16. února 2014 v 23:50 | Pražský poděs
|
Včera ráno jsem si stejně tak, jako každý den otevřela brány internetu. Sračky na Seznam.cz, sračky na idnes.cz, sračky na FB, sračky na Instagram, sračky na Twitter, sračky všude, ale potom jsem otevřela Tumblr a tam v jednom postu stálo...
AC/DC is going to record a new album in May!!!
Moje první reakce byla samozřejmě ověřování pravosti této informace a když jsem zjistila, že je to opravdu oficiální informace, tak jsem tak trochu....
Hysterie! HYSTERIE! Ne, nikdo to nedokáže pochopit. Nikdo, kdo si nezažil pět let čekání a doufání v tuhle jedinou informaci. I když jsem to očekávala, tak mít to potvrzený z oficiálních zdrojů, je něco uplně jinýho. Je to jednoduše jako když v něco věříte a ono se to opravdu vyplní. Je to pravda. AC/DC je zpět! Back in black! Fuck Yeah! A navíc...přidávaji turné o 40 koncertech. OH MY ANGUS! Tohle je naděje. Naděje, že je konečně uvidim naživo! Naděje po pěti letech, kdy sem jí propásla! Naděje, zažít něco takovýhleho (prosím prohlédnětě si ten gif skutečně detailně...to je opravdu jako jedna živá věc a ne jako spoustu živých věcí, to neni možný že jsou takhle synchronizovaný, to jsem na žádnym koncertě jakýkoliv jiný band nenažila):

A TUHLE NADĚJI NEPROPÁSNU! PROSTĚ NE! A BYLO BY MI U PRDELE I TO, KDYBYCH NA NĚ MUSELA JET DO ZAHRANIČÍ! I KDYBYCH SI KVŮLI TOMU KONCERTU MĚLA OSTŘÍHAT SVOJE VÍC JAK METROVÝ, NÁDHERNÝ, VLNITÝ VLASY TAK JE NAŽIVO PROSTĚ UVIDIM! Což je velice nepravděpodobné, protože přítel mojí matky je asi tak velkej magor do týhle band jako já (i když samozřejmě o něco menší protože větší magor než jsem já neexistuje). A věřim tomu, že by kvůli tomu je vidět naživo taky udělal cokoliv, takže o to, že by mi bylo znemožněno je vidět jenom kvůli tomu, že by Česko vynechali opravdu pochybuju. Ale nikdo nikdy neví, co se stane žejo. Jenom já vim, že pro to, vidět naživo AC/DC jsem schopná udělat věci, který jsem ještě pro nikoho a nic na tomhle světě neudělala. Protože nic na tomhle světě pro mě nemá větší cenu, než hudba AC/DC. Ano, nadávam na fanatické náboženské magory, ale přitom jsem jeden z nich, jenom místo imaginárních bohů uctívam chlapce z AC/DC. Haha jak pokrytecké. Já vim, že si to hrooozně moc nerada přiznávam. To, že mam nejoblíbenější band. Nevěřim totiž tomu, že něco takového jako hudba jde porovnávat a že je možné mít méně oblíbené skupiny a více oblíbené skupiny. Myslím, že nejvíc na mě měli vliv právě AC/DC, The Rolling Stones a Led Zeppelin a že mezi nimi není možné si vybrat méně a více oblíbenou band. Ale pak si přece jenom řikam...to AC/DC, to je prostě....něco. Něco, co neumim vyjádřit. Opravdu ne. Tak ráda bych se s někým o ten pocit podělila, ale nejde to. Pardon. Je mi moc líto, že musim říct, že moje největší láska je AC/DC a až za ním už všechno na jedné hromadě i přesto, že se to všechno liší a miluju to vlastně uplně stejnou láskou.
A ted' už zbývají jenom otázky. Jaké bude nové album AC/DC? Jak budou ty songy znít? Jaký to sakra bude? Jak komické. Odpověd' všichni, co milujou AC/DC znají. Bude to pořád jedno a to samé. A to je asi to, proč AC/DC tolik miluju (pokud nepočítam Angusovu prdel samozřejmě). Miluju to, jací jsou to čarodějové. Se čtyřma akordama, téměř totožným rytmem a Angusovou školní uniformou si vystačili celých 40 let a i přes ztrátu brilantního Bona se nikdy neztratili. Zní pořád stejně a přesto jinak. A to vůbec není nudné, naopak, je to originalita. Jejich hudba je silná, je úderná, má v sobě tu správnou enegrii. Znamená, že i s málem se dá udělat hodně věcí.
Chlapci moji, dali jste mi důvod, proč žít, kvůli vám jsem popadla kytaru, miluju vás a vaší tvorbu stejně tak, jako sama sebe. A to je kurvaže hodně!
BTW: a těšim se na vás v Praze (nebo třeba v pekle...tam bych za váma taky klidně jela...)
Ámen
Rokenrol vám všem
Zrovna dneska ráno jsem viděla na Óčku zprávu, že budou nahrávat nové album. Hned jsem si vzpomněla na frajera, který je taky žere a že mu to musím říct. A před chvílí jsem mu to napsala.
Vím, že na ně půjde, pokud by tu byli a ráda bych právě lístky na ně věnovala frajerovi (bude mě milovat ještě víc
). Mně nevadí, ale za fanynku se nepovažuji. Akorát si myslím, že je tu taková věc, co se může stát - jejich album bude znít úplně jinak, nově. Korni hrajou dubstep s metalem, Offspring nějakej pop-punk, Paramore taky změkčily, Ronnie Radke z Escape the Fate založil Falling In Reversea a z nějakého coru nebo co já vím, co to hrál, vlastně nejsem moc dobrá v popisování žánrů, přešel na pop-rock a vypadá jak buzna. Je to divné, že to takhle napíšu, ale od doby co nefetuje změkčil hudební styl.
Nic nepředpovídám, ale je ta možnost se nabízí.