Patnáctý duben roku dva tisíce čtrnáct

15. dubna 2014 v 22:39 | Pražský poděs |  Blitky

Žádný kecy v kleci i bez klece. Jedeme hezky od rána...

Úterý. Vstávání brzo. Smrt v očích. Vím, co je dneska za den. Věděla sem to už i včera. Dneska je patnáctýho. Dneska mam narozeniny. Sedmnáctý narozeniny. A do píči...


Jak už sem řekla, vzbudila sem se. První věc, co sem zkontrolovala byl mobil (jup, sem závislák). Hááá, anooo! On (ten muž co ho mam ted' plnej mozek) napsal! A nebyl sám. Předběhla ho spolužačka, ta napsala minutu po půlnoci, on čtrnáct minut po půlnoci. Huhehehe si určitě myslel, že byl první a nebyl. Hloupý, řešit píčoviny, jako třeba to, kdo mi v kolik hodin napsal k narozeninám. To sem eště netušila, že pozdějc budu řešit mnohem důležitější a zásadnější věci. Každopádně si nedovedete představit, jak krásný to bylo, když sem zjistila, že mi k těm narozeninám napsal. Přitom je to tak hloupý! Bylo téměř jasný, že mi napíše, páč sem mu to datum svejch narozenin asi před pár dny řikala, ale stejně... Ráno jsem málem umřela štěstim jenom při vědomí, že na mě musel myslet, když se rozhodl mi napsat. Mimochodem sem až dneska objevila suvenýr, co mi po něm zbyl z pátečního večera. Mrdka na kalhotách. Jujda. Super, můžu si ho naklonovat...
Den pokračoval, já hnila ve škole. Co se dá dělat, zkousnout zuby a vydržet... Uf. Odměnou bylo vytoužené cígo se spolužačkama. Jde se někam? Ne nejde. Proč ne? Protože mi moje nedrahocená matinka z narozeninám zařídila doučování. Takže musim domu. Kník. Doma je tedy matka, ale není sama. Jsou tu taky mé dárky, co mám k narozeninám dostat. Bylo mi tedy popřáno a byly mi předáno pár malých dárků. Jupí, na tohle sem se těšila. Nějaká rtěnka a...hmmm....obálka. Peníze? Drogy? Neeee. Něco mnohem lepšího. Obálka je tenká. Mám jasno, tohle bude ten lístek na Aerodrome, kterej sem kupovala za matčiny prachy někdy v listopadu a ona řikala, že to mam k narozeninám. V hloubi duše ale eště čekám něco jiného. Vím totiž, že tohle bych podle všech přírodních zákonů měla dostat. Otevírám obálku a...ach ano. Je to tu. Držím to v ruce. Jou bitchezzz!!! Jedu tam!

JEDE SE NA COLOURS OF OSTRAVAAA!!!

Och...můj...satane! Já ho uvidím! Já uvidím světlovlasého boha! ROBERT PLANT! BUDE TAM! JÁ TAM BUDU TAKY! BUDEME TAM SPOLU! BUDEME DÝCHAT STEJNÝ VZDUCH! Můžu mít ještě jedno přání? At' má na sobě hodně upnutý jeansy. Mě nevadí, že je starej a tlustej... Prosím. PROSÍM!
Čekala sem, že ten lístek dostanu. Tušila sem, že by mi to matka neudělala. Hlavně pro svoje bezpečí. Ona asi ví, že kdyby mi ten lístek nesehnala ona, že já bych udělala všechno (jako ÚPLNĚ VŠECHNO na světě) abych ten lístek dostala. Šla bych do tý Ostravy klidně pěšky. Vydělával si prodejem drog. Prostitucí. Cokoliv, ale Roberta naživo vidět prostě musím! Jinak bych nebyla schopná běžně fungovat... Vážně. Jsem pokrytec. Fanatismus ve všech směrech je zlo. Na jednu stranu nadávam na všechny kokoty, co fanaticky vyznávaji nějaký náboženství a na druhou stranu bych si byla schopná ostříhat vlasy, kdyby mě o to Robert Plant požádal... A moje vlasy pro mě maji větší cenu, než nějakej pitomej starej šperk po prababičce. Obrazně řečeno, samozřejmě. Já totiž žádnej takovejhle hezkej starej šperk po prababičce nemam...
Tak jsem měla dobrou náladu. Řikam si, hmmm to nebyl zas tak blbej den. Jedu na Colours of Ostrava, mam fajn rtěnku a konečně piercing v chrupavce v uchu, to je super. Lalala, pojd'me se podívat na internet. Otevřu svojí oblíbenou blogovou platformu (tuhle ne) a... CO TO MÁ KURVA BEJT!!!??? Žrala sem minizákusek a najednou sem nemohla žrát. Nemohla sem ani dejchat. Otevřu si Twitter, abych se přesvědčila. Co to dopíči? Ne. Ne. Nenenenene. Už zase. Kecy. Kecy o tom, že AC/DC, band, co mi zachránila život, končí. Že prej žádný nahrávání alba v květnu, tudíž žádný nový turné. Řikala sem si, jasný. To sou kecy, ta zpráva pochází z nějakýho zasranýho rádia, tomu nemůžu věřit. Internet vyblil už větší sračky, než tohle. Nic neni oficiální, ničemu nevěřim. Sice sem stále trochu neklidná, ale odcházím na večeři do restaurace s matkou... Dobrý, sem zas doma a přežraná jak prase. To se mi líbí. Znovu otvírám internet, dávam automatický "Like" na pseudoblahopřání k narozeninám na svý fejsbůkový zdi. Bohužel, ta informace se mi nemohla dlouho vyhýbat.
Opět na to narážím na své oblíbené blogové platformě (ne neni to tohle...fajn je to samozřejmě TUMBLR). Šíří se to, jak lavina. Přímá úměra. Můj neklid stoupá s výškou počtu odkazů, na které narážím. Poslendí kapka byla, když mi to vyjelo už i na FB s odkazem na metalistu.cz a tenhle článek: http://metalista.cz/#!stranka=novinky&cisloStranky=1&rubrika=obecne&clanek=1546... Tak to teda ne! Jak jako, že už to proniklo i na českej internet! To se mi nelíbí!!! V panice googlim dál. Nacházím další odkaz, tento: http://www.musicweb.cz/aktuality/konec-acdc
......................
Ta samá informace, jako v posledním odstavci toho článku mi vyběhává i na několika dalších webech, jen v anglickém jazyce. Ta informace o Malcolmovi, mrtvici a o tom, že to potvrdil i jeho syn Ross. Upřímně, to mě vyděsilo asi nejvíc. Okamžitě se ze mě stává slzavé údolí, trvá až do ted'ka a myslím, že jen tak rychle nepřejde. Nevím, co všechno říct. Je toho asi moc. Jak by se to mohlo tak rychle sesypat? Těšim se na nový album, těšim se na nový turné, těšim se na to, že budu mít šanci se jim z první lajny podívat do očí! Vidět AC/DC naživo! Ta představa mi říká, že na tomhle světě eště nemam všechno vyřešeno! Já žiju AC/DC! Já dýchám AC/DC! Já miluju AC/DC! Drtí mě to.
Dnes mi tímto byla udělena další lekce. Znám se o něco líp. Už si o sobě nemůžu myslet, že sem zcela bezcitná mrcha, co všechny svoje city směřuje ku svýmu sobeckýmu prospěchu. Ted' už ne. Když tu tak sedím a brečim, tak něco cítim. Je to vážně hodně zvláštní, ale přesně vim, co cítim. Empatii. Nevím, jak víc to říct, takže musím přesně popsat to, co se ted' odehrává v mé hlavě: "Jak hrozný to ted' musí bejt pro Malcolma (pokud je tedy pravda to, co se říká). Celej život milovat hudbu, tvořit hudbu, milovat koncertování a najednou...to nejde. Jednoduše nejde, protože to zdraví nedovolí".
Jasně, pokud je AC/DC konec, tak je to pro fanoušky hrozný. Ale snad ještě horší to musí být pro ty, co AC/DC vytvořili a především pro Malcolma. Hrát celej život na kytaru, najednou se něco stane a už to nejde. Víc slov pro tohle asi nemám. Tedy mám ještě spoustu myšlenek, jen se nedají zformulovat do něčeho tak omezenýho, jako sou slova. Končím....
Ne nekončím. Skončím těmito slovy:
Dnes, na své sedmnácté narozeniny, poprvé od, dejme tomu třinácti let, vidím nějaký osobnostní posun. Stalo se tak poté, co jsem se dozvěděla, že AC/DC (svojí lásku k nim umím vyjádřit jen metafyzicky) nejspíše končí kvůli špatnému zdravotnímu stavu blahoslaveného velmistra Malcolma Younga (kterému z celého svého srdce přeji, at' je mu co nejlíp). Tato situace ve mě totiž probudila něco tak skutečného, že se mi o tom opravdu velice špatně mluví. Čistá empatie. Minimum sobeckých zájmů. Jediný sobecký zájem tady je ten, že pokud se dozvím, že je Malcolm v pořádku a AC/DC to opět rozjedou, tak se budu cítit dobře. Skutečně. Mnohem víc než pro to, že mi pravděpodobně byla sebrána možnost vidět AC/DC naživo pláču pro to, že člověk, co založil AC/DC (a tím mi asi stopadesátkrát zachránil život) je na tom zdravotně špatně. Ježíškunaobrácenymkřížku, vždyt' takhle silný pocity nemam ani když se děje něco něco někomu z mojí vlastní rodiny a to bych podle všech morálních a společenských zákonů, co fungujou takový pocity měla mít! Spíš než o to, že se cítim nesobecky jde o to, že momentálně jsou moje pocity skutečně silné a je jedno, jestli jsou sobecké nebo nesobecké. Sobecké přece neznamená špatně a nesobecké neznamená dobře. Ještě před dejme tomu hodinou, co sem tenhle článek začínala psát jsem přesně věděla, jak ho ukončím. Že život pro mě ztratil cenu, když mi nejspíše bylo sebráno to, co mě při něm drželo, konkrétně tedy naděje a očekávání vidět AC/DC naživo. Ale ted' ho ukončím uplně jinak, přesně obráceně. Bylo mi sebráno něco, co pro mě mělo obrovskou hodnotu a mám chut' žít víc, než kdykoliv předtím. Tohle slovama neumim vysvětlit. Potvrzuji: "Člověk si musí šlápnout až na dno, aby měl z čeho se odrazit"! Že by ten život přece jenom měl cenu, když o něm takhle přemýšlím??? A čemu za to vděčím? Tomu, co miluju. Miluju hudbu. Přesto nepřestávám doufat, že je to všechno jen výmysl aneb naděje umírá poslední, žeano. Uvidíme zejtra, co s AC/DC bude. At' se stane, co se stane, dostala sem přes držku, tudíž jsem dostala lekci. Na své 17. narozeniny. On to ten život má přece jenom všechno zajímavě rozplánováno...

Asi je pro člověka dobrý, když se mu rozpadne jeho nejmilovanější band! Uvědomí si pak spoustu věcí...

Omlouvám se za zmatek a přemíru slov těm, co to dočetli až sem. Mé emoce pracují a mé slzy tečou. Mé myšlenky museli umřít, aby se mohly znovu narodit. A ted' si všichni povinně pustí tento klenot (tohle byl první song, co sem od AC/DC slyšela):
VIVA AC/DC!!!
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 16. dubna 2014 v 12:37 | Reagovat

Taky mě nehorázně sere, že ACDC končí, ale aspoň se můžu trochu utěšovat tím, že skončili jako kapela s obrovskou slavnou minulostí a nebudou zapomenuti.

2 Sabča Sabča | Web | 16. dubna 2014 v 18:45 | Reagovat

od AC DC se mi líbí nejvíc highway to hell
a chtěla bych tě pozvat na svůj blog ;-)

3 Robka Robka | E-mail | Web | 16. dubna 2014 v 22:16 | Reagovat

No sláva, tak to se potkáme někde v první řadě.:-) Abychom se neporvaly o místo:D
A ta druhá zpráva - to je pech. Taky se mi nechce věřit, že by to byla pravda. Teď už jen čekat na zázrak.

4 daeris daeris | Web | 19. dubna 2014 v 11:09 | Reagovat

To s těma AC/DC mě sere taky, ale zase musim říct, že to byla vážně geniální a úspěšná skupina, takže myslim, že díky těm jejich fanouškům bude žít dál. A Colours of Ostrava ti závidim, vidět na vlastní voči Planta...tyjo, tak to už je něco:D Já jedu maximálně tak na jeden festival jménem Řitní otvor, tam bude největší hvězda programu skupina Velký kulový s přehazovačkou, ale to je taky dost fajn skupina, akorát že tam jsou teda všichni hnědý, no... (DAFUQDIDIJUSTSAID?!)

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | 19. dubna 2014 v 13:46 | Reagovat

[3]: Klid, já se o místo nervu :-D Já kvůli dobrýmu místu po předchozích zkušenostech zabíjim :-D :-D :-D

[4]: Hele s těma AC/DC...tak oni nekončí uplně (chválabohu, satanu, Diovi, Buddhovi, Alláhovi...čemukoliv) jenom Malcolm je na tom zdravotně blbě, takže jdou ted' v květnu do studia bez něj no. Kdoví, jak to nakonec bude žejo, hlavně aby byl v pořádku :-?
Heh, kdybych mohla, tak taky jedu na víc fest'áků...Colours a Aerodrome mi nestačí :D Straaašně hrozně moc bych chtěla na Trutnov kde je Patti Smith. Ona je totiž bohyně. Chci si ji vzít a mít s ní spoustu dětí...

6 Dragell Dragell | Web | 19. dubna 2014 v 22:30 | Reagovat

Máš štěstí v neštěstí. Předně ti přeji k narozeninám, ať už následuje jen vše dobré. A to nejen tobě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama