Jak mám dost. Ale vážne.

9. října 2013 v 23:19 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

A nechci existovat

Díkybohu, že tu neni nikdo, co by mi začal řikat takový to: ty si furt jenom stěžuješ život je přece tak krásnej sluníčko duha unicorni co serou třpytky! Teda, díkybohu pro něj. Protože kdyby se u mě ted' takovej člověk objevil, tak by byl na férovku uškrcenej nebo alespon zkopanej. Jo ted' je tu vedle mě moje matka ale její kecy sem se už naštěstí naučila ignorovat a nejsou zas tak rejpavý, takže sem se udržela. Moc nevim co mam psát, aby to nebyly uplný kecy protože momentálně sem opravdu v tom bodu, kdy sem nasraná, smutná a eště víc nasraná zároven. Takže takovej výlev všech emocí najednou. Nádhera.
Celej svět kolem mě má furt nějaký kecy na to, jak bych měla žít. Tak ted' nastal ten okamžik, kdy mi můžete poradit, protože já fakt nevim. Jak to mam kurva zvládnout najednou se naučit na nějaký zkurvený zkušení, když přes tu zasranou vodu co mi furt teče z očí ani pořádně nevidim na monitor? Hmmm do školy se přece máš připravovat každej den a ne jenom jednou. Super okey a jak asi když minulý večery nevypadaly jinak? No? Jak jako? Nějaký nápady když to takhle vypadalo i dřív. Tim myslim celej minulej rok. Co rok. Spíš i celou základku. A pak se všichni diví, že se blbě učim a že na školu seru. Jo, seru na školu. To bych si nedovolila popřít. Kolikrát mam chut' to říct i těm profesorům, co se mi snaží dát nějakou šanci si třeba zlepšit čtyřku na lepší známku. Když mi dávaji náhradní termíny na odevzdání prácí. Jak je mam kurva slušně poslat do prdele, že je mi to jedno a jedinej muj zájem je to, abych to alespon odevzdala, se čtyřkou sem absolutně spokojená a lepší známku ani nechci? Co teprve, kdybych jim řekla, že sem se nemohla učit, protože neprožívam zrovna lehký období, cítim se jako prach (to ani ne zas tak lehká nejsem), sem zakomplexovaná panna a nikdo mě nemá rád? Poslali by mě do prdele. Chápu. Jakmile seš slabší, tak máš prostě smůlu. To neni zákon nějaký zasraný školy ale hlavně přírody. A proti tomu opravdu nemam co dělat. Nechci říct, že proti přírodě nejsem nic. To je nesmysl, protože já sem taky příroda. Bohužel. Nemůžu říct, že sem pyšná na to, že sem člověk. Být člověkem je hnusný. Většina lidských vlastností stojí za hovno. A taky většina lidských citů. Těch silných. Zloba a láska. Nesnášim, když si uvědomuju, že mam nade všim přemejšlim.
Jsem zloba smíchaná se smutkem pocházejícím ze zklamání. Wow už zvládam i takovejhle rozbor mozku. Je ze mě velkej psycholog vidíš mami? Ani nemam tu zkurvenou odvahu něco říct Tomu, jehož jméno nesmím vyslovit. A že toho je dost! Já vlastně ani nemam odvahu požádat kohokoliv o pomoc. Třeba by se pro mě našli nějaký prášky obsahující nějaký svinstvo, co by mi to srovnalo v hlavě.
Fajn, už si sama sebe nevážim ani na tolik, že klidně prohlásim, že bych do sebe cpala nějaký chemický svinsta. Nebo to jednoduše můžu nechat na přírodě. Třeba samovolně chcípnu. A už i ty koncerty sou mi jedno! A ted' kvůli tý předchozí větě pláču...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nisharya Nisharya | Web | 15. října 2013 v 15:02 | Reagovat

Na upokojenie a dobrú náladu , keď máš stavy úzkosti ti odpurúčam ľubovníkový čaj , mne pomohol :)

2 Normální člověk Normální člověk | 15. října 2013 v 21:33 | Reagovat

Pohoda mam rum ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama