Budu romantička

15. listopadu 2013 v 22:13 | Pražský poděs |  Kreativní průjmy
Ted' je to tady.
Koukat se před sebe? Nač?
Když vstupuji do neprostupné temnoty?
V temnotě jsou pouta a řetězy.
Pevně obtočené kolem mého těla.
Že se začínají zařezávat do masa.

Přeješ si vidět.
Ale nemůžeš vidět nic.
Dokážeš si ještě na něco vzpomenout?
Pamatuješ na své št'astné chvilky?
Vybavují se ti jasně?
Nebo snad byli pohřbeny pod nánosy času?

Svět se hýbe.
Musíš zůstat při síle.
Vytrvalost se prý vyplácí.
Je snad smyslem života neustále na něco čekat?
Tak se postav do koutu.
A pozoruj, co se kolem tebe děje.

Tohle snad stačí.
Zdá se ti to, nebo je to skutečnost.
Máš tak lehce oklamatelnou mysl.
Jak můžeš soudit, co existuje a co ne?
Podle hmatu? Podle čichu?
Co když ani jedno z toho neexistuje?

Neboj se démonů, dítě.
Ty jsi strach.
Ty jsi láska.
Ty jsi jeden z nich.
Nic není špatně.
Všechno je tak, jak má být.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama