Jak jsem pocítila hněv...

21. ledna 2014 v 22:06 | Pražský poděs |  Blitky

Dostala jsem do držky a pořádně

Zase...

Jak už jsem řekla, dostala jsem po držce. Ne doslova. Ne od někoho. Ale sama od sebe. Právě jsem si dala pořádně do držky. Jak? Jednoduše. Dala jsem si sama dobrovolně do držky. Svojí vlastní blbostí a neschopností vidět věci tak, jak jsou. Vzpomínám. Vzpomínám na promarněný čas. Čas, kdy jsem čekala, že se jeden člověk změní. Respektivě, celý poslední 4 měsíce. Dobře, že sem si to zažila. Alespon zpětně vidim, jak sem byla blbá.
Mého bývalého přítele si dovoluju nazvat neupřímnym čůrákem a mam na to plný právo. protože on mě (a očividně spoustu dalších) nazval děvkou. Já mu můžu odpovědět na to, proč má štěstí jenom na samý děvky. Protože se chová jak pitomec. Tak si ty děvky zaslouží!
Jediný, co uměl, byly kecy. Kecy kecy kecy. Kecy o tom, jak sem úžasná. Kecy o tom, jak mě bude každej den čekat před školou. To samozřejmě neni všechno. Těch keců bylo mnohem víc. Věřila jsem mu, protože sem od něj čekala, že je ke mně upřímnej a že mu na mě aspon trochu záleží. Já ho totiž považovala za dospělého jedince, co si uvědomuje, co řiká. A jakože věk už na to rozhodně má. Někdy je prostě jedno, jestli je muži 12 nebo 22 let...
No jo. První naděje. První vztah. První polibek. Nekonečná naivita. Přehnaně romantické představy. ''Zlatko''. Pak se to začne hroutit. Výmluva za výmluvou. Já začala být na pochybách, ale pořád jsem si myslela, že mu na mě záleží a věřila těm jeho výmluvám. A tak sem začala volný čas, co bych měla trávit s ním, zalívat alkoholem. Hodně a často. Každý den. Jasněže časem mi bylo jasný, že mezi náma už asi nic neni. Ale vždycky mi dal najevo, že ještě pořád žije, čímž přiživoval moje hloupé naděje. To napomáhalo tomu, že sem jednoduše chlastala ještě víc. Nejvíc za svuj život. Navíc ze zoufalství, což rozhodně znamenalo, že mi ten chlast nemohl dělat dobře...
Vím, už jsem toho o něm napsala hodně, ale to, co sem se dozvěděla dneska, byl vrchol. Tím nechci říkat takové ty věci, co zoufalé a zklamané pubert'ačky často říkají. Takové to (zoufale a hystericky): ''CHCI VRÁTIT ČAS A SMAZAT HO ZE SVĚTA''! Ne. To bych nikdy nechtěla udělat. Ano, jsem sice na sebe velice nasraná, ale ted' už jsem si odpustila, protože jsem se ponaučila. Mam přece krásný vzpomínky ze kterých vznikly nové zkušenosti. Prožila sem s nim nádhernej čas. Opravdu ale opravdu nezapomenutelnej. Jojo...byl moje naděje. Byl moje letní láska. Možná, že potom zbyla jenom faleš, ale ty pozitivní emoce, co ve mě vyvolal, byly přece jenom skutečný. A ty mi nikdo nevezme. Z jeho strany to možná nebylo upřímný, ale z mojí jo. Koneckonců, žiju život pro sebe a ne pro někoho jinýho. A krásný vzpomínky na krásnou letní lásku mi nějakej pokrytec nemůže vzít! Potvrdilo se to, co už jsem říkala dávno: nikdy jsem nebyla zamilovaná přímo do něj, ale do té situace, že sem si konečně našla přítele.
Jsem tak ráda, že jsem byla schopná si dát do držky. Protože sem se konečně probrala, pochopila a přijmula celou tu situaci.
Konec všem přeludům a lžím! Moje ego je zase kompletní! Halelujah! Sláva Satanovi!
A už nechlastam...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lapis lapis | Web | 21. ledna 2014 v 22:49 | Reagovat

Haleluja, sláva. Travalo ti to ale predsa :)

ps1: Nech ti to nechľastanie vydrží dlhšie než do piatku ;)

ps2: na podobné keci od ex vždy len sucho dodám:  Len na vola čaká doma krava.

2 Normální člověk Normální člověk | 22. ledna 2014 v 22:12 | Reagovat

[1]: A to já doufám, že mi to nevydrží. Už se mi vrátila chut' pít ale tentokrát chci pít abych oslavila znovunabytí ega a tak celkově tu euforii :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama