Fantastické

1. března 2014 v 22:50 | Pražský poděs |  Blitky

Všichni to máme rádi

Máme schopnost fantazie. A můžeme být jenom vděčni, že nás tím příroda opatřila. Co bychom bez ní všichni dělali?
No, přece nic. Bez fantazie by nic nefungovalo. Vůbec nic. Jenom si to představte- aha, ani tohle by bez ní nešlo. Jenom si to představte, bez fantazie by nebylo možná přemýšlet. Museli bychom se věnovat pouze tomu, na co máme nějaké důkazy. Nikdo by nikdy nic nevymyslel, protože by si to nemohl představit. A to by ten svět asi za moc nestál, ne?


Všemu, co lidé kdy vymyslely, a že toho nebylo málo, předcházela nějaká idea. Ta idea vzniká v naší fantazii. Opravdu to tak bude. Všechno, co bylo kdy vymyšleno prostě pochází z fantazie, z naš schopnosti si něco představit. A pokud nám na tom opravdu záleží, tak to kolikrát dokážeme i zhmotnit. Lidé vymysleli už opravdu velkou spoustu věcí. Vymysleli jsme kolo, vymysleli jsme písmo, vymysleli jsme dobro, zlo a spoustu dalších věcí. Docela obdivuhodný, ne?
Co to sakra je? Co to je ta fantastická fantazie? Všechno na tomhle světě vzniká a zaniká, takže i fantazie musí někde vznikat. Ale kde se bere? Jaký je ten pravý zdroj? Možná jsou to jiné světy, možná jenom signály v našem mozku, kdo ví? Tak tedy dále musí mít i nějaký začátek a konec. Kde sakra může mít fantazie konec? Kam až sahá? To také nevím, až na konec jsem se nikdy nedostala. A ještě je tu jedna věc. O téhle věci už mohu promluvit z vlastní zkušenosti. Co se tedy stane, když se začně to, co se odehrává v naší fantazii promítat do tohohle světa? Ano občas se mi stává, že věci v mojí fantazii získají hmotu? To tak je většinou, když požiji nějaké látky, které si pohrají s mým tělem, tedy alkohol, trávu, nebo obojí dohromady. Věci jsou najednou jiné, než jsem na ně byla zvyklá. Především proto, že očekávám, že budou jiné. A tak to je. To, co se udává v mé hlavě se najednou udává i doopravdy. Pak je jedno, co je co. Haluz jak prdel.
Ale nestěžuju si. Co bych bez tý fantazie dělala? Co by sme bez ní všichni dělali... Máme to rádi a ne že ne. Stejně by mě zajímalo, co to vlastně je. Kdo určuje tu hranici mezi fantazií a realitou? Že by prostor? Nevím, možná žádná hranice neexistuje... Například, co já všechno už si nevysnila. Naposledy všechny ty hezké schůzky s tím hezkým člověkem. A hádejte, co se za pár dní stalo. Stalo se to tak, jak jsem chtěla. Takže...


Nesmysly, nesmysly, nesmysly. Nic takovýho neexistuje. Všechno je jenom ted' a tady...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 fendsterovci fendsterovci | E-mail | Web | 2. března 2014 v 1:55 | Reagovat

Znova som narazil na tento blog a opäť super článok :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama