Dopis mému nejdražšímu

5. května 2014 v 21:27 | Pražský poděs |  OSUMNÁCT BYLO? Sex, drogy, láska, smrt, kacířství (materiál pro bulvár)
Pozn. aut.: Moc bych si přála, aby si tenhle dopis mohla přečíst osoba, jíž je adresovaný. Jsem si na 90% jistá, že to jeho zrak nikdy nespatří, ale nevím, jestli bohužel, nebo bohudík.

Můj nejdražší (jméno, které je zcela zbytečné zveřejňovat),


už první slovo tohoto textu mě samotnou dokázalo znervóznit. Vidíš? Jak se neostýchám použít to přivlastňovací a arogantní oslovení "můj." Jak typické, že ho používám zrovna já. Nazývám tě svým, jako kdybys mi patřil. Jako kdybys byl má hračka, můj otrok, můj majetek. Jako kdybys mi snad dokonce chtěl patřit. Vím, směšná je už jenom ta představa. Že snad zrovna ty bys měl potřebu někomu patřit. Ty, nespoutaný lev, jež je schopen se za jakýchkoliv okolností porvat do krve za svoji iluzi svobody, kterou by mu někdo chtěl vzít. Tedy alespoň takhle na mě působíš už od prvních minut, co jsme spolu promluvili.
Jistěže toho, co si pamatuji z okamžiku, kdy jsem tě viděla poprvé, je mnohem víc. Pamatuji si to dosti přesně, možná proto, že spousta těch věcí na mě měla stejný efekt, jako když někoho mrdneš přímo do ksichtu pěkně těžkou a železnou tyčí, obrazně řečeno. Já teda nevím, jestli ti to zrovna tohle dovede dobře přiblížit, protože počítám, že jsi nikdy těžkou, železnou tyčí do ksichtu nedostal. Na to nevypadáš, zas tak škaredý nejsi. Ale jen si to zkus představit, tu tíhu železné tyče, která svou hmotnost zvyšuje tím, jak se násobí ten švih, jakým je vrhnutá přímo na křehké lebeční kosti. Éch… já vím, že to není dobře vysvětlený v rámci fyzikálních zákonů, ale mám pocit, že to má něco společného s kinetickou energií. To je jedno, na fyzikální zákony, co nás učili ve škole fakt seru. Chci jenom říct, že setkání s tvojí osobou bylo pro moji osobu jednoduše asi takový šok, jako když dostaneš po ksichtě tou železnou tyčí, no. Uštědřil jsi mé osobě šok, jaký ještě za pouhých (v té době) 16 let své existence na tomto světě, nikdy nezažila. Když jsem jela na první schůzku s tebou, celou cestu tramvají jsem se třásla a nebyla schopná poslouchat nic jiného, než skladby od Beatles. Všechna jiná hudba ve mně vyvolávala mdloby, nevím proč. Jistěže ty pocity zhroucení se nepřestávali ani poté, co jsme se setkali. Jsem prostě taková, celá vždycky vyděšená, když jde o seznamování se s novými lidmi. A to především, jedná-li se o seznamování s osobami mužského pohlaví. Ještě více nervózní jsem, když mi ty osoby mužského pohlaví jsou sympatické. Jenže co teprve, když sympatie k oné osobě nastanou během velice krátké doby? Ano, přesně tak, jak se to stalo s tebou. Po prvním večeru stráveném v tvé přítomnosti, jsem měla pocit, že… že jsem zažila setkání s bytostí z nějakých vyšších sfér nebo co. Všechno se zdálo příliš dokonalé na to, aby to vůbec mohlo být součástí mého bytí v temnotě na tomto světě. Setkali jsme se v té nejkouzelnější a nejúžasnější čtvrti. Dovedu si představit, že bych v tvém malém, úžasném bytečku dokázala strávit celej život. Koncert, na kterém jsme byli, mi změnil můj zatvrzelý názor na revival bands. Okolnosti se zdály naprosto úžasné a k tomu všemu ty. Vysoký, hubený, inteligentní, charizmatický, zábavný a mohla bych pokračovat ještě mnohem delším výčtem úžasných věcí, co jsem si na tobě všimla. Jo, ty a to všechno okolo mě prostě dostalo do kolen.
To byl skutečně a doslova perfektní den.
Takový nezvyk. Já, malé hovno a ty, (výčet všeho toho úžasného, čeho jsem si na tobě všimla). Nikdy jsem nepotkala někoho, jako jsi ty, natož abych se s někým takovým seznámila. Natož abych s někým takovým ležela v posteli. Natož abych se s někým takovým líbala. Natož aby někdo takový měl prsty v mém rozkroku. Vím, že si to všechno moc beru ale chápej. Jsem člověk, co se velice rychle nadchne. Zvláště, pokud se jedná o věci, kterých má nedostatek. Nemám v těchto intimních věcech, které se odehrávají mezi mužem a ženou, nebo mužem a mužem, nebo ženou a ženou mnoho zkušeností. Jak se celá ta situace odehrála a vzhledem k tomu jaká já jsem si tedy myslím, že to, jak se chovám je naprosto adekvátní. A jak se chovám? No, ztratila jsem opět všechny jistoty a rozum. Sotva jsem se vzpamatovala ze svého bývalého nevydařeného vztahu s mužem, řekla jsem si: "Jou a těd' všichni čumte, jak umim vzít život za koule", přijdeš ty a zhypnotizuješ mě svýma hnědýma očima. Za což by sis mimochodem zasloužil fakt medaili, jelikož já měla za to, že zásadně propadám očím modrým či zeleným ale nikdy ne hnědým. Ne, nevím, jak se ti to podařilo, každopádně gratuluju. Ano, ale ted' nemyslím na nic jiného. Dal jsi mi to, po čem jsem toužila tak dlouhou dobu, a proto, jak už jsem řekla, jsem ztratila rozum.
Jistěže klasická diagnóza je jasná- jsem hrozně moc zamilovaná, ale já to tak jednoduše nevidím. Tedy vidím, ale netvrdím, že jsem přímo zamilovaná do tebe. Ano, jsi moc zajímavý muž a jsi velká část toho všeho, jenže pořád nevidím ten pravý důvod, proč bych do tebe měla být zamilovaná. Sice jsem se zamilovala, to ano, ale spíše do celé té krásné situace, co se mezi námi děje. Ale taková ta zamilovanost jedné osoby do druhé, jak ji známe z románů, tady neni. Díkybohu, to by mi ještě tak chybělo. Jako by nestačilo, že už i tak tě mám dosti ráda. Děsí mě to. Děší mě, jak se to celé stalo a jak to celé pokračuje.
Začínám na tobě být poněkud závislá, víš. Chvíle bez tebe mi zase přihnaly do hlavy myšlenky, co stojí za hovno. Zajímalo by mě, jestli ti i já chybím. Celkově by mě zajímalo, jak se na naší situaci koukáš ty. Udělal jsi to jenom proto, aby sis dokázal, že dokážeš sbalit středoškolačku? Chceš mě jako příležitostnou milenku? Chceš mě na něco trvalejšího? Chceš mě jenom na sex? A pokud ano, tak proč jsi mi tenkrát řekl, že ještě ne? A chceš mě vůbec? Není celá ta situace nedomyšlený omyl, co se prostě stal? Jak se cítíš? Jak se cítíš, když na mě myslíš? Pokud na mě tedy někdy myslíš. Jak jsi se cítil, když jsme se navzájem poprvé podívali do očí? Jak jsi se cítil, když jsme na sobě leželi? Co ke mě vůbec cítíš? Tolik bych se tě chtěla zeptat, ale bojím se to udělat. Jsem si ted' tak nejistá, skutečně nevím, co si o tobě mám myslet. Samozřejmě si něco myslím, ale jak moc je to blízko skutečnosti, to netuším. Zatím jsem se nenaučila žít v přítomnosti, víš. Proto připouštím spoustu možností, jak to s tebou a se mnou je. Možná máš podobně rozporuplné pocity, jako já. Možná nemáš vůbec žádné pocity. Možná jsem jenom jedna z mnoha takových devčat, které jsi pobláznil a děláš to jen tak, pro svoji zábavu a živení svého ega. Neříkám, že by to bylo špatně, pokud to tak je a nejvíc ze všeho se bojím, že ano. To, že bych z toho byla nešt'astná já a neuměla tu situaci přijmout, by byl můj problém. Vždyt' každý žijeme sami pro sebe. Já bych se do tebe ráda zamilovala a měla s tebou krásnej vztah, především kvůli sobě a kvůli uspokojení vlastních potřeb. Ty si určitě taky chceš uspokojovat své potřeby, at' už jsou jakékoliv. Proto odsuzuji to, jak jsem tě nazvala svým. Ještě ke všemu já. Jak už jsem řekla, nemyslím si, že člověk s tak velkým egem, jako máš ty, má těžko potřebu někomu patřit. Dospělý muž by rozhodně nechtěl patřit zmatené středoškolačce, jako jsem já. Já tu potřebu někomu patřit taky nemám. Alespon rozhodně ne úplně. Nechci být něčí, chci být svá ale ráda bych našla někoho, komu je příjemná moje přítomnost. Jistěže bych si moc přála, abys mi patřil. Abys byl má hračka, můj otrok, můj majetek a já tě mohla využívat jako prostředník k tomu, abych byla spokojená. Protože když jsem s tebou, tak po ničem netoužím. Vážně. V tu chvíli je mi u prdele, že propadam. V tu chvíli je mi u prdele, že nemam tolik dírek v uchu, kolik bych chtěla. V tu chvíli je mi u prdele celej svět. A myslím to nejupříměji, jak to umím. Svět je růžový, krásný, nejlepší a já jsem opravdu spokojená. Takhle bych to chtěla napořád, být spokojená napořád.
Netuším, co s námi bude dál. Netuším, kdy se mi zase ozveš, pokud se tedy ozveš. Víš, já jsem na to moc stydlivá a nechci vypadat, jakože dolejzám, i když to ve skutečnosti tak je. Udělala bych téměř cokoliv, abych tě zase viděla. Protože jsem byla za těch pár schůzek s tebou na vrcholu blaha. Něco tak krásného a intimního se mi stalo poprvé a to je vždycky vyjímečné. A proto si moc přeju a doufám, že to bude pokračovat tak, abychom oba dva byli spokojeni, at' už to bude jakkoliv. Pokud ne, tak ti můžu jenom poděkovat za každou chvíli, co jsme byli spolu, protože to byly chvíle skutečně vyjímečné a mám díky nim krásné vzpomínky. Ale o jednu věc bych tě ráda požádala. Pokud se mnou neplánuješ dlouhodobý a vážný vztah, tak mě alespoň už konečně pořádně omrdej při první příležitosti, co k tomu bude. A i kdybys se mnou plánoval dlouhodobý a vážný vztah, tak už mě taky konečně pořádně omrdej při první příležitosti, co k tomu bude. Víš co bylo by nejlepší? Kdybys mě mrdal pravidelně...
Mimochodem jsi dokázal to, aby na tebe jedno náctileté děvče myslelo téměř neustále po dobu čtyř měsíců. A taky mám pocit, že jsi překonal v počtu vyvolávání mých mentálních kolapsů mého bývalého přítele. To je taky co říct, vzhledem k tomu, že jsem toho chlapce měla asi jeden čas vážně dosti upřímně ráda. Gratuluji. No a?
Vlastně se celý ten dlouhý text dá shrnout jednou větou: mám tě z nějakého záhadného důvodu ráda, chybíš mi a ráda bych se s tebou viděla časteji.
A at' se stane cokoliv, jen tak na tebe nezapomenu. Éch, takovýhlech kulervoucích textů adresovaných tobě bych mohla napsat mnohem víc, snad tisíce...
Pamatuješ, jak jsme na sobě poprvé leželi a jedna z věcí, co hrála, byla tohle?
(youtube)

Bůh a Jeho plán s lidstvem Ježíš stejný včera, dnes a navěky. To tady čtu jako nějakou pitomou reklamu. Nějakýho Ježíše mam fakt v píči, ale tvýho ptáka jsem tam bohužel zatím ještě neměla...
Tvá zmatená (jméno, které je zcela zbytečné zveřejňovat)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 7. května 2014 v 1:21 | Reagovat

wow..

2 mengano mengano | E-mail | Web | 8. května 2014 v 8:47 | Reagovat

Přemýšlím, co toho tvého chlapa vede k tomu, že s tebou nespí. To vybočuje z normálního běžného scénáře, jak to obyčejně chodí...

3 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 8. května 2014 v 10:28 | Reagovat

[1]: Wow jakože údiv nad délkou textu? :D

[2]: On by mrdal, jenom ještě nebylo tolik času. Tvoje otázka je špatně položená. Spíš je potřeba se ptát na to, proč mu ani ten sex nestojí za to, aby si na mě udělal čas... Nevím, taky absolutně nechápu...

4 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 9. května 2014 v 0:18 | Reagovat

[3]: né :) nad obsahem. Vztahy jsou pro mě děsně záhadná věc.

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 9. května 2014 v 10:17 | Reagovat

[4]: Pro mě taky. Je mi z toho blbě. Ale to je tou špatnou komunikací, kdyby fungovala, bylo by všechno fajn a jasný....

6 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 10. května 2014 v 20:15 | Reagovat

[5]: ..jenže proč to dělat jednoduše, když to jde složitě? Radši to budeme komplikovat, navzájem se nechápat, hádat se a nenaslouchat, scházet se a rozcházet.. Prý by ten život byl bez toho nuda. ..šmankote, proč???

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 10. května 2014 v 21:06 | Reagovat

[6]: Ano ano. Proto si myslím, že by bylo fajn bejt asexuál a navíc uplně bez citů...
Pche kdo tu blbost vymyslel? To bych teda radši měla nudnej život.

8 Lvice uličnice Lvice uličnice | 11. května 2014 v 13:45 | Reagovat

Obávám se, že asexualita je spíš komplikace než plus...protože na potřebu lásky, něhy a sdílení nemá vůbec žádný vliv...a většina lidí je zvyklá tyhle potřeby saturovat tělesným splynutím...a asexuál je namydlenej. S tou komunikací souhlasím, jenže jsou prostě lidi, kteří mlčí jak pařez a hovorů se bojí jak poslanec berňáku...radši riskujou, že je pošleš do háje, než by tu svou klapajznu otevřeli a něco kvákli, nedejbože o tom, že mají rádi...a že ty se plácáš v nejistotě a pochybnostech a nevíš, co a jak, jestli má smysl v tom pokračovat, nebo je to ztráta času, energie a iluzí, je jim šumaputnabuřt.

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 11. května 2014 v 13:51 | Reagovat

[8]: Hm, zajímavý, to o tý asexualitě mě takhle nikdy nenapadlo. To je zlý. To je bolestivý. Ale být uplně bez citů...to by bylo fajn...

10 Lvice uličnice Lvice uličnice | 11. května 2014 v 23:35 | Reagovat

[9]:
Někdy určitě ;), obzvlášť, když to bolí...ale úplně napořád asi ne...znamenalo by to nemít rád nic a nikoho...mně by třeba láska ke psům...dětem...voňavému kafi...povidlovému koláči...muzice...filmu...nové kolekci od Bati... zatraceně chyběla 8-).

11 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 12. května 2014 v 13:48 | Reagovat

[10]: Asi to bude znít divně, ale mě by nevadilo vynechat jakoukoliv náklonnost k čemusi, i když to na mě má třeba pozitivní vliv. Například by mi ani nevadilo, kdybych nic necítila k hudbě (jakože to je jediná všc, co skutečně miluju). Ono mě i tohle, přes všechny pozitiva jaké to má, občas docela sere....

12 Lvice uličnice Lvice uličnice | 12. května 2014 v 16:42 | Reagovat

[11]:
No, a to je právě důkaz toho, že to máš skutečně ráda...dokáže Tě to pořádně nasrat, ale i přesto se k tomu pokaždé vrátíš...pokud to tak má i hudba s Tebou, jedná se o zdravý, zralý a vyvážený vztah :) - ovšem za předpokladu, že jeden druhému či druhý prvnímu záměrně a svévolně schválně neubližuje.

13 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 12. května 2014 v 18:43 | Reagovat

[12]: Mě ubližujou pořadatelé koncertů. Páč je těch koncertů moc a sou pěkně drahý :D

14 Lvice uličnice Lvice uličnice | 12. května 2014 v 22:42 | Reagovat

:-D

15 Aňa Aňa | Web | 13. května 2014 v 21:50 | Reagovat

Četlo se to skvěle, umíš člověka dobře napínat. Hudba na pohřbu je důležitá. Vědecky to sice není možné, ale nedivila bych se kdyby se někdo vzbudil kvůli špatné písničce:-D.

16 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 13. května 2014 v 22:28 | Reagovat

[15]: Mír a děkuji! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama