10. dubna 2014 v 8:15 | Pražský poděs
|
Ne, zase nebudu vážná
Ježíškunaobrácenymkřížku! Fakt prdel. Jako první sem četla město v oblecích. Negramot jsem já... Okey, tak fajn, přemůžu se. Budu vážná. Uplně vážná. Vážná asi jako výraz mojí matky, když vidí mrtvýho holuba. Ona totiž nesnáší mrtvý holuby. Nechápu proč. Prostě mrtvej holub no, ten nic neudělá. Maximálně bude hnít a smrdět... Ne, nevím, jak sem se sakra dostala tak poetického, povznášejícího a kýčovitě krásného témata "Město v oblacích" k mrtvým holubům. Haha, celá já. Pošlete mě fotit jarní rozkvetlé stromy a já vám přinesu fotky kanálů. Ale to už snad každej ví. A kdo to nevěděl, tak to ví odted'ka...
Jo a když už jsme u těch mrtvých zvířat, v pondělí sem viděla zakouslýho bílýho králíčka. Zvláštní, to byl asi domácí králík. Jenom si představte situaci: malé dítě má svého bílého králíčka, který mu utekl a později ho najde zakousnutého nějakým psem. Dítě má doživotní trauma. Je potřeba pochopit, že smrt domácích mazlíčků je součást života. Sranda, asi bych si vzala popcorn, pití a sledovala to. Hej ne, to je fakt jedno, už dam s těma mrtvýma zvířatama pokoj. Původní téma, kterého by následujících pár vět mělo týkat, je město v oblacích. Hovno, to je fakt sračka. Ted' sem si vzpomněla na nějakej děsně debilní animovanej japonskej film, kde taky byly furt nějaký oblaka, divný lidi, čaroděj a kouzelnej dům. Ten film byl hrozně pitomej. Nikdy sem nechápala, nechápu a ani nebudu chápat anime. Možná právě proto, jak moc hloupej ten film byl, ve mně něco zanechal. Nenávist k představě čehosi hrozně hezky kýčovitého na růžovobílých oblacích. Na co by taková nesmyslná věc byla? Na hovno. Navíc jsem eště nic podobnýho na vlastní oči neviděla...
I když. Jak se nad tím tak zamýšlím... Asi tvrdim píčovinu. Město v oblacích existuje. A jo a jo! Páč sem ho sama viděla! A dokonce sem tam i byla. Nejdřív je potřeba si představit to, jak já tenhle pojem vnímam.
Pojd'me si to rozebrat. Město je místo, které si vybudovali lidé k životu. Oblaka jsou prostě jenom oblaka. Reálně chomáče bílého čehosi a jejich přenesený význam symboluzuje jakýsi klid, zasnění, svobodu a něco jako nebe. Tím pádem město v oblacích by mělo být ideální místo pro život, kde je jen onen klid, zasnění, svoboda a další spousta pozitivních věcí. Fajn, znam místo, co je takový. Teda, na mě nějak tak působí. Ono to tedy není přímo celé město, jen část města. Nachází se zcela někde jinde, než se momentálně nacházím já. Bohužel. Je to krásné místo po všech stránkách. Krása ve dne, krása v noci, krása za slunečna, krása za deště. Nachází se zde spousta krásných domů, krásných hospod, krásných barů a krásných kaváren. Ale jedna věc mě skutečně udivuje. Pokaždé, když se tam náhodou ocitnu, mám pocit, že snad všichni krásní lidé z celé planety se sjeli do téhle pražské čtvrti. Opravdu, vídám zde tolik krásných lidí, až to není možné. Především tedy velmi ale skutečně velmi krásných mužů. Ale ano, i žen. Jenom si vždycky nějaké takové vysoce přitažlivé odoby všimnu a: "Daaaammmnnn you sexy motherfucker" natož vzápětí následuje druhé "Daaammmnnn you sexy motherfucker." Fascinující.
Čím to všechno? Mám proto dvě vysvětlení a myslím, že se navzájem ovlivnili. To první je, že jsem dříve do téhle pražské části vůbec nejezdila, protože jsem k tomu neměla důvod. Takže sem jí pořádně objevila vlastně teprve nedavno, což by vysvětlovalo mé nadšení pro toto místo. Druhé vysvětlení se skrývá ve čtyřech slovech. Bydliště objektu mého zájmu Ano, toho muže, kterého viním z mého mentálního kolapsu. To víte, když na nějakém místě zažijete něco magického a kouzelného, co jste nikdy předtím ještě nezažily, tak se to projeví a na to místo se potom rádi vracíte. Přesně z toho důvodu si toto místo dovolím nazvat "Město v oblacích." Já totiž pokaždé, když se na tom místě ocitnu, tak si připadám přesně jako v nebi. Jednou bych si tam sama moc ráda zajistila bydlení (pokud na mě do tý doby teda nespadne satelit). Každý člověk má jednoduše svoje vlastní "Město v oblacích" a počítám s tím, že to moje se se spoustou jiných "Měst v oblacích" rozhodně nebude shodovat. Co často slyším od lidí totiž je, že je tahle čtvrt' jaksi odpuzuje a moc rádi jí nemaji. Nechápu. Ano, z noci se sice mění na nejdivočejší prales ze všech pražských čtvrtí, ale to je na tom přece to úžasný, ne? Na druhou stranu, pokud si člověk umí najít správný místo, tak i v noci si krásně odpočine (ale i tak se musí neustále ohlížet, jestli ho někdo nechce zabít/znásilnit/okrást). Jenže já tohle prostě miluju. Klid i divočina na jednom místě. A ta atmosféra v noci... Nádhera. Extáze. Nebe. Rokenrol. Ne tak jako jinde v Praze, tady je to jednoduše něčím vyjímečné. Bud' to cítíte, nebo to necítíte.

(Pro nooby: ne tohle neni to místo, tohle je jenom ilustrační obrázek. Kdo to místo zná tak dobře jako já, tak ví, co přesně si má představit.)
Ámen
Rokenrol vám všem
Fascinuje mě, že jsem se jako jediná nepřekoukla.
Led Zeppelin jsou super, dneska jsem si pouštěla DVD z koncertu a tak jsem prostě tu písničku postnout musela.