Všichni něco potřebujeme

2. května 2014 v 0:01 | Pražský poděs |  Blitky

Aneb celej vesmír je na něčem závislej

A ted' bud'me upřímný. Komu se jako první vybavily omamné látky jako chlast, tráva, cigára a piko a další bububu? Jasně, je to pochopitelný, slyšíme to celej život.
Neberte drogy děti!
Drogy sou špatný!
Když budete brát drogy, stanete se závislými!


Jasně. Pokud tomu budete chtít věřit, budete závislý na cigaretách. Pokud tomu budete chtít věřit, budete závislí na alkoholu. Pokud tomu budete chtít věřit, budete závislí na hulení. No, piko sem nezkoušela, takže nehodlam kecat o něčem, o čem vim hovno... Každopádně, je to jedno. Je jedno, jestli budete věřit tomu, že se stanete závislými na výše uvedených věcech, nebo jestli tomu nebudete věřit. V obou případech budete mít pravdu...
Proto nechápu, jak všichni šílí s těmahle společností zažitýma závislostma. Neexistujou snad horší lidský závislosti? Závislosti, kterých se nezbavíte, i kdyby ste sebevíc chtěli? Co třeba kyslík? Hm? Co byste všichni dělali bez kyslíku? Nepřežili, to přece nejde. Globální závislost. Když ho nedostanete, umřete. A to je podle mě mnohem smutnější, než cokoliv jinýho. Člověk je vlastně otrok kyslíku. A nejen něj, ještě spousty dalších věcí. Už to tak je a nikdo s tim nic neudělá.
Proto mam chut' vraždit, když mi někdo řekne, že sem závislá na cigárách. Já nejsem závislá, já prostě jenom chci kouřit a eště se mi nestalo, že bych delší dobu nechtěla kouřit. To je to tak těžký pochopit?
Jsou prostě jiný věci, na kterých sem závislá. Jakože opravdu závislá. Sem závislá na svojí matce, protože u ní bydlim a žiju z jejích peněz. Sem závislá na jídle, bez jídla dlouho nepřežiju. Sem závislá na čase, i kdybych dělala nevimco, datum můžu přepsat maximálně ve svém kalendáři. Sem závislá na navštěvování školy, i přesto, že to nenávidím. Protože jinak budu bez pseudovzdělání. A bez jednoho blbýho papíru nebudu moct studovat dál. A bez vysoký asi nebudu mít dobře placený zaměstnání. A bez peněz je to v tomhle světě nahovno...
Takže co. Všechny, skutečně všechny věci jsou na něčem závislé. A neřikejte, že ne. Pokud začneme od začátku, všechny předměty jsou závislé na silách (nejsem fyzik takže si žádnou ted' nevybavim), které drží atomy ze kterých jsou složeny pospolu. Proto si myslím, že jakákoliv závislost je zcela přirozená věc. Proto se žádné závislosti neumím a ani nechci bránit...
Ámen
Rokenrol vám všem
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hagridihratkysestiflercimcapem hagridihratkysestiflercimcapem | Web | 2. května 2014 v 0:05 | Reagovat

bububu mám nej

drogy jsou špáátné, áno?

:D

2 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 2. května 2014 v 7:34 | Reagovat

Vlastně je to pravda. Závislost třeba na cigaretách asi bude sugesce, nebo zvyk. Ale třeba závislost na rodině, dokud se nezaopatříš sama, to je teprve závislost.

3 jukeboxy jukeboxy | E-mail | Web | 2. května 2014 v 10:15 | Reagovat

Mluvíš mi z duše! Fakt si to vystihla :)

4 angelxheart angelxheart | E-mail | Web | 2. května 2014 v 10:34 | Reagovat

Nemusíme být závislí na vzduch, ale do toho nebudu rýpat. Kuřáctví může být spíš závislost na pocitu, který kouření cigaret přináší...kdo kouří je podle mě hodně sebestředný...nebere ohled na pasivní kuřáky. Bohužel ještě docílí kouření z třetí ruky a to je teprv nářez :-?

5 Dylan Radioactive Dylan Radioactive | Web | 2. května 2014 v 18:32 | Reagovat

Zajímavá myšlenka. Nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlel. A musí se nechat, že máš pravdu. Není holt závislost jako závislost. Lidé mi také říkají, že bych měl přestat kouřit, že na tom začínám bejt závislej. Docela blbost, kouřim už dva roky a můžu přestat kdykoliv chci, jenomže já nechci. Mám to už prostě zažitý, že když jdu třeba do školy, tak si zapálim. Nedělám to proto, že bych musel. Ale proto, že to tak chci a nechce se mi to měnit. Zatim.

6 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 2. května 2014 v 22:00 | Reagovat

[1]: Bubu :D

[2]: Jop, cigára sou zvyk, na kterej sem zvyklá. Kdybych si zvykla na to nekouřit, tak se nic nezmění. Závislost na rodině je těžká. Vážně, nevim co s tim dělat...

[3]: Ámen! :D

[4]: Já vim, ale já mam do těhlech lidí oproštěných od všeho tzv. pozemskýho fakt hodně daleko. Kuřáctví je podle mě nádhera, vážně. Tak pokud mám mluvit za sebe, já jsem třeba extrémě sebestřednej člověk, takže na mě to sedí.

[5]: Já právě takhle pravidelně a v tomhle množstí koužim taky už přes dva roky. Mám to uplně přesně tak, jak popisuješ. Kouření mě baví a miluju to, tak proč přestávat...

7 Jesenická pára Jesenická pára | Web | 2. května 2014 v 23:52 | Reagovat

Tak to já jsem asi závislá na všem co dělám, od elektronických cigaret až po kávu, ale v poslední době mě nejvíce berou mentolové bonbóny :-D

8 b. b. | Web | 3. května 2014 v 19:17 | Reagovat

já jsem cigára snad v životě nezkusila, hulím, né nijak moc a k tabáku mě to taky láka. Ale zapálit si se mi nechce, možná kvuli tomu, že je všeobecně zažitý že je to prostě strašná zavislost. dík , članek mě dovedl k zamšlení

9 plk plk | 7. května 2014 v 10:29 | Reagovat

Motat dohromady (fyziologické) potřeby se zlozvykama je dost dobrý sofisma, ale zde nepříliš propracovaný.

Závislosti člověku jednoduše cosi berou. Zpočátku zjevně i dávají, ale postupem času se však jejich pravá podstata vyjeví, na to můžeš vzít jed. Je sakramentský rozdíl něco potřebovat a stát se něčeho otrokem. Taky bejvá problém si to druhý přiznat. Třeba u jídla je v zásadě možné obojí - přirozenou potřebu proměnit v závislost. Ale to je do značný míry dáno dobou, která se nám poněkud vymknula z kloubů.

10 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 7. května 2014 v 11:47 | Reagovat

[9]: Nein...to si já nemyslim.

[8]: Ámen!

11 plk plk | 7. května 2014 v 12:28 | Reagovat

[10]: Že si to nemyslíš, ještě neznamená to, že se k tomuto poznání časem  nedobereš. Popírat něco tak očividného vede dle jistých zákonitostí k tomu, aby člověk dostal za vyučenou.

12 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 7. května 2014 v 12:49 | Reagovat

[11]: Možná. Třeba na mě zejtra spadne satelit, třeba si ostříhám vlasy, třeba odejdu  do Tibetu stát se svatou ženou, co já vim.
Ano...stejně tak jako i cokoliv jinýho vede k tomu aby člověk dostal za vyučenou.

13 plk plk | 7. května 2014 v 13:23 | Reagovat

[12]: Jo. Například odmlouvání starším a protřelým může vést až k tomu, že jedna drzá žába dostane pořádně na prdel.

14 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 7. května 2014 v 13:31 | Reagovat

[13]: Například. Sice si to fyzicky nedovedu moc představit jak žába dostává na prdel, protože žáby se nesnadno chytají, navíc jsou mokré a kluzké. Ledaže by se jednalo o mrtvou žábu. To by bylo mnohem snažší. Ale když o tom přemýšlím...proč by to někdo dělal? No co, lidé jsou různí...

15 plk plk | 7. května 2014 v 13:46 | Reagovat

[14]: Je hezké, že přemýšlíš, to se mi líbí! Lidé, myslím, málokdy dělají něco opravdu smysluplného. Většinu času stráví honěním se za pomyslným štěstím, což většinou nebývá nic jiného než ukájení svých tužeb a žádostivostí skrze různé závislostí. V naplácání žábě na holou lze spojit žádoucí edukativní cíl se skrytou sadisticko-zoofilní deviací. Třeba.

16 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 7. května 2014 v 14:23 | Reagovat

[15]: Myslíš si že přemýšlení je lepší než honění se za pomyslným štěstím? To já si třeba nemyslím.
Edukativní cíl? Aha jak? Tak jo. Já jsem si to právě spojila spíš přesně s tou úchylkou jak říkáš.

17 plk plk | 7. května 2014 v 14:37 | Reagovat

Štěstí má v sobě obsaženu jednu nepříjemnou komponentu. Velmi brzy po svém případném naplnění se opět ztrácí v nedohlednu. Podobně jako když Bzuk a Ťuk putovali za sluníčkem. Štěstí se jeví být ještě víc kluzčí než žáby, opravdu stálá je pouze marná touha po něm.

Cílem má být spokojenost, na štěstí nasrat.

18 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 7. května 2014 v 14:59 | Reagovat

[17]: A to je částečně pravda. Jenže říct že jsem spokojená a říct že jsem šťastná je pro mně jedno a to samý.

19 plk plk | 7. května 2014 v 16:41 | Reagovat

[18]: Pak to máš pořádku, avšak osobně soudím, že drobné rozdíly spatřit lze. Říká se např. "Učinil mne šťastnou." Říct místo toho "Udělal mne spokojenou." by šlo taktéž, ale bylo by to poněkud zavádějící, neboť spokojenost oproti štěstí výrůstá jaksi více zevnitř.

20 plk plk | 7. května 2014 v 17:07 | Reagovat

[19]: Ten rozdíl si můžeš uvědomit i tak, že obojí položíš do záporu. Být s něčím nespokojen může být motivující. Zato být nešťastný na vůli a energii něco s tím dělat přidá jen málokomu.

21 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 8. května 2014 v 0:10 | Reagovat

[20]: [20]: Hmmm jasně. Čte se to zajímavě a asi to má i něco do sebe. Možná. Já totiž i přesto nevidim rozdíl no :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama