6. dubna 2014 v 22:08 | Pražský poděs
|
Nechte mě v klidu umřít
Pokud se nestane zázrak, třeba v podobě pádu satelitu na mě, tak se to nejspíš stane. Co? Má poprava. Jak? Gilotinou? Oběšením? Vystřelením mozku z hlavy? Kdepak drazí. Bude to ve středu. Bude to horší, bolestivější a delší. A kat bude má vlastní matka. Tak co hrozivého se stane? To nejhorší, co se mi může ted' stát. Budou totiž třídní schůzky...
Nejlépe to vystihli Motörhead s jejich songem Life's a bitch. Protože tak to je. A jaká kurva! Hodně velká. Kurva je takový symbol nějaké sviňárny a to na život sedne jako prdel na hrnec. Jak jinak to vysvětlit? Před měsícem se mi má nedrahocená matka rozhodla dát domácí vězení. Ted', když už začala trochu polevovat, tak přijdou třídní schůzky. To je největší sviňárna pod sluncem! Jak se může něco tak hnusně načasovat? Jako jediný východisko vidim hodit na školu bombu. Nebo matku donutit, aby tam nešla. Nebo se zabít. Nebo prostě hlavně něco udělat! Já vím, je to nevyhnutelné. Matka se dozví o mém propadání z tý zasraný čestiny. Takže zas po hodně dlouhou dobu neuslyšim nic jinýho než to, jestli se učim a jestli sem dostala nějakou známku a blablablabla.
Ještě také počítám s tím nejhorším. Zase mě bude držet doma. To nepřežiju, tohle fakt ne. Žádný párty pátky a párty soboty, žádnej chlast, žádný chození za mým milovaným. Ne. To fakt nedám. Pokud tohle budu muset absolvovat ještě jednou, tak někdo fakt zemře. Bud' já nebo ona, ale spíš já. Takhle žít nehodlam. Ten minulej měsíc co to takhle bylo byl nejhorší měsíc v mym životě. Nesvoboda. A nejhorší na tom je, že ona si to odůvodní tak, že to dělá pro moje dobro. WTF? Jak si kurva může něco takovýho myslet? Navíc je jí uplně jedno, co jí řikam, furt si myslí svoje. Jak sobecké... A mě ještě řiká, že jsem sobecká. Ano jsem, ale přiznam si to a nehraju si na nějakýho zasranýho moralistu. A taky neřikam tu hroznou větu: "do 18 je to i moje věc". Jako, prosim? To jí jako do 18 patřim? Co to kurva je za názory? Jako, mě sou její názory u prdele, dokud neovlivňujou muj život. A to teda ovlivňujou... Nejenom, že mi zakazuje vypadat jak chci ale ona mi taky zakazuje dělat, co chci. Pche, někdo jako ona nikdy neměl mít děti...
Do píči, tohle byl poslední volnej víkend před popravou a já dělala uplný hovno. Tedy, já měla velké plány, žeano. Například v pátek jsem se měla sejít se svým nejdražším a měla jsem to legitimě povolené od své matky otrokáře. Jenže můj milovaný nemohl dříve, než okolo deváté hodiny večerní a když se to dozvěděla moje matka otrokář, tak řekla, že to teda ne a že pořád mam zaracha a že za nim nebudu chodit večer a že s timhle teda nepočítala a blablablabla.
Achich, bude průser. Přitom mam tolik možností. Třeba můžu sklopit hlavu a začít dělat, co se po mě chce. No, to se snad nikdy nestane. Nebo se můžu odstěhovat. Tedy, to asi nepujde. Spíš prostě na chvíli utéct z domova. Alespoň na jednu noc! Prostě jít pryč a říct jí: "hele dneska budu tam a tam (ano u mého milovaného doma) a zejtra přijdu". Haha, eště abych na tohle měla odvahu. Ta by hned začala něco o tom, že zavolá fízly a blablabla.
Další den, kterej bych nejradši zmačkala a vyhodila do koše společně s mojí nedrahou matkou otrokářem. Dobře, přiznávám si to. Šílím a to z jednoho jediného důvodu. Chybí mi onen muž. Už jsem ho taaak dlouho neviděla! A vždycky když se můžeme sejít, tak se něco posere! A ted' ho z důvodu těch třídních schůžek asi zase dlouho neuvidím. Proč se hned musim kurva zamilovat? Proč se na všechno hned tak upoutám? To je na hovno! Chci, aby mi vybouchla hlava. Je toho moc. Pokud mě matka za ty známky bude chtít zabít, tak doufam, že to udělá. A nejhorší ze všeho je ta sexuální frustrace. Achjo, sexuální frustrace level: má vagína bude vraždit...
Ámen
Rokenrol vám všem
to mi povídej, já je mám v pátek
a představa vraždící vagíny mě pobavila 