÍ BRZO! To bych prostě zakázala. Já nejsem zádnej zpíčenej řidič tramvaje, kterej prostě s tou tramvají musí jezdit už od brzkých ranních hodin! Proč prostě nemůžeme mít školu od 10:00? Mě přece nezajímá, že by sme museli mít mín hodin a mín by sme toho věděli! Naopak by mi to bylo velice sympatické. No jo. Co s tim udělam...
Ale skončili prázdniny. Fuck. Proč? Proč nejsou 3. měsíce prázdnin? Ta představa 3. měsíců netopýřího režimu. Nádhera. Navíc tyhle prázdniny byly fakt libový. A to jenom kvůli tomu, že sem byla v prvních lajnách na Alice Coopera, Iron Maiden a Rogera Waterse. Jo a samozřejmě taky ta situace s Tím, jehož jméno nesmím vyslovit. Prostě...eště před rokem bych se tý představě, že o mě někdo projeví zájem zasmála. Nejenom před rokem, celej svuj život předtim. Ted' se jenom musim modlit, aby náš dalo by se říct vztah neztroskotal. Aspon už se mnou zase komunikuje. Ano svého prvního a vymodleného chlapce vnímam velice emotivně, sem prostě takový sentimentální hovno...
Hm takže doufam, že tenhle školní rok nezapadnu do stereotypu a k tomu at' mi napomáhá kytařa nebo Ten, jehož jméno nesmím vyslovit. Nebo oboje. Určitě oboje. Páč minulej rok byl v tomhle hroznej. Vracela sem se domu absolutně mrtvá a jediný na co sem se zmohla, bylo sedět u počítače s myšlenkou, že mě ten tlak ze školy jednou vcucne jako černá díra. Jo a taky eště jedno předsevzetí. A to, že už NIKDY NIKDY NIKDY nebudu mít kvůli něčemu takovýmu, jako je škola deprese. To mi za to opravdu nestojí. Škola pro mě znamenala, znamená a bude znamenat uplný hovno a svoje kecy o důležitosti vzdělání at' si jakýkoliv člověk, včetně mojí rodiny strčí hluboko do prdele. Sem prostě flákač, potřebuju jenom papír o udělaný maturitě a zbohem! Já bych tu školu nestudovala, kdybych nebyla nucená dnešním světem. Ten stres, co sem tam prožívala si nikdo nedovete představit. A proč? Kvůli tomu, že mi prostě některý učení neleze do hlavy? No a co? Nepotřebuju bejt chytrá, když sem hezká! Chá! Chtít se zabít kvůli nějakým zasraným testům? Ne, děkuju, at' mě třeba z tý školy vyrazí (jakože z naší školy už si nedovolí nikoho vyrazit i kdyby dělal uplný hovno vesmír je mi prostě nakloněnej) ale já se kvůli tomu už nikdy nebudu stresovat.
A tak si řikam, že když skoro nemáme odpoledky, tak se budu snažit, toho co nejvíc využít. Třeba v baru. Nebo radši spíš u Toho, jehož jméno nesmím vyslovit doma.
Strašně se mi zvyšuje spotřeba cigaret. Fuck.
Párty Hárd!
Co se tu se mnou sakra děje? Začátek školního roku a mě je dobře? Náhlé změny nálad? Že bych byla těhotná? Jako Panna Marie? Porodim mesiáše?
Né vždyt' sem se dneska dost hezky přiopila, proto ta dobrá nálada...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama