Jak hledám lék na smíření se s realitou

5. listopadu 2013 v 22:32 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

A nemůžu ho najít. Kurva. Už ani ta tráva mi nepomáhá.

Pokud ho nenajdu tak asi brzo chcípnu. Takhle postupně chcípam něco okolo měsíce. Stávam se zombie. Hezkou zombie. Ne dělam si prdel. Zombie nemaj city né? Ale já každej večer brečim. Takže nejsem zombie. Fuck.
Někdy se může zdát, že je svět hnusnej. Ale zjistila sem, že svět neni hnusnej. Jediný, co je tu hnusný je muj život. Jinak svět je absolutně v pořádku...
Je večer. Točí se mi svět. Včera sem se tak trošku sjela paralenem. Protože sem se po škole strašně zhulila se spolužákama. Tyvole čistej skunk. Zhulit se a na to pak paralen je fakt zajímavý. Na jednu stranu sem fakt ráda, že sme si se spolužákama zase takhle společně všichni zahulili po dlouhý době. Rozhodně mi bylo líp, než když sem byla zhulená ve čtvrtek a v pátek. Ale ted' si zpětně řikam: no a co?
No a co. Je to tak divný. Měla bych mít doboru náladu, protože sem se moc těšila, až zase budu se spolužákama felit, hulit a povídat si. A ted' se to stalo a já z toho najednou nemam žádnou radost. Proč? Protože mě něco neskutečně užírá. Já vim, že to opakuju už asi po stopadesátý ale chci, takže to budu opakovat. Já se prostě nedokážu smířit s tim, že já a Ten, jehož jméno nesmím vyslovit, jsme spolu očividně skončili. Sice trošku podivnym způsobem a to absolutní ignorací z jeho strany mojí existence. Jako, cože? Co kurva přinutí člověka, aby ignoroval někoho, koho předtim přesvědčoval, jak je to úžasná a krásná bytost a takový ty sladký kecy a tak. Urgh. Že by sem ho unudila? Možná. Že dal přede mnou přednost někomu jinýhu? Možná. Že by poznal, že ve skutečnosti sem hrozně naivní, hloupá a moje jediný pozitivum je to, že sem hezká? Možná. Že by se přehulil a pak na to umřel? Možná. Že by ho sežral plejtvák obrovský? Možná. Že by se stal mnichem a odjel do Tibetu? Možná. KDO TO KURVA MÁ VĚDĚT? JÁ VŮBEC NEVIM CO SE STALO! TO JE DOOPRAVDY TAK ZKURVENĚ TĚŽKÝ NAPSAT NEBO ŘÍCT: HELE SORRY MYSLIM, ŽE TOHLE ASI NEBUDE FUNGOVAT? TO JE TO OPRAVDU TAK VELKEJ PROBLÉM DOPRDELE? JÁ BYCH TO KURVA POCHOPILA, ALESPON BYCH MĚLA JASNO, ŽE TUDY CESTA NEVEDE A JE ČAS SE POSUNOUT! ALE CO MAM KURVA DĚLAT, KDYŽ NIC NEVIM?
Achjo, špatná komunikace. Velice špatná komunikace. Na druhou stranu, abych ho furt uháněla já, to se mi fakt nechce. Taková stíhačka...to nebudu. Už sem o něj svuj zájem projevila dost. Prostě ale nemůžu pochopit, že se rozhodl, mě takhle igorovat. Podle toho, jak sem ho poznala mi to k němu absolutně nesedí.
Nevim proč, ale zase si udělam seznam, proč se cítim, tak špatně:
  • sem zklamaná tim, že sem očividně naletěla jednomu debílkovi
  • sem zklamaná sama ze sebe, že sem se nechala tak lehce oklamat
  • sem zklamaná, že veškerý představy o tom, jak budu mít po 16ti letech hezkej vztah zmizely
  • sem zklamaná, protože sem od něj neslyšela konečný: ne, už se s tebou nechci vídat
  • sem zklamaná, jelikož se mi zdá, že už z hulení nemam takovou radost
Hm, tak tohle stojí za hovno. Já jenom čekam, až se někdy neovládnu a někoho zmlátim. Protože mě všechno sere a nikdy nevim, co se může stát a co mi zrovna vleze do hlavy. Navíc nebrečim už jenom večer, ale ode dneška už i ráno. Boží start do nového dne, kterej půlku strávim ve škole, kdy se jenom těšim na to, jak se po škole vypálim, potom přijdu polomrtvá domu, potom se mě matka zeptá, jestli sem se učila a já jí jenom odkejvam, že jo. Přitom na to uplně seru, žeano. Jak bych se kurva v těhlech stavech soustředi na nějaký zkurvený učení? Tohle pro mě momentálně absolutně neni důležitý. Horší je to, že jenom čekam na to, jak budou třídní schůzky a matka se dozví o těch příšerných známkách. Jo, nejsem zas tak v prdeli, neni konec roku. Ale stejně. Potom jediný, co od matky uslyšim bude to, že sem uplně líná a proč s tim něco nedělam a blablabla. Hahaha. Nasrat!
Chápu. Ne každej může prožít krásný, veselý, dobrodružný dospívání. Ale tak mě nechte v klidu umřít v rohu schoulenou do klubíčka. A snažte se pochopit, že se mi právě (už poněkolikátý) zhroutil svět a neexistuje pro mě nic, co by mi dělalo skutečnou radost. Některý teen girls prostě nemaj boyfriendy, kterým se můžou svěřovat pokaždý, když jim někdo řekne něco špatnýho a plakat mu na rameni, potom s nim mít sex a řikat: co já bych bez tebe dělala milášenečku . I když někdy si řikam, že sem snad široko daleko jediná...
Ale kecala bych, kdybych řikala, že bych ráda tu věc s Tím, jehož jméno nesmím vyslovit chtěla smazat z historie. Protože prostě...nevim bylo to uplně nejvíc úžasný. Když mi pořád psal až mě to často sralo :D To bylo fajn. Ale víc fajn bylo, když sme se poprvý líbali. LoL jak sem se tu noc potom budila a nemohla usnout. To byl dost silnej zážitek. Takže, jsem moc ráda, že se něco takovýho stalo. I to všechno potom. Nebo, když sem šla na Rogera Waterse a řikala sem si: hm fájn když sem byla na poslednim koncertě (Iron Maiden), tak by mě ani nenapadlo, že na další koncert už budu mít boyfrienda. A cítila sem se tam uplně nejvíc dobře! Jako kdyby mi patřil celej svět! Úžasný...
Ale jako už fakt stačilo! Jelikož sem celej minulej měsíc šílela, proč se o mě nezajímá (to byl ten měsíc, kdy sem vydržela střízlivá max. 4 dny nebo tak nějak).
Takže asi takhle. Právě sem zažila, byt' krátký, ale i tak....vztah s chlapcem. Ale k mé smůle to neskončilo hezky, ale špatně. Což mi ještě více zatřáslo s mým mozkem. A ted' sem absoluntě vyhaslá a v prdeli. Jo a taky sem zklamaná...Achjo, co je kurva špatně? Proč sou všechny ty naděje pyč? Jak mi může na něčem záležet, když o mě někdo přestal mít zájem? Někdo, kdo mi očividně vlezl hodně do hlavy. Proč by se mi o něm jinak zdálo... Ano, když se mi o někon zdá, tak už to znamená, že na mě jeho existence opravdu zapůsobila.
Jediný, co těd' potřebuju, je smířit se s tim, že to prostě skončilo.
A třeba na mě zejtra spadne meteorit....

But I'm lonely
Lord I'm lonely
What am I gonna do

Ride on
Ride on, got myself a one-way ticket
Ride on
Ride on, going the wrong way
Ride on, gonna change my evil ways
Ride on, one of these days
One of these days

Ride on
Ride on
I'm gonna ride on
Ride on, looking for a truck
Ride on
Ride on, keep on riding
Riding on and on and on
(to je ten song, co už mi několikrát zachránil život)
Ámen
Rokenrol vám všem

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama