Jak jsem vydržela 23 dní střízlivá

25. ledna 2014 v 1:22 | Pražský poděs |  Blitky

WOW

Ano...neseděla jsem doma. Ano...byla jsem v hospodě (nebo baru? nalívárně? netušim jak to nazvat). Po dlouhé době. Přesněji, po 23 dnech. A to nebylo všechno. Já pila. Alkohol....
Poprvé od té doby, co jsem úplně pohřbila všechny svoje problémy s velkou spotřebou pití. Ne, nepila jsem moc. Doslova jsem měla jenom dva velké panáky. Víc bych nesnesla. Za prvý mam od tří let napořád nemocný játra, takže alkohol nezpracovávam tak snadno, jako ostatní. A předevšim za druhý, to je poprvý, co sem pila od Silvestra, takže vím, že po dlouhý době abstinence mi to bude stačit, abych se dostala do toho stavu, ve kterém jsem chtěla být. Nebudu řešit ten alkoholický problém, ten už nemám. I když, musim říct, že už mi po těch 23 dnech začal ten alkohol chybět. Ne přímo alkohol, ale to krásné a pohodové prostředí naší oblíbené hospody (baru? nalívárny?) s fajn lidma. A všechny mé potřeby byly dnes uspokojeny. Tedy až na jednu žeano (yup...sex).
Ach jaké rozčarování. Bylo tak hezky. Když jsem jela domu, tak se mi hlavou motaly opravdu úžasný myšlenky. Ale ted'...vzpomenu si jenom na jednu. Vždycky když jedu domu trochu napitá, tak posloucham hudbu. Ta hudba dostává jinej rozměr a slyšim tam úžasný věci, co normálně neslyšim. Tak si cestuju žejo, pohoda, myšlenky, optimismus. A najednou se v mym mozku objevila ta myšlenka, že jsem vlastně momentálně v tuto chvíli absolutně spokojená se svym životem. Jela jsem domu, těšila se na svojí postel, poslouchala hudbu a nic víc nepotřebovala. Proběhlo mi hlavou: ''Co furt kurva řešíš...vždyt' je život fakt fajn!'' Říkám to, protože mě fascinuje to, jak jsem v ten moment vážně byla kompletně spokojená a naplněná, ale ted' už nejsem. Ted' už bych například chtěla být nabumbaná ještě víc a především, bych chtěla být s tím úžasným mužem, kterého jsem potkala. On je totiž ta věc, o který ted' přemýšlim nejvíc a v ten moment, kdy jsem byla absolutně spokojená jsem si řikala, že ho vlastně nepotřebuju. Zajímavý, jak je o dvě hodiny pozdějc všechno jinak. Ještě jsme si totiž zase nějak psali a on, že vaří večeři a jestli se nechci stavit a tak žejo. Ted' už mě zase sere to, že jsem k němu prostě nemohla jet.
Zajímavé. Je alkohol opravdu cesta, která mě alespon na chvíli udělá kompletně spokojenou? Ještě vím, že jsem právě před chvílí byla kompletně spokojená se všim. A ty myšlenky co mě napadali! Úžasný! Škoda, že jsem si je nemohla zaznamenat.
No nic...tak takhle vypadal můj pátek. Stejně se cítim spokojená, skvěle jsem se pobavila s lidma, co mam moc ráda. Dozvěděla jsem se spoustu nových a překvapivých věcí. Znovu jsem si opakovala, jak všechny ty lidi miluju. Znovu si podala ruku s alkoholem. V hospodě (baru? nalívárně?) co mam moc ráda. Jenom jednu vadu to mělo a to psa, co tam neustále a všude sral. Ale aspon je zase nová historka na vyprávění...
To je asi tak všechno, co ze svého alkoholem ovlivněného mozku dostanu. Škoda, ještě před dvouma hodinama toho bylo mnohem víc...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Metal Jane Metal Jane | Web | 29. ledna 2014 v 14:15 | Reagovat

no tak to gratuluju....já bych to asi nedala  :-D

2 Normální člověk Normální člověk | 29. ledna 2014 v 20:59 | Reagovat

[1]: Děkuji...už je to za mnou :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama