Jak jsem si to uvědomila...

14. prosince 2013 v 22:45 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

Ano! To je přesně ono!

Poslední dobou sem zase přemejšlela nad všema těma píčovinama, co se udály v mym životě. Přemejšlela sem velice důkladně. Břečela. Přemejšlela. Břečela eště víc. Přemejšlela. Prochlastala všechny svoje prachy. Pak zase brečela. Pak se peníze zázračně objevily a já za ně nakoupila spoustu trávy. Ta už taky zmizela. Jak sem byla zhulená, tak mě to nutilo přemejšlet eště víc. To mě zas rozbrečelo. Brečela sem už nejenom večer ale i ráno. A takhle pořád dokola. Taková pěkná sinusoida...
Začíná to být skutečně fascinující. Myslim, že bych měla sloužit jako pozorovací exemplář. Třeba právě ten pozdní pondělní večer, kdy sem tak ležela v posteli a začala brečet. Kolem mojí postele by se mohlo shromáždit pár vědců a mohli mě zkoumat. Třeba by na něco přišli. Ale žádný vědecký shromáždení kolem mojí postele se nekonalo. Takže na nic nepřišli. A stejně, kdo je potřebuje. Přišla sem na to sama. Hrozně sem se totiž nasrala. Jak sem ležela na zádech, tak mi ty slzy tekli do uší žejo a potom vždycky spadli na polštář, takže sem měla mokrej polštář. To nesnášim! Jedna z hlavních věcí, co mi na tý zasraný depresi vadí je to, že prostě brečim. Hodně. A skoro pořád. A všude. Dokonce sem se rozbrečela párkrát i ve třídě jen tak zničeho nic. Teda né jakože zničeho nic ale na základě nějakých zkurvených myšlenek.
Ano, některé z nich mě dokonce napadaji tak často, že sem si je uplně zapamatovala. Je to například:
  • Proč se snažit něco v životě dělat, stejně je účel jenom umřít.
  • Och kurva dopiče proč sem tak neschopná si říct, že prostě už ho nikdy neuvidim a že je konec?
  • A proč to vlastně skončilo? Opravdu sem ho přestala bavit?
  • Proč to vlastně zase řešim? Vždyt' je jasný, že už je náš vztah definitivně v troskách.
  • Dobře ale co ted' teda. Nechci bejt zase forever alone. Ale to je jedno, vždyt' už ted' seš zas forever alone.
  • Smiř se s tim. Ostatní budou vzpomínat na svoje teenage years jako na časy radosti, bezstarostnosti, lásek a skvělýho života. Ty si to holt budeš pamatovat jako časy nekonečnýho osamění, zklamání, depresí, trávy, chlastu a příšerných kocovin.
Achich. Opravdu. O čem ted' můžu říct, že se z toho skládá můj život? Nic moc pěknýho to neni. Tak si uděláme další seznam:
  • rozčarování
  • smutek
  • pláč
  • nenávist k všemu na týhle planetě, kromě songů a kytary, co mě drží při životě
  • podezření, že trpim biopolární poruchou nebo nějakym takovym humusem
  • cigára
  • vodka
  • tráva
Co to má všechno znamenat? Jaktože se nechovam tak, jako ostatní lidi kolem mě? Všichni sou na mě tak hodný, usmívaji se, ví, jak být št'astný a já na ně můžu jenom blbě čumět a závidět jim. Tohle nechci. Nechci takhle dál žít. Sem moc mladá a hezká na to, abych byla pořád tak zničená. Vždyt' tohle maj bejt ty nejkrásnější léta mýho života? Měla bych bejt št'astná, že sem mladá a užívat si to, tak jako moji vsrstevnící. Jenže většina z nich má něco, o co sem já přišla. Maji svojí druhou polovičku a pokud ne, tak alespon sem tam nějakej ten sex. Já nemam ani jedno. Tak jinak, netvrdim, že taky nejsou lidi bez partnera, jako já (pár jich znam), ale... je to tak neužírá jako mě. Vážně. Mam pocit, že sem prostě přišla o ruku, nebo já už fakt nevim, k čemu to přirovnat. Jako když kvůli tomu moje mládí neni plnohodnotný. Prostě příšernej pocit. Pak se divim, že mi matka řiká, proč se chovam tak protivně.
Proč? Proč je to pro mě tak důležitý? Když sem ho měla, tak sem se cítila normálně. Opravdu normálně, jako normální, tuctová holka v mym věku, co kouří rávu, chlastá, směje se, chodí kalit, má fajn kamarády a má přítele. Ted' se už zase cítim, jako když mezi svoje vrstevníky nepatřim. Prostě, oni něco maj, něco zažívaji a já ne. To jsem na tom doopravdy tak špatně, že potřebuju přítele k tomu, abych se cítila normálně. Znamená to, že sem tak moc slabá? Nebo opravdu jenom potřebuju někoho k tomu, abych se s nim mohla před ostatníma ukazovat jakože: hele už mam taky kluka sem uplně normální!
Tohle je prostě příšerně zkurvený období, co trvá už na muj vkus až nějak moc dlouho. Hm, vážně je to puberta? Nevím. Ale...pokud ano tak to asi všechno vysvětluje. Ted' mam možnist si ze života udělat něco absolutně dokonalýho, nebo něco absolutně zkurvenýho. Jak si to těd' zařídim, takový to budu mít. No, já si ten život momentálně dost slušně kurvim. Hlavně ve škole. Haha propadam ve spoustě věcí a je mi to uplně u prdele. Věc, co všichni okolo mě považujou za hrozně moc vážnou a důležitou mi jednoduše nepřipadá vůbec důležitá. Uvědomuji si to všechno, že pokud nechci skončit jako bezdomovec, pokud chci vydělávat v životě nějaká money, pokud chci obstát v tý zasraný společnosti, tak musim tu školu dodělat. A že by mi opravdu nemělo být u prdele to, že mě můžou vyhodit a tak. Jenže...mě to u prdele prostě je. Nemůžu si pomoct. Vim, že budeme psát test a že bych se měla učit abych dostala dobrou známku, ale to mě nepřinutí k tomu, abych se učila. Ten čas, kterej bych měla strávim učenim mi přijde vyhozenej. Místo toho, abych se učila přece můžu hrát na kytaru, nebo být na netu, nebo být se spolužákama v kavárně či v hospodě...a to vidim jako mnohem líp strávenej čas.
Nevim, co víc říct. To je všechno. Všechno je v prdeli, protože sem si to tak udělala. Ex boyfriend nepřestal kecat o tom, jak někdy zajdem na brko, ale ted' údajně nemá čas blablabla, ve škole asi budu dál propadat, moje finanční problémy budou pokračovat, moje problémy s alkoholem budou poračovat a tak dále. Jupí... Tak takhle to asi má vypadat- údajné nejlepší čtyři roky mýho života. Haha. Chápu, je to prostě život. Nic víc nechápu. Nechápu tenhle svět, nechápu to, jak ostatní teen girls and boys můžou být št'astný a užívat si mladýho života a já ne. Asi to tak má doopravdy být. Období mojí střední školy není zatim plný mejdanů (teda jo sem tam), omamných látek (jenom těch který už mě přestali bavit...gimme some LSD and stuff like this), lásek (hahahaha) a sexu (HAHAHAHAHA). Už mi totiž nestačí to, že neustále chodim na koncerty lidí, co mě drží při životě. Chci víc!
Nebo...jsem až příliš ovlivněná představou high school, kterou znám z amerických filmů. Na druhou stranu, to nemam jenom z amerických filmů ale i z rozhovorů s těmu, kteří si tim opravdu prošli. Jednoduše, takhle vypadá zasraný období mezi tim, kdy vlastně jsem dospělá, ale podle nějakýho zkurvenýho zákona ne. Uvědomila sem si to, takhle to je. Těžké období high school. If ya know what i mean with the word ''high''. Opravdu high...prostě pořád a absolutně mi to vyhovuje...
Chci vyzkoušet nový omamný látky. Chci eště šílenější párty hárd s fajn lidma. Chci Gibsona SG. CHci vidět AC/DC naživo. Chci lásku. Chci, aby neexistoval čas. Chci sex. A dostatečně alkoholu na to, aby mě to opilo. Ne, chci, abych všechno tolik neprožívala. Chci, aby mi všechno bylo u prdele eště víc, než je...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lapis lapis | Web | 16. prosince 2013 v 0:58 | Reagovat

Má ti tu zmysel písať že riešiš samé pičoviny ? ( doslova :)) Pohodlne si usteľ, priprav si čaj do veľkého hrníčku a pusť si High school musical...

2 Normální člověk Normální člověk | 16. prosince 2013 v 6:01 | Reagovat

[1]: Haha jo já vim ale tý druhý polovině svýho mozku to nevysvětlim. Na čaj chuť nemam ale možná je dobrý se kouknout na high school musical. Lobotomie zdarma žeano...A můžu přidat eště twillight a hanu montanu ať to mam kompletní a kvalitně provedený!
Eh né radši se v pátek zase kvalitně ožeru...to je pro mě trochu milosrdnější lobotomie :-D

3 absolutegenius absolutegenius | Web | 16. prosince 2013 v 23:18 | Reagovat

Hej, všichni jste teď nějací nervózní a nasraní a v depresích a tak, o co vám sakra jde? Jsem z toho zmatený. Ber život jak je a ser na to, co ti chybí, užívej si toho co máš a zpívej a chlastej a studuj a nos teplé ponožky, fakt.

4 Normální člověk Normální člověk | 17. prosince 2013 v 20:47 | Reagovat

[3]: Já vim...už mě nebaví, co se furt děje v mojí hlavě. Chci bejt optimistická a tak ale...asi se málo snažim. Nebo málo hulim. Já už fakt přestávam chápat věechno okolo sebe...

5 Johanz Johanz | E-mail | Web | 19. prosince 2013 v 11:41 | Reagovat

No, jako bych četl o sobě před 40 léty neboj se nikdy to nepřestane :-D

6 Normální člověk Normální člověk | 19. prosince 2013 v 11:54 | Reagovat

[5]: Achjo toho se právé bojim :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama