Netušim, jak to nadepsat...

19. února 2014 v 23:15 | Pražský poděs |  Blitky

Ale bude následovat nějakej muj výlev citů

Přesněji, můj výlev citů směřující k jedné z mála band, které upřímně miluju. Prostě to přišlo, tak se z toho musím rozepsat a trochu o tom dát vědět lidem na internetu, kterým to je asi uplně u prdele. Protože proč ne, žejo...
Tedy, nepřišlo to jen tak. Přišlo to protože už dva dny na onen subjekt nepřetržitě myslím.
Ano, jedná se o moji nejmilovanější band ze všech mých nejmilovaějších bands. Jedná se o AC/DC!


Zaprvé na ně myslím, protože jsem se dozvěděla, že po pěti letech konečně vydají nový album! A za druhý o nich něco napíšu dneska, protože dneska to je 34 let od úmrtí Bona Scotta. Já si tyhle věci obvykle nepřipomínám, tyhle úmrtí, ale tady je to něco jinýho. Opravdu, nepamatuju si kdy umřel Morrison, ani Moon ani třeba Bonham. Jo a ani muj praděda (a do mě moralisti). Ale tady to nejde si nevzpomenout. Nevím proč, vždycky si vzpomenu, ale jenom v případě Bona. Hm, to bude tim, že AC/DC prostě miluju no. Já jenom, že sem se dneska rozbrečela, když jsem se koukala na Let there be rock a řikala sem si, jak by třeba zněli další alba AC/DC a jak by Bon ted' vypadal, kdyby neumřel, prostě celkově....emotions no. Takže jediný R.I.Péčko co za rok napíšu.

Rock in peace Bon Scott. Your music saved my life. Your music made my life. Thank you. Thank you a lot...

Ne, nechce se mi věřit, že nás Bon někde na obláčku s křidýlkama sleduje. To je nesmysl, ten člověk už neexistuje. Existuje tak maximálně ve vzpomínkách ostatních lidí, ale především, existuje jeho hudba a jeho AC/DC. A to je důležitý. Ten chlap se podílel na vytvoření něčeho, co nebude jen tak zapomenuto. To je prostě....to je podle mě to, čeho bych taky jednou chtěla dosáhnout. A co já vim, třeba se to stane...
No nic, to tak je, že dobří sexy zpěváci s krásným úsměvem umíraji a pak jsou legendární. Spíš mam opravdu neskutečně velkou radost z toho, že AC/DC vydaji nový album. Mam pocit, že tý radosti mam tolik, že se s ní musim podělit uplně s každym. Nebo vybuchnu nebo tak něco. Vybuchnu a místo orgánů, co by ve mě měli být, ze mě vyteče jenom spousta nápisů AC/DC. Opravdu, ale opravdu by to mě, ani nikoho v mém okolí nepřekvapilo. Už žádné emoce, které bych dokázala popsat. Miluju AC/DC. A tak to bylo, tak to je a tak to i bude!
Ámem
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | E-mail | Web | 23. února 2014 v 14:09 | Reagovat

Bona Scotta mám nejraději tady: http://www.youtube.com/watch?v=868Daj-ys40
Roztomilá školačka....:-)

2 Robka Robka | E-mail | Web | 23. února 2014 v 14:13 | Reagovat

A naštvali mě, že to není celé, tož ještě jeden - a to fakt stojí za to: http://www.youtube.com/watch?v=H_vwhsZd4E0

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama