Před třinácti lety...

13. května 2014 v 22:11 | Pražský poděs |  Blitky
Je to poměrně dávno. Tedy, na moje poměry. Jinak ve světě je to nic. Pche, třínáct let. Co se stane za třináct let? Žádnej diamant za tak krátkou dobu nevzniknul....


Ale člověk. Pro člověka je třínáct let poměrně dlouhá doba. Člověk je kolikrát za třináct let života schopen předávat svůj rodokmen dál. Za tu dobu se lidská bytost hodně změní. Psychicky i fyzicky. Za posledních třínáct let umřelo hodně lidí. Za posledních třináct let se hodně lidí narodilo. Za posledních třináct let jistě dokázala vyrůst velká spousta lidí. Za posledních třináct let byl nucen se změnit uplně každej. Nikdo se totiž neumí ubránit času. Ani já. Za posledních třináct let se mi stala opravdu hodně velká spousta věcí. Stalo se jich tak moc, že si je ani všechny nepamatuju. Ale jo, některý přece jenom jo. To většinou takový, co ve člověku zanechali nějaký silný emoce. Jak negativní, tak pozitivní. A co se tehdy vlastně stalo? No, to bylo tenkrát před třinácti lety. Tenkrát, když mi bylo pět.
Dítě se těší, až vyroste a bude moci žít. Dítě má radost ze života. Dítě neví, co je to deprese. Dítě neví, co je to sebevražda. Dítě je samo se sebou spokojené. Dítě nezná bolest z neopětovaného citu. Dítě se nedožaduje pravidelných dávek alkoholu v pravidelných intervalech. Dítě nemusí řešit svoje společenský postavení. Dítěti nevlhne kundička, když mu další lidská bytost v posteli strká jazyk hluboko do úst. Dítě je svobodné.
Bezstarostnost. Žádné trápení, užívání přítomného okamžiku. Nádhera. Psal se rok 2002. Neexistovalo žádný nynější trápení. Neexistovala moje oblíbená hospoda. Neexistovala ani jedna flaška, co sem vypila. Neexistovalo ani jedno brko, co sem vyhulila. Neexistovala ani jedna krabička cigár, co sem vykouřila. Neexistovaly moje skálopevné city, tisíckrát zklamané. Existovala jenom hudba. Už v tý době sem milovala The Beatles. Jojo, to musel bejt ale pohodovej život. Běhala sem se svýma fajn cikánskejma kamarádama po malym městě, jezdili sme na kole, lezli do starý kotelny a jenom tak si užívali dne. Jo, na ty děcka si pamatuju. Byly to fajn děcka, v tý době moji jediný kamarádi. To bylo panečku dětství, žádnej počítač, televize minimálně, existoval Ježíšek, mír, láska, sluníčko. Koho by zatraceně v tý době napadlo, že se život někdy změní. V tý době sem rozhodně neměla ani tucha, co za pár let čeká malou, roztomilou, chytrou holčičku s velkýma, hnědýma očima. A moje okolí taky ne.
Že za šest let budu místo těch žvejkaček, co vypadali jako cigára, kouřit opravdový cigára. Že za devět let prožiju pekelný léto plný bulimie, která nastala téměř bez důvodu. Že za deset let nastoupim na nějakou střední školu, kde začnu chlastat, jak Rusák a hulit jak Jamajčan. Že se za jedenáct let budu válet v posteli s mužem o devatenáct let starším. A že do něj budu mučivě zamilovaná.
Tohle všechno pětiletý dítě nemůže ani tušit...
Kdyby mi zase mohlo být pět...ne moment, to bych nechtěla. Prožít si svůj život od pěti let zase? Celých třináct let ? Jako jasně, život je dobrodružství, ale, ne, děkuju. Opravdu, ale opravdu bych nechtěla dostat druhou šanci. Sice je tu tolik věcí, co stálo za to vidět a zažít a taky bych ve své minulosti chtěla něco změnit, ale sem na to moc líná. Je mi to totiž jedno. Tedy neni. Neni, ale ráda to tvrdím a doufám, že se to stane realitou. Nechtěla bych být dítě. Děti sou naivní. Sice je to krásný, ale když potom narazíš na tu druhou stránku života, neni to zrovna dvakrát příjemný. Nekonečný rozčarování. Ach sentiment. Nechci být člověkem.
Chci být virus...
Virus prej nesplňuje podmínky živýho organismu, takže neni živej. Nebýt živej musí bejt fajn...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arleen Arleen | Web | 13. května 2014 v 22:24 | Reagovat

Velmi zajímavě pojato  ^^ I realisticky, dalo by se říci ='D
Moc pěkně píšeš  ^^

2 Feelingroovy Feelingroovy | E-mail | Web | 13. května 2014 v 23:18 | Reagovat

Těžko říct, že je to hezký. Což o to-napsaný je to krásně, ale dost syrově...ale on život takový zkrátka je :)

3 darkemperor darkemperor | E-mail | Web | 13. května 2014 v 23:30 | Reagovat

Čím to, že na můj blogísek chodí hlavně slečny? Zas tak buzerantskej není, nebo jsem si to nemyslel...

4 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 14. května 2014 v 0:17 | Reagovat

Kde jsou ty zlatý časy před třinácti lety, tyjo :D

5 Aurora Aurora | Web | 14. května 2014 v 11:15 | Reagovat

Posledné vety boli úplne super.  :D

6 Lúthien Lúthien | Web | 14. května 2014 v 12:09 | Reagovat

Všechno, čím si člověk projde ho někam posune...i z těch nejhorších situací se dá vytěžit něco dobrého. Když mi bylo pět, žila jsem s mámou a tátou, měla jsem dokonce dva sourozence, spokojený rodinný život. A to se všechno brzy rozpadlo a nezbylo z toho nic. Škoda, ale život opravdu se prostě neodehrává tak, jak si ho člověk představuje.

7 Sim Sim | Web | 14. května 2014 v 15:03 | Reagovat

Trošku moc depresívne ukončené na môj štýl, ale prekvapivo sa mi páčil štýl akým si to napísala, hoci keď som videla to množstvo textu povedala som si že keď ma to nezaujme nedočítam to (to má byť pochvala, pretože som to dočítala). Ono ja ti asi skúsim oponovať, ja by som možno chcela ostať dieťaťom navždy. Možno. Z jedného uhla pohľadu. Áno, nikdy by som nevedela aké to je dostať päťku, ako chutí alkohol alebo cigarety alebo aký to je pocit keď dohúliš brko. Alebo by som nevedela aké skvelé je mať orgazmus ale bola by som asi šťastná, nezávisle šťastná. Moje šťastie by nezáviselo ani od ľudí ani od vecí ani od ničoho. Toto im fakt závidím, je vlastne škoda, že život tie deti tak dojebe

8 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 15. května 2014 v 8:38 | Reagovat

[7]: Jo, říkáš pravdu. Ale jak sem řekla, mě je to vlastně jedno. Zatim žiju, tak jak žiju a že bych si to dala eště jednou, to se mi nechce ani náhodou...

9 Ozzro Ozzro | Web | 16. května 2014 v 22:55 | Reagovat

I virus splňuje podmínky živého organismu, ale ne úplně všechny, nicméně splňuje...takže ani ten virus asi nevyjde :-)

10 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 18. května 2014 v 16:22 | Reagovat

..hmm.. vzbuzuje to trochu rozporuplné dojmy; ale co už, dětství bylo fajn, a s tím, co příjde pak, už se holt musíme nějak srovnat, žejo. Ale tobě je 16, ještě máš život před sebou (teď mluvím jak moje máma :D ), tak bych k tomu řekla jen jedno - dej si akorát bacha, ať si něčím nedok*rvíš budoucnost (což ale zjistíš teprv tehdy, když se na tebe hrnou následky..), a když budeš "hodná", třeba se reinkarnuješ ve virus ;)  (pées pro budoucího vira: prosím, vyhlaď lidstvo. dík.)

11 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 18. května 2014 v 23:11 | Reagovat

[9]: Ne. Achjo...

[10]: No jo právě. Mě už šestnáct měsíc a pár dnů neni :D

12 mojetemnejsistranka mojetemnejsistranka | 19. května 2014 v 0:07 | Reagovat

[11]: tohle rouhání si nechej, dokud ti 16 nebude dýl než čtyřicet let ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama