Dopis mé mysli

22. června 2014 v 0:09 | Pražský poděs |  Dopisy všemu možnému
Má drahá mysl,
všichni víme, že je to potřeba. Urovnat a poněkud rozebrat si věci v tobě.


Ne.
Ne, takhle by to nešlo.
Musíme začít eště jednou. Zatraceně. Už zase. Takže další pokus.
Musim začít eště jednou. Přijde mi totiž už opravdu až nebezpečně moc schizofrenní rozdělovat mojí vlastní mysl a sebe samou. Takže už žádný oslovování vlastní mysli. To neni někdo jinej, kdo by se mi usídlil v myšlění a dával mi rozkazy, co mam dělat. Nejsem žádnej zasranej takzvanej prorok či světec, co údajně slyšel promlouvat samotného boha a ve skutečnosti to jenom přehnal s lysohlávkama a ted' na tom stojí celý náboženství společně s naší civilizací. No nic, to byla jenom vsuvka. Vždyt' to znáte. Kdybych si nemohla kopnout do libovolnýho náboženství, tak by se tady opravdu mohly nabízet pochybnosti, že autorkou následujícího textu fakt nejsem já. Nebo že jako sem, ale donutil mě to napsat někdo jinej. Třeba někdo v mojí hlavě. Haha, vtípek, to byla další vsuvka...
Zpět k tématu. To sem přece já sama kdo sídlí v mojí mysli. Proto už to dále nehodlam odlišovat. Takže následující text se specializuje na promlouvání k něčemu, co nazvu sebou samou a zároveň ve formě, aby tomu mohlo víceméně porozumět i libovolné poutníče zde v temných zákoutích českého internetu. Huh. To bylo složitý. So here we go!

Svůj nynější a již pár týdnu trvalý stav v hlavě mohu nazvat mnoha způsoby. Jin- jang, vyrovnanost či rovnováha. Avšak, avšak nic není černobílé, žeano. Pod těmahle pojmama teda neni moc dobrý si okamžitě představit nějakýho Buddhu, Gándhího a Aštara Šerana. Jako vůbec, že bych byla zcela vyrovnaná a jen s pokorou pozorovala dění kolěm mě v nirváně. Spíš tim chci říct, že mé pocity sou velmi ale opravdu velmi protichůdné. Demonstruju to na konkrétní situaci, ve který se momentálně nacházim.
Ležim tady u sebe v posteli, na youtube sleduju "Chci zas v tobě spát", jakože ten živák Lucie v opeře, přičemž hystericky brečim z mnoha důvodů a mam od toho svinstva celej mokrej polštář. Ty důvody sou ve skutečnosti jenom dna. Jeden z nich je, jak se pravidelný návštěvník již jistojistě dovtípil, onen muž, co už mi dobrej půlrok nedopřál klidný spaní. A druhej je prostě jenom, fuck, jak dopíči někdo moh' složit něco tak nádhernýho, jako tenhle song? Ano, ten druhej důvod je spíš takovej doplňující... Velmi nepříjemná atmosféra. Připadam si, jako když sem se nikam od svých zasraných jedenácti let neposunula. Ležim v tý samý zkurvený posteli, posloucham zkurvený oplodňováky a brečim. Jako už tolikrát. Vždycky se jenom liší ty osoby, který sou tak trochu příčinnou. Pfff, chlapi... Nejhorší na tom je, že už to ale i jednou bylo...pfff, ženský... Tak si řikam...asi se stanu šílenym chemikem v dlouhym bílym plášti a celej svuj život zasvětim vynalézání pilulky paralyzující jakékoliv romantický city. Nejužitečnější vynález na světě. Kam se hrabe nějaký zasraný kolo, žeano. Bohužel muj nynější psychický stav se na nějaký velký bádání zrovna necítí. Jediný, na co se zmůžu myslet, je on. A už tahle sračka na muj vkus trvá až moc dlouho. Tohle už neni zamilovanost. Já nejsem zamilovaná. Já sem posedlá. Jednou ve svym životě už sem zamilovaná do osoby s penisem byla. A ted' sem si myslela, že je to podruhý. Možná bejvalo, ted' už ne. Obscedantně kompulzivní porucha je mnohem trefnější vyjádření. Opravdu mi to vadí. Vadí mi to, že on je moje první myšlenka, když se ráno probudim a moje poslední myšlenka, když du spát. A mezitim na něj samozřejmě myslim taky. Vážně. Pořád. Neustále. At' dělam cokoliv. Doslova. Nevim, co s tim dělat. Kdybych aspoň byla zamilovaná, ale mě opravdu jenom sere to, jak se mi z jeho strany nedostává taková pozornost, jakou bych si představovala. Dobře, nebudu kecat. Jasněže sem do něj i zamilovaná z mnoha určitých důvodů, ale je to kombinovaný s tou nezdravou posedlostí. Taky mi přijde, že at' sem kdekoliv a at' dělam cokoliv, tak mi ho to připomíná, i kdybych na něj nechtěla myslet. Dopíči, vždyt' i ted' jak sleduju tu Lucii v opeře, tak si řikam: "Hm a on na tom koncertě, jak řikal, byl..." Vidim ho prostě všude a neskutečně mě to sere.
Okey, tak to byla ta delší verze. Ta zkrácenější zní, je mi totálně, ale totálně na píču a mam chut' do sebe nalejt tolik vodky, až nepadnu do bezvědomí. A to sem si eště nedavno řikala, jak sem drsná holka, že už vlastně vůbec nechlastam a že už ani nemam chut' chlastat. Há, asi vtípek! Jednou alkoholik, vždycky alkoholik... Znám tyhle stavy v mym mozku. Znám je moc dobře. Už tu několikrát byly. Naposledy způsobily přece to, jak mě napadaly ty hodně reálný myšlenky na ukončení mýho života vlatní rukou. To bylo hnusný. Ještě si připomeňme, že v tý zoufalý situaci najednou "čáry máry fuck" přišla jedna blbá SMS od oněho muže a všechny strasti byly jako kouzelnym klackem zažehnány. Poté sem si poprvý uvědomila, co to dopíči jako má znamenat... Že záleží na někom jinym, jestli se mam dobře, nebo jestli se nemam dobře? A že bych i byla schopná si kvůli tomu vzít život? WTF? A od tý doby až doted' už mě nikdy nic takovýho nenapadlo. Jako jasněže napadlo, ale muj pohled na sebevraždu se změnil.
Proto tvrdim, že sem prakticky vyrovnanej člověk, i když nejsem. Už tam neni to cosi, co mě vedlo k tomu se na férovku zabít. Už bych to nebyla schopná udělat i přesto, že se mam stejně mizerně, možná i víc mizernějc, než tenkrát. Takže si můžu jednu věc ze seznamu věcí, co bych měla zvládnout, škrtnout. Alespoň protentokrát. Co já vim, co bude zejtra, žeano. Ale je to dobře. Je opravdu dobře, že už o sebevraždě nejpřemejšlim ve smyslu, že bych jí chtěla spáchat. Je to hodně zvláštní, ale nějak mam pocit, že eště tu je nějaká naděje, že bude líp, což sem si předtim nemyslela. Tak tohle bych měla...
Bohužel je toho eště hodně. Spíš čim dál víc. Věcí, co mi v mysli zbytečně překážej. Škola, myšlenky na budouctnost, matka, jak si dneska nalakuju nehty, starosti kámošů, kterýma sem doslova nucena se zaobírat, jelikož se mne týkaj a spousta dalších sraček. Tisíce věcí, co ve mě vytvářej různý emoce. Emoce, který nikdy nebudu schpný vyjádřit slovama. Nic ale nezaobírá takovej prostor, jako myšlenky a vzpomínky na muže, kterým sem posednuta.

Ale co. Moje mysl toho unesla a zvládla už tolik. Všechny ty problémy, všechny ty píčoviny a tak dále. Je to prostě hustý a fascinující. Stejně by to chtělo zavést princip koše, jako mam na kompu. Prostě určitý věci vyhodit a následně je třeba smazat trvale. A nechat si jenom ty dobrý a užitečný věci. Jako třeba jak hrát na kytaru, koncerty, rokenrol a to je tak všecko...
Nebudu se podepisovat
Přece nejsem schizofrenik

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 22. června 2014 v 8:53 | Reagovat

Strasti citlivé dušičky. 8-) Doufám, že si padnete do náruče a budete se v nebi dlouze objímat.

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 22. června 2014 v 10:39 | Reagovat

[1]: Ae prosimtě...  Máš špatnej pohled na svět. Strasti plynou z malého množství alkoholu v krvi.
Doufej. Ale já teda spíš doufám, že co nejdřív získam nějakou peněžní částku na to, abych si mohla zakoupit dostatečný počet alkoholických nápojů...

3 stuprum stuprum | Web | 22. června 2014 v 11:35 | Reagovat

[2]: Ukazuje se, že když opravdu piješ, je život nesnesitelný. Samozřejmě pokud si dáš čtyři jednotky chlastu za den, tak jsi za vodou a pískáš si. Jenže to není žádné pití.

Fakt ti ho přeju, divím se, že vzdoruje tak koncentrované lásce. :) Jedině pro tyhlencty tragédie stojí za to žít. 8-)

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 22. června 2014 v 11:42 | Reagovat

[3]: Já nevim, jaký to je s chlastem jinak, ale vim, že je mi po něm do určitý doby dobře...
Já si ho taky přeju. Unesu ho a implantuju mu něco do mozku. Taková malá, neškodná lobotomie obráceně. Je to nutné. Kdyby neměl ztracenou kočku, tak ho můžu vydírat tou kočkou, ale jelikož je ztracená, tak když bude vzdorovat, stáhnu ho z kůže do který zavážu knihu... Ach. Jak krásný plán na prázdniny...

5 lapis lapis | Web | 23. června 2014 v 0:25 | Reagovat

Chce to nejaky endorfin. Co tak pravidelne chodit behat, plavat, kolo, cvicit.... Pripadne sa naucit strikovat ked nechces sport :D. Toto velmi pomaha tu hlavu vyprazdnit. Minimalne mne ano, inak by som v praci vsetkych vyvrazdil, muhahaha. :D  Chce to nieco aby sa tvoja hlava zamestnala niecim inym ako truchlenim ze ti tvoj princ nenapise kazdu hodku smsku ako ta zboznuje. Inak nie som si isty ci je na vine hlava. Z mojich skusenosti jasne plynie ze ked su babi zamilovane myslia vsetkym moznym len nie hlavou ;D

6 Aurora Aurora | Web | 23. června 2014 v 20:13 | Reagovat

mala si depku z nejakej ženskej? :D
pekne ináč s tým vraždením, racionálny pohľad :D

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 23. června 2014 v 21:39 | Reagovat

[5]: You're depressed? Go and do something that makes you happy! Há. Vždycky to dopadne takhle: http://37.media.tumblr.com/tumblr_lmthdp3kws1ql39bao1_400.gif
Aha, tak to si št'astný člověk. Mě tyhle věci nepomáhaly nikdy a ani nepomáhaj.
Ale víš co, já netruchlim proto, že mi něco, co se rozhodně nedá nazvat mým princem, nepíše SMS každou hodinu o tom, jak mě zbožňuje... Já truchlím proto, že sem od našeho neurčitýho vztahu (ve kterym sou nějaký city nejspíš jenom z mojí strany) čekala alespoň ten pravidelnej sex. Ale jestli si chlap neudělá čas ani na sex, tak mu asi fakt i začnu věřit, že trpí těma depresema, jak mi jednou oznámil... Myslet hlavou? Haha. Bývávalo. Ne. Už od 11 myslím zásadně rozmnožovacíma orgánama...

[6]: Jop. Ne přímo z ženský, ale z holky. Je to zlé. Když sem zjistila, že se moje bisexualita bude projevovat i v těhlech romantických citových směrech, byla sem vcelku vyděšena a moc dobrý pocity z toho rozhodně nemam. Jako kdybych neměla dost problémů s jednim chlapem...
Racionální? Racionální pohled je ten, že si nejsem příliš jistá, jestli by se mi při stahování těla z kůže (a především tak pěkného těla) neudělalo mdlo. Když tyhle věci jako jatka, pitvy atd. člověk vidí na monitoru, tak je to něco jinýho, než ve skutečnosti, žejo. Jako zabijačku už sem viděla dvakrát ale ráda bych někdy reálně navštívila a pozorovala pitvu člověka, jak dlouho bych tam vydržela... Ale jako sem na dobré cestě...krve se nebojim... :D

8 Fredy Kruger Fredy Kruger | 23. června 2014 v 21:51 | Reagovat

Dva muži  od  Haré  Krišny ( ? )
... šli ráno  a večer přišli...

Divně mluví !  ... " Zda  víš - li...
tři byly mrtvý,  dvě zkyslý  !
My snědli jich desítky !"

... " Myslíš ??
Ser na to !  nehrej si s čísly !! "

" Wole !  zdalipak myslíš,
co s mojí  dělá to myslí !! "

( již blije první muž lysý ,
též druhému z úst cosi visí !!)

" Jedli  myši a sysly !!"
... hovoří lidé znechuceni
... kdos vykřikl : " Též je mi na zvracení !"

" Hajzlové jedni... vy zatracení !!
Jak k tomu přijdu ... jakpak to ? "

... též metař  Szukk zvrací, -  jdouc s lopatou ...

10 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. června 2014 v 19:55 | Reagovat

[9]: Bohužel máš úplnou pravdu. Právě proto nemám ráda svůj mozek a ráda bych ho vyndala.

11 lapis lapis | Web | 24. června 2014 v 22:10 | Reagovat

[10]: ja som zas za svoju hlavu rad, hlavne vtedy keď stretnem svedkov Jehovových  a po našom rozhovore odchádzajú mierne nalomený - vieš s takým pocitom že  stretli samotného satana :D

12 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 24. června 2014 v 22:47 | Reagovat

[11]: Já jednou jela v metru a naproti mě seděla ženská (tak 40- 45), co křečovitě držela spjaté ruce a šeptala věci, ze kterých sem zaslechla občas slova jako "Ježíš" a "Bože" :D A tak jednou za 15 sekund se pokřižovala. Přitom zírala na mě (nevim možná proto, že jedna z mých náušnic představovala obrácenej kříž). Když sem se na ní podívala já, tak uhnula pohledem a zintenzivnily se její motlitby či vymítání satanáše či co :D Každopádně byla opravdu, ale opravdu děsivá a hodně mě vyděsila i když sem to občas nemohla vydržet a usmála sem se. Ale fakt sem z ní měla strach. Třeba že po mě vyleje svědcenou vodu nebo že mě majzne biblí, víš co, u těhlech lidí nikdy nevíš :D Určitě sem se jí bála víc než ona mě :D

13 lapis lapis | Web | 25. června 2014 v 0:36 | Reagovat

[12]: no vidis to ja som sa v londyne prehrabaval v jednej samoske v regale s masom. Hladal som salam POD 98 % obsahu masa.  Strazil to tam nejaky moslim, taky ten s bradou a turbanom :) vyzeral byt pekne nasrany ze mu to tam prehadzujem ale este dzihad nevzival i ked mal vrazedny pohlad 8)

14 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 25. června 2014 v 14:57 | Reagovat

[13]: Ou. Muslimové jsou moje oblíbená hračka. Měls ho pozvat na zabijačku :DDD Sice bys asi nepřežil dýl než 24. hodin ale za tu srandu to stojí.... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama