Říjen 2013

Jak pláču a mam k tomu důvod...

27. října 2013 v 23:28 | Pražský poděs |  Blitky

R.I.P. Lou Reed

(2. 3. 1942- 27. 10. 2013)
C'mon guys. COPAK TO NIKDO NECHÁPETE? UŽ JE ROK 2013 A TO EŠTĚ NEBYLA VYNALEZENA NESMRTELNOST? POHNĚTE NĚKDO KURVA UŽ ZADKEM A UDĚLEJTE S TIM NĚCO!
Já bych ráda, ale nemůžu. Pláču. Pláču velice intenzivně. Už pár hodin. Achjo. Co je to za život, kterej mi vzal šanci, vidět Loua někdy naživo. Teda, možnost byla minulej rok, vim, sem lama, ale stejně. Je to hrozně hnusnej pocit, když umře někdo, kdo byl schopnej složit něco tak krásnýho, že vám to zachránilo život. Už zase, takový to jak prostě jedu zed' na svý oblíbený sociální síti, nuda, nuda, nuda, nuda, Lou Reed died at the age of 71, nuda...WHAT? WHAAAT? (stopped breathing) SERIOUSLY? Dokonce sem se i troufla to otevřít, ale to už sem pomalu ani nemohla přečíst, co tam bylo napsaný, páč se do mých očí z toho šoku už stihla dostat voda. A ta voda postupem času stoupala. A po čase se na netu dokonce objevila informace, že je to hoax, páč první, kdo to uvedl, byl Rolling Stone Magazine. Pořád si tak trochu řikam, že eště neni nic uplně oficiálního, takže by to třeba moh bejt hoax. Ale...přestávam tomu věřit. Asi přišel čas na to, se smířit s tim, že lidi prostě nejsou nesmrtelný. Lou, ačkoliv jistojistě byl bůh, bohužel potřeboval tělo k tomu, aby mohl interpretovat ty úžasný nápady. A to dneska ráno dosloužilo. Jako...jsem jediná, co si uvědomuje, že LOU REED DIED ON THE SUNDAY MORNING??? Tohle je jeden z těch faktů, co dělá podivný věci s mýma citama. Dneska ráno sem se procházela v poli s kedlubnama (ne nedělam si prdel, opravdu sem byla v poli s kedlubnama) a mezitim někde jinde na týhle planetě umíral Lou Reed. Jako cože? Jak se můžou dít takovýhle věci? V ten samej okamžik? Cože? Nechápu tenhle zvrácenej svět...
Oh god Lou Reed je mrtvej. Okey. Hlubok nádech a výdech. Prostě to tak je. Čas se s tim naučit žít a snažit se druhej den zas normálně fungovat. Ne. Zejtra budu prostě celej den brečet, at' už budu dělat cokoliv.
A proč mě to vlastně tak dostalo? Proč mě psychicky zničila smrt někoho, koho sem vlastně vůbec neznala a nic o něm nevim? Tak třeba proto, že tenhle chlap byl jeden z těch, bez kterých by moje náboženství nikdy nebylo to, čim je těd'. Bez tvorby Lou Reeda by nikdy nebyl rokencolovej svět kompletní. A PŘEDEVŠÍM! BEZ TVORBY LOU REEDA BY TĚCH PÁR SVĚTLÝCH OKAMŽIKŮ V MYM ŽIVOTĚ NIKDY NEZNĚLO TAK HEZKY!
Například. Minujel školní rok sme často hulili v pátek po škole v jednom takovym podniku. A pak sem většinou jezdila z toho místa tramvají skoro až domu. A cestou sem si vždycky pustila (kromě jiných) tyhle tři skladby: Heroin, Venus in furs, All tomorrow's parties a I'm so free. Jednoduše, pro mě je Mr. Reed rozhodně jedním z velemistrů vyhulenecký hudby. To je hudba, která s vaší myslí udělá divotvorné věci, když jí posloucháte zhulený. A že to opravdu může být neskutečnej zážitek. Eště jak jede ta tramvaj a krajina se mění. Prostě...fascinující a nádherný.
Samozřejmě první song, co mě přivítal v Múzeum Moderného umenia Medzilaborce (teda, když sem tam kdysi byla poprvý to je asi 2 a půl roků zpátky), byl právě Heroin. Kráčet v těch úžasně velkých prostorách, sledovat ty úžasný díla a k tomu slyšet Heroin. Musim eště podotknout, že to bylo vůbec poprvý, co sem tam slyšela Heroin, takže celej zážitek byl mnohem intenzivnější, páč sem nevěděla, co to je, kdo to je a co od toho čekat dál. Jenom si to představte. Kam se hrabou unicorni, co blejou duhu.
Nebo sklatba Perfect Day. Klasika. Všichni známe. Jednoduchej text. Jasnej text. Vzpomínam, na ty dokonalá dny, co sem zažila. Moc jich nebylo, ale pár jo. Když sem poprvý zůstala před noc venku s kamarádama. Když sem se poprvý ožrala. Když sem se poprvý zhulila. Když sem se po několikátý ožrala. Když sem se poněkolikátý zhulila. Když sem byla na koncertě jedný ze skupin, co miluju. Když sem si uvědomila, že mam kolem sebe docela fajn lidi. Když sem od Toho, jehož jméno nesmím vyslovit, slyšela nějaký hezký věci. Když sem poprvý v životě měla opravdu pocit, že na mě někomu záleží. Když sme se spolu poprvý zhulili. Když sme se spolu poprvý líbali. Jednoduše všechny ty dokonalý dny v mym krátkym, obyčejnym a nezajmavym životě. Miluju Perfect Day!
Mohla bych pokračovat. Lou Reed toho složil tolik úžasnýho! A všechny jeho sklatby by si zasloužili, aby o nich bylo napsáno, proč je miluju. Ale já už nemůžu dál vzpomínat a ničit se eště víc.
Ach Lou. Tak, jako u ostatních, i u tebe platí, že tvoje hudba bude žít tisíckrát dýl, než ty. Ale ne věčně, nic neni věčný. Jenom věčnost je věčná. Ale to nevim, tam sem eště nebyla. Třeba věčnost taky neni věčná. A Lou Reed a další skvělý hudebníci se jednou z věčnosti vrátí. Teda, já osobně si myslim, že se rozhodně vrátí, páč se převtělí. Bohužel už asi ne zpátky sami do sebe. Ale třeba jo, co já vim, třeba je všechno opravdu jenom klam...
A já pořád věřim, že čas neexistuje...
V jediný, v co si odvažuju věřit, je naděje, že někde na týhle planetě přesně v tenhle okamžik je nějakej člověk, co je taky tak smutnej jako já, že Lou Reed zemřel. Upřímnou soustrast všem, pro který tenhle úžasnej muzikant znamenal něco důležitýho.
Ámen
Rokenrol vám všem

Jak jsem byla pojedenácté nanebevzatá...

27. října 2013 v 1:06 | Pražský poděs |  Moje nanebevzetí

Tedy, mohla sem z toho mít větší zážitek

Tim si nedovoluju snad to vystoupení Kena Hensleyho kritizovat (božemůj to ani náhodou) ale mohla sem být v první lajně a nebyla sem protože sem byla blbá a tak.
Ano, do Prahy zavítal ex Uriah Heep klávesista Ken Hensley a jeho Life Fire. A dokonce se to konalo na hodně HODNĚ dobrym místě. Retro Music Hall. Sice tam bylo vedro jak v prdeli, ale bylo to tam uplně maličký, takže taková roztomilá intimita wrau. Jo a taky diskokoule. Ta byla boží.
Nebudu to natahovat a řeknu to rovnou ted'. Pokud' mam hodnotit kvalitu koncertu, tak BYL JEDNODUŠE LEPŠÍ NEŽ URIAH HEEP! Sice na Uriah Heep po mě Bernie chtěl, abych lezla na podium, ale hodnotim opravdu jenom tu čistě hudební stránku koncertu. Uriah Heep byli taky skvělý.
Okey, takže asi takhle. Navíc je na Kenovi úžasně vidět, jak to celý prožívá, když hraje. Uplně jako kdyby umíral starý indián. Dokonalost. Jeho hlas. Dokonalost. Jeho vlasy. Dokonalost. Jeho náušnice. Dokonalost. Jeho basák. Dokonalost. Jeho kytarista. Dokonalost. Jeho bubeník. To byla přímá úměta. Skvělá kvalita jeho bubnování byla přímo úměrná tomu, jak byl tlustej, plešatej a ošklivej. Ale taky neskutečně sympatickej.
Nic neni dokonalý. Koncert byl, ale mohlo to být lepší. Proč? PROTOŽE ON ŘEKL, ŽE ASI ZA HODINU VYJDOU MEZI LIDI TAM DO BARU A BUDOU ROZDÁVAT PODPISY. A MY JELI DOMU!!! PROČ? KVŮLI TOMU, ŽE SEM PREJ DRUHEJ DEN MUSELA DO ŠKOLY. DO TÝ ZKURVENÝ ŠKOLY. NIČÍ MI ŽIVOT. MOHLA SEM MÍT PODPIS A FOTKU S KENEM HENSLYM ALE MUSELA SEM JET DOMU ABYCH SE VYSPALA A DRUHEJ DEN ŠLA DO TÝ ZASRANÝ ŠKOLY. Teda, kdyby bylo po mym, tak tam na ně samozřejmě budu čekat třeba až do rána, ale to je prostě to je riziko chození na koncerty s matkou. Ta mě odtamtud jednoduše odtáhla.
Achjo...
Nemam fotku a podpis od Kena Hensleyho.
Škola mi ničí život.
Ten, jehož jméno nesmím vyslovit se o mě už (očividně) nezajímá a mě to extrémě ničí.
Můj život je v troskách.
No a...viděla sem Kena Hensleyho a on mě.
Ámen
Rokenrol vám všem

Cirkus

23. října 2013 v 22:44 | Pražský poděs |  Blitky

Už od malička sem nenáviděla cirkusy...

Pronásleduje mě to. Pronásleduje to nás všechny v tomhle státě. A není před tím útěku. Velký bratr velké volby nás sledují!
Haha volby. Volby. VOLBY! VOLBYYY!!! Bože ne, už toho mam fakt dost. Poté, co sem strávila jedno krásné páteční odpoledne v diskuzi se zástupci strany KSČ pardon KSČM. Poté, co už tolik týdnů nevidim nic jinýho, než usmívající se sluníčkové tváře na bilboardech všude kolem mě. Klidná síla. Volím pravici. Agent 009. S lidmi pro lidi. NEEE!!! Pokud je kdokoliv schopný vyprodukovat tohle http://www.jenpromuze.cz/mixer/16217-11-nejstupidnejsich-predvolebnich-klipu-ceskych-stran-2013 tak asi neni schopnej nějak rozumě vést stát né asi. Pokud bych měla brát jakože špatná reklama, taky reklama, tak vypadává možnost, že se jedná o parlamentní volby ale spíš se to podobá upoutávkám na Česko Slovensko má talent nebo podobou sračku. Nebo je skutečně účel voleb ten, aby byly co nejvíc směšný? Podle všeobecného projevu našeho pana Jabby prezidenta, tak asi jo. Ten taky bere všechno tak nějak s humorem. To je taková veselá kopa, ten náš pan Jabba prezident! A jeho příznivci vybraný humor pana Jabby prezidenta opěvují a chválí. A pak se stane to, že všěm již známý David Černý si dovolil postavit do Vltavy velký a fialový fuck off...tak ejhe. Problém. Nelíbí se jim to. A proč se tomu teda nedokážou zasmát, když maj tak skvělej smysl pro humor? Hm? Pročpak? Jo k tomu Černýmu, no o tom chlapovi sem slyšela, že se chová jak idiot a celebrita když je ve společnosti. A věřim tomu, protože projev tohohle pána na pondělní akci Nikagda Nězabudněm by se dal shrnout jako: přišel, zařval jenom, že komunisti sou zasraný nebo co (lidi tleskali), ukázal na ně fuck off (lidi tleskali) a zase odešel (lidi tleskali). To vše během méně, jak půl minuty. To je jedno, musim uznat, že at' je fialový fuck off na hrad jakkoliv vulgární, tak se mi to líbí. Protože nás pan Jabba prezident je taky vulgární a nikdo se nas tim očividně nepozastavuje. Jo btw. ta akce byla super. Především teda Lucie a Pražský Výběr.
Ehm zpět přímo k volbám. No i když, co bych k tomu řekla. Je mi z toho fakt blbě. Z celých voleb.


Především z těch kampaní. To je opravdu postižený, když to na vás čumí všude. Dokonce už sem i párkrát poslala do prdele takový ty nebohý studentíky, co rozdávaj ty letáky v metru a tak. Prostě ty první na ráně to vždycky schytaj nejvíc, i když za to nemůžou.
Ono se říká, že by lidi měli jít volit. To je pravda ale KOHO KURVA VOLIT? Je opravdu těžký si vybrat to nejmenší zlo. Stejně, by se mělo volit. Když někdo má možnost volit a nevolí, pak nadává, na to, jak to tu vypadá, tak mam chut' ho kopnout do prdele. Vážně mam. Protože pár takových lidí sem měla možnost poznat a opravdu sem je chtěla kopnou do prdele, at' se teda odstěhujou někam, kde jim bude líp. To je takový to naše Čecháčkovství. Nadávat na všechno u piva ale alespon se pokusit s tim něco dělat...ani náhodou. A taky to, že se tu máme nejhůř, že Česko stojí za hovno, že Češi sou banda kokotů a tak dále. Tyhle lidi by si zasloužili fakt facku. Protože to, že se náš prezident chová jako kokot eště neznamená, že Česko je nejvíc zasraná země ve světě. Ale jak to tak vypadá, tak brzo bude. Už si z nás stejně dělá celej svět srandu. Spíš teda z naší reprezentace v podobě pana Jabby prezidenta.
Stejně v těhlech volbách bude převaha levice. Jo, Češi se prostě nikdy nezbaví tý iluze, že za komoušů bylo líp. A taky přece měl každej práci, nebyli bezdomovci, ve školách musel viset portrét soudruha prezidenta, kdo se zdál býti nepřítelem státu, ten se popravil nebo při nejlepšim ho prohlásili za blázna a šoupli do cvokhausu, že se všude udávalo, že muj děda měl doma štěnice, páč odmítnul vstoupit do strany atd atd atd.
Jsem ráda, že nemusim volit. Protože bych nevěděla koho kurva volit. Asi piráty. Sice vyhozenej hlas ale snaha byla. Nebo černej papír místo volebního lístku. Nebo plakát AC/DC místo volebního lístku.
Asi tak nějak to vidi. Černě. Teda pardon. Rudě...
Ámen
Rokenrol vám všem

Jak sem včera zase jentaktak došla domu po svých...

15. října 2013 v 22:50 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

A kdo může za to zvěrstvo?

Alkohol!!!

Ukažme si na něj! To on za všechno může!
Teda, samozřejmě ten, kdo ho dostal do mého těla byly moje ruce, abych z mého nynějšího stavu neobvinovala jenom jeho, chudáčka malýho. Já sem prostě správnej hipstr. Všichni chlastaji v sobotu nebo v pátek, jenom já chlastam v pondělí. So hipsta. Jasný, musim přiznat, že ne vždycky vyloženě chlastam. Spíš jenom tak piju alkohol. Ale včera ne. Včera se chlastalo. Dosti brutálně, abych pravdu řekla.
Pardon, zase špatná formulace. Včera sem brutálně chlastala jenom já. Všichni moji spoluchlastáči totiž byli chytří a dali si do toho ruma coca colu. Jenom já zase musela bejt výjímečná. A tak mi tedy včera vyjímečně naskočila superdémonskyobrovitánská kocovinka. Bylo to podivný, vystřízlivěla sem během chvilky a potom okamžitě taková děsivá kocovina. Možná je to z části i tim, že moje psychika neni poslední dobou uplně vyrovnaná. Ne budu upřímná a nazvu věci pravými jmény. Moje psychika je v prdeli. Občas mívám pocit, že je to tím, že víc chlastam než hulim. Měla bych mezi to zase nastavit rovnováhu, jako to bylo dřív.
Ano, přiznávám se bez mučení, celej tejden se těšim na pondělí odpoledne. Poslední dobou totiž fakt chodíme chlastat v pondělí. Chmpf, už sem pro to byla kamarádkou nazvána prasetem. Proč? Jenom pro to, že všichni chlastaj v pátek či v sobotu a já si celosvětově zažitý termín posunula o pár dnů dopředu?


Jo, nudnost mého života už se posunula na level: píšu o tom, jak moc a často užívam alkoholické nápoje. No, když jsme u té nudnosti života, tak musim přece jenom říct, že jakmile, se vám do rukou dostane elektrická kytara, tak je to o něco lepší. Ano, dokopala sem svou línou prdel na ty kurzy. Takže ano, začínam hrát na kytaru. Ano, pokud hraju na kytaru a soustředim se, tak ani moc nemyslim na Toho, jehož jméno nesmím vyslovit. Ano, mam potřebu tu kytaru pojmout za svého manžela. Ano, miluju tu kytaru, i když ani neni moje. Dělá mě extrémě št'astnou, když si sem jakž takž schopná zahrát něco málo z mých oblíbených skladeb pomocí vlastních rukou. No, pokud se ta skladba skládá ze čtyř akordů, tak dokonce i celou. A že těch krásných songů o čtyřech akordech je požehnaně. Boží pocit. Už vidim jak ze mě bude mladá leč životem zkušená, věčně opilá hudebnice, bez vzdělání, protože škola neodpovídala jejím představám o svobodě a navíc veškerý svůj čas trávila hrou na kytaru. No, už splnuju to, že sem věčně opilá, takže myslim, že sem na správný cestě. A taky chci band. Satanenakřížku, nic na světě bych si nepřála víc, než vyrábět a ukazovat lidem hudbu.
On my way to become Jimmy Page...
Ámen
Rokenrol vám všem

Jak mám dost. Ale vážne.

9. října 2013 v 23:19 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

A nechci existovat

Díkybohu, že tu neni nikdo, co by mi začal řikat takový to: ty si furt jenom stěžuješ život je přece tak krásnej sluníčko duha unicorni co serou třpytky! Teda, díkybohu pro něj. Protože kdyby se u mě ted' takovej člověk objevil, tak by byl na férovku uškrcenej nebo alespon zkopanej. Jo ted' je tu vedle mě moje matka ale její kecy sem se už naštěstí naučila ignorovat a nejsou zas tak rejpavý, takže sem se udržela. Moc nevim co mam psát, aby to nebyly uplný kecy protože momentálně sem opravdu v tom bodu, kdy sem nasraná, smutná a eště víc nasraná zároven. Takže takovej výlev všech emocí najednou. Nádhera.
Celej svět kolem mě má furt nějaký kecy na to, jak bych měla žít. Tak ted' nastal ten okamžik, kdy mi můžete poradit, protože já fakt nevim. Jak to mam kurva zvládnout najednou se naučit na nějaký zkurvený zkušení, když přes tu zasranou vodu co mi furt teče z očí ani pořádně nevidim na monitor? Hmmm do školy se přece máš připravovat každej den a ne jenom jednou. Super okey a jak asi když minulý večery nevypadaly jinak? No? Jak jako? Nějaký nápady když to takhle vypadalo i dřív. Tim myslim celej minulej rok. Co rok. Spíš i celou základku. A pak se všichni diví, že se blbě učim a že na školu seru. Jo, seru na školu. To bych si nedovolila popřít. Kolikrát mam chut' to říct i těm profesorům, co se mi snaží dát nějakou šanci si třeba zlepšit čtyřku na lepší známku. Když mi dávaji náhradní termíny na odevzdání prácí. Jak je mam kurva slušně poslat do prdele, že je mi to jedno a jedinej muj zájem je to, abych to alespon odevzdala, se čtyřkou sem absolutně spokojená a lepší známku ani nechci? Co teprve, kdybych jim řekla, že sem se nemohla učit, protože neprožívam zrovna lehký období, cítim se jako prach (to ani ne zas tak lehká nejsem), sem zakomplexovaná panna a nikdo mě nemá rád? Poslali by mě do prdele. Chápu. Jakmile seš slabší, tak máš prostě smůlu. To neni zákon nějaký zasraný školy ale hlavně přírody. A proti tomu opravdu nemam co dělat. Nechci říct, že proti přírodě nejsem nic. To je nesmysl, protože já sem taky příroda. Bohužel. Nemůžu říct, že sem pyšná na to, že sem člověk. Být člověkem je hnusný. Většina lidských vlastností stojí za hovno. A taky většina lidských citů. Těch silných. Zloba a láska. Nesnášim, když si uvědomuju, že mam nade všim přemejšlim.
Jsem zloba smíchaná se smutkem pocházejícím ze zklamání. Wow už zvládam i takovejhle rozbor mozku. Je ze mě velkej psycholog vidíš mami? Ani nemam tu zkurvenou odvahu něco říct Tomu, jehož jméno nesmím vyslovit. A že toho je dost! Já vlastně ani nemam odvahu požádat kohokoliv o pomoc. Třeba by se pro mě našli nějaký prášky obsahující nějaký svinstvo, co by mi to srovnalo v hlavě.
Fajn, už si sama sebe nevážim ani na tolik, že klidně prohlásim, že bych do sebe cpala nějaký chemický svinsta. Nebo to jednoduše můžu nechat na přírodě. Třeba samovolně chcípnu. A už i ty koncerty sou mi jedno! A ted' kvůli tý předchozí větě pláču...
Ámen
Rokenrol vám všem

I LOVE PRAGUE!!!

7. října 2013 v 19:04 | Pražský poděs |  Blitky

A to jako fakt!

Ne vážně...viděli ste někdy hezčí město než je Praha?
Já vim. Bezdomovci. Bordel. Smrad. Japonský turisti. Hlučný cikáni. Pražáci. Německý turisti čekající na prostitutky (a prostituty). Prostitutky. Černoši na Václaváku. Sem tam nějaká vražda. A v neposlední řadě Žižkov (můj milovaný). Ale stejně....viděli ste někdy krásnější město?
Byla sem v Paříži, Torontu, Montreaul, Frankfurtu, nedavno konečně v Londýně a mohla bych pokračovat dál. Prostě, viděla sem dost světových metropolí. Žádná, opravdu žádná by mi nestála za to, že bych řekla, že je krásnější než Praha. Ne, Londýn ne, i přes zvýšenou koncentraci krásných zrzavých mužů. A dokonce ani ne ta Paříž, kterou považuju za hodně krásnou (jenom mi tam vadí ty Francouzi a celá francoužština).
Samozřejmě, jedna věc je historie. Praha je jedno z hlavnách měst v Evropě ceněných hlavně pro spoustu významných kulturních památek. To všichni víme. Tolik krásných starých věcí na jednom místě.
Druhá věc je to, kolik krásných vzpomínek se mi (a doufam, že nejenom mě, abych nebyla tolik sebestředná) s Prahou pojí. Například tenkrát, když sem se poprvý (a v tý době na hodně dlouhou dobu naposledy) pořádně opila se spolužákama na základce...mam takovej pocit, že mi bylo 14, tudíž to musela bejt 8. třída. Seděli sme na Žofíně tam, kde sou přistavěný šlapadla a lodičky, měli zapálenou jablečnou vodnici a popíjeli krabicák s pivem. Moje matka si myslela, že sem na školní diskotéce (ha hahaha) a já tam seděla dost slušně nalitá, pokuřovala ten sladkej zázrak, měla sem kolem sebe fajn lidi a pozorovali sme ten nádhernej kýčovitej výjev zářivě osvícenýho nočního Národního divadla a v dálce i Pražskýho hradu. Ach. Přesně si pamatuju, jak mi potom bylo blbě a jak to byly peníze, co sem dostala od dědy na vánoční dárky. Ach sem já to ale sentimentální sračka. Navíc, ten večer měl ještě svá specifika. Nebudu to rozebírat celý, to je na dlouho ale týkalo se to fízlů (každopádně já měla štěstí, mě nic neudělali) :D
Jistěže, postupem času (zvláště poté, co sem nastoupila na střední), se moje opilecké a i zhulenecké zážitky s noční Prahou násobily. Takový to, když se procházíte a řikáte si: joo tady sme předváděli opilecké tanečky nebo jooo tady se (doplnte nějaké jméno) poblil/poblila (moment ted' mi dochází, že sem vlastně eště nebyla svědkem toho, jak by se někdo poblil i když na Silvestra prej kluci blili no ale neviděla sem je). Na detailech nezáleží, noční Praha at' ve stavu ne zcela střízlivém, tak i ve stavu zcela střízlivém je nádherná.
Vlastně, pokaždý, když sem se cítila nějak na hovno, tak sem se šla projít po starý Praze a bylo mi líp. Nevim, jestli to je tim, že to množství lidí mi dává pocit, že nejsem sama, nebo tim, že je samotná Praha krásný místo. Asi oboje dohromady. Je to super město. Sice velkoměsto, ale pořád ne tak moc veliký, aby se v něm člověk nevyznal. A těch bezvadných hospod, putyk a barů, co obsahuje!
Pokaždý, když sem dlouho pryč z Prahy (třeba na dovolený nebo prostě jenom někde v prdeli) tak se okamžitě cítim mnohem líp, když přijedu. Asi je to hlavně tim, že sem tady prostě doma.
Nevylučuju, že se někdy odstěhuju, ale ta představa, že budu vzpomínat na svoje (i když ne příliš št'astné) mládí v tak krásnym městě, jako je Praha, je prostě fajn...

Ach my nafoukaní pražáci!
No a. Sem ráda, že sem se narodila v tak skvělý velký vesnici!
Ámen
Rokenrol vám všem