Jak mám halucinace...

27. března 2014 v 22:09 | Pražský poděs |  Blitky

Opravdu nevím, co to mělo znamenat

Ale možnosti sou jenom dvě. Bud' sem si ho vytvořila ve své mysli, nebo tam byl skutečně fyzicky přítomný. Jisté ale je, že to byl zase jeden z těch hodně silných zážitků, na který jen tak nezapomenu.


Takže takhle, dnes jsem se ocitla na chvíli ve čtvrti, kterou mám tolik ráda. Shodou náhod přímo v této čtvrti bydlí onen objekt mého zájmu. Tedy, ve čtvrti...spíše bych o tom mohla mluvit jako o ještě menší jednotce. Čtvrt' je moc velký název, jedná se spíše o blízké okolí jednoho ze symbolů Prahy. To je jedno. Taky je jedno, co sem tam dělala, důležité je to, že sem tam prostě a jednoduše byla. Byla jsem tam, v klidu na něco čekala a kouřila. Další shoda náhod byla to, že tuto činnost jsem prováděla jenom pár ulic od bydliště onoho objektu mého zájmu. Koukám po barácích, vášnivě potahuji a vyfukuji velké oblaky šedivého dýmu a občas zkoumám lidi, co procházejí v mém okolí. Jak mi ten zrak klouzá z objektu na objekt, tak najednou zaznamená něco, díky čemu mi to cigáro málem upadlo od huby. Postavu na druhé straně ulice, asi 17 metrů ode mne. Tmavě oděnou, vysokou jako jistá osoba, chůzí typickou jako jistá osoba, jdoucí směrem k domovu jisté osoby. Ano, pod tím "jistá osoba" se skrývá onen muž, tedy můj objekt zájmu. Vím, viděla jsem to asi jenom dvě sekundy, protože potom jsem (nevím proč) se otočila k tomuto výjevu zády a měla pocit, že omdlím. V tu chvíli mi hlavou probleskla velká spousta myšlenek. Například: "Vidí mne" nebo ""Půjde ke mne?" Tak jsem tam stála a lehce se otáčela směrem k tomuto výjevu v doufání, že jde ke mne. A to bylo něco neskutečného, co v tu chvíli dokázalo dělat moje srdce. Měla jsem pocit, že mi vyskočí z těla. Opravdu, mám snad pocit, že tohle se mi snad ani nestalo na žádném koncertě a to už je co říct. Adrenalin, krev a mdloby, to bylo všechno, co tehdy bylo v mém těle. Ale...nikdo ke mě nepřicházel. Nečekaně. To ale nic nemění na tom, že mi málem uteklo srdce. A víte, co je ještě horší? Že nevím, jestli to byl opravdu on. Protože lidí jsou si podobní. Pokud to byl, tak proč za mnou nešel. Třeba si mě nevšiml. Nebo...jestli tam vůbec nějaký on byl. Jako by nestačilo, že na něj myslím 24 hodin denně ale ted' už mě kvůli němů šálí zrak? Pořád jsem z téhle zkušenosti mimo. Halucinace. A to už jsem pěkně dloho nehulila ani nechlastala.
Achich, málem jsem skutečně dostala infakrt
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 27. března 2014 v 23:19 | Reagovat

Vždycky se mi zdá, že vidím objekt svého zájmu zacházet za roh, běžím tam jako blázen a tam nikdo.

2 psycopes psycopes | Web | 1. dubna 2014 v 1:46 | Reagovat

mozna te videl a radsi utekl :DD

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 1. dubna 2014 v 10:15 | Reagovat

[2]: Ach ano...také jsem nad tím uvažovala....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama