Co je tohle za sr*čku? Vždyt' se mluví o všem!

4. března 2014 v 22:12 | Pražský poděs |  Blitky

Jako...že některý témata jsou pro většinouvou společnost tabu?

Há, tak to ne. To je sračka.


Ano, povězte mi, vy všichni ublížení, o čem se nemluví. Už slyším bojovníky za práva zvířat: ''Vždyt' se vůbec nemluví o pravdě! O tom, jak naši bratři zvířata trpí!'' Už slyšim extrémě aktivní gaye a bisexuály: ''Vždyt' se vůbec nemluví o tom, jak jsme stejní jako všichni ostatní!'' Už slyšim bojovníky proti potratům: ''Vždyt' se vůbec nemluví o tom, jak moc velká vražda potrat je!'' Už slyšim všechny antirasisty: ''Vždyt' se vůbec nemluví o tom, jak moc velká a reální hrozba pro společnost rasismus je!'' Už slyšim všechny...éch zapoměla jsem snad ještě na nějakou takovouhle skupinu, která je všude vidět a slyšet? Hovno, vždyt' o tom vy sami furt něco žvaníte, tak si nestěžujte, že se o tom nemluví ježíškunakřížkuobrácenémdolu.
Dobře, ale ne vždycky to tak bylo, žeano. Tak třeba taková bisexualita a homosexualita. O tom se dřív skutečně vůbec, ale vůbec nemluvilo. Jistěže to existovalo, ale jenom existovalo. Žádný veřejný coming outy, žádný Pride, nic takovýho. Bylo to bohužel považováno, za něco nepřirozeného. Model jiné rodiny než té muž+ žena+ dítě nepřícházel v úvahu. Stejně tak jako představa jiného, než heterosexuálního styku. Podle dívky, jejíž sexuální orientace také není jen na osoby s penisem smutné, hloupé, nepřirozené. Ale bylo to tak. Ted' je to jinak. Nikdo se svou homosexuální či bisexuální orientací netají, až je to kolikrát i podezřelé (například když vidítě všude na Instagramu ty popisky typ: PitoméJméno, 15, Bi, SelfHarm, Belieber atd...). Jistěže u některých osob je to pochopitelné. Například u těch, kterým kvůli tomu například nějak ublížilo jejich okolí je pochopitelné, že se ke svojí orientaci hrdě hlásí. To bude asi i důvod například takových těch Gay Pride. Ano, i přesto, jak moc velký cirkus to je, tak je to pochopitelné. Homosexuálové byli ve společnosti většinou utlačovaný a ted' si konečně můžou dovolit ukázat, kým skutečně jsou. Jenom by mohli vynechat tolik růžové a těhlech sraček. I když zas nechápu lidi, co na to jenom nadávaji. Nechápou srandu s trochou ironie...kyselý prdele...
Ehm, o trpících zvířatech se rozepisovat nebudu, to mě nebaví (ano, jsem vrah, původce zla na této planetě a vždycky, když se zakousnu do masa, tak umře kot'átko...). O potratech taky ne, pořádně jsem se nasrala jednou v životě a to mi stačilo na celej život. A rasismus? Zajímavé. Proti černým, proti žlutým, proti bílým. Sto lidí sto chutí, každej nesnáší jinou barvu. Svět nabízí rozmanité možnosti rasismu, žeano. Tady u nás v Czechii to máme většinou zaměřené především proti cikánům. Prostě odjakživa. Nemyslim si, že se toho někdy zbavíme, když je to tu tak hluboko zakořeněný. Stačí se podívat na malé děti ovlivněné všeobecným podvědomým: seš tmavej? seš cikán. Ne, žádný hispánci ani arabové, jenom cikáni. Co se dá dělat, s lidma, kteří si hrajou jenom na českém písečku a myslí si, že sežrali všechnu moudrost světa, to jiné nikdy nebude. Pak je tu ale ještě lepší elita národa, tu já mám velice ráda (mám jeden takový exemplář ve škole hihi). Takový ty neonacis...pardon, nacionalisti (co na pochodech drží vlajku ČR obráceně). Čechy čechům víš co voe pyčo kurva! Tak jako, já se postiženým přece nesměju. Jedinej argument těhlech lidí je ten, že cikáni nemakaji, okrádaji nás stát soc. dávkama, na který nemaj právo, kradou, lžou a podvádí, žeano. Hm, tak když jsou neonac- sakra zase nacionalisti schopný jenom papouškovat nějaký kecy, co vymyslel buhví kdo... Přece, co na hlavě to v hlavě né :D Chichi vtípek na vyholené hlavy. A taky lidi s leukémií. Nikdo nesmí zapomínat na to, si dělat srandu z lidí s leukémií...
Nemluví se o rasismu? U sure? Haha, ne to bych skutečně neřekla. To, že je většina českého národa vychována v rasistickém a xenofobním smýšlení eště neznamená, že se o tom nemluví. Vždyt' to všichni ví, že jsme velcí rasisti. A vůbec...stejně za umírající kot'átka můžou cikáni! Jo, a taky Židi! Zasraný Židovský šmejdi! A mohamedáni, nesmíme zapomenout na mohamedány! To ty za všechno můžou! Postavit ke zdi a postřílet né asi voe pyčo kurva!!!!
To sakra nikdo nevidí, že se v naší společnosti, ve které jsme schopni točit porno se zvířatama, mluví opravdu úplně o všem? Vážně. Jo a k tomu pornu...no nedavno sem na to narazila a řikala jsem si opravdu a vážně: WTF??? Psi, koně a....CHOBOTNICE??? WUUUUT??? Aha, já vim, že jsou lidi opravdu vynalézaví, ale... Teda, né že by mě to pohoršovalo, naopak...fascinovalo mě to. Nevzrušovalo, jenom sem na to vydržela čumět hodinu s uvolněnou čelistí a v mojí hlavě stálo: CO TO DOPÍČI??? Aha...chobotnice do píči. Okey... A to neřikam, že porno se zvířatama považuju za tu nejbizardnější věc, co naše společnost byla schopná vytvořit, jenom aby bylo jasno...
(pro zvědavce- ano skutečně existuje i video...hledejte a naleznete nebot' nekonečná je milosrdnost Boží)

*Achich, proč se každý moje povídání změní na všeobecný nadávání a pohrdání čímkoliv už od začátku, včetně nějakýho zasranýho tématu týdne? A já se přitom tak snažim. Hm asi málo. Jdu se snažit víc...*

Takže to vezmeme za jiný konec. Například za ten, za kterej by to měl vzít každej. Nejdřív mluvit za sebe. Takže, já tedy začnu. O čem já nemluvím? O spoooustě věcí. Opravdu. Mám tolik věcí, o kterých nikdo neví. Ani přátelé, ani rodina, ani nějakej zasranej deníček. Mám ráda přehledné seznamy. Pojd'me si tedy udělat přehledný seznam!
Takže...o těhlech věcech jsem nemluvila bud' s nikym, nebo jeno s hodně ale hodně omezenym počtem lidí:
  • o své sexuální orientaci
  • o tom, jak jsem se několikrát chtěla zabít
  • o tom, jak se občas eště pořád chci zabít
  • o svých citech, co jsem chovala nebo chovám k některým lidem (ale to spíš proto, že mi slova nestačí)
  • o tom, jak jsem měla problémy s alkoholem
  • o stavu svého sexuálního života
  • o tom, jak moc miluju hudbu (to tedy všichni ví, ale nikdo neví jak to je doopravdy, protože to taky neumim vyjádřit řečí)
  • o své bývalé bulimii
  • o své náklonnosti k magii a mysticismu všeho druhu
  • a ještě pár věcí by se asi našlo no, ale proč je vypisovat, žeano
Hm, takové třinácté komnaty, víte co. Drama jak prdel, nevidíte? A už zase kecam píčoviny. Že prej o nich nemluvim... a co sem teda asi právě ted' udělala? Lidi sou zvláštní bytosti ne? Je sranda, že si myslíme, jak se o nějakých tématech nemluví a ono se o nich ve skutečnosti mluví...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 5. března 2014 v 1:15 | Reagovat

Na Tvoj udajny vek pises velmi "rozumne". Si spanila slecna, Barunka pani Nemcovej. :-D

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 5. března 2014 v 7:28 | Reagovat

Myslím, že aspoň v Japonsku se o hentai mluví. Ale jinak bych neřekla, že jde o společenská tabu, spíš o témata, co se neprobírají. Mě třeba napadá, že se běžně mluví - hlavně v reklamách - o "dámských hygienických potřebách", ale asi moc lidí nerozebírá, že zrovna tohle jde nakoupit. Není to společenské tabu, je to vystavené v každém krámě v regálu, ale nikdo to nerozebírá. A o tom to asi bude.

3 dids dids | Web | 5. března 2014 v 21:45 | Reagovat

ja z travy nerobim fet...ja som sa liecila za piko ale ide o to ze sa dohulujem jak piča hned potom čo ma pustili. seba som nesklamala len všetkych naokolo. seba by som sklamala keby si jebnem do kabla pol kubika.

4 Rose Violent Rose Violent | Web | 8. března 2014 v 18:45 | Reagovat

Svým způsbem máš pravdu. Máš pravdu, není nic, o čem by se nemluvilo. I třeba věci, o kterých jsme neslyšeli mluvit nikoho, ani sami sebe, ani o tom sebe přemýšlet, někde jsou a mluví se o nich. A tak mě vlastně napadá - jistě, mluví se o nich, aby se něco změnilo, ale možná by to chtělo víc míň mluvit, víc činit. Ale zase je to pochopitelné, je potřeba informovat důkladně širší veřejnost. Třeba minule jsem viděla, jak se chovají ke gayům v Rusku a to jsem viděla poprvé v životě. Mám nějaké mínění, že tam je to v tomhle ještě pozadu, ale jak to vypadá v praxi jsem viděla až na tom videu. Myslím si, že by se o tom proto mohlo mluvit víc a podrobněji. A gayové a bisexálové to nemají stoprocentně vyhrané ještě ani tady. Pardon - registrované partnerství - co?! Ne, opravdu nechápu, proč se to nemůže jmenovat svatba. Možná to lidem může připadat jako zbytečnost, slovíčkaření a svým způsobem to tak je, ale je strašné. ,,Registruješ se se mnou do partnerství?" Jako jak by to znělo, kdyby se tě na to někdo zeptal? Zní to tak frigidně. Láska jak trám a jdou se registrovat, to je teda pecka. A co adopce? Já nevím, já sama nejsem stoprocentně nakloněná adopcím, možná by to to dítě mohlo psychicky ovlivnit. Ne, že by bylo psychicky zdeptané, chudáček děťátko, ale možná je dost důležité mít ten mužský a ženský vzor. Nehledě na to, že je trochu škoda, že to pro dítě a rodiče vždy bude znamenat, že to dítě bude nevlastní nebo polovlastní. A týrání zvířat a zabíjení. Na to mám jiný názor. Jako je to pokrytecké z mé strany, nic proto nedělám, bojím se i zvířat co chovám doma a pořád jím maso. Ale mám na to už jiný pohled, chci to převést do praxe. Chci být vegetarián (a ať na mě někdo nevytahuje nějaké věci jako, že je to přirozené a bla, bla, bla... kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá výmluvy - nevidím smysl v tom ubližovat slabším, nesnáším to a je mi z toho do breku, ale jo, nic proto zatím nedělám a sama se někdy chovám hnusně) a mohla bych pokračovat. Všichni bysme si mohli rozšířit obzory. Ale souhlasím, o všem se mluví, o něčem víc, o něčem míň.

Ale to s tou leukémií mi přijde přehaný. Dělat si srandu z nemocí. Myslím si, že je to příjemná frajeřina, ale nesmála by ses, kdyby se to stalo tobě... Sorry, ale to se mi nelíbí.

A taky si nemyslím, že homosexualita nidky nebyla brána jako normální, to není pravda. Jasně, možná ve 20.století ještě moc ne, za Hitlera asi taky ne, ale takový starověk, tam to bylo dost normální. Nebo minimálně o nějaký velikánech (Sokrates.... ? Mám takový pocit, ale možná kecám, ty jména se mi pletou :D) se ví, že měly homosexuální vztahy. Teda asi tam šlo spíš o sex, nevím, jestli o lásku. Ale homosexuální sex tam byl v pohodičce, nevím ani, kde se to zvrtlo.

Myslím si, že žádný člověk pořádně neví, co to smrt. A je to logické, živý člověk to nemůže vědět. Ale je to něco velkého,  teda pro mě ano. A přijde mi, že si to neuvědomují lidi, co se chtějí zabít. I já jsem chtěla, ale teď? Ne. A mé problémy jsou relativně malé na to, abych si kvůli nim brala život. Navíc vše má své řešení, vše jednou odejde, nebo se zlepší nebo začne něco nového, prostě každá situace má nějaký vývin, jen mi smrt nepřijde jako řešení.

5 Pražský poděs Pražský poděs | 8. března 2014 v 22:10 | Reagovat

[4]: Ano, a to s těmi gayi je dosti postižené, ale někteří lidé jsou holt svině no. A to neni jen v Rusku ale i jinde na světě. Smutné, ale děje se to. Registrované partnerství v našem státě mi taky připadá usměvné. Ne, že bych se snad cítila dotčena tím, že i v případě, kdybych se někdy zamilovala do ženský a chtěla si jí vzít, že bych nemohla mít svatbičku v kostelíčku se spoustou kýčovitých srdcí, umělých kytiček a bílé barvy (haha to nechci ani tak...jenom...víš jak to myslim). Ale i přesto by mě asi dost sralo, že pokud už bych se rozhodla vrhnou do instituce jménem manželství, tak že by to vlastně nebylo manželství se vším všudy, jak si ho lidé vytvořili, ale jmenovalo by se to ''registrované partnerství'' Děti nevím, děti mě svým způsobem děsí, takže o nich neumím mluvit. At' si s nima každej dělá co chce a hlavně by se mohl snažit o to, atby z nich nevyrostl nějakej omezenec. Tot' podle mě vše.
Jasný, pochybuju, že by mi dělalo radost vlastnoruční zabíjení zvířat. Na druhou stranu, člověk nikdy neví. Nikdy sem to nezkusila. Nevim, jestli bych sama dokázala něco zabít. Už se jenom vidim, jak s maniakálním výrazem v očích mácham tou sekerou mezi malými nevinnými, kníkajícími vepříčátky, všude stříká krev a mě to dělá dobře, protože si na nich vybíjim vztek. Éch divná představa. Ne, prostě mi maso chutná a pokud jsou uspokojeny mé chut'ové buňky tak je mi v tu chvíli opravdu uplně jedno, že to zvíře někdy bylo živý a že je kvůli lidem jako já předurčeno k smrti. Jistěže pomalý umírání(což vidíme na těch poetických videích z jatek) asi musí bolet, jenže ted' už je to stejně jedno, když je mrtvý. Myslíš si, že jsi pokrytecká? Já jsem taky poktrytecká, viz moje názory. Ty jsi pokrytecká, já jsem pokrytecká lidi prostě sou pokrytecký :-D
Dělat si srandu z nemocí je prostě sranda a já se srandě směju. Kdyby se to stalo mě? No, proč o tom uvažovat, když se mi to nestalo, žeano. Ale abych nebyla brána za někoho bez citů, tak ti alespon můžu říct, že se směji i sama sobě. Směju se tomu, že sem arabáč, směju se svýmu životu, směju se svojí narušený psychice stejně jako se směju právě nemocím, mrtvým dětem, židům, postiženým lidem, atd. Mě prostě nějakej dobrej morální pocit nestojí za to, abych se nemohla upřímně zasmát. Chápu tě, vždyt' to znáš. Černý humor je jako nohy- někdo je má a někdo ne a to je pravda pravdoucí. Na tom nezáleží.
S těma homosexuálama v minulosti máš pravdu, zrovna v Antice to právě bylo bráno za normální. To se ale nedá srovnáva, to byla společnost postavená na jiné než na naší morálce která vychází z křest'anství, žeano.
S tou smrtí je to složité. Já spíše s děsem zjistila, že je mi to jedno. Ale to se navzájem vylučuje, protože kdyby mi to bylo skutečně jedno, tak to nezjistím s děsem, žeano. I když ten děs si možná jenom vytvářím, protože můj mozek je nastvený tak, že mě taková věc prostě musí děsit. To je jedno, všechno si vytvářím, všechny problémy, prostě jenom málo alkoholu v krvi...

6 daeris daeris | Web | 9. března 2014 v 10:51 | Reagovat

Máš vážně zajímavý názory, to musim uznat! Jinak, já osobně jsem tak trochu psychopat a moje myšlenkový pochody by ostatní lidi asi shledávali jako narušený, ale strčit si chobotnici do píči by mě asi nikdy nikdy nenapadlo:D

7 Pražský poděs Pražský poděs | Web | 9. března 2014 v 15:09 | Reagovat

[6]: Děkuji :-) No...já taky nevim jestli bych si strčila chobotnici do píči, zatim sem k tomu neměla jakejkoliv důvod :-D

8 Luffieei Luffieei | Web | 12. března 2014 v 20:01 | Reagovat

Ámen, sestro. Nevím, co víc napsat. Pod tohle bych se podepsala.

9 Pražský poděs Pražský poděs | Web | 12. března 2014 v 21:06 | Reagovat

[8]: Wow ámen sestro, to je výraz, co už sem hodně dlouho nepoužila :-D Děkuji ti, že jsi mi ho připoměla a ted' už ho zase můžu používat!

10 Shisco Shisco | E-mail | 4. července 2014 v 0:08 | Reagovat

Rose Violent: Svatba je svazek mezi mužem a ženou. Tak to vždy bylo a tak to i bude, ať si čtyřprocentní křičí, co chtějí. To je jako kdybys prohlašovala traktor za auto, protože má taky čtyři kola a motor, tak je to přece jedno, proč slovíčkařit. Stejně tak rodina je máma plus táta plus děti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama