Dopis mým vlasům

6. dubna 2014 v 1:53 | Pražský poděs |  Dopisy všemu možnému
Pozn. aut.: V osamělých chvílích před druhou hodinou ranní, kdy sexuální frustrace nabývá svého maxima, se zoufalost dere ven přes promlouvání k vlasům, které, jak se zdá, i přes svoji velkou délku stále rostou a žijí svým vlastním životem.
Mé drahé vlasy,

vím, dnes proběhl další pokus Vás všechny do jednoho obarvit na tmavě červenou barvu. Předchozí pokusy byly úspěšné, ale ne dostatečně. Ano, tento pokus byl odlišný od těch předchozích, kvůli henně, kterou jsem vyměnila za původní chemickou barvu. A byl úspěšný, jen ne tak, jak jsem si představovala. Nevím proč, ale nerozhodli jste se být krvavě červené, spíše jste se jako zázrakem zesvětlili na měděnou hnědou, která na slunci září červeně. Ovšem jen v místě předchozího barvení. U hlavy jste pořád stejné, nudně tmavě hnědé, dobrá na světle také trochu červené, to ano).
Těším se na ten dlouho očekávaný moment, protože věřím, že jednou nastane. A nastane brzo. Bude to moment, který načasovala tak za tři týdny. V ten moment na Vás podruhé nanesu to množství barevného bahna obsahující hennu a Vy po něm zčervenáte už konečně pořádně zářivě, tak jak to chci. Vidím, že ta henna Vám tolik nevadí, jako chemická barva. Takže je pravda to, co psali na obalu od ní. A to je fajn. Takhle Vás můžu barvit právě klidně jednou za tři týdny a Vám to nijak neublíží. Nádhera.
Proč jsem se rozhodla Vás udělat červenými? Vím přesně, jak mě to napadlo. Jednoduše jsem se kdysi na konci minulého školního roku probudila ráno v sobotu a v hlavě jsem si ze spánku odnesla jedinou myšlenku- chci mít červené vlasy a chci to hned ted'. Tak se také stalo, ještě ten den na Vás byl nanesen první červený přeliv. Ale koho by bavil přeliv, jehož každé umytí vypadá jako, když menstruuji. Takže jsem se jednou a časem i podruhé odvážila už na normální barvu. Jenže Vy jste tak nepoddajné... Barva nikdy nebyla tak červená, jakou ji slibovali na obalu, ale přizpůsobila se Vám. Ale ona jednou bude, ted' když věřím henně! Jen to není jednoduché. Hlavně kvůli délce, do jaké jsem Vás nechala narůst a to je až po boky. Tím ale rozhodně nenarážím na to mnou zapovězené slovo- stříhání. Takové zlo bych nikdy nepřipustila! Kterého pitomce by napadlo si stříhat vlasy? Navíc hodně dlouhé, nádherné, vlnité a zdravé vlasy, jako jste Vy. Ale přece jen takoví pitomci jsou, například má matka, která říká "jen zkrátit o pár centimetrů". Pche, to tak...pár centimetrů! Pár centimetrů života. Pár centimetrů nostalgické vzpomínky na dobu 60's, kterou jsem neměla to štěstí zažít. Pár centimetrů zušeností za posledních pět let. Ano, je to tak. Už pět let si ve Vás ukládám své vzpomínky. Na začátku to bylo hloupé mikádo a ted' to, bez čeho by mě nepoznal snad nikdo, kdo mě zná. Proč se tak stalo? I tohle přesně vím. Ne, nechtěla jsem být princeznou, nebo něco takového. Dobře, asi tak když mi bylo 6, ale je možné, že i tohle mé rozhodnutí si nechat narůst vlasy ovlivnilo, proč ne. Ale ten důvod na který si přesně vzpomínám odstartovalo to, když jsem poprvé (právě asi někdy v těch 11 či 12 letech) shlédla Formanův zatraceně dobrý muzikál Vlasy. Fascinována skutečností, že tak úžasná doba kdysi existovala a především tím symbolem svobody- dlouhými vlasy, jsem se rozhodla, že i já se tomu budu snažit co nejvíce přiblížit.
A tak se také ted' stalo. Mám velmi dlouhé vlasy (zakrejou mi prsa, takže jsem mořská víla), beru tolik omamných látek, co mi stačí peníze, volnomyšlenkářství je mým synonymem a lidé se za mnou na ulici otáčejí s lehkým pohoršením v pohledu. Já si jen dál pyšně vykračuji ve svých kulatých brýlích a v mých uších sóluje má sex se svojí kytarou mistr Jimmy Page. Sex, drogy a především rokenrol. Dobře, dobře, ten sex jakožto akt vniknutí penisu do vagíny nějak nedobrovolně vynechávám (haha ano má matka je prostě mistr kazišuk). Dvoum hříšným králům jsem již dávno propadla a ani vůle mé matky mi nepřekazí spadnout do náruče toho třetího, aneb drin-king, smo-king a fuc-king. Vy, mé krásné dlouhé vlasy navíc jste můj trumf. Nejenže jste svojí nádherou toho muže, jehož penis bude v co nejbižší době doufám v mé kundě, dokázali zaujmout, ale také mu při milostném aktu posloužíte jakožto záchranná lana, kterých se rád podrží. Pokud tedy nechce, aby ho má hladová kunda sežrala úplně celého. A on si s Vámi hraje rád, jak jsem již měla možnost poznat...
Ne, těch důvodu, proč si Vás tak pěstuji a tak cením, jsou tisíce. Přes to, že mi dokážete laškovně zakrývat holá prsa až k utopické myšlence nějaké svobody. Ano, ta myšlenka lidské svobody a nespoutanosti sice utopická je, ale na Vás rozhodně neplatí. Vy vždy vlajete tím směrem, jakým chcete, at' je mi to příjemné nebo ne. A tak je to myslím správně...
Vaše hrdá nositelka
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aurora Aurora | Web | 6. dubna 2014 v 13:48 | Reagovat

jéžiš, toto je super :D pobavila si ma :D píš viac dopisov všetkému možnému! :)

2 daeris daeris | Web | 11. dubna 2014 v 21:42 | Reagovat

Matka je mistr kazišuk, ehehehééé:D:D ...aneb i obyčejnej článek o vlasech může bejt zajímavej a zábavnej, když ho napíšeš ty!

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 12. dubna 2014 v 1:04 | Reagovat

[2]: Článek o vlasech, a především o těch mých, nikdy NEBUDE OBYČEJNEJ!!! :-D

4 Shisco Shisco | E-mail | 2. července 2014 v 23:00 | Reagovat

Přivedla mě sem citace jednoho z tvých textů na ČiliChilli a nemohl jsem říct než: Páni! Tady má někdo tvůrčí sílu.
Hodně síly do života přeji a uctivé pozdravení tvým vlasům rovněž složiti bych měl, vždycky jsem měl na dívčiny s hodně dlouhými vlasy tak trochu fetiš :)

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 2. července 2014 v 23:07 | Reagovat

[4]: Eh...špatně přijímam komplimenty :) Děkuju :)
Počkej...jaká citace?

6 Shisco Shisco | E-mail | 3. července 2014 v 17:30 | Reagovat
7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 3. července 2014 v 22:36 | Reagovat

[6]: A do píči...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama