Dopis alkoholu

24. května 2014 v 13:51 | Pražský poděs |  Dopisy všemu možnému
Můj drahý alkohole,
už to tak bývá. Že člověk začně svojí pozornost na určitou věc obracet až v momentě, kdy mu ta věc začně scházet. A je uplně jedno, o co se jedná.


Jestli o přátele, o chlapa, o rodinu, jednoduše se sem dá dosadit cokoliv. Já nyní dosadím určitý derivát uhlovodíku. Tebe, alkohole....
Je to na moje omazená měřítka už dosti dlouhá doba, co sem měla tu čest tě poznat. Dávno, dávno již tomu, co se s tebou poprvé setkali mé rty, jazyk a na něm chut'ové buňky. Podle toho, co je můj mozek schopen vytáhnout ze svých temných zákoutí to bylo kdysi v mých čtrnácti letech. Žofín, noční Praha, pivo, víno, vodnice, jeptiška- velice silný zážitek. Rozhodně na celej život, i když to, co se dělo potom, nebylo moc příjemný. Ale tak to bejvá se všim a je potřeba si na to zvyknout. Především potom je důležitý se jedním nepříjemným zážitkem nenechat odradit. Kdybych se totiž nechala odradit a nedejbože by se ze mě stala nějaká abstinující zrůda, tak by přišla o velkou spoustu zázraků. Zázraků způsobených tím, že mi něco přibylo v mé krvi, která okyslyčuje mozek. A když se do toho mozku dostane právě poupravená krev, to se pak dějou věci... Věci, který sama tajim před sebou samou. Najednou můžu uplně všecko, nic neni nemožný, vidim úžasnej svět, napadaji mě neskutečně tvořivý věci, všechno je tak živý a patří mi celej vesmír.
Opilost.
Otupení smyslů.
Vstup do jiných sfér vnímání.
Nádhera.
To jsou důvody, proč si rozhodně mojí pozornost zasloužíš. Dlouho, ale opravdu dlouho (na můj vkus) sem ti jí, až do včerejšího večera nevěnovala. Scházel's mi a já tě chtěla zase mít v sobě. Nemohu říct, že to bylo úmyslná abstinence, nebo spíše takový shluk okolností. Vydržela sem bez tebe 24 dnů (možná o pár dnů víc). Ale jo, bylo to úmyslný. Já neměla chut' tě pozvat do svého hrdla. Opravdu to bylo vyloženě o té chuti, ta chyběla. Ano, vím, bizardní. Nekonečně bizardní. Taková dobrovolná abstinence byla tak nezvyklá, ale rozhodně měla nějakej důvod, takže toho nelituju...
My jsme to celé tohle pololetí měli nějaké komplikované, nemyslíš? Naše setkání nebyly zas tak časté, jako v minulém pololetí. To byla panečku divočina. Divím se, že to moje játra utáhly a nevzdaly to, jelikož já na jejich místě bych se na to vysrala. Lékař by řekl- diagnóza. To rozhodně. Diagnóza taková, že tě miluju a nedokážu bez tebe delší čas bejt. Že sem schopna obětovat pro tebe cokoliv. Dobrý známky ve škole, přátele, peníze a sebe samou. Moje láska byla opravdu silnější, než cokoliv jinýho. Uvědomovala sem si to. Uvědomovala sem si tu závislost, ale nechávala to na osudu. At' rozhodne, co bude dál. Taky sem si uvědomovala, že mam v životě tak zasraně velký zkurvený štěstí, že to dopadlo nejlepším způsobem pro mě. Odešlo to. Ta krátká láska vybledla. Vybledla, ale nezmizela. Nic na tomhle světě nemůže zmizet, enegrii neni možný zničit. Jen se tranformovala a umírnila. Už není tak divoká, jako to bývalo...
Zažili sme si svoje, ne? Ted' už je ale náš vztah vyrovnaný. Chvíli je míček na tvojí straně hřiště a chvíli zase na mojí, zatímco si ho mezitím v klidu nahráváme. Moje láska k tobě je upřímná a čistá. Už to není závislost. Závislost není láska, to jsou dva rozdílný pojmy a každej znamená něco uplně jinýho. Můžu tedy s klidnym srdcem říct, že tě miluju. Miluju tě. Miluju tě a je mi uplně jedno, jak vypadáš a jak chutnáš.
Miluju tě, víno. Tak trpké, jako ranní kocovina po něm a tak upřímné, že si na nic neumí hrát. To tys bylo úplně první, co mi otevřelo mysl. Čtrnáct let, jak nebezpečný věk.
Miluju tě, pivo. Zlaté jako sám svět po jeho požití. Ach, vzpomínáš. Naše poprvé? Tam, v temném baru. Nemohla sem se dočkat, bylo teprve odpoledne, klid před bouří. Ta nastala večer. Na koncertě druhého Ježíše, bývalého kytaristy GN'R, nanebevzatého mistra s kloboukem, sira Slashe. A bylo to čím dál, tím lepší. Předcházelo's mému prvnímu líbání se s mužem. Taky mému dalšímu líbání se s jiným a lepším mužem. A to se dá nazvat karmickým spojením...
Miluju tě, vodko. Vypadajíce tak nevinně a cloumajíce s celým světem podle toho, jak se jí zlíbí. To sem poznala. A kolikrát. Snad stokrát. Nejčistější, nejprůzračnější, nejupřímější, nejrychlejší, nejkrásnější....
Miluju, miluju, miluju...
Nepotřebuji tě mnoho, abych si byla jistá, že sem naživu. Abych zapoměla na svět a žila v přítomnosti. Jen ty a já, vždyt' to známe tak dobře. Díkybohu, přeci jen stojíš nějaké ty peníze. Já už vím, jak na tebe. Podstata bytí neni blití. Podstata bytí je pití.
Tvá věrná poživatelka, uživatelka a zneuživatelka

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 24. května 2014 v 17:20 | Reagovat

Zrovna dneska mám v plánu se důkladně opít, tak si na to vzpomenu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama