Střízlivost

27. dubna 2014 v 9:56 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Pozn. aut.: Jop, tohle přesně sem čekala, že dneska ráno napíšu. Já to věděla. Asi budu vědma...

Střízlivost dokazuje relativnost času.
Ještě před pár hodinama jsem byla nadšená ze života samotného a ted' by mi nevadilo, kdyby mé vědomí přestalo fungovat.
Cítila jsem, že mi patří celý růžový svět, plna odhodlání se odvážila si říct o to, po čem toužím.
Odpovědi se mi zatím ještě nedostalo a ráno jsem cítila zase ten hnusnej pocit, co znam až moc dobře.
Teplý slzy, co tečou po tváři už mě nepřekvapujou, spíš otravujou.
Nesnáším mokrej polštář.
Uvnitř mě je jenom pár orgánů a v jednom z nich se bohužel ukrývá i vědomí.
Jsem plná tolika věcí ale přitom prázdná.
Co je mi do toho, co se děje kolem mě ve světě, když nejsem kompletní.
Chybí mi tolik věcí.
Chybí mi lahev vodky s krásnou mašličkou, co jsem včera dostala jako dárek k narozeninám od kamaráda.
Chybí mi hašišový brko, který jsem včera s takovou chutí kouřila.
Chybí mi moji drazí přátelé se kterými jsem trávila večer.
Ale nejvíc ze všeho mi chybí muž, jehož charizma mě porazilo na kolena.
Proč pro mě jedno jeho slovo znamená víc, než tisíce obětí od mých drahých přátel?
Podle všech přírodních zákonů by to mělo být naopak.
Možná je to tím, že už jsem od něj příliš dlouhou dobu žádné slovo neslyšela ani neviděla,
ale přátele mám stále na očích.
Nebylo mi špatně v opilosti, dnes je mi špatně ze střízlivosti.
Nikomu bych nepřála svůj život.
Insomnie?
Rakovina plic kvůli kouření?
Ještě víc si posrat svoje už i tak nemocný játra.
No a?
Co je to za hovna?
Kdo tyhle sračky vymyslel?
Už nechci věřit v neštěstí.
Bytí bez flašky vodky je mučení...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Robka Robka | E-mail | Web | 27. dubna 2014 v 10:16 | Reagovat

Objetí, to není oběť,
je to důkaz lásky k tobě,
objetí na misce vah,
váží víc než slovo, snad.

Tyhle poopiční stavy nebývají moc příjemné. Až se vybrečíš, dej si polštář na sluníčko.:-) Pokud máš péřový, mohl by ti zplesnivět. :-D

2 Dylan Radioactive Dylan Radioactive | Web | 27. dubna 2014 v 10:26 | Reagovat

Život je holt svině. Ale utápět své smutky v alkoholu taky asi není to nejlepší, co může být. Taky mi někdy chybí ty chvíle, kdy jsem už měl nějakou tu promili v krvi a prostě jsem žil okamžikem, všechno mi bylo ukradené a prostě jsem se cítil fajn. Někdy mám prostě chuť si taky zajít koupit flašku a zpít se, aby jsem aspoň na chvíli se osvobodil od toho přemýšlení nad vším a mohl aspoň na chvilku vypnout a prostě jenom žít tou chvílí, která se mi právě nabízí. A jen tak mimochodem.. přeji ti všechno nejlepší k narozeninám.. Zdá se mi, že teď spousta lidí, co znám, slaví v dubnu. Mě to čeká zítra no.

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 27. dubna 2014 v 10:27 | Reagovat

[1]: Objetí i obět' je jedno a to samý, teoreticky. Obětovat někomu objetí je občas fajn.
Můj stav není kocovina, tohle je můj permanentní stav. Naštěstí polštáře péřový nemam, to bych opuchla :D

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 27. dubna 2014 v 10:32 | Reagovat

[2]: Hehe tak tedy děkuji a i tobě předčasně všechno nejlepší. Já nejsem žid, takže přeju lidem předčasně a nejsem pověrčivá, víš co :D
Utápění smutký v alkoholu je náhodou fajn do tý doby, dokud ti ten alkohol chutná. Stejně tak jako vykuřovat svoje smutky. Ale musí se to umět. V hodně špatném psychickém rozpoložení bych se nedokázala ničeho napít, protože tuším, že by mi to udělalo stav ještě horší, víš co. Ale když je člověku relativně fajn, tak se pít dá. Já mam totiž vždycky pocit, že alkohol zaplní moje prázdno...

5 Leri Goodness Leri Goodness | E-mail | Web | 27. dubna 2014 v 17:22 | Reagovat

Cejtim se totožně. Je tolik věcí, co postrádam, až mě to chvílema frustruje. Minulé pondělí o Velikonocích jsem se tak nadopovala vodkou, že mě málem vezla rychlá...teď lituju toho, že mi ta bezstarostná lehkost v hlavě moc dlouho nevydržela a že jsem pak hned skočila do reality, přesně tam, kam se štítím vlézt. Taky bych ostatním nepřála můj život - žít ve stereotypu bez přátel se svým vědomím, který už mě tolikrát řeklo, kolik toho dělám špatně.

6 RaTTvs RaTTvs | Web | 27. dubna 2014 v 18:18 | Reagovat

Jak hezky vystižené. Ještě horší je, že až moc lidí takový stavy zná tak důvěrně.  Ale zas, jak bychom si pak mohli užívat těch pár chvilek 'bezcený' radosti, která nás občas potká? :))

7 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 27. dubna 2014 v 19:01 | Reagovat

Jojo, těžká rána opilcova :D

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 27. dubna 2014 v 22:37 | Reagovat

[5]: Stereotyp mě taky nudí, tak piju.

[6]: Já nevím, mě už nebaví neustále se houpat mězi tim, co mi připadá dobrý a mezi tim, co mi připadá špatný. Je to nuda, je to ten stereotyp.

[7]: Spíš těžký život opilcův :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama