Alkoholik?

17. března 2014 v 22:49 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)

Dnes jsem pila alkohol

Dnes jsem pila alkohol a to po hodně dlouhé době. Přesněji po třech týdnech a třech dnech. První týden abstinence byla způsobena nechutí pít, ale před těmi dvěma týdny se jedna věc zvrtla a já dostala domácí vězení, tím pádem jsem ani logicky nemohla chodit nikam pít. Tři týdny. Já a tři týdny. Návrhářka a přítelkyně Micka Jaggera L'Wren Scott se oběsila a já jsem se jenom stihla ožrat. Jo a vsadim se, že taky právě ted' umřelo spousta dětí v Africe. To se na tom světě dějou roztodivný věci, co?


Jen je škoda, že už ten ethanol vyprchal. Když jsem totiž nalitá, tak mě napadaji fantastický a moc zajímavý věci, které ale bohužel časem spadnou kamsi do propasti střízlivosti. Smutné, ale je to tak. To bych musela být neustále ožralá, aby byla má mysl otevřená. Jenže na to nemam prachy. A především, ted' už ani chut'. Ta předchozí věta není zas tak úplně jednoznačná, já na to mám svým způsobem chut'. Přesně tak, jak se mi to stalo dneska. Škola skončilaa já se spolužačkou jsme vyměnily oběd za malýho ruma. Řekli jsme si, že si uděláme takovou nostalgickou chvilku vzpomínek na první pololetí. Jo...to byli časy kdy jsme chodili takhle chlastat ruma s colou pravidelně tři dny v týdnu... Pak se to naštěstí snižovalo, nejprve na dva dny, potom už na jeden. Jelikož nebyly prachy. A chut'. No jo, člověku se ta chut' rumu zhnusí. Navíc v té době jsem chlastala z nudy a ze zklamání z jednoho blbce chlapce. Takže ted' si vždycky tu chut' spojim s tím nehezkým obdobím, co jsem prožívala. Takže rum nesnášim. Takže rum nepiju. Ale dneska jsem jenom měla neskutečnou chut' se zase napít a opít. A taky jsem se už tři tejdny a tři dny neožrala. Musela jsem si tu hladinu alkoholu v krvi musela zvýšit. Prostě musela, jinak bych ty nekonečný kecy mojí matky, jejíž realita se výrazně liší od té mé, nepřežila. Nebo by to nepřežila moje matka. Jedno z toho.
Rum. Rum s colou. Humus. Ale jo, se spolužačkou jsme to daly. A ta dost krátkou dobu. Já moc dobře věděla, co bude následovat. Můj divnostav. Když jsem na začátku prváku začínala pít, stačil mi jeden nebo dva panáky a už jsem blábolila nesmysly a lítala v jiné sféře. Postupem času se má tolerance alkoholu zvyšovala a svého vrcholu dosáhla právě v období minulého pololetí, kdy jsem ze začátku (září- říjen) chlastala tak tři- čtyři dny v tejdnu a časem minimálně jednou tejdně. Ale v té době jsem si to nemohla dovolit. Všechny prachy jsem prochlastala ale především utrpěla má psychika, která byla kompletně v prdeli, jak už jsem se zmínila. Z tohoto období jsem si odnesla to, jak se moje tělo s alkoholem vyrovnává nyní. Přesněji tedy, že mi stačí vypít např. jeden panák vodky a mé tělo reaguje tak, jako kdybych ty panáky (při své běžné toleranci alkoholu) vypila tři. Aby toho nebylo málo, pak už je jedno, jestli vypiju další tři nebo pět panáků...můj opilecký stav se už nezmění a zůstává stejný jako na začátku při jednom panáku.
Vím, co to podle všech přírůček, knížek a internetu znamená... jsem alkoholik? Nebojím se téměř ničeho, ale přece jen se této skutečnosti, pokud je skutečná, děsím. Je to vlastně vtipné, pokud by to byla pravda. Děvčátko, co se před rokem a půl opilo z jednoho či dvou panáků se stalo alkoholikem? To snad ne. To je džouk. Je to tak vtipné, že to z mého pohledu nemůže být pravda. Jak by se to stalo? Ze začátku to byla sranda. Jupí...alkohol! Cítím se po něm dobře (pokud tedy nebleju) tak proč nepít, když mám s kým pít a je to všechno sluníčkové a fajn. Jenže pak jsem se jednou ožrala ve špatné náladě (ano, obviním z toho mého ex- boyfrienda) a to už tak hezký nebylo. Ale pak jsem to udělala znova a znova. Pořád jsem se snažila se dostat do toho krásného stavu, který jsem mívala předtím, ale nikdy se to nestalo. Nic netrvá věčně, i já sem časem pochopila, že se z depresí nevychlastam. A tak jsem začala chodit pít zase jen tak, z radosti, z nudy, z atmosféry a tak dále, jen už nikdy kvůli zklamání ze svého ex- boyfrienda. Hodně mi ten pohled na věc změnil okamžik, kdy jsme se bavili s kamarádnou a obě dvě jsme se shodli na tom, že když pijeme tak máme pocit, že jsme opravdu št'astné. Jo, je to tak. Když piju, mám pocit, že mám všechno a nic nepotřebuju, at' už se nacházím v jakékoliv situaci.To trvá vlastně až o dneška.
Piju. Občas piju ráda, občas piju nerada. Nemyslím si, že to je špatně. Beru to jenom jako další zkušenost. Je jedno jestli jsem podle nějakých akademických měřítek alkoholik a to rozhodně nepopíram, že nejsem. Když je mi špatně, chci to řešit chlastem. Když je mi dobře, chci to podpořit chlastem. Když je mi jakkoliv, chci chlastat. No a? A tak tedy se opravím. Prohlásila jsem, že nejde se prochlastat z deprese. Očividně to jde. A je mi jedno, že ted' je ta deprese jenom jiná. Prochlastat se dá vlastně ze všeho. Však ty známá moudra platí a nikdo mi je nevyvrátí. Alkohol problémy, jejichž je zdrojem, nevyřeší, ale džus taky ne. Alkohol je špunt, co ucpe vaše problémy? Alkohol vyplní místa v duši, co chybí? Ne. Alkohol neni špatněj, to jenom lidi si z něj umí udělat něco špatnýho. Je to všechno jenom v hlavě.
A jak si dokážu, že alkoholik prostě nejsem? Tak, že ted' na chlast nemam chut'. Vážně, ted' chlastat nechci...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 17. března 2014 v 23:04 | Reagovat

Taky jsem měla takový stavy, ale pak přišel stav totálníjo štěstí, který tak nějak přetrvává a už se kontroluju abych se opila vždycky jen tak do nálady. A alkoholismu jsem se taky bála, vzhledem k tomu, že máme v rodině dispozice z obou stran.

2 náhodný procházející náhodný procházející | 17. března 2014 v 23:20 | Reagovat

No, alkohol vážně nic nevyřeší. Jak říkáš - je to jenom v hlavě a jenom o tom, čemu věříš.
Klidně můžeš věřit, že to všemu pomáhá a že Tě to dělá šťastnou, ale budeš jenom lhát sama sobě, ubližovat svému tělu a až skončíš v nemocnici, nebo na psychiatrii, tak Tě to bude mrzet daleko víc.

Já tím vlastně jenom chci říct, že štěstí - to opravdové štěstí je venku, je v tom co děláme, v tom, v čem jsme dobří. Štěstí je v tom, umět sebe sama přijmout jako dobrého člověka a pokud je něco špatného, tak se toho rychle zbavit. Štěstí může mít každý, kdo ho opravdu chce.

Jestli chceš být šťastná, tak jdi ven a dělej, co tě baví. Chlastáním se jenom zničíš. ;-)

Jo a když jsme u toho (jako že jsem kluk), tak nemám nic proti alkoholu, sám si občas s kamarádama vypiju, ale není nic hnusnějšího, než nalitá holka. To mě dokáže vždycky hrozně znechutit. :-/ A pokud tě kluci nechtějí jen kvůli tomu, co máš na hrudníku a mezi nohama, tak jim to připadá určitě stejně tak hnusné jako mně. 8-O Takže o důvod víc, proč se na chlast vysrat. :-)

3 Slečna bez tváře Slečna bez tváře | Web | 18. března 2014 v 17:31 | Reagovat

Naprosto se v tom článku vidím. Já jsem pila o víkendu alkohol taky po dlouhé době - taky tři týdny - myslím, že z nás abstinenti musejí mít prdel.
S tím ex boyfriendem - to je přesně můj případ.

4 Rose Violent Rose Violent | Web | 4. dubna 2014 v 20:24 | Reagovat

Nemyslím si, že bys byla alkoholik. Netvrdím, že nemáš našlápnuto, ale nepřijde mi to tak extrémní. I když by to pro mě asi mělo být, já pila naposledy o letních prázdninách - nebo že jsem se opila naposledy o prázdninách - jinak si sem tam dám Frisco, ale tak to moc nepočítám.

No více méně vše je spíš v člověku než v samotné droze nebo tak. Pokud s tím člověk umí zacházet, tak je to relativně ok. I když nevím, jak je to u tvrdých drog. Nezkoušela jsem, nemůžu posoudit, ale snad prý můžeš být závislý po první dávce. A tak se trochu i fetek zastávám. Nebo zastávám - ne, že bych utíkala za zfetlými partičkami nebo s jich nebála, neštítila či je nikdy neodsuzovala, ale závislost je nemoc. Je to jedna chyba, co tě dostane do nemoci, takže by na ně lidi mohly koukat i z tohohle pohledu, ne jen jako na zmrdy, co si za to můžou sami. Je to jako když se opiješ a pobleješ se/voláš ex bojfrendovi/nafotíš nahý fotky a dáš je na facebook - prostě něco, cp uděláš v nějakém stavu a pak vidíš, že to byla chyba a jsou z toho následky. Ale u drog je to samozřejmě horší. Nahý fotky ti možná zkaí pověst či tě to mrzí, protože to byla tvá zásada či se před tím hajzlem ztrapníš, pobliješ si boty, pobliješ mámu, ... Ale u fetu se to s tebou táhne mnohem dýl, nebo může. Ale u nich to taky byla jedna chyba - zvědavost, frajeřina, špatný den a s ním sppjena letargie, dáš si a jsi v tom. Kolik z nich počítá, že do toho spadne?

Ale chlast podle mě rozhodně není antideresivum. Na chvíli zapomeneš, ale pak je to tu znovu a horší. Co nějaké antidepresiva, ty by nepomohly?

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 21:09 | Reagovat

[2]: Štěstí je rozhodnutí, stejně tak jako neštěstí. Hm a ty si jako myslíš, že nalitý kluci jsou ultrasexy nebo co, že na to tak výrazně upozornuješ? Pche, nesnášim a absolutně nesouhlasim s timhle názorem na věc. Že u muže se alkohol toleruje ale u ženský je to hned největší prasárna...
[4]: Víceméně souhlasim s tim tvym pohledem na drogy a závisláky. Chlast je antidepresivum, sice dočasný, ale je. Pořád lepší, než pravý antidepresiva, co bych dostala od nějakýho zasranýho psychiatra. To už bych rovnou mohla začít s herákem a dopadla bych asi tak stejně jako po antidepresivech. Fujky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama