Listopad 2013

PROVOKACEEE

29. listopadu 2013 v 23:54 | Pražský poděs |  Blitky

Aneb věc díky které se pořádně pobavíte

Za předpokladu, že lidé kolem vás nejsou absolutní klid'asové a nechají se. Co? No přece vyprovokovat. To se pak skvěle dělá sranda ze světa kolem...
Provokace, provokace. Hmmm velice obsáhlý termín. K čemu slouží? Asi k upoutání pozornosti.
Zastávam názor, že jedna věc, co by rozhodně měla provokovat, je umění. At' už se jedná o jakýkoliv umění, od výtvarný po hudební. Proč by mělo umění provokovat? No to je jasný, to je jeho účel. Třeba si spousta lidí pod pojmem provokující umění představí například podivně focený akty a ostatní věci související s jakymkoliv tabu ve společnosti... Haha, jak pitomý. Proč sou některý lidi tak omezený, že nedokážou pochopit to, že k tomu, aby je to provokovalo, umění nemusí souviset se sexem. Slunečnice od Van Gogha. Obyčejnej obrázek na kterym nejde o nic jinýho, než o tu kytku. Ale stejně. Ten obrázek mě provokoval. Když sem se na něj koukala a pořádně si ho prohlížela, vyprovokovalo mě to až k tomu, že sem se opravdu utvrdila v tom, že nemam ráda řezaný kytky, co si lidi vystavujou doma ve vázách...
Takže pro mě byly například provokující Slunečníce. Naopak taková stará dobrá dekadence, žeano. Kudpříkladu mé oblíbené grácie:


Spoustu lidí to provokuje v negativnim slova smyslu, takže si řeknou: fuj to je ale nechutný. No nevim, mě to teda spíš maximálně provokuje k tomu, že si řikam, kdyby ženská měla i čůráka, tak by to mohlo bej zajímavý. Žádný že je to nechutný. Nechutná je pro mě škola, ne ženský s čůrákem. On totiž každej člověk má tu míru, kdy už považuje něco za provokativního jinou. Záleží na tom, v jakym prostředí byl vychovanej. To je asi jasný.
Je to fajn. Baví mě třeba si dělat prdel z lidí, co se nechaji vyprovokovat nějakýma píčovinama. Je pitomost to dál rozebírat. Provokace je všude kolem nás. At' už se týká umění, oblíkání, chování nebo čehokoliv jinýho. Jednoduchý jak facka.
Ale stejně. Jedna věc me v životě provokuje asi nejvíc. A to upnutý kalhoty členů Led Zeppelin. Provokuje mě to k tomu postavit stroj času (nebo najít Tardis), cestovat do 70. let a všechny je osouložit. Najednou. Urgh...sexuální frustrace. To mě vyprovokuje jednou k tomu, že znásilnim prvního dobře vypadajícího pána v letech, co pujde kolem někde v nejbližšim křoví.
Ámen
Rokenrol vám všem

Jak nevim, z čeho tu kocovinu mam...

23. listopadu 2013 v 17:59 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

Tot' otázka

Napadlo mě to dneska ráno, když sem se probudila s kocovinou jak svině. A tak sem začala přemejšlet.

Ehm nejdřív krátce o tom, jak sem přišla k tý kocovině. No..pátek večer, nuda, žádný prachy. Ale jo, nějakých pár málo posledních peněz se našlo. Ale tyhle byly už fakt poslední. Rozjelo se to u mé drahocené spolužačky v bytě s lahví vodky. Ve stejné sestavě po třech, jako naposledy na celonoční akci. To znamená v dobré sestavě. Ta vodka znamenala pro každou z nás princezen čtyři přádný panáky. Který sem zase vypila na ex. Jo byla to tam prdel. Kecali sme, poslouchali The Velvet Underground a The Doors. Horší bylo se zvednout. A pro jednu mojí spolužačku představovali problém i schody, na kterých trošlu zavrávorala a spadla. Jojo, svět se motal po celou dobu, než sme dorazily do té samé hospody, kde sem trávila konec prváku. Jo, přesně tam kde maji malý panáky za 7 Kč a velký za 16 Kč oujé. Teda, jakmile sme si daly dalšího velkýho panáka, tak se svět motal eště víc. A pak už sme měli jenom na malýho, protože došli prachy. Ale to nám nevadilo. Cítili sme se božsky. Super hospoda, super lidi, super řeči. Jenom jednu vadu to mělo, a to, že sme neměli žádný hulení. A především to, že sem musela bejt do půlnoci doma. Fuuuuck. Tak sem se zvedla a světe div se...došla domu po dvou! A taky sem ověřila staré dobré pravidlo, když už sem se cítila, že se opravdu položim na ulici. Vyblejt se a pokračovat v cestě. Pohoda. Fakt že jo. Ale ani to mi nepomohlo, když sem dorazila domu a jedna z prvních věcí, co sem slyšela od matky byla: z tebe něco táhne. Jenže já se prostě ráda držim ověřených pravidel, takže zapírat, zapírat a zapírat. I když to ze mě bylo fakt táhnout. Tak co, šla sem spát a každou hodinu se probouzela s tim, že sem se musela napít. Tohle fakt nenávidim. A celou noc kocovina jak prdel. Naštěstí, ráno už to nebylo zas tak hrozný. To sem potom normálně vstala a šla se najíst. Jedna věc ale byla zajímavá. Když sem se celou noc probouzela s kocovinou, tak sem nemyslela na nic jinýho jenom na to, aby mě kocovina přešla.
Ale taky sem to porovnala s tim, co se mi stalo s ex boyfriendem. S tim zklamánim z toho, že se mnou tak nějak přestal komunikovat. A jak příšerně se kvůli tomu cítim. Ano, eště pořád mě to nepřešlo a očividně ani nikdy nepřejde. Minimálně ne do tý doby, dokud se nestane zázrak a nenajdu si někoho novýho (ha haha hahaha). Nebo do tý doby, dokud si třeba vzpomene na to všechno, co mi nasliboval a začně se mnou zase komunikovat (HAHAHAHA).
Jako, co to kurva má znamenat? Proč se přes něco takovýho nemůžu přenést. Jako jasný, to s nim byl neskutečně silnej zážitek, ale ted' je tomu očividně konec. To znamená, že já sem zase to osamělý, zatrpklý hovno, který si nezašuká. A navíc bez chuti do života. Vážně. Nechce se mi absolutně nic dělat. Jediný co chci je, aby sme se k sobě vrátili. Jinak fakt asi umřu na neaktivitu v životě. Nebo na otravu alkoholem. Hele našla sem gif co mi mě připomíná:
Já už bych jednou chtěla ale doopravdy zkusit jednu věc. A to, chlastat tak, až upadnu do bezvědomí. Já vim, že je to extrémě pitomej nápad, ale co mi zbejvá. Lidi v mym věku experimentujou v sexu. Ale já sem forever alone vigrin, tak musim experimentovat v jiný oblasti. I když to asi neudělam. Na to se toho moc bojim a nechci, aby lidi co budou se mnou, měli kvůli mě problémy.
Takže ted' mě taky zajímá jedna věc. A to, jestli sem alkoholik. Já osobně si myslim, že opravdu ne. Protože pořád eště piju kvůli tomu, abych se zabavila a užila si s kamarádkama. Na druhou stranu, chci se zabavit, abych nepřemejšlela o ex boyfriendovi a celkově o tom, jak je muj život nicotnej a nezajímavej. Achjo, už je zase online (jo protože sem si obnovila FB). A tak si říkám, co je kurva horší? Kocovina, nebo zklamání. Ono je to ve skutečnosti jedno a to samý. Taky je vám prostě nejdřív fajn a pak blbě. Vážně nevim, když sem jí měla, tak sem fakt neměla čas o něm přemejšlet. Když sem ožralá, tak nebrečim. To je totiž ten důvod, proč tak často piju. Divný. Jak řekla Frida Kahlo: ''I tried to drown my sorrows but the bastards learned how to swim...''
Ámen
Rokenrol vám všem

KOZIKOZIKOZI

22. listopadu 2013 v 20:00 | Pražský poděs |  Blitky

Jupííí best téma ever!!!

No nejsou boží!!! Jednoduše epický!!! Kdo by řekl, že tuk může bejt tak fajn!!! Oujé prsa!!!


Kulaté, heboučké, měkoučké prostě FAJN!!! Okey tak to by asi byla ta základní charakteristika. Ted' přejdeme k tomu, jaké jsou výhody toho, když máte prsa. A ste žena. Když ste chlap a máte kozy větší než vozy, tak to zas taková výhra neni. Tedy, pokud si ten muž s takovejma kozama nenajde ženskou, co to rajcuje. To je možný, lidi sou různý. Nebo chlapa, co to rajcuje. Ups. Ted' sem myslela na svého teplého a tlustého kamaráda, jasný, tak proto mě to napadlo. Protože ten kozy má. Skoro tak velký, jako já. No jo, když už sme u tý rovnoprávnosti pohlaví, tak se všim všudy. Když má ženská kozy, tak proč by je nemoh mít chlap? Možná proto, že by pak vypadal jako ženská. Stejně je to divný. Víte jak všichni chlapi milujou prsa. A chtěli by je všude. Takže by bylo dobrý jim vysvětlit, že když dostatečně ztloustnou, tak něco takovýho taky získaji. Ale vo co, že by začali remcat, že je to nebaví. Ehm, nejsem divná, jenom rozvíjim svoje myšlenky a to je podle mě dobře.
S těmito úžasnými tukovými polštářky se mi spojuje snad jenom jedna negativní věc. A to případ, když má holka moc velký prsa. Jako jo, hezký to je. Ale žít s tim, pokud nejste playmate v Playboyi a nedostali ste za to focená spoustu prachů, tak je docela těžký. A to z toho důvodu, že velký kozy stojí velký prachy. Ne, ne za plastiku. Ale za oblečení a podprsenky. Já i přesto, že patřim spíš mezi štíhlé lidi, tak mam kolikrát problém s trikama, kabátama a halenkama. Že někdy velikost 36 jednoduše přes prsa nezapnu a 38 už je mi v pase viditelně velká, ale přes prsa dobrá. A to zas tak velký prsa nemam. Je mi potom fakt líto ženských, co sou štíhlý jako já, ale maji eště větší prsa. To se potom nakupuje fakt zkurveně špatně. Další důvod k tomu, odjet do pralesa mezi indiány, kde tyhle píčoviny nebudu muset řešit. Sbohem zkurvená civilizace...
BTW miluju svoje prsa. Je to fajn a roztomilá věc. A taky doufam, že se někdy najde nějakej chlap, kterýmu moje prsa budou dělat při sexu radost. Teda taky, spíš, že za pomocí mých prsou on bude dělat radost mě, páč sou uplně suprově citlivý. Ale jo, nebudu zas tak egoisticky zlá, chci svýma prsama taky někomu dělat radost (tedy né dětem...nechci děti). Ale svému nyní už asi bývalému jima očividně radost dělat nebudu. So what, your problem you dickhead. I wanted you to touch my boobies. Now you can't, 'cause you acted like a kid...
Pardon, já to, že se mi rozpadnul první vztah musim tahat prostě všude...
Ne, dělam si prdel, chci aby mi je cucal Jimmy Page nebo nějakej podobnej geniální hudebník...
Takže na závěr slova spásy, na který nemá ani žádnej Ježíš, nebo jak se ten hipík menoval: ''MILUJTE A CUCEJTE KOZIČKY!!!''
Ámen
Rokenrol vám všem

Jak sem si zrušila fejsbúček...

21. listopadu 2013 v 22:20 | Pražský poděs |  Blitky

Sama tomu nemůžu uvěřit

Takže to bylo včera. Ospalý večer, kterej sem tak jako každej jinej trávila před noťasem. Už ani nevim co sem to dělala. Ale očividně sem se hrozně nudila. Aha už sem si vzpoměla co sem dělala. Scrollovala sem FB. A taky neustále čuměla na to, že můj ex boyfriend je online. Přesně tak, jako to dělam už hodně dlohou, brzo to bude druhym měsícem. Vážně mi totiž nepřipadalo zdravý, každý tři minuty kontrolovat, jesli je online a jestli náhodou něco neokomentoval nebo nesdílel. Jsem jednoduše učebnicový příklad zcvoknutí se...
A tak sem to včera asi v 22:45 udělala. Prostě sem si to deaktivovala. Jen tak. Chtělo se mi. Chtěla sem to zkusit. A přiznam se bez mučení...jen tak mě zajímá, jesli si toho onen muž, kterej mi ukradnul první polibek, všimne. Třeba jo. Třeba ne. Třeba sem mu u prdele. Nebo třeba taky ne. Je pravda, že mi asi před tejdnem lajknul jedno video, co sem sdílela, takže ví, že existuju. Achjo, nesnášim fejsbůk a tu komunikaci po něm. Kdybych měla třeba před takovym měsícem odvahu mu zavolat a zeptat se, co se teda stalo, tak sem nemusela podnikat celý to FB stalkování.
Vážně, když se nad tim zamyslim, tak je celá ta věc se sociálníma sít'ěma příšerná. Jelikož během dneška sem si uvědomila, že když ten FB nemam, tak se jednoduše cítim divně. Jako kdyby mi chyběla ruka. Jako kdybych byla mimo svět. Pokaždý, když sem dneska otevřela mobil, tak sem automaticky otevřela FB a pak sem si uvědomila, no jo vlastně, vždyt' sem si ho zrušila. Děsivý...prostě, taková automatika. Tak já sice vim, že kdybych byla uplně bez internetu, tak...asi...netušim...nedovedu si to představit. Jako, nevadí mi být bez netu po nějakou určitou dobu když vim, že je to jenom na ted' a pak net zase bude. Ale kdybych měla bejt uplně bez netu...nevim...fakt nevim. Žádná komunikace s lidma, žádný tabulatury, žádný nelegální stahování hudby, žádný podivný gify tohohle typu:
Internet je prostě fajn. Je to místo, kde sem našla uplně všecko. Dokonce i přítele (tedy ted' už očividně bývalého) sem tam našla a to už je co říct. Ale to znepokojující je, že sem na internetu opravdu závislá. Jednoduše bych bez internetu nemohla vůbec fungovat. Nejenom, že bych měla neustále pocit, že všechno dění ve světě jde mimo mě, ale taky bych neměla kde hledat informace, udržovat kontakt s lidma, který nevídam každej den, stahovat hudbu, koukat na klipy, následně u nich brečet a taky bych neznala akordy k Knockin' on heaven's door a spousta dalším věcem.
Co se týče mého FB, ten si samozřejmě co nejdřív obnovím (už bez něj sem asi 23 hodin) ale eště to hodlam vydržet co nejdýl...
Takže né mami, nejsem závislá na cigaretách. Jsem závislá na internetu. A vím to. A miluju internet. To je totiž jedna z dvou věcí na týhle planetě, co mě chápe. Jinak nic a nikdo. Ta první je hudba BTW.
Ámen
Rokenrol vám všem

Jak sme 17. listopadu neseděli doma na zadku...

17. listopadu 2013 v 22:54 | Pražský poděs |  Blitky

A fízlové nám zablokovali cestu

Hmmm 17. listopad. Nejdřív nacisti zavřeli vysoká školy, o padesát let pozdějc masivní demonstrace odstartovali pád vlády jedné strany. Významnej den stojící za to, si ho připomenout. Připomenout si ty studenty brutálně zmlácený fízlama a nejenom to. A jak se v tento den asi zachovají sympatizanti DSSS (tj především náckové)? No jak asi? Upozorní na sebe protivládní demonstrací. Na 17. listopad. Proč si nemůžou udělat svojí protivládní demonstraci 16. listopadu? Nebo 19. listopadu. Proč?
Tak sme se s mojí drahocenou spolužačkou vydali na pochod pořádanej organizací Ne rasismu! Ve dvě na Jungmaňáku sme rozhodně nebyly samy. Sešla se tam spousta lidí. Rozhodně, ale rozhodně větší, než těch...říkejme jim jednoduše náckové. Když se na shromáždění nic nedělo, jenom se tancovalo a hulilo, tak sme se vydaly podívat na naše nedrahocené nácky v dolní části Václaváku. Yep, byli tam i se svýma vlaječkama DSSS a tim Vandasem, řečníce z řečnického půltíčku nějaký sračky. Sice, spolužák tam vydržel fotit o něco dýl, ale já a spolužačka sme tam prostě nemohlo stát s takovýma lidma. Po cestě zpátky na Jungmaňák nás eště stihnul urazit jeden fízl, poté, co vyslechnul naší diskuzi. Fízl, co má být nestrannej, nemýlím- li se. To dokazuje naší doměnku, že kdyby ty fízlové neměli službu, tak těch nácků neni 80, ale mnohem víc, páč by ty fízlové šli s nima. No čas ubíhal a naše shromáždění se postavilo do 28. října jako bariéra, že tudy ty náckové prostě neprojdou. Tak sme tam tak stáli, až sme se nějak přichomejtli uplně do čela našeho protestu a skončili tak, že sme drželi transparent. Haha. Super. Byli z nás na chvilku mediální hvězdy. Ale asi po čtvrt hodině nás to přestalo bavit, dostali sme chut' na cígo a vůbec, to čestné místo sme předali někomu jinýmu. Uprostřed davu sme zase jenom tak čekali a čekali, až se tedy nevelevážení náckové rozhodnou zvednout svoje náckovský prdele a jít po své trase, at' hezky vidí, že na ně čeká přibližně 7krát větší shromáždění, než jsou oni. Ale náckévé ne. Prej odklonili trasu. Hm tak fajn. V davu člověk těžko zjistí, co se děje. A tak, když se naše shromáždění začalo hejbat, tak my sme se začali hejbat s davem. Ušli sme asi 30 metrů. Dál ne. Dál totiž byli fízlové. Těžkooděnci. A tak sme se musely i s davem zastavit. Nikdo z nás dvou nevěděl o co vlastně de. Proč stojíme. Brzo sme se to dozvěděly. V ten moment, když sme teda chtěli jít zpátky na Jungmaňák. To nám totiž nebylo umožněno. To nebylo umožněno nikomu z průvodu. Na jedný straně těžkooděnci, na druhý straně těžkooděnci. Slyšet bylo, že sme se prej dopustili protiprávního jednání, že sme porušili trasu pochodu. Aha. Tak tohle se stalo. Část našeho pochodu společně s náma se prej odklonila od domluvený trasy a proto nás ted' tady držej. Fuck. Ne spíš FUUUUCK!!! Proč se musim dostat zrovna do toho místa, kde fízlové z obou stran zatarasí cestu? No, nebyl to příjemnej pocit. Sice se nic moc nedělo, jenom sme zmateně pobíhali z jedný strany na stanu podle toho, kde zrovna fízlové házeli slznej plyn. Ale byl to hodně silnej pocit, dostat se na takový místo. Přímo do středu dění. Cesta z obou stran uzavřená fízlama, co by nás ani za boha nenechali projít. Jedna z mých starostí taky byla, abych se dostala včas domu :D Vlastně, už sem dávno měla bejt na cestě domu ale najednou sem nemohla, kvůli těm fízlům. Panejo, to byl ale pocit. Ta nesvoboda. Že sem se mohla pohybovat na rozmezí asi 40 metrů na části tý ulice 28. října dál už sem prostě nemohla, protože sem byla součástí protestu. Jakože nedrželi nás tam nějak převratně dlouho (asi jenom půl hodinky) ale stejně. Každej by si měl takovejhle pocit zažít. Že sme měli omezenej prostor. Ani na hajzl sme si nemohli dojít (ty okolní restaurace a obchody se samozřejmě uzavřeli a ty lidi vevnitř nás jenom vyděšeně pozorovali). Spolužačce mrznuli nohy, mě se chtělo chcát a navíc mě tam jednoduše sralo to, že sem nemohla svobodně odejít. Jediný, co sme se dozveděli od našeho spolužáka, co se dostal do tý druhý (svobodný) části průvodu bylo to, že pochod náckůl údajně zadrželi a kontrolovali jim občanky. Naštěstí nic netrvalo věčně a po chvíli nás ty fízlové pustili a pochod šel po tý nahlášený trase před Národku, po Vltavě a dál směrem na Karlák a na Vodičkovu. Tam nás na chvíli zase zastavili fízlové, aby sme se asi nestřetnuli s těma náckama, co tam asi eště furt šaškovali. No nic. Nešlo se po Vodičnový ale vedle. Pak sme zase skončili na Václaváku. Teda spíš, v půlce Václaváku. Tam se to rozpustilo. Eště sme si sedli na cígo ale pak už vážně hledali hajzlíky. Haha priority :D A nahoře uplně u koně bylo k vidění něco, co člověk opravdu nevidí jen tak. Magor. Magor, co prohlašoval, že ten, kdo zapálí svíčku na památku 17. listopadu podporuje podvod. Like...WHAT THE FUCK!!! Toho cvoka sem tam viděla už v brzké opoledne. Tvrdil, že vláda nám neřiká o tom, jak nám mikrovlný trouby ničí zdraví a že zaplatí protézu čápovi, místo člověku. Prostě jeden blb co si zaplatil plácek, aby moh kecat svoje nesmysly. A urážet.
Ten mi byl u prdele. Co mi ale rozhodně nebylo u prdele bylo to, že dnešek byl pro mě jeden z nejsilnějších dnů, co sem zažila. Jednoduše, so hardcore. Sedět tam ve tmě na ulici uzavřený fízlama. Pak, když se ty fízlové milostivě odhodlali nás teda jako pustit, tak jít v tom dýmu s lidma, co sou tam za stejnym účelem jako já. Dát najevo, že nemáme rádi nácky a jejich zvrácený názory! Fuck yeah! To byl den! WELCOME TO THE JUNGLE!!!
Velice, velice silnej zážitek...
Už jenom ten dobrej pocit, že nás bylo o tolik víc, než těch nácků.
Ha jeden z mála momentů v mym životě, kdy sem měla pocit, že něco skutečně dělam.
Ámen
Rokenrol vám všem


Budu romantička

15. listopadu 2013 v 22:13 | Pražský poděs |  Kreativní průjmy
Ted' je to tady.
Koukat se před sebe? Nač?
Když vstupuji do neprostupné temnoty?
V temnotě jsou pouta a řetězy.
Pevně obtočené kolem mého těla.
Že se začínají zařezávat do masa.

Přeješ si vidět.
Ale nemůžeš vidět nic.
Dokážeš si ještě na něco vzpomenout?
Pamatuješ na své št'astné chvilky?
Vybavují se ti jasně?
Nebo snad byli pohřbeny pod nánosy času?

Svět se hýbe.
Musíš zůstat při síle.
Vytrvalost se prý vyplácí.
Je snad smyslem života neustále na něco čekat?
Tak se postav do koutu.
A pozoruj, co se kolem tebe děje.

Tohle snad stačí.
Zdá se ti to, nebo je to skutečnost.
Máš tak lehce oklamatelnou mysl.
Jak můžeš soudit, co existuje a co ne?
Podle hmatu? Podle čichu?
Co když ani jedno z toho neexistuje?

Neboj se démonů, dítě.
Ty jsi strach.
Ty jsi láska.
Ty jsi jeden z nich.
Nic není špatně.
Všechno je tak, jak má být.

Jak jsem se jednoduše ožrala jak prase...

10. listopadu 2013 v 20:00 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

A stalo se to dnes v noci

Hmmm sobotní noc. Dlouho sem nikde nebyla. Čas na párty hárd!!!
Začalo to okolo 10. hodiny noční. To sem měla sraz se spolužačkama. Pak se to celý eště nějak protáhlo, protože jeden náš spolužák musel domu odvézt bratra, pak sme si u spolužačky doma dali brko a blablabla. Dopadlo to tak, že sme se jakožto dámský klub o třech členech vydaly do naší oblíbené hospody v centru města. Je to skvělej bar, miluju to tam. Tak, jako vždycky to začalo jednou velkou vodkou. Když sem jí ale ochutnala, tak sem myslela, že sem právě vypila čistej líh. Bylo to něco absolutně nechutnýho. Znamená to, že sem alkoholik? Když si dam vodku, předem vim, že je uplně nechutná ale stejně jí vypiju? Musim říct, že už ten jeden panák mě hodil někam uplně do prdele. Když sme začali hrát fotbálek, tak už sem ale další vodku odmítla a dala si radši jablíčko. Který bylo taky hnusný mimochodem. A to sem tam chlastala do tý doby, dokud sem mohla. Bylo to tam fajn, spolužačka potkala svýho bejvalýho spolužáka, tak sme kecali, chlastali, hulili a tak. Podařilo se nám tam ožrat jednu naší spolužačku, co se eště nikdy neožrala, takže prdel byla neskutečná. Po nějaký době sme se rozhodli zvednout naše ožralý zadky (což nám samo o sobě dalo docela námahu) a přemístit se do Vagonu. Páč už bylo po půlnoci, tak všechny ty zkurvený revivaly, za který se platí, byly už dávno v prdeli a v klubu se rozjížděla absolutně epická párty hárd. A NAVÍC PŘI ABSOLUTNĚ DOKONALÝ HUDBĚ!!! BON JOVI!!! KISS!!! EUROPE!!! Tyvole takhle šíleně už sem si hodně dlouho nezatřásla zadkem. Eště k tomu, jak sem byla opravdu, ale opravdu hodně nalitá a všechno sem viděla dvakrát, tak to bylo lepší.
Tak sme tam trsali, jak medvědi a ke spolužačce se přidal nějakej chlápek. LoL. Proč né ke mě? Prostě asi odpuzuju muže, já už fakt nevim. Takže sem tam byla sama s tou skvělou hudbou. No jo dobře, tancovala sem s tou druhou spolužačnou. Bože muj, tohle bylo fakt dokonalý. Prostě epic hardcore party dance! Samozřejmě hlavně díky tý hudbě! Jenom sme se tam se spolužačkama držely za ruce a smály se, protože sme byly fakt nalitý. Na škodu rozhodně nebylo, že ten chlápek mojí spolužačku s náma pozval na brko. Tak jako pohoda žejo. Sedneme si před Vagon a motáme. Když tu najednou vidim, jak partičku, co stála před náma KONTROLUJOU FÍZLOVÉ! Tak rychle to brko hodímě do krabičky a zalezli sme dovnitř. Tam sme to ubalili ale z nějakýho důvodu se spolužačka rozhodla, že to tady nechce odpálit a že pujdem ven. A tady byl důkaz, že karma funguje. Jak sme odcházeli, přicházeli fízlové. Odejdeme před Vagon, sedneme si na ty lavičky u Boulevard bageterie a hulíme. Najednou...přijíždí před Vagon dvě malý fízlácký auta a jedno to velký.
Opravdu bych si měla přestat stěžovat na to, že nemam štěstí. Páč vyhnout se asi o pět minut zátahu, to je štěstí větší, než moje prdel. A eště sme si o pár metrů dál hulili :D Bohužel, jedna z mých spoluhulících byla už fakt uplně ale uplně mimo. Tak jsme byly nuceny jet se vyspat ke spolužačce domu. Cestou sme se stavěli v nějakym opravdu nechutnym českym fast foodu. A oni už neměli hranolky? Co si to dovolujou nemít ve čtyři ráno hranolky? Takže sme usnuli asi někdy tak v pět. Zejtra ve škole asi umřu.
Nevim jestli to stálo za to. Vždycky sem si přála usnout a probudit se někde jinde, což se mi eště nestalo.
Na šrot...
Urgh...
Eště ted' mi je špatně...
Ale byla to fakt prdel :D
Ámen
Rokenrol vám všem

Jak hledám lék na smíření se s realitou

5. listopadu 2013 v 22:32 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

A nemůžu ho najít. Kurva. Už ani ta tráva mi nepomáhá.

Pokud ho nenajdu tak asi brzo chcípnu. Takhle postupně chcípam něco okolo měsíce. Stávam se zombie. Hezkou zombie. Ne dělam si prdel. Zombie nemaj city né? Ale já každej večer brečim. Takže nejsem zombie. Fuck.
Někdy se může zdát, že je svět hnusnej. Ale zjistila sem, že svět neni hnusnej. Jediný, co je tu hnusný je muj život. Jinak svět je absolutně v pořádku...
Je večer. Točí se mi svět. Včera sem se tak trošku sjela paralenem. Protože sem se po škole strašně zhulila se spolužákama. Tyvole čistej skunk. Zhulit se a na to pak paralen je fakt zajímavý. Na jednu stranu sem fakt ráda, že sme si se spolužákama zase takhle společně všichni zahulili po dlouhý době. Rozhodně mi bylo líp, než když sem byla zhulená ve čtvrtek a v pátek. Ale ted' si zpětně řikam: no a co?
No a co. Je to tak divný. Měla bych mít doboru náladu, protože sem se moc těšila, až zase budu se spolužákama felit, hulit a povídat si. A ted' se to stalo a já z toho najednou nemam žádnou radost. Proč? Protože mě něco neskutečně užírá. Já vim, že to opakuju už asi po stopadesátý ale chci, takže to budu opakovat. Já se prostě nedokážu smířit s tim, že já a Ten, jehož jméno nesmím vyslovit, jsme spolu očividně skončili. Sice trošku podivnym způsobem a to absolutní ignorací z jeho strany mojí existence. Jako, cože? Co kurva přinutí člověka, aby ignoroval někoho, koho předtim přesvědčoval, jak je to úžasná a krásná bytost a takový ty sladký kecy a tak. Urgh. Že by sem ho unudila? Možná. Že dal přede mnou přednost někomu jinýhu? Možná. Že by poznal, že ve skutečnosti sem hrozně naivní, hloupá a moje jediný pozitivum je to, že sem hezká? Možná. Že by se přehulil a pak na to umřel? Možná. Že by ho sežral plejtvák obrovský? Možná. Že by se stal mnichem a odjel do Tibetu? Možná. KDO TO KURVA MÁ VĚDĚT? JÁ VŮBEC NEVIM CO SE STALO! TO JE DOOPRAVDY TAK ZKURVENĚ TĚŽKÝ NAPSAT NEBO ŘÍCT: HELE SORRY MYSLIM, ŽE TOHLE ASI NEBUDE FUNGOVAT? TO JE TO OPRAVDU TAK VELKEJ PROBLÉM DOPRDELE? JÁ BYCH TO KURVA POCHOPILA, ALESPON BYCH MĚLA JASNO, ŽE TUDY CESTA NEVEDE A JE ČAS SE POSUNOUT! ALE CO MAM KURVA DĚLAT, KDYŽ NIC NEVIM?
Achjo, špatná komunikace. Velice špatná komunikace. Na druhou stranu, abych ho furt uháněla já, to se mi fakt nechce. Taková stíhačka...to nebudu. Už sem o něj svuj zájem projevila dost. Prostě ale nemůžu pochopit, že se rozhodl, mě takhle igorovat. Podle toho, jak sem ho poznala mi to k němu absolutně nesedí.
Nevim proč, ale zase si udělam seznam, proč se cítim, tak špatně:
  • sem zklamaná tim, že sem očividně naletěla jednomu debílkovi
  • sem zklamaná sama ze sebe, že sem se nechala tak lehce oklamat
  • sem zklamaná, že veškerý představy o tom, jak budu mít po 16ti letech hezkej vztah zmizely
  • sem zklamaná, protože sem od něj neslyšela konečný: ne, už se s tebou nechci vídat
  • sem zklamaná, jelikož se mi zdá, že už z hulení nemam takovou radost
Hm, tak tohle stojí za hovno. Já jenom čekam, až se někdy neovládnu a někoho zmlátim. Protože mě všechno sere a nikdy nevim, co se může stát a co mi zrovna vleze do hlavy. Navíc nebrečim už jenom večer, ale ode dneška už i ráno. Boží start do nového dne, kterej půlku strávim ve škole, kdy se jenom těšim na to, jak se po škole vypálim, potom přijdu polomrtvá domu, potom se mě matka zeptá, jestli sem se učila a já jí jenom odkejvam, že jo. Přitom na to uplně seru, žeano. Jak bych se kurva v těhlech stavech soustředi na nějaký zkurvený učení? Tohle pro mě momentálně absolutně neni důležitý. Horší je to, že jenom čekam na to, jak budou třídní schůzky a matka se dozví o těch příšerných známkách. Jo, nejsem zas tak v prdeli, neni konec roku. Ale stejně. Potom jediný, co od matky uslyšim bude to, že sem uplně líná a proč s tim něco nedělam a blablabla. Hahaha. Nasrat!
Chápu. Ne každej může prožít krásný, veselý, dobrodružný dospívání. Ale tak mě nechte v klidu umřít v rohu schoulenou do klubíčka. A snažte se pochopit, že se mi právě (už poněkolikátý) zhroutil svět a neexistuje pro mě nic, co by mi dělalo skutečnou radost. Některý teen girls prostě nemaj boyfriendy, kterým se můžou svěřovat pokaždý, když jim někdo řekne něco špatnýho a plakat mu na rameni, potom s nim mít sex a řikat: co já bych bez tebe dělala milášenečku . I když někdy si řikam, že sem snad široko daleko jediná...
Ale kecala bych, kdybych řikala, že bych ráda tu věc s Tím, jehož jméno nesmím vyslovit chtěla smazat z historie. Protože prostě...nevim bylo to uplně nejvíc úžasný. Když mi pořád psal až mě to často sralo :D To bylo fajn. Ale víc fajn bylo, když sme se poprvý líbali. LoL jak sem se tu noc potom budila a nemohla usnout. To byl dost silnej zážitek. Takže, jsem moc ráda, že se něco takovýho stalo. I to všechno potom. Nebo, když sem šla na Rogera Waterse a řikala sem si: hm fájn když sem byla na poslednim koncertě (Iron Maiden), tak by mě ani nenapadlo, že na další koncert už budu mít boyfrienda. A cítila sem se tam uplně nejvíc dobře! Jako kdyby mi patřil celej svět! Úžasný...
Ale jako už fakt stačilo! Jelikož sem celej minulej měsíc šílela, proč se o mě nezajímá (to byl ten měsíc, kdy sem vydržela střízlivá max. 4 dny nebo tak nějak).
Takže asi takhle. Právě sem zažila, byt' krátký, ale i tak....vztah s chlapcem. Ale k mé smůle to neskončilo hezky, ale špatně. Což mi ještě více zatřáslo s mým mozkem. A ted' sem absoluntě vyhaslá a v prdeli. Jo a taky sem zklamaná...Achjo, co je kurva špatně? Proč sou všechny ty naděje pyč? Jak mi může na něčem záležet, když o mě někdo přestal mít zájem? Někdo, kdo mi očividně vlezl hodně do hlavy. Proč by se mi o něm jinak zdálo... Ano, když se mi o někon zdá, tak už to znamená, že na mě jeho existence opravdu zapůsobila.
Jediný, co těd' potřebuju, je smířit se s tim, že to prostě skončilo.
A třeba na mě zejtra spadne meteorit....

But I'm lonely
Lord I'm lonely
What am I gonna do

Ride on
Ride on, got myself a one-way ticket
Ride on
Ride on, going the wrong way
Ride on, gonna change my evil ways
Ride on, one of these days
One of these days

Ride on
Ride on
I'm gonna ride on
Ride on, looking for a truck
Ride on
Ride on, keep on riding
Riding on and on and on
(to je ten song, co už mi několikrát zachránil život)
Ámen
Rokenrol vám všem