2013 je skoro minulost

29. prosince 2013 v 13:10 | Pražský poděs |  Blitky

This is the end

A je to tady. Přišlo to tak rychle. Konec prosince většinou znamená konec roku. Teda za předpokladu, že nejste z Číny nebo něco takovýho...
Vážně, je to celý nějaký divný. Přesně si totiž pamatuju tohle období minulej rok. Hej cože, vážně už to bylo minulej rok? Jo...to byl vlastně ten konec světa. Ale i ted' někdy má bejt zase konec světa. Podle vikingů nebo čeho. Huuuííííáááá bum prásk a všichni budem mrtvý. Smrt by totiž měla vyřešit všecky problémy. Teda alespon ty moje. Protože tohle je jedna z těch věcí, nad kterýma sem uvažovala celej rok 2013. Smrt a všechno kolem ní. Hlavně ted' poslední dejme tomu 3 měsíce sem doufala, že na mě spadne satelit. Nebo, že na mě třeba šlápne slon. Nebo, že na konci koncertu Black Sabbath umřu št'estim. Páč to byl ten poslední koncert, kvůli kterýmu sem musela zůstat naživu. Vážně sem si připadala s timhle světem hotová. Už sem viděla Ozzyho, Foo Fighters, Europe, Alice Coopera, KISS, Bon Jovi, The Wall Rogera Waterse, Iron Maiden, Uriah Heep, Kena Hensleyho a skoro celý Black Sabbath. Co víc bych potřebovala? Jo já vim, vidět věci jako AC/DC, Rolling Stones, Led Zeppelin a spoustu dalších věcí, co sem neviděla a některý ani neuvidim, páč by se to vymykalo všem časoprostorovým zákonům.No...ale pak sem si sehnala lístky na Aerodrone, kde bude Metallica (!), Megadeth (!!!), Rob Zombie a Avenged Sevenfold. To znamená, že musim vydržet naživu!
Blablabla už zase kecam. Chci tim jednoduše říct, že v roce 2013 sem viděla většinu z těch koncertů, co sem viděla, takže tahle skutečnost ho okamžitě povyšuje na nejlepší rok! Teda, v rámci koncertů...
Ale ani v jiných směrech to nebylo špatný. I když svym způsobem nakonec asi bylo, ale furt lepší, než kdyby se nic nestalo. Letos sem totiž přišla o titul Forever alone. Ted' už teda zase sem Alone, ale už to nikdy nebude Forever alone. Ach ano, jedná se o můj první vztah s mužem. Narazili sme na sebe náhodně na internetu kdysi v květnu mam takovej pocit. Naše komunikace byla fajn, on se zdál fajn, scházeli sme se, hulili sme a povídali si. A jednoho krásného večera na začátku srpna se mě zeptal, jesli si dovedu představit, že by sme byli spolu. Haha fuck. To byl pro mě absolutní šok. Teda jako já věděla, že naše scházení se nezůstane navždy na levlu kamarádi ale chápejte mě...TOHLE BYLO POPRVÝ CO SE MI TOHLE NĚJAKEJ KLUK ŘEKL!!! Haha pamatuju si jak sem tam seděla před tim počítačem a blbě čuměla :D No a hned druhej den sme se nějak tak sešli na bonga. Bylo příšerný vedro. V tom vedru mě on a jeho kamarád zatáhli do hospody na pivo. ''Jedno pivo''. Laughing out loud. Já myslim, že sme se dostali do tzv. nálady. Možná i trošku víc. Ale to bylo tim vedrem. No...tak sme se po pár hodinách odporoučeli k němu domu. Hm a tam po pár rozpačitých chvilkách došlo k tomu, že sme se na sebe velice něžně nalepili ústy (ne ten jeho kamarád už s náma nebyl). Tak to už byl i muj první pravej a upřímnej polibek (ten, na tom lyžáku, kterej byl btw libovej kvůli alkoholu a trávě a všemu, se spolužákem s nejhezčíma očima ve třídě, nepočítam). K sexu už bohužel nedošlo, protože sem z celý tý situace byla tak mimo jako nikdy jindy. Taky sme se potom příšerně moc zhulili. A když sme se rozloučili, tak sem jela domu s pocitem- OUJÉ KURVAPIČA MUTAFAKA NEBE SE OTEVŘELO A PADALI NA MĚ VŠECHNY HVĚZDY!!! Jo a taky sem nemohla večer usnout a neustále sem se budila. Haha přesně tohle předpovídal- že vypadam, že kvůli tomu neusnu. No jo...to byly krásný časy. Když sem měla přítele. Bylo to fajn. Ale časem mezi náma nějak vázla komunikace...ted spíš z jeho strany. Pořád sem slyšela jedno a to samý- že pracuje. Hm a tak mi nedavno došlo, že takhle to prostě nikdy nebude fungovat. Stejně sem to nepochopila, kdyby se se mnou alespon vyspal a pak mě odkopnul, tak to chápu. Jenže my sme spolu ani nestihli souložit. To mě štve. Hodně. Vlastně mě celý to, že nám to jaksi nevyšlo štve. Pořád na toho kluka myslim. Hlavnš ted'. Jak se má, co dělá atd. Přitom bych neřekla, že sem se do něj zamilovala. Ne. Do něj sem se rozhodně nezamilovala, ale do tý situace, že sem si konečně někoho našla a že ten někdo o mě projevoval zájem. Rozhodně to nebyl člověk, kterýmu bych se nějak otevřela a věděl o mě uplně všechno, ale je to člověk, co pro mě je prostě dost důležitej, protože sem moc emotivní a všechno. Páč když ležim večer v posteli a nevim na co myslet, tak nemyslim na to, jak sem umírala štěstim v extázi na koncertě, ale na to, jak sme byli spolu. Je to smutný...
Tak se dostávam k další kapitole tohohle roku. Už jeho začátek (silvestr) byl totiž ve znamení alkoholu a trávy. A asi platí jak na nový rok, tak po celý rok, páč tolik kocovin sem za svuj život nikdy neměla. Začala sem tenhle rok jednoduše docela dost chlastat a hulit. Brutálně sem to hlavně přeháněla na začátku školního roku tj. září a říjen...no ale chlastání každý pondělí, úterý, čtvrtek a samozřejmě pátek, bylo fakt spíš ze zklamání, jak už mezi mnou a oním chlapcem ta komunikace nebyla taková jako dřív. Děsí mě, jak mě celá ta situace vzala. Nedovadu si představit, že bych se do konce svýho života už nikdy nenapila. A nevim jestli to znamená, že sem na nejlepší cestě k tomu, abych byla alkoholik. A je mi to upřímě u prdele. Když už žádnej vztah, tak aspon ten chlast tu je!A o Štědrym dnu sem si uvědomila, že mam asi vážně trochu s tim chlastem problém. Protože se mi povedlo se ožrat. Jen tak s rodinou a předvádět, jakože ožralá nejsem. Tím pádem mi bylo povoleno eště jedno pivo, takže sem ožralá eště víc, než sem byla...
Každopádně, to, že začínam mít problémy s alkoholem eště neznamená, že by se v tomhle roce nestalo taky něco, na co sem pyšná. Přesněji, konečně sem se dokopala k tomu, začít pořádně hrát na kytaru. Neřikam, že už bych byla nějakej Jimmy Page jo...ale....snažim se. Navíc sem na vánoce konečně dostala svojí vlastní krásku, která je jenom moje. Konkrétně červenej Epiphone SG. Nic drahýho, hlavně že to hraje... Navíc je nádherná, její nádhernej krk se božsky drží a vůbec....zní úžasně.
Takže si dovoluju říct, že tohle byli ty hlavní věci, ze kterých se skládal muj rok. Ale pak tady byly eště další věci, co se mě vělice dotkly. první z nich, co mě napadla, je rozhodně to, že umřel můj milovaný Lou Reed. Tohle bylo pro mě dost těžký. To uvědomnění si, že v budoucnu všichni moji oblíbený hudebníci umřou, je hnusný a při tý představě se mi chce brečet. Ano, pláč a deprese (myslim že je to biopolární porucha). To byla nápln posledních tří měsíců a občas i ted'ka. Další důležitej bod roku 2013.
Ehm má cenu se zminovat o škole v jinym směru než v tom, že si čím dál tim víc uvědomuju, že sem tam potkala ty nejlepší lidi na světě a moc je všechny miluju? Asi ne... Protože já na školu seru. Hlavně, aby mě nevyrazili...
I přes četný negativa chci říct že jo...tenhle rok se kurvaže poved. První song co sem tenhle rok slyšela bylo Heroes od Bowieho. Koncerty, bezvadnej lyžák, nudnej tábor (kde pro mě záchranu představovalo psaní si s nyní už tedy bývalým přítelem), viděla sem Londýn, zažila sem první románek, spousta alkoholu, spousta trávy, super kalby, uvědomování si sebe samé, jak srát na školu 100x jinak, hospody, kavárny, bary atd. Kdo ví, co se eště v pár dnech co zbejvaj do konce stane no. Třeba něco jo.
Hm tak asi takhle vypadal nějak muj rok. Rok ztrácení iluzí. Rok nezřízenýho chlastání. Rok myšlenek na sebevraždu. Úžasnej rok. Ale musíte si k tomu domyslet všechny ty šílený emoce a prožívání každý píčoviny, co sou pro mě tak typický.
Čas mě děsí. Jak utíká rychle. Už zase rok pryč. Co se za tu dobu stalo? Jak to, že to uběhlo tak rychle? Jakto, že 2000 bylo před 13ti lety? Jakto? Nechápu tuhle planetu a to, jak na ní fungujou všechny věci. Vážně. Nechápu už vůbec nic. To je hlavní poznatek tohohle roku...
Stejně miluju rok 2013. Jenom jsem eště pořád nepřišla o panenství. Takže to stojí celkem za hovno...

Pozn. aut.: omlouvam se tenhle článek asi nedává smysl psala sem ho fakt ožralá...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 absolutegenius absolutegenius | Web | 30. prosince 2013 v 3:40 | Reagovat

Hej, jsi typický teenager. Začalas' pozdě,
asi. Jo, určitě. Buď dobrá. Ne pozér. Fakt, to přijde samo. Čím víc špatných lidí poznáš, tím lepší budeš. Nebo naopak? A šptané zkušenosti jsou taky zkušenosti.

Jo, a kdybys chtěla něco udělat s tím panenstvím, stav se na pivko..

2 Normální člověk Normální člověk | 31. prosince 2013 v 0:13 | Reagovat

[1]: Hele, kdybych měla víc odvahy a peněz tak se asi stavim...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama