Jak jsem měla veselou bábovku...

3. května 2014 v 23:09 | Pražský poděs |  Blitky

A neskutečně si to užívam!

Tyvole tohle mi chybělo. Opravdu., Už tak dlouho (haha asi tejden) sem se pořádně nezhulila! A tohle je fakt masakr. Něco hrozně divokýho. A rychlýho. A přitom pomalýho. Ono to totiž nebylo brko. Ona to byla bábovka. Takže sem se dneska nezhulila. Dneska sem se zbábovkovala.


A je to neskutečně zváští a hodně rozdílný než brko. Hodně hodně silnější. Mam neskutečně zvlášntí pocity, myšlenky a tak. Například ted' si řikam, že je divný, že vůbec můžu psát, protože se mi zdá, že se moje prsty ničeho nedotýkají. Opravdu. Ono se to nezdá, ale já jsem fakt dost v prdeli.
Když jsem jela domu, chytla mě neskutečná schýza. Slyšela jsem výt psy a tak, bylo to fakt děsivý, nevim proč. A pak ještě schýza ze stopadesáti dalších věcí. Přitom sem si ale sebe hodně uvědomovala a tak sem se snažila uklidnit. Jakože to nic neni a plně si říct, že je to jenom schýza. Tak jsem viděla dům a řekla sem si: fajn to už je jenom kousek do bezpečí, že to bude už fajn. Když sem vešla do domu, tak mě ale napadly pochyby, jak si můžu být tak jistá tim, že je tady bezpečno a že mi to vlastně nestačí, a že musim přímo do bytu. Jenže, jak bych si pomohla v bytě. Tam se přece taky nic nezmění. Před čim sem doprdele vlastně utíkala? Fakt divný uvažování.....
Mám pocit, že až moc dobře cítim a vim, co se děje v mym mozku. To neni moc příjemý, nejsem na to zvyklá a připadam si divně. Tohle je fakt divnej stav a navíc trvá už dost dlouho. A docela se mění, i když moc ne, protože si to už nepamatuju. Mám žravou. Neskutečně moc, ale umím se ovládat a plně si to uvědomuju. Taky masturbovat v tomhle stavu bylo něco neskutečně novýho a jinýho. Moc nevim, jak to popsat. Prostě zajímavá zkušenosti.
Nejvíc se ale můj mozek zajímá o toho muže, do kterého sem se zamilovala. Achjo, moje myšlenky se nedaji zastavit. Vážně je to posedlost. Mám pokoj jenom, když jsem s ním osobně. A jakože dejme tomu že to je od února, kdy jsme spolu tak trochu začali něco mít pětkrát. Takže si dovedete představit, jak šílený to musí být. Tolik sem se snažila, aby se nestal důležitou součástí mýho života...nepovedlo se. Tak moc mi chybí...
Miluju tenhle pocit totálního odpoutání od tohohle světa. Teda, já to pořád sem, ale všechno má mnohem víc stránek a všechno je jiný. Ale nechtěla bych tenhle pocit napořád, tak jako si to vždycky přeju, když sem ožralá. Doufám, že tenhle pocit někdy skončí. Jako nevadí mi, ale je moc zvláštní. Co se mi asi bude zdát? Vím přesně o čem. O tom muži, na kterého neustále myslím. Připadám sí víc jako po nějakých houbičkách či až možná tripu, než jenom po trávový bábovce.
Hudba získává hmotu. Fuck.
Ámen
Rokenrol vám všem
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tajemná Temnota Tajemná Temnota | E-mail | Web | 14. května 2014 v 16:11 | Reagovat

Píšu, ale mám pocit, že se nedotýkám klávesnice, to moc dobře znám :-D.
Jinak já mám takové halucinace a divné pocity, když sním papriku -_- .
A vlastně ty stavy, kdy se vůbec neovládám nesnáším, ale občas to asi neuškodí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama