Feels time

5. června 2014 v 0:00 | Pražský poděs |  Blitky
City
Pocity
Svinstvo
Sračky
Fuj!
Znaj to všichni lidi.



Emoce sou šílená věc, co dovede opravdu hodně, ale hodně velký věci. Poslední dobou především vzpomínám na to, jak jsme měla v plánu (už asi popáté v téhle inkarnaci) ukončit vlastní rukou svuj život. Proč? Protože mi život přetekl přes hlavu. Ohlížela sem se do minulosti a viděla všechny ty chyby, co se staly. Všechno bylo špatně, muj život byl nudnej, nenaplněnej a předevšim nenásledoval moje představy o něm. A emoce jely svojí divokou jízdu. Tak proč v něm pokračovat, řekla sem si. Zpruzená životem. Všude kolem mě byla jenom samá negace a já jí neuměla přijmout a zpracovat. Proto to rozhodnutí, který bych dovedla do konce, kdybych nebyla tak líná. Ano, sem natolik líné stvoření, že sem byla i líná se zabít. Lenost je prostě ctnost. Bez ní už bych byla mrtvá, kvůli totálním píčovinám. Je to divný a moc nevim jak to podat, ale tenkrát sem opravdu neměla nejenom sílu žít, ale ani chut'. Bylo tam prostě něco, co mě ujišt'ovalo v tom, že tenhle život stojí za hovno. Nemoh za to nikdo. Nemohla za to ta zasraná škola, co mě neustále stresuje, nemohl za to můj nejdražší, ačkoliv se zdálo,že se na mě vysral, nemohla za to matka- mistrině v nasírání mně, nemohlo za to nic, mohla sem si za to já sama. Ale během pár tejdnů mi to něco přeskočilo v mozku a...změna. Na školu sem opět začala úspěšně srát, stejně tak, jako na svojí matku, ukázalo se, že se na mě muj nejdražší nevysral a tak dále. To sem se opravdu vyděsila, o čem sem to kurva přemejšlela. Opravdu, to zpětný uvědomování si toho, je děsivý. Já se chtěla zabít! Co to kurva? Co by se tim kurva vyřešilo? Nic. Nejsem žádnej zasranej ezoterik ani velkej znalec fyziky, ale smrt logicky nemůže být konec. Všechno na světě se skládá z energie, včetně nás a enegrie přece nejde zničit, jenom přeměnit. Nemám ze smrti strach, jenom sem si uvědomila, že to neni řešení, že i potom bude něco následovat. Jediný, čeho se bojim, je ta skutečnost, že sem se opravdu chtěla zabít. Co mě k tomu zatraceně donutilo? Nějaký zkurvený emoce, no. Neříkám, že ted' sem začala žít superživotem. Škola pořád nezkončila a prázdniny nic neznamenaj, matka mě furt sere a opět to vypadá, že se na mě muj nejdražší vysral, ale rozhodně tam neni to něco, co mě hnalo na ty koleje. Fujky. Uplně nejvíc divnej pocit ted', když na to vzpomínam. Há, zase pocit. Už zase je to tady....
Takovej ten pocit jako v nebi.
Takovej ten pocit jako v pekle.
Takový ten pocit smutku.
Takový ten pocit štěstí.
Takovej ten pocit poškrábané tváře od vousů.
Takovej ten pocit vlhkýho rozkroku.
Takovej ten pocit, když je tortila na omak stejná, jako penis.
Pořád nějaký pocity. Pořád. Vláčíte je s sebou jako kouli přivázanou k noze. Jsou všude a ovlivňují všechno. Každý naše jednání. Každý naše rozhodnutí. To už je úděl lidí, že mají tyhle hloupý pocity. Ne. Nemám to ráda. Nemám ráda emoce, který se u mě projevujou a já je navíc ani nemůžu ovládat. Jistě, vím, že to takhle prostě funguje, ale radši bych, kdyby to tak nebylo. Vůbec. Být bez emocí. Jako zvířátko. Nádhera. Vím, je spousta krásných emocí, ale vždycky je dřív nebo pozdějc vystřídaj ty, co vnímam jako negativní. A nějak se stalo to, že jakmile je to "negativní", tak to vnímám mnohem víc intenzivnějc a zdá se mi, že je jich víc, než těch "pozitivních". Proto mi to nevyhovuje. Opakuju, radši bych byla zvíře nezkažené lidstvím a emocema, řídící se pouze pudama, co mu byly dané. A na přemýšlení nad nějakou píčovinou, jako třeba co je smysl života, by nebyl čas. Jenom spaní, žraní a rozmnožování... Vím, že je tohle můj jediný problém. To, že já neovládám svoje emoce, nýbrž ty emoce ovládaji mně. Neumím se s nima ztotožnit, ačkoliv sou mojí součástí. Je jich moc a valí se na mě ze všech stran. A některý situace sou opravdu emotivní až moc. Protestuji, ale k ničemu to není. Jenom se v tom musim naučit chodit.
Lidi sou prostě zvláštní. Lidi jsou stvoření velmi emotivní. To znamená, že pokud se jakéhokoliv člověka (člověka, opakuji, že člověka) zeptáte, jestli zná takový ten pocit, tak si můžete být jisti, že zná. I když třeba bude tvrdit, že ne, protože mu to bude dávat pocit většího bezpečí, když si to nepřizná... Na závěr tedy, neposerte se z těch zkurvených pocitů!
Ámen
Rokenrol vám všem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pejsek Pejsek | 5. června 2014 v 1:00 | Reagovat

Žíješ ve velkým omylu. Možná jsi žádný zviřátko nikdy neměla, nebo ho nepochopila, nesoucítila s ním. Zvířátka maj jak rozum, tak city a emoce. Jediný, co prý moc nemaj, a to ještě kdo ví, je smysl pro humor...

2 Soucitný Hitler Soucitný Hitler | 5. června 2014 v 1:09 | Reagovat

Sieg!

Naplánuj to když tak příště lépe! Třebas si uvaž řetězem kouli k noze a skoč z mostu do Orlíku. Chudák strojvedoucí, měl by z touho trauma na dost dlouho, neempatická píčo!

(jo, jinak máš teda pravdu, že smrtí trápení nekončí; furt mě tu ještě smažej v "židovským" pekle a konec toho v nedohlednu)

3 feelingroovy feelingroovy | Web | 5. června 2014 v 10:32 | Reagovat

Hmmm. Krapet kontroverzní, ale každej máme svůj pohled na život, že? Taky jsem to chtěla několikrát ukončit, ale jsem ráda, že se to nepovedlo :)

4 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 5. června 2014 v 14:00 | Reagovat

[1]: A co když je to naopak? Co když ty žiješ ve velkém omylu?

[2]: No jo no, být neempatická píča usnadňuje spoustu věcí. Páč si na tohle odpovim: a co je mi do toho? Holt riziko povolání...
BTW: Aneto, ty führere zasranej? Seš to ty? :-D Židovský peklo rullezzz :D

[3]: Já sem TAAAK zasraně ráda, že sem tak moc líná... :D

5 Fredy Kruger Fredy Kruger | 6. června 2014 v 0:51 | Reagovat

" Nevím, proč stále jsem ve stresu ?
... snad proto,že bytostně nesnesu
lidskou lež, hamižnost, přetvářky !!

... když v polévce mouchy sněd ... masařky
svedl to strýc zase ...na koho ?  na mě !!
Nejraděj dal bych mu po jeho tlamě !

... pak matka mne nařkne, že dneska v noci
jsem vysral se na chodbě na koberci !
Mám dost, už tohoto blázince !!

Sám viděl jsem, jak přišel z hostince
otec,  a chvilku na chodbě stál,
pak podřepl, ... ano !  otec tam sral!

Hoch rozrušen .... " Všichni jsme emotivní "....

... vnitřní hlas říká mu  ,, tak někam plivni ,, !

.... hoch strašlivý chrchel  vytáh až z paty ...

" Před chvílí děd přišel z hostince  ,,sťatý,,
hoch v kredenc  pliv  v kuchyni na dveře !
Ráno až matka je otevře !
pak na plynový  vlez na sporák
a prdnul tam na jeden ... na hořák ...

... teď napliváno tam... nasráno ...

hoch  ulehl, těší se na ráno !

6 daeris daeris | Web | 6. června 2014 v 17:06 | Reagovat

Máš kurva pravdu. V podobný kádi plný emocí se topim taky, akorát teda kdybych to vzala racionálně, tak vlastně pro to ani nemam důvod, prostě jsem jenom nehorázně citlivá a to je děsně votravný. To si třeba řeknu, že nějakou věc vůbec nemusim řešit, že je to maličkost a vlastně tomu asi i tak nějak věřim, jenže mý tělo tomu věřit nechce a pak se mi klepou ruce a mam zvýšenou teplotu a nemůžu usnout...je to prostě na piču. Svět bez emocí nebo reinkarnace ve zvíře by byla fakt fajn...brala bych to hned.

7 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 6. června 2014 v 23:14 | Reagovat

[5]: Děkuji, opět potěšila tvá genialita...

[6]: Ano. Já třeba chci být virus.

8 daeris daeris | Web | 7. června 2014 v 11:24 | Reagovat

[7]: A jakej? Virus HIV, počítačovej virus, nebo jsi o tom ještě takhle dopodrobna nepřemejšlela? :D

9 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 7. června 2014 v 11:38 | Reagovat

[8]: Uplně nějakej novej a mimozemskej virus. A když by se tim nakazili lidský bytosti, praskla by jim hlava. Jupí, mozky zdarma :D

10 lapis lapis | Web | 7. června 2014 v 13:13 | Reagovat

Hej hej virus s nazvom depka. Pomerne husto rozsireny. Skoro pandemia ;) pricina brutalna lenivost ;) liek doteraz neznamy okrem  takych tych homeopatk ako radost z prace, radost z deti a rodiny. Ked niekedy budes mat vlastne deti, prve co pocitis ze sa rychlo zbavis podobnych myslienok. Nie je na ne cas :D

11 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 7. června 2014 v 13:40 | Reagovat

[10]: Heh, naštěstí sem  brzo zjistila, že bych si nikdy v životě nedovolila na tenhle svět přivést vlastní potomky. A pokud někdy změním názor, dávám okolním osobám plné právo mě na místě zabít, jelikož mě děti nebyly, nejsou a nikdy nebudou souzené. Ted' už jen otázka: bohužel, nebo bohudík?

12 Lapis Lapis | Web | 7. června 2014 v 22:36 | Reagovat

No mne sa vobec nezdas ako strateny pripad len sa to snazis zahrat do autu. Ze ti nie je sudene mat deti? Prosim ta komu akoze su ? Mozno tym vymyslenym idealizovanym postavam v serialoch ktore ti do hlavy tlaci telka. Pokial to tam DOLE mas v  poho tak ina prekazka predsa neni ;) tam vsak asi problem nemas vsak :D problem je ten HORE,  v hlave. A ten ze sa zatial nevies predstavit ako mama. Co vlastne je v poho este na to nemas vek. Len timto vykladom ti chcem naznacit ze o tom takto zbytocne uvazujes ze sa vidis v zlom svetle. Ja totiz poznam cele zastupy parov ktory su zlymi rodicmi ale vobec sa tak nevidia( narozdiel od teba). Ani ich to nenapadne su na to totiz prilis jednoduchy. Docela dobre je to zobrazene sem https://swarm.tv/t/YSCb    Pozri tak do 3:30 (potom je to hrozna sracka).

13 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 8. června 2014 v 1:01 | Reagovat

[12]: Děkuju za podporu, ale už docela dlouho se tomuto tématu věnuji a dospěla sem k takovému závěru, že já ze spousty dosti zásadních důvodů a zkušeností jednoduše vlastní děti nikdy nebudu mít. Tohle je opravdu věc, před kterou mám respekt a nic takovýho bych si nedovolila.

14 Lapis Lapis | Web | 8. června 2014 v 11:55 | Reagovat

[13]:  hej nezabudaj ze to dieta budes mat so svojim partnerom ktory by ti mal byt oporou. Ked sa hovori o detoch tak tu asi kazdy zabuda na muzsku zlozku vztahov.  Chlapi tu nie su len na inseminaciu ;)

15 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 8. června 2014 v 12:56 | Reagovat

[14]: To je právě jedna z věcí, na který nevěřim. Já nejsem takovýten, jak se říká, rodinný typ člověka. K těmhle věcem mám opodstatněný odpor.

16 lapis lapis | Web | 8. června 2014 v 14:48 | Reagovat

[15]: Mam to teda chápať že táta ti nebol najlepším vzorom? Je zaujímavé že si mamku spomenula niekoľko krát a otca ani raz.

17 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 8. června 2014 v 15:16 | Reagovat

[16]: Nebudu nic shazovat na jednu osobu, spíš obecně. Když sem vyrostla, uviděla sem, že celá moje rodina je pro mne absolutně nepochopitelná a povrchní instituce... Ale sem za to docela ráda, díky tomu sem ted' taková, jaká sem.

18 lapis lapis | Web | 8. června 2014 v 20:28 | Reagovat

Že ty chceš mat stále posledne slovo, však ? :) Po pravde dostala si ma neviem jak ti toto argumentovať. Do tých štyroch viet sa dá schovať asi úplne všetko. Tak radšej žiadna rada ako špatná rada :) No i tak sa my to zdá strašne pritiahnuté za vlasy. život nie je priamka.

19 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 8. června 2014 v 22:10 | Reagovat

[18]: To je v pohodě, neřeš :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama