Květen 2014

Nigga sheep foevah

30. května 2014 v 22:22 | Pražský poděs |  Blitky
"Nikdo mi nerozumí!"
"Jsem tak odlišný/ná od ostatních!"
"Nejsem jako oni!"
"Tenthle svět pro mě není ten správný!"
"Blablablabla!"

Zrcadlení

25. května 2014 v 22:21 | Pražský poděs |  Blitky
Všechno se od všeho odráží. Všechno se zrcadlí zpátky. Je to tak a mám na to důkazy. Vnímala sem je postupně a především během posledních dnů. Je to opravdu zvláštní, jak se věci rychle mění, každopádně je to moc dobře. Jinak by tohle byla nuda. To se stalo takhle nějak:

Dopis alkoholu

24. května 2014 v 13:51 | Pražský poděs |  Dopisy všemu možnému
Můj drahý alkohole,
už to tak bývá. Že člověk začně svojí pozornost na určitou věc obracet až v momentě, kdy mu ta věc začně scházet. A je uplně jedno, o co se jedná.

Penis podruhé

18. května 2014 v 22:55 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Tákže, když se to vezme kolem a kolem, poslední dva večery byly naprosto nanebevzatě dokonale jedinečně fantasticky úžasné. Byly zcela diametrální, než všechny předtím (nepočítám ale koncerty a večery pod vlivem omamných látek, to je jiná sféra, jasný). Navíc bylo až zcela zázračný, že následovaly takhle po sobě. Fascinující, jak jeden penis muž způsobuje tak moc podmíněné štěstí...

Penis

17. května 2014 v 15:52 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Já si opravdu nemůžu pomoct. Tohle slovo shrnuje celej muj včerejší večer. Ano, přesně tak. Trávila sem ho ve společnosti něčeho s penisem. Dobře, tohle je fakt zlý. Někoho s penisem. Přesněji toho muže, co způsobil můj nedávný mentální kolaps, existenční krizi, deprese, sebevražedný myšlenky, znovuobnovení bipolární poruchy, alkoholismus a další sračky....

Před třinácti lety...

13. května 2014 v 22:11 | Pražský poděs |  Blitky
Je to poměrně dávno. Tedy, na moje poměry. Jinak ve světě je to nic. Pche, třínáct let. Co se stane za třináct let? Žádnej diamant za tak krátkou dobu nevzniknul....

Utopení strachu

8. května 2014 v 13:01 | Pražský poděs |  Kreativní průjmy
Je to k neuvěření. Včera se stal zázrak.

To je celá ona

6. května 2014 v 22:45 | Pražský poděs |  Blitky
Hnus. Všude kolem vidí jenom samej hnus. A co jinýho taky má vidět, když ten hnus tam skutečně je...

Dopis mému nejdražšímu

5. května 2014 v 21:27 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Pozn. aut.: Moc bych si přála, aby si tenhle dopis mohla přečíst osoba, jíž je adresovaný. Jsem si na 90% jistá, že to jeho zrak nikdy nespatří, ale nevím, jestli bohužel, nebo bohudík.

Můj nejdražší (jméno, které je zcela zbytečné zveřejňovat),

Je to rok

4. května 2014 v 22:39 | Pražský poděs |  Blitky

Od tý doby, co tu strašim na blog.cz

Jo...těžko uvěřitelný, hlavně pro mě. Ale fakt už to je rok. Celej jeden rok. 365. dnů.
Vím, když se na to podíváme co nejvíce objektivně, rok není zas tak dlouhá doba. Jenže já mám poslední dobou potřebu čas neskutečně prožívat. Nevím, jestli je to dobrovolná potřeba, nebo donucená, ale není mi to vůbec příjemný. Teda, včera to bylo jinak, páč sem se zbábovkovala bábovkou okořeněnou zelenou bylinkou. A to byl teda večer až halucinogení...
To je jedno, každopádně ted' už sem při plném vědomí a mám chut' napsat ke svému ročnímu působení tady na blog.cz nějaké moudré slovo. Ne, to se asi nestane. Místo toho napíšu to, co vžycky. Text nesmírně egoistický. Text o mě. Text o změnách, kterých sem si všimla a který si vybavim, co se staly za ten rok. Ony to tedy budou spíše taková body. Takže...here we go!