Jak se zejtra rozhodně neožeru...

10. září 2013 v 22:37 | Pražský poděs |  Blitky

Ono mi to totiž dneska bohatě stačilo

Mé nezřízené chlastání se zítra zarazí a to především ze dvou důvodů:
  • nedostatek financí
  • dneska sem se ožrala tak, že sem jenom stěží byla schopná chodit
Vždycky to začne téměř nevinně. Odpadne několik hodin vyučování a znuděná depresácká holka se začíná nudit. Jak všichni víme, z nudy vznikaji blbý nápady. Má tvořivo- intelektuální duševní úroven už je ale bohužel na bodu mrazu a tak mě nenapadlo nic jinýho, než přemluvit kamarádku k tomu, abychom koupili malou flašku rumu. Ta zmizela velice rychle a její cestu do naší krve sme jí zpříjemnili coca colou. Protože sme jí do sebe obrátili opravdu během chvilky, tak nám to dost stouplo do hlavy (teda mluvim za sebe, u té osoby co mě doprovázela nevm páč nejsem ona). Po chvilce random válení se kdesi se mé kamarádce ozvala třetí osoba, že k nám dorazí. I přesto, že už sem měla dost napito, tak sem souhlasila s tim, že se koupí nová flaška. Vlastně, abych byla upřímná, tak to byl muj návrh. Tentokrát melounovej Amundsen. Jo a ten zmizel taky hodně rychle. Vždycky sem nesnášela tyhle ovocný sračky od tý doby, co sem se tim ožrala jak prase na plese na své bývalé škole. Ale časy se mění a tohle pití bylo fakt kurevsky dobrý. Taky sem si slibovala, že nebudu chlast míchat, páč mi potom je blbě. Co se dá dělat, už se stalo. Po čase nás třetí osoba opustila kvůli čtvrté osobě a já s kamarádkou zase zůstala forever alone ve dvou. Jenže chlastat se dá i ve dvou, navíc pokud už máte něco v sobě, tak si řikáte: jo fajn to bude dobrý eště jednu malou flašku dáme. To sme si mysleli ze začátku. Do tý doby, dokud sme neochutnali ten jakýsi vietnamský cannabis absinth co se nám dostal do rukou a na jehož etiketě stálo 70% ale toho sme si všimli až potom, co sem se jednou pořádně napila. Huba hoří. Fuck. V nejbližšim obchodě určitě maji colu. Nevim, proč nás to napadlo, snd proto, že je to sladký a navíc sme se fakt hodně rychle potřebovaly napít něčeho nealko. Tak sme to s tou colou pořádně smíchali. Nepomohlo to. Pořád to chutnalo absolutně nechutně, snad eště víc nechutně než předtim. Navíc sme byly na dlouhé cestě kamsi do jakéhosi obchodu, kam moje kamarádka potřebovala. Tu cestu sme potřebovaly obě dvě. Zaprvý, aby sme to rochodili a za druhý na uvědomění si faktu, že já mam opravdu dost. Ale DOOPRAVDY dost. Jednoduše až tam sem pochopila, že to, že mi před chvílí po takovym množství chlastu nic nebylo neznamená to, že nekonfliktní situace bude pokračovat. Mé nohy těžkly. Moje vidění bylo tak trochu jiný než předtim. Ale šla sem sama a to je hlavní. Dobře dobře, trochu mě má společnice musela podpírat ale jinak pohoda. Až na to, že sem si sem tam jentak sedla, páč už sem nemohla dál. Jednou mi dokonce bylo nějakou dámou oznámeno, že tam kde sedim je vstup do nějaký budovy soudu či co to. LOL. Nic, došli sme tam, kam sme potřebovaly dojít, koupili to, co sme potřebovaly koupit a byl čas jet domu. Kamarádka mě posadila do tramvaje a poté, až potřebovala vystoupit mě tam ponechala mému osudu. Který mi byl tentokrát nakloněn. Velice výrazným opileckým krokem sem v pořádku dorazila domu, do tý doby než dorazila matka sem se snažila vystřízlivět a ted' tady sedim před počítačem a píšu.
A proč vlastně píšu dlouhý nudný text o tom, jak sem se ožrala jak prase, když to umí každej debil a neni na tom nic zajímavýho? Protože bych tímto chtěla poděkovat svým ledvinám, žaludku, játrům a dalším orgánům, které poslední dobu velmi zatěžuju. Vim, že kdybych takhle chlastala před takovym měsícem, tak mě to uplně položí. A oni jsou ke mě tak milí, že mi nic neni. Nepočítam chvilkové nepříjemné stavy. Dokonce ani nebleju.
Takže, děkuju zlatíčka za všechno a slibuju, že zejra nic nebude. Ve čtvrtek fakt nemůžu nic slibovat ale asi taky ne. I když možná jo, já nevim.
Vaše opilecká majitelka.
Nemůžu uvěřit tomu, že před tejdnem sem byla nemocná a od tý doby, co mi bylo dobře jedu nonstop chlastojízdu až do dneška. Stejně nejradši piju obyčejnou vodku.
At' žije alkohol a moje orgány!


Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama