Mýtus se stal pravdou.
Už je to zase tady!
Stačí jen dvě deci.
Dvě deci tekutiny, ne zcela nevinné, avšak vinné.
Prolité mými útrobami.
Ani ne pár minut.
Přišlo to tak rychle.
Vzácný mok začal působit v mém oběhovém systému.
Svět se změnil.
Všeho je víc.
Barvy, zvuky, pocity!
Jako když se koloruje černobílý film.
Cítím to.
Vidím to.
Co se točí?
Já? Svět? Nebo je to jen další hloupá emoce?
Emoce jsou klamy.
Nic neexistuje.
Celý svět je klam.
Svět, který se tvoří jen signály v mozku.
Ne, už mlčím.
Jsem opilá.
Takto vypadá můj mozek.
S trochou ethanolu získává tisíce nových prožitků.
Škoda, jak rychle zmizí.
Je to vypůjčené štěstí.
Ale to mi nevadí.
Lepší, než kopanec do prdele a drátem do oka.
Ano, jsem opilá.
Svět je krásný.
Jak dlouho mu to vydrží?
Kdo ví, snad jen bůh, na kterého seru.
Jak můžu srát na něco, co neexistuje?
Kdo ví?
Nkdo.
Myslím jen na penis jistého muže v mé kundě.
*Pozn. aut: Ano, babička slaví narozeniny. Psáno v opilecké extázi, po pouhých dvou dc bílého vína. Je to síla. Patří mi celý svět. Nechte mi tenhle stav a vemte si vše ostatní, včetně mého těla, duše a všeho ostatního...
Ámen
Rokenrol vám všem

Poslední věta mě dostala
na co se srát s básnickým opisem, když se člověk může vyjádřit jednoznačně
taky takový heslo razím
ale hezký 