Hnus. Všude kolem vidí jenom samej hnus. A co jinýho taky má vidět, když ten hnus tam skutečně je...
Nekonečné znechucení z věčně opakujícího se kýče. Pořád dokola. Jako pout'ový kolotoče, co se vrací každý jaro. Pitomý, barevný a drahý pout'ový kolotoče se všim tim smradem z růžový cukrový vaty a neposlouchatelnou hudbou. Prostě pořád dokola. Jak okoukané. Jak nudné. Jak nevkusné. Jak monotónní.
Nic nevidět. Ohluchnout. Létat. Ukousnout si jazyk. Nedýchat. Zbavit se všech smyslů najednou. Žádné oči. Žádné uši. Žádná kůže. Žádné ústa. Žádný nos. Neumí to. Stále něco vidí. Stále něco slyší. Stále se jí něco dotýká. Stále něco ochutnává. Stále něco cítí. Bohužel. Bohudík. To je totiž ten jedinej důkaz toho, že je ještě stále naživu. Údajně. Kdo ví, jak je to ve skutečnosti, žeano. Ale někdy je ta iluze fakt fajnová.
Existujou džinové v lahvi? Podle týhle knížky jo, hele: http://www.islamweb.cz/clanky/clanek.php?id=55
Stejně jako podle Bible panna porodila dítě. A co je psáno, to je dáno. Je to uplně jasný. Ona už viděla tolik ginů v lahvi... Ale pořád jich neviděla dostatečný množství, páč kdyby jo, tak si to nepamatuje. Předtim než na to všechno zapomene, tak by si eště mohla něco přát, ne?
- "Co to bude, líbezná dámo?"
- "Chci být doopravdy št'astná."
- "Tak to je mi líto. S tim di do prdele..."
A tak končí jedna pohádka. Hned potom začíná další. Jako ty zasraný kolotoče. Furt jedno a to samý dokola...
Kam se hrabou tragédie od Šejkspíra a jemu podobných sráčů. Tohle je teprve nějakej rokenrol...
Ale tak co se s tim dá dělat, žeano.
To je celá ona.
To je prostě její styl.
Ámen
Rokenrol vám všem


Ten obrázek je hustej
sedím tu, je tma a za oknem je bouřka a já se ho nejdřív příšerně lekla 