Slyšet ticho

15. března 2014 v 12:48 | Pražský poděs |  Blitky

A to už se stalo kolikrát?

Nepočítám ve svém životě nic (ano, vždy jsem měla problémy s matikou), takže ani nepočítám, kolikrát už jsem zažila takové ticho, že bylo slyšet. Ale ne slyšet až tak doslovně. Nebyly to vlnové délky, co byly slyšet. To ticho se projevovalo jinak. Týkalo se vnitřku, ne vnějšku, to znamená, že ho kromě mé osoby nemohl vnímat nikdo jiný. Tedy jenom za předpokladu, že není někdo jiný ještě v mé mysli. Protože, když ani já nevím, co skrývá ten záhadný mikrokosmos, tak kdo to má vědět, žeano. Ne, že bych to snad musela vědět, protože mi moje mysl patří, to ne. Mě moje mysl nepatří, já jí mám jen vypůjčenou, tak jako všechno...

Toto je pro mě opět velice aktuální téma. Zažili už jste někdy úplné ticho? Nemyslím takové to ticho, kdy například ležíte v noci v posteli a neslyšíte nic, jenom slabě tlukot vlastního srdce. Nebo to ticho, kdy sedíte ve škole, píšete test a je ticho. To totiž není ticho. Dokonce pokoj, který se zdá úplně tichý má tak 30 dB. Ne, to asi ne. Jak by bylo možné, slyšet 0 dB, když je to náš práh slyšitelnosti? Já se prostě nikdy nezapřu, pochybuju úplně o všem, takže...jak může být ticho ohlušující, když ticho můžeme slyšet jenom teoreticky?
Přesto si myslím, že se to každému už alespoň jednou stalo. A pokud nestalo, tak je velká pravděpodobnost, že stane. To je tak, když najednou z ničehonic vám vypoví službu váš smysl sluch (jistěže to platí i pro ostatní smysly). Jako když přetnete nějakej drát (woohoo jak poetické vyjádření) a váš mozek nedostane signál, že by měl něco slyšet. Chyba. Neplet'te si to s tím, když třeba slyšíte něco, co by jste měli poslouchat (ano například to, co dělám pořád ve škole) a neposloucháte. To je něco jinýho, já slyším, když ten profesor mluví, jenom nevnímám o čem mluví. Jám na mysli ty situace, kdy o tu schopnost něco slyšet nachvíli uplně přijdete. Jistěže, tyhle situace se nedějou často a pokud se dějou, tak jen třeba na zlomek sekundy. Většinou se tak stane, pokud má naše tělo něčeho moc a tak jednoduše uzná za vhodné, že nějakou pro tu chvíli nepotřebnou věc je možné nachvíli vypustit. Například se tak děje při silných emocích, fyzické bolesti, šoku,...atd. Mě už se to párkrát stalo, sice s tím sluchem ne tak často, ale stalo. To co si pamatuju, tak bylo na koncertě Black Sabbath v prosinci. Jistěže, byl to zlomek sekundy ale moje tělo mělo asi dost toho obrovského hluku a především všech těch extrémě silných emocí, co jsem zažívala a na chvíli jsem neslyšela nic. Tedy, abych byla upřímná, já ani nic necítila a neviděla. Možná bych to mohla nazvat, že na zlomek sekundy jsem byla v téměř úplném transu, nebo jak se tomu říká. Zvláštní, velice zvláštní...
Takže tohle je to ticho, které vás pohltí. Když vás matou vaše smysly, na které se tolik spoléháte a pomocí kterých si vytváříte představu o světě a věříte tomu, že je pravá. Haha.
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama