Modlitba za deodorant proti citům

21. dubna 2014 v 1:18 | Pražský poděs |  Kreativní průjmy
Mám tolik proseb. Hniju tady, nestojí to vůbec za nic.
Mé myšlenky jsou jednotvárné, kvůli nim trpím. Ano, přesně tak, znovu myslím na tebe.
Abych byla přesná, poslední týdny spíše neustále. Ne, už jsou to měsíce.
Živím se vzpomínkami. Jsou mojí útěchou. Zhmotněte někdo minulost!
Vzpomínám na náš příběh úplně od začátku.
Dálnice života se očividně vyžívá v dopravních nehodách.
Udělala jsem si z tebe smysl bytí. Je to píčovina. Vím, ale jsem bezmocná.
Chlape jeden zatracenej! To ty za všechno můžeš! Ukažme si na tebe!
Proč se stalo, to co se stalo? Ale můžeme za to oba dva.
Kdybych nebyla tak zhulená okouzlená... Nic. Kdybys mi nestrčil prsty do píči jazyk do úst...
Ted' bych za další setkání s tebou zabíjela. Především dnes mám potřebu, abys mě vysvobodil z mého vězení.
Odnes mě z toho žaláře, co mi připravili otravní příbuzní.
Věř nebo ne, postrádám tě tak, až to fyzicky bolí. Tam mezi prsy, kde mi chybí položená tvá hlava.
Vyměnila bych cokoliv na tomhle světě za tvojí přítomnost. Tedy, cokoliv, kromě lístků na koncerty...
Tvoje jméno se pro mě stalo jakousi mantrou. Jsem poražená, nemohu uvěřit tomu, jak moc jsem se zamilovala.
Sedím na horské dráze, co nejde zastavit.
Přeji si, aby to přestalo, příliš jsem se ztratila.
Další prohraná válka s citama. Nic kromě tebe mě nezajímá.
Četl jsi "Utrpení mladého Werthera"? Připadám si jako v té knížce...
Je vcelku o hovně a jenom tam neustále dokola popisuje, jak trpí kvůli citům.
Nesnášim romantismus, ale nejvíc ze všeho nesnáším svoje city.
Proč je všichni tak opěvují? Nechápu.
Hodí se jen, když jsou uspokojeny. Jen když s tebou ležím osvobozena od oblečení.
Jindy se stávají otravným svinstvem...
City dělají slabochy? Blbost. Už jsem slabá musela být předtím, když jsem se jimy nechala unést.
Mám ještě dalších tisíce slov a všechny mají jedno společné, týkají se zas a jenom tebe...
Nesnáším, když s tebou jdu spát ve své mysli a ne v tvojí posteli.
Je to teprve týden a už tě zase potřebuji. Šílím ještě více, než obvykle. A to je co říct...
Ted' pro mě znamenáš celý svět, jak ubohé a omezené, vázat se na jednu osobu.
Kde jsou tvé ruce, co mi daly pocit bezpečí?
Kde jsou tvé rty, které jsem cítila všude na svém těle?
Kde jsou tvé oči, ty nejkrásnější na světě?
Chci tě mít hluboko v sobě.
Chci tě hladit po tváří.
Chci ti být blízko.
Nic z toho ti asi nikdy nebudu mít odvahu říct, protože se příliš bojím.

Romantický kecy a naříkání, fuj! Podejte mi někdo deodorant proti citům!
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aurora Aurora | Web | 22. dubna 2014 v 8:44 | Reagovat

ja chcem tiež deodorant proti citom. hodil by sa, sem tam použiť, keď sú skôr na príťaž. stáva sa zo mňa rezignovaný flegmatik, to nie je dobré.

2 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 22. dubna 2014 v 19:35 | Reagovat

A nebyl by tam deodorant proti mužské blbosti? Raděj hned dva...

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. dubna 2014 v 7:45 | Reagovat

[1]: Jo přesně...čas něco takovýho vymyslet..

[2]: Neexistuje mužská blbost. Ani ženská blbost. Existuje jenom moje blbost...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama