Jak jsem...COSETOKURVASTALO vol. 2

20. února 2014 v 23:58 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

No ty vole...

No ty vole!
......
No ty vole!
No ty vole...
Okey takže se uklidnim. Klííídek. Dýýýchej. ÓÓÓMMM... Sluníčko, kytičky, třpytky, mír, láska, unicorni co blejou duhu...
Ne...fájn. Fakt sem v klidu. Dobrý...


Takže, začneme eště jednou. CO SE TO KURVA STALO? UUUÁÁÁ! To se jako všechny ty emoce musí vyplavit najednou? A jakože těch emocí neni zrovna málo! Achjo, proč? Teda, já si nestěžuju, ale mohla bych se trochu uklidnit a nesedět tady a nechichotat se. I když se mi chce, protože mam pocit, že mi právě ted' je na světě všechno v pořádku. Zajímavé...
Tohle je další legendární čtvrtek. Ten minulej byl celej ožralej a tenhle byl prostě...ne já se snad nikdy nevymáčknu. EŠTĚ JEDNOU ZAČNU a tentokrát uplně od začátku...
Po docela dlouhé době se mi podařilo se sejít s tím mužem, se kterým jsem se viděla na konci prosince. S tím dosti fajn. Myslím DOSTI DOST FAJN. Říkejme mu třeba Muž. Takže jsem byla celej den taková natěšená.


*Pardon, tohle je asi dost divně napsaný. Prostě spousta emocí a malá schopnost je vysvětlit slovy. Nikdo to nepochopí. Dokonce ani já to nechápu.

Strávili jsme s Mužem nějakou chvíli u piva. Bylo to fajn, povídali jsme si, smáli se, prostě všechno dobrý. Po čase (a po pár pivech) jsme rozhodli se odporoučet k němu domů, protože....prostě proč ne, žejo? A po cestě jsme koupili čokoládu :D Nevim, nějak jsme se k tomu dostali, když jsme se bavili, že oba dva máme rádi čokoládu no. Tak jsme byli u něj doma v jeho maličkém, jednopokojovém bytě, povídali si, poslouchali hudbu, umotali brko, vyhulili brko a to všechno ve tmě při svíčkách, protože Muž zhasnul se slovy: ''Je večer''. Hm, to bylo fajn. A pak to začalo být fajn eště víc. To když se s tou čokoládou přemístil do postele. Tedy...poslete, spíš takový dvě matrace na zemi no. A co jsme já měla dělat? Čokoláda byla v té posteli a navíc jak jsem tam sama seděla na tom gauči, tak jsem si připadala trochu trapně. Takže jsem se přemístila do postele za čokoládou haha. Leželi jsme zhulený vedle sebe, procházela se po nás jeho kočka a hráli The Doors. Pak mě začal krmit čokoládou, která ležela mezi náma. No ale pak dal tu čokoládu pryč, přisunul se blíž ke mě a chytil mě za ruku a prohlásil: ''Tak to nakonec byl přece jenom fajn večer'' nebo něco v tom slova smyslu. Ted' vlastně moc nevim, co se mezitim stalo (protože jsme byla trošku nabumbaná, zhulená a v šoku), ale už jsme se jenom nedrželi za ruku. Spíš mě tak nějak celou objal. Leželi jsme tam ve tmě, on mě hladil ve vlasech, já nevim jestli jsem byla při smyslech a hráli The Doors. Konkrétně Break On Through a kromě toho bylo ticho. Teda až do tý doby, dokud Muž neřekl: ''Tyjo, jedna písnička a co všechno se za tu dobu stalo'' nebo tak něco (nee fakt si přesně nepamatuju, co řikal, protože prostě muj mozek během včerejška vytekl ušima). Celou tu dobu, co mě tak hezkým způsobem objímal, jsem si řikala: ''Tak už konečně něco udělej, polib mě nebo tak, já sem moc stydlivá''. Hm a potom se asi taky něco muselo stát, protože jeho jazyk byl v mé dutině ústní a naopak. Bohužel už si fakt nepamatuju přesně ten okamžik, kdy se to stalo poprvý a jak se to stalo. Víte co, takovej ten první dotek rtů, zvláštní no. Jenom vim, že si na mě lehl a pokračovaly jsme v té činnosti. A hrálo Light My Fire. A bylo to moc fajn. Opravdu moc fajn. Přímo úžasný. Bohužel...stalo se to, že mi zazvonil mobil. Bum prásk konec, volá matka, jestli už jedu domu. Bylo to fakt blbý telefonovat s matkou, protože jakmile jsem se zvedla, tak se se mnou zatočil celej svět. No nic. Chtěla jsem se začít oblíkat, ale začalo hrát Hello I Love You a vzhledem k tomu, že tenhle song jsem si s Mužem neustále spojovala už od tý doby, co sem ho poznala, tak jsem se opravdu nemohla jen tak zvednout a odejít. Tohle bylo opravdu přesně tak, jak jsem si to každej večer před spaním vysnila. Byla tma, ležel na mě, přejížděl mi prstama po zádech, cítila jsem obsah jeho kalhot, jak tlačí na můj rozkrok, vášnivě mě líbal na rty, krk i dekolt a hrálo Hello I Love You. Extáze, nádhera, rokenrol. Ale já se prostě musela zvednout a odporoučet se na cestu domů. Jo a když jsem se zvedla, tak jsem zjistila, že mam mezi nohama asi uplnou povodeň nebo co. Prostě detail, o kterým musí každý vědět. Woohoo, škoda, že má povodeň nebyla řádně využita. A začalo hrát When The Music's Over...
Šel mě doprovodit na metro, povídali jsme si a všechno bylo fajn. U východu z metra jsem viděla Trošku. Toho divnýho režiséra extrémě divných filmů z českýho prostředí, který sou o hovně. Nic, jenom nedůležitá vsuvka, která byla v té situaci a v tu dobu dosti komická. Ona celá ta situace byla komická, ale to jsem si uvědomila až potom. Muž se mnou čekal na metro, dlouze jsme se objímali, líbali a moje vlasy nám při tom překáželi, protože byli všude. Musim říct, že jeho francouzáky byly fakt hodně divoký. Jako kdybych se mu měla za pár vteřin vypařit do vzduchu. Jako kdyby měl další den přestat existovat svět. Jako kdyby moje rty byly ta jediná opravdová věc na světě a všechno ostatní jenom iluze. Pak přijelo metro, ještě mi řekl, at' se mu ozvu až dorazím domu a odjela jsem. Onen Muž mě líbal tak divoce, že jsem cítila bolest na rtech a okolí, protože se asi trochu zapoměl oholit. V metru jsem si stoupla naproti dveřím. A když jsem se na sebe podívala v odrazu ve dveřích, tak jsem viděla, že mě stihnul nejenom slušně rozdrbat, ale taky mi slíbat skoro všechen make-up. Wow, po asi půl hodině s ním jsem vypadala, jako kdybychom spolu strávili celou, vášnivou noc. Pustila jsem si hudbu, bylo mi fajn a ani jsem moc nepřemýšlela. Na svoje poměry jsem byla klidná až moc. Když se na to koukám ted' po pár hodinách, tak si říkám, že to asi bylo zapříčiněný tim šokem, že ho bylo tolik, že jsem ho ani nemohla vnímat. Protože až ted' všechny emoce vyplavali na povrch. Až ted' si pomalu začínam uvědomovat, co se sakra stalo. Vždyt' mě se vlastně splnil sen. Opravdu, od té doby, co ho znám, tak jsem doufala v to, že se stane, co se právě stalo. Teda, jistěže já očekávala už i ten sex no... Ale jako, byli jsme opravdu velice blízko. Jenže, to je těžký, když musíte jet domu a nemůžete si dělat, co chcete. Tímto si moje matka získala konečný titul. Moje matka je oficiální kazišuk. Achjo. Mimochodem, ty emoce jsou fakt zvláštní. Zaprvý, si spoustu věcí, co se stali, nepamatuju do detailů. Zadruhý, nechápu, že jsem při tom byla tak klidná. Vždyt' na mě ležel Muž! Panebože! A za třetí, celou dobu mě fakt sralo to, že se mi neskutečně chtělo chcát...
Ale nesralo mě to víc, než moje matka poslední dobou. Vážně, ta ženská se neumí smířit s tim, že potřebuju nějakej svuj prostor. Proč sakra? Nechci řešit její problémy, který přenáší na mě, at' si je vyřeší sama, nebo at' jí pomůže někdo jinej, třeba její přítel. Ano, prokecla jsem se, že jdu za někým (nazvala jsem to kamarádem) koho nezná. Taky jsem se prokecla, že toho o něm moc nevím, ani to, jak se jmenuje celym jménem a kolik mu je. A její reakce? Stíhačka. Šílená stíhačka. Každou hodinu jsem jí musela napsat SMS, že žiju. Pak začala vyšilovat, že s nim určitě něco mam a že ani nevim, kolik mu je a co když má AIDS a spoustu dalších zbytečných strachů. Za prvý se jí opravdu nebudu svěřovat, protože to neni člověk, se kterym bych se o těhlech věcech (a o jakýchkoliv jiných, co jsou pro mě důležitý) chtěla bavit. A za druhý, ale to má pravdu. Nevím, kolik mu je a zatím to ani nechci vědět. Je to větší sranda. Nejdřív jsem si myslela, že mu bude okolo 25. Ale ted' jsme se bavili o koncertu AC/DC v r. 2001 a on říkal, že měl možnost je vidět, když tam na Strahově bydlel ale prej měl druhej den nějakou důležitou zkoušku. Takže byl bud' na střední, nebo na vysoký (což by dávalo smysl, vzhledem k tomu, že na tom Strahově sou koleje žejo) v době, kdy mě byli čtyři roky. Haha sranda, tot' má konspirační teorie, ale jak to je ve skutečnosti, to nevim. Detail no, zkráceně, matka mě sere.
Tak moc jsem v to doufala a přesto jsem nevěřila, že se to stane. Každopádně se to stalo a já jsem tím pořád překvapená. Atmosféra toho večera byla úžasná. Se vším tím očekáváním, tmou, pivem, trávou, líbáním a hudbou. Jak to do sebe všechno zapadlo. Další důkaz o tom, že se zázraky dějou no. Ted' jsem zvědavá. Co bude dál. Ale taky mam samozřejmě strach, že to třeba nebude tak, jak bych to chtěla. Mě by nejvíc ze všeho vyhovoval vztah, žejo, ale radši nemyslim na to, co od něj mam očekávat a prostě to nechávam náhodě. Dělam si prdel, myslim na něj pořád. Pořád. Jsem asi zamilovaná. A doprdele.
Zvláštní. Svět je zvláštní. Já tam ležela a užívala si jednu z těch krásných chvilek v životě, na který se nezapomíná, zatimco na Ukrajině umíraji lidi v občanský válce a kdo ví, co eště. Vidíte, svět je neni empatický místo. Každej si žijeme ve svym vlastnim vesmíru a nikdo s tim nic neudělá, protože to příroda tak prostě zařídila.
Hlavně, že hráli The Doors...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fendsterovci fendsterovci | E-mail | Web | 21. února 2014 v 0:24 | Reagovat

Veľmi zaujímavý blog, pekný design :)

2 fetka.... fetka.... | Web | 21. února 2014 v 21:04 | Reagovat

a dalej....??? sex??? nič???? :DDDDDDDDDDD

3 Robka Robka | E-mail | Web | 23. února 2014 v 9:50 | Reagovat

Ten popis mě dostal, zní to jak z nějakého filmu z šedesátých let (mír, láska, hulení:-))

4 Normální člověk Normální člověk | 23. února 2014 v 13:22 | Reagovat

[3]: Ano ano, přesně tak to bylo, jenom málo hulení na muj vkus :-D

5 Rose Violent Rose Violent | Web | 8. března 2014 v 18:06 | Reagovat

Nevím, proč tu článku pozadu, takže už vím, že jsi měla prsty v kundě, teď, co bylo předtím. Já myslela, že ti vyhovuje, že to právě vztah není... Ne, že bych chtěla nějak strašit, jen si myslím, že by sis mohla dost namlít. Jestli se do něj zamiluješ a on to tak brát nebude. Aby ses nespálila... 2001 mi taky byly 4, jéééj! :D

A protože pokračování znám, tak mě zajímá - ty bydlíš v Praze? Teda předpokládám, že jo, jinde snad metro není. o.O Takže hypoteticky jsem někdy v životě mohla narazit na člověk, co tohle píše, aniž bych o tom věděla, to je super zjištění. :-D Dost by mě zajímalo, jak vypadáš. Ale často, když si s někým povídám o sexu, přijde mi úplně hustý vědět o tom, že se formálně bavíme o něčem, pří čem lidé vypadají dost neformálně.

6 Rose Violent Rose Violent | Web | 8. března 2014 v 18:06 | Reagovat

[5]: čtu, ne tu

7 Rose Violent Rose Violent | Web | 8. března 2014 v 18:09 | Reagovat

Jujky, teď jsem si všimla, že máš v přezídve Pražský poďas... takže... moje otázka je jaksi hloupá. :D

8 Pražský poděs Pražský poděs | 8. března 2014 v 22:47 | Reagovat

[5]: Haha ne. Vím, co by mi vyhovovalo. Prostě vztah, ale nechávám to otevřené. Kdo ví, co se stane.
Jak vypadam? No, podle toho, co vidím v zrcadle mám spoustu tmavých, na slunci načervenalých kudrnaté vlasů až někam nad zadek. Právě kvůli jejich dělce (která mě občas fakt sere) si z nich občas nahoře na hlavě dělam něco, čemu podle jeho vzhledu říkám hovínko. Však víš co: ''Co na hlavě, to v hlavě, né'' :-D Dále také obsahuji dvě obrovské hnědé oči s řasama dlouhýma jako kráva (né jako kráva ale jako skutečně ten býložravec kráva) pod výrazným obočím, čumící permanentně kamsi do blba (to neplatní jenom, když sem na koncertech- to pak čumim na podium). A velký červený rty (občas fialový nebo víc světle fialový). Kroužek v levé nosní dirce, na uších též spousta výrazných ozdob, všemožných tvarů a jeden menší roztahovák. Ani s prstenama většinou nešetřim. Jednoduše na sebe navěsim vždycky všechno třpytivé a lesklé, co je možné. Oděná bývám různě (dlouhé kabáty, jeans bundy, různě dlouhé sukně, kalhoty či legíny s výraznými vzory, svetry, mikiny, trička s logy skupin které řadíme mezi classic rock, Steelky, moje nejdokonalejší výrazné boty na podpadku co mi spousta lidí chváli dokonce i profesorky, velká šála od babičky, velké kulaté černé sluneční brýle) v barvách všelijakých, výrazných nebo nevýrazných. Lidi se na mě koukají bud' s obdivem nebo pohoršením ale většinou s obojím najednou, z čehož soudím, že jsem velice lehce rozpoznatelná bytost :-D Takže...jo, to budu já. Tedy jsme na sebe hypoteticky mohly skutečně narazit. Ale asi jenom hypoteticky, v Praze je hodně lidí :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama